Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Špatně se vdát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.3.23 13:02
A váš manžel tohle všechno, co píšete, ví? Přijde mi to k němu poněkud nefér, pokud ne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 13:04
Já bych to asi ukončila, čím dřív, tím líp. Kolik je malýmu?
Pokud spolu dokážete vycházet, je to super, snažila bych se to vyřešit tak, ať zůstanete bydle t blízko sebe, ať dítě neztratí kontakt ani s jedním rodičem, ale proč zůstávat ve vztahu, když tam žádný vlastně není? Dítě potřebuje, aby rodiče měli vztah k němu, ne až tak nutně k sobě navzájem. Hlavně na sebe nesmí navzájem kydat špínu - a právě proto mi přijde lepší, rozejít se dřív, než to do toho stádia dojde.
Spíš je otázka co s tím, pokud on tě má vážně rád. Ale podle mě, pokud začneš mluvit o rozvodu jsou dvě možnosti - buď že on to přijme, nebo o tebe začne bojovat a třeba to váš vztah nakopne. J jsem se taky několikrát chtěla rozejít s přítelem (dneska manželem), protože m přišlo, že z toho vztahu nic nedostávám; díky tomu jsme spolu začali řešit některý věci, on se změnil, změnil svoje chování ke mě v některých věcech, začal být pozornější a dneska si neumím představit, že bych ho opustila. Řekla bych, že problém byl v tom, že mě měl rád, ale neuměl mi to dát najevo a já jsem tu lásku prostě necítila. A v takovým vztahu se nedá být - to ani vztah není. Jako dáse to vydržet, ale něco ti chybí.
A když jsem začala mluvit o rozchodu, asi ho to donutilo víc poslouchat nebo zamyslet se nad tím co říkám nebo já nevim, ale vážně se ten jeho přístup změnil a jakobych konečně uviděla toho skvělýho chlapa, co tam asi celou dobu byl uvnitř, ale ke kterýmu mě z nějakýho důvodu předtím nepustil.
No, to je můj příběh, ta situace je trošku jiná, jen chci říct, že asi i tohle je možná eventualita… nevím… každopádně přemáhat se a zůstávat ve vztahu, který tě nenaplňuje podle mě cesta není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 13:09
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
Jak si jinak představuješ svůj život?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 13:11
@Anonymní píše:
Já takhle žiju už několik let. S manželem máme klidný a nudný vztah. On je nejradši doma a kouká na TV, nikam nechodí a nic ho nebaví. Jednou ročně ho vytáhnu na rodinou dovolenou na All in, kde se plácne na lehátko v rezortu s drinkem v ruce.
Na našem vztahu jsem si našla hodně kladů, které mě v něm drží:
- Manžel je i profesně líný a neambiciózní = Ochotně chodí na OČR, k lékařům, řeší vyzvedávání ze školky, schůzky, cokoliv je třeba zařídí ve své pracovní době. Mám v něm takovou podporu, že dítě mě profesně vůbec neohrozilo ani neohrožuje.
- Vaří
- Je to flegmatik a hlavně nežárlí = mám hodně času sama pro sebe. Na výlety jezdím se synem sama nebo s kamarádkami, kdykoliv chci si udělám i čas jen sama pro sebe.
- Nepotřebuje sex a já také ne.
- Ve výchově se shodneme.
- Nemáme konflikty.
pen_mouth: Je to vůbec možné? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 13:17
@Lexter
A další věc, že v takovém „vztahu“ je větší pravděpodobnost, že zahoří touhou někde jinde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.23 13:19
Já možná půjdu proti proudu a poradím ti ještě vydržet. S manželem jsme počali první dítě po 3 měsících známosti, znali jsme se tedy už několik let předtím. Na rodičovské jsem měla podobný pocit, jako ty. To období, kdy jsme měli prožívat největší zamilovanost, jsme najednou byli rodiče, museli jsme se prostě starat a náš vztah šel bokem. Navíc jsme prvních pár let neměli vůbec minutu sami pro sebe. Postupně jsem to cítila stejně, jako ty. Po dvou letech se plánovaně narodilo druhé dítě, já se pak za rok vrátila do práce. A dneska můžu říct, že jsme to měli nestandardně, ale… Mám vedle sebe úžasného otce svých dětí, který mě a mé nálady toleruje, neomezuje mě a je tu vždy, když je potřeba. Cítím se s ním bezpečně a užívám si pomalu společné chvíle, které sem tam máme. A když se nad tím zamyslím a srovnám si své pocity zjistím, že ho opravdu hluboce miluji. A jo, i tak mám někdy chvíle, kdy mi vůbec nechybí, neteskním po něm. Je to ale dané tím, že jsem pak ráda za chvilku klidu, máme toho oba hodně. Taky má své chyby, stejně jako já. Neříkám, že to u vás musí být časem stejně, ale naděje umírá poslední
- Citovat
- Upravit
Denny.5
2.3.23 13:48
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
To nedáš, nejspíše poznáš někoho s kým ti bude jinak a chlapovi stejneš zahneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.23 13:53
@Raymi píše:
Je to možné, funguje to dobře. Mimo jiné máme společnou hypotéku, auto. Rozvod by se nám nevyplatil.
Manžel mě miluje to vím, já si ho vážím za to, jaký je otec i klidná povaha. Ale vášeň v tom není. Já ani o žádné milostné vzplanutí nestojím.
- Citovat
- Upravit
2.3.23 14:01
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
Řekla bych že ne. Jako rodiče můžete fungovat, i když nebudete spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 14:01
Slunečnici: Ok chápu. Na můj vkus je to moc svazek z rozumu, ja spíš tu vášeň. No ale proč ne, každý to má zřejmě jinak. Koneckonců důležité je, že jste spokojení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 14:09
Je lepší se rozejít co nejdřív protože je jenom otázka času než se vyskytne někdo jiný ze kterého půjde zakladatelka do kolen a přestane uvažovat. Je lepší se v klidu a přátelsky rozejít a být pouze rodiči než se pak dohadovat přes právníky a u soudu. Bohužel já byl v manželství jako manžel zakladatelky miloval jsem ji a věřil že miluje i ona mě ale teď už vím že mě měla jenom ráda ale nemilovala mě pouze si mě vzala kvůli penězům a pohodlí. Proto když se v jejím životě objevil jiný chlap tak neměla jediný problém mě podvádět a lhát do obličeje. Teď jsem ve vztahu se ženou která mě opravdu miluje a touží po mě jako já po ní a teď máme 11 denní holčičku. Udělej manželovi laskavost a dej mu šanci najít si opravdovou lásku. Ze začátku ho to bude bolet ale do budoucna zjistí že to byla správa věc pro něj i pro vaše dítě. Vyrůstat v rodině kde se rodiče nemají rádi a jenom vedle sebe přežívají je zlé a traumaticke, vím to sám velice dobře jaké to je vyrůstat v rodině kde se rodiče nesnášejí a jenom se hádají proto svoje dětství a dospívání považuji za nejhorší část života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.23 15:58
Rozejdi se s ním. Proč sakra být jen kvůli dítěti? Tohle fakt NIKDY u lidí nepochopím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
