Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@andrasteia Že nemá motýlky v břiše. ![]()
Zakladatelko, jak funguje váš vztah? Jak spolu trávíte čas? Necítíš se komfortně, že je vedle tebe tenhle muž?
Jestli mě něco zajímá, tak možná to proč tedy s ním jsi. Kvůli děcku? Co okolo nich pořád tak tančíte? Rozvedení rodiče nejsou pro děcko žádná katastrofa pokud dokáží dál nějak normálně jako rodiče fungovat.
Většinou je to tak, že ženská nechce spát s chlapem, kterého nemiluje, a to vede k rozpadu vztahu a nakonec to ukončí ten chlap. Jinak, pokud je mezi manžely přátelský vztah a žádné patologie, tak na tom přece není nic k nevydrzeni. Ale jsou různé scénáře.
@Petule030 Netěším se, když má přijít domů, když jsem pár dní bez něj, jsem ráda. Leze mi na nervy, jak se chová, je hodně pohodlnej, nejradši by ležel na gauči…nepomohlo o tom mluvit, vysvětlovat, snažit se…tak už to neřeším. Fungujeme spolu kvůli dítěti, ale o lásce ve vztahu nemůže být řeč. Zakl.
Ze zkušeností v okolí - nevydržíš. Jakmile se okolo tebe ochomýtne někdo, kdo ti pěkně polichotí a pohladí ego, půjdeš od toho raz dva. Teď se ti nechce jen z pohodlnosti. Nevím, jak staré dítě máte, ale čím menší, tím lepší pole pro odchod.
Já takhle žiju už několik let. S manželem máme klidný a nudný vztah. On je nejradši doma a kouká na TV, nikam nechodí a nic ho nebaví. Jednou ročně ho vytáhnu na rodinou dovolenou na All in, kde se plácne na lehátko v rezortu s drinkem v ruce.
Na našem vztahu jsem si našla hodně kladů, které mě v něm drží:
@Anonymní píše:
@Petule030 Netěším se, když má přijít domů, když jsem pár dní bez něj, jsem ráda. Leze mi na nervy, jak se chová, je hodně pohodlnej, nejradši by ležel na gauči…nepomohlo o tom mluvit, vysvětlovat, snažit se…tak už to neřeším. Fungujeme spolu kvůli dítěti, ale o lásce ve vztahu nemůže být řeč. Zakl.
Tak to asi 20 let nevydržíš. Ani deset.
@Anonymní píše:
@Petule030 Netěším se, když má přijít domů, když jsem pár dní bez něj, jsem ráda. Leze mi na nervy, jak se chová, je hodně pohodlnej, nejradši by ležel na gauči…nepomohlo o tom mluvit, vysvětlovat, snažit se…tak už to neřeším. Fungujeme spolu kvůli dítěti, ale o lásce ve vztahu nemůže být řeč. Zakl.
Zvladnes fungovat bez nej?
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
opakuji zas a znova, držet vztah na sílu jen kvůli dítěti, když spolu nejste šťastní, nebo aspoň spokojení, je zločin na dítěti
dítě bude daleko raději, když oba rodiče budou se svým životem spokojení, než když se svůj život budou snažit přežít…
(pozor, to neznamená, že se má vztah rušit kvůli každé turovině a hned házet flintu do žita)
Podle toho co píšeš, ikdybyses snažila, tak to nevydrží. Nejsem zastánce toho, že láska je stavebním a nejdůležitějším základem každého vztahu, ale nelze být s někým, kdo je ti vyloženě odporný a štve tě každá minuta po jeho boku. To co píše druhý anonym Slunečnince není tvůj případ a podle mě dříve nebo později jednomu z vás začne hrabat nebo se zamilujete jinde. ![]()
@Lexter píše:
Jestli mě něco zajímá, tak možná to proč tedy s ním jsi. Kvůli děcku? Co okolo nich pořád tak tančíte? Rozvedení rodiče nejsou pro děcko žádná katastrofa pokud dokáží dál nějak normálně jako rodiče fungovat.
Souhlas ![]()
Ale pokud doma není vyloženě zle, není rozvod trochu zbytečný? ![]()
@Raymi píše:
Souhlas
Ale pokud doma není vyloženě zle, není rozvod trochu zbytečný?
Očividně jí to trápí, neumí tak moc fungovat a za takových okolností to půjde k čertu dřív či později.
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?