Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Špatně se vdát
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.3.23 16:06
- Citovat
- Upravit
2.3.23 16:46
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
No otázka nezní, zda se to dá vydržet, ale jestli rozejít se je lepší než setrvat.
Pokud tě manžel miluje, pravděpodobně to emocionálně neustojí a z lásky se může obratem stát hluboká nenávist. Ty zase miluješ dítě, ale co otec, tomu je ukradené? Nebo se o dítě s tebou serve? A otázka je, dá se takový konflikt trvající i 15 let vydržet? Dá se v takovém konfliktu prožívat spokojeně jiný vztah?
Takže než budeš přemýšlet, zda odejít nebo ne, pak se zamysli, co se stane tím tvým odchodem. A popřemýšlej, jestli není lepší věnovat raději úsilí o lepší vzájemné fungování, věci si třeba i u odborníka vyříkat, než pak věnovat hromadu energie přežití v konfliktu o dítě. Předpokládám, že o variantě, že mu necháš dítě a zmizíš, jsi nepřemýšlela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.23 17:46
@Anonymní píše:
Já takhle žiju už několik let. S manželem máme klidný a nudný vztah. On je nejradši doma a kouká na TV, nikam nechodí a nic ho nebaví. Jednou ročně ho vytáhnu na rodinou dovolenou na All in, kde se plácne na lehátko v rezortu s drinkem v ruce.
Na našem vztahu jsem si našla hodně kladů, které mě v něm drží:
- Manžel je i profesně líný a neambiciózní = Ochotně chodí na OČR, k lékařům, řeší vyzvedávání ze školky, schůzky, cokoliv je třeba zařídí ve své pracovní době. Mám v něm takovou podporu, že dítě mě profesně vůbec neohrozilo ani neohrožuje.
- Vaří
- Je to flegmatik a hlavně nežárlí = mám hodně času sama pro sebe. Na výlety jezdím se synem sama nebo s kamarádkami, kdykoliv chci si udělám i čas jen sama pro sebe.
- Nepotřebuje sex a já také ne.
- Ve výchově se shodneme.
- Nemáme konflikty.
Takhle je hezky a upřímně popsán vztah, ve kterém nebouchají ohňostroje vášně a manželé fungují spíš jako spolehliví parťáci. Některá manželství jsou tak nastavená od začátku, některá po 10, jiná třeba po 20 letech. Mám to s manželem podobně, jsem spokojená a představa, že bych měla k péči o syna řešit ještě nějaká milostná dramata a souložit 7krát do týdne mě děsí. Bohužel se obávám, že autorka dotazu to má trochu jinak, manželovo chování a povaha ji s prominutím s. r. a nedá se tam o nějakém parťáctví (s vyjjímkou péče o syna) moc mluvit. To je pak o poznání horší v takovém vztahu setrvat. Měla jsem jednoho bývalého přítele a opravdu mě na něm postupně začalo vadit i to, jak koukal 
. Anebo je možné, že autorka opravdu potřebuje spíš nějakou tu italskou domácnost. Moje babička i v 80 letech dokázala po svém příteli hodit talíř 
.
- Citovat
- Upravit
2.3.23 23:55
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
A co tedy chceš? 
Vztah plný vášně s nějakým nevyrovnaným individuem 
Za všechno se platí.
Když si najdeš někoho akčnějšího, ponese to sebou i hromadu vlastností, které budeš vnímat jako negativní - třeba ta italská domácnost.
A i ty budeš muset v jinak nastaveném vztahu radikálně změnit svoje zvyky, chování…
Třeba je ta nespokojenost jen v tobě. On klidný vztah není zase tak málo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sonarka
3.3.23 00:18
Taky jsem sveho ex nemilovala…ale zase mi s nim bylo fajn, rozumeli jsme si v hodne vecech a nemuzu rict, ze to byly spatne roky…urcite jsem ho mela rada…i tak to po 10 letech zacalo jit z kopce…postupem casu jsem uz vubec nemela zajem o intimnosti s nim, zili jsme spolu jako kamaradi…po 15 letech byl konec definitivni, kdyz jsem se zamilovala jinde. Takze ano, nejaky cas to fungovat muze…ale urcite ne naporad. My vydrzeli pomerne dlouho. Pokud jsi rada, kdyz je pryc, nemate ani spolecnou rec, zajmy, tak to nevidim moc dobre. My jsme spolu zase byli docela radi.
- Citovat
- Upravit
Sonarka
3.3.23 00:22
@Anonymní píše:
Takhle je hezky a upřímně popsán vztah, ve kterém nebouchají ohňostroje vášně a manželé fungují spíš jako spolehliví parťáci. Některá manželství jsou tak nastavená od začátku, některá po 10, jiná třeba po 20 letech. Mám to s manželem podobně, jsem spokojená a představa, že bych měla k péči o syna řešit ještě nějaká milostná dramata a souložit 7krát do týdne mě děsí. Bohužel se obávám, že autorka dotazu to má trochu jinak, manželovo chování a povaha ji s prominutím s. r. a nedá se tam o nějakém parťáctví (s vyjjímkou péče o syna) moc mluvit. To je pak o poznání horší v takovém vztahu setrvat. Měla jsem jednoho bývalého přítele a opravdu mě na něm postupně začalo vadit i to, jak koukal
Presne jak moje babicka Taky Italie hadr 
A nekdo to tak opravdu potrebuje, klidne vody bez vasne a dramatu, by ho zabily.
- Citovat
- Upravit
3.3.23 17:40
@Anonymní píše:
Já takhle žiju už několik let. S manželem máme klidný a nudný vztah. On je nejradši doma a kouká na TV, nikam nechodí a nic ho nebaví. Jednou ročně ho vytáhnu na rodinou dovolenou na All in, kde se plácne na lehátko v rezortu s drinkem v ruce.
Na našem vztahu jsem si našla hodně kladů, které mě v něm drží:
- Manžel je i profesně líný a neambiciózní = Ochotně chodí na OČR, k lékařům, řeší vyzvedávání ze školky, schůzky, cokoliv je třeba zařídí ve své pracovní době. Mám v něm takovou podporu, že dítě mě profesně vůbec neohrozilo ani neohrožuje.
- Vaří
- Je to flegmatik a hlavně nežárlí = mám hodně času sama pro sebe. Na výlety jezdím se synem sama nebo s kamarádkami, kdykoliv chci si udělám i čas jen sama pro sebe.
- Nepotřebuje sex a já také ne.
- Ve výchově se shodneme.
- Nemáme konflikty.
Kolik vám je jen pro zajímavost? Jinak tomu co popisujes moji rodiče říkaji spokojené manželství 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 22:52
@Anonymní píše:
@Petule030 Netěším se, když má přijít domů, když jsem pár dní bez něj, jsem ráda. Leze mi na nervy, jak se chová, je hodně pohodlnej, nejradši by ležel na gauči…nepomohlo o tom mluvit, vysvětlovat, snažit se…tak už to neřeším. Fungujeme spolu kvůli dítěti, ale o lásce ve vztahu nemůže být řeč. Zakl.
Je to daň za to, že jsi nevybírala partnera, ale holt jsi rychle otěhotněla… Vaše dítě za tuhle Tvoji nezodpovědnost fajn nemůže.
V každém vztahu je každý chlap něčím protivný. Rozvedeš se a co? Zjistíš, že další známost taky ráda leží na gauči, nebo si ráda zajde do hospody, nebo Tě nebude akceptovat, nebo bude lhát, nebo to bude babař… Těžko říct, každopádně všechno už bude komplikovanější, protože máš dítě.
Než se rozhodneš k rozvodu, zkus se na otce svého dítěte, který Ti asi až tak neubližuje, podívat jiným náhledem. A ještě jedna podstatná věc: rozhodně je lepší, když Tě Tvůj manžel má rád, než kdybys ho měla ráda Ty, ale on na Tebe kašlal a dělal Ti v životě zle. Jsi ve výhodě, tak zapřemýšlej mozkem a využij toho pro dobro vás - všech tří. Svým způsobem je to s ohledem na dítě něco jako Tvoje povinnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 23:11
@Anonymní píše:
Já takhle žiju už několik let. S manželem máme klidný a nudný vztah. On je nejradši doma a kouká na TV, nikam nechodí a nic ho nebaví. Jednou ročně ho vytáhnu na rodinou dovolenou na All in, kde se plácne na lehátko v rezortu s drinkem v ruce.
Na našem vztahu jsem si našla hodně kladů, které mě v něm drží:
- Manžel je i profesně líný a neambiciózní = Ochotně chodí na OČR, k lékařům, řeší vyzvedávání ze školky, schůzky, cokoliv je třeba zařídí ve své pracovní době. Mám v něm takovou podporu, že dítě mě profesně vůbec neohrozilo ani neohrožuje.
- Vaří
- Je to flegmatik a hlavně nežárlí = mám hodně času sama pro sebe. Na výlety jezdím se synem sama nebo s kamarádkami, kdykoliv chci si udělám i čas jen sama pro sebe.
- Nepotřebuje sex a já také ne.
- Ve výchově se shodneme.
- Nemáme konflikty.
Ty jsi dokonalá. 
Moje příbuzná žije taky tak a já ji obdivuji.
Dobře to děláš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.23 23:52
@Anonymní píše:
Ve zkratce jsem otěhotněla po krátké známosti. Dítě jsme si nechali, vzali se. Fungujeme jako rodiče, vycházíme spolu, manžel mě miluje, já jeho bohužel ne. Syna miluju, ale zpětně vidím, že těhotenství byla chyba, respektive nebýt dítěte, s manželem už nejsem. Nehadame se, žádná italská domácnost, žádné násilí, alkohol apod. Dá se v takovém vztahu z rozumu vydržet kvůli dítěti? Máte zkušenost?
moje tchyně v tom vydržela 25 let. Ale žádný happy end.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.23 00:29
Ja tedy mela s manzelem neco podobneho, jako popisuji anonymni ruze a slunecnice. S tim, ze tedy manzel neni vylozene neambiciozni, ma uz od mladi smysluplne konicky a tak nejak celkove mu nelze vycitat, ze by nebyl v mych ocich dostatecne „kvalitni“ clovek nebo tak. I na fyzicke urovni to jakž takž fungovalo, i kdyz tady musim rict, ze negativni roli urcite sehrala HA, kterou jsem vysadila az nekolik let po svatbe. Rozhodne ale vzdy on miloval vic me nez naopak, tim jsem si jista. Brala jsem si ho castecne z rozumu, po 2 letech znamosti a predchozim vztahovem karambolu, kde jsem bohuzel naopak ja byla ten, co mel rad vic, takze jsem tak nejak prozrela a dospela k nazoru, ze pro spokojeny rodinny zivot jsou u muze mnohem dulezitejsi parametry nez to, zda me extremne sexualne pritahuje, protoze zjednodusene receno, to me deti bohuzel nenakrmi Jelikoz jsem ale od prirody relativne vasnivy clovek, samozrejme sem tam mi to hlodalo, zda jsem se zbytecne „nezakopala“… Pak prislo prvni dite a behem jeho prvniho roku jsme si s nim po zdravotni strance prosli opravdu peklem. A ejhle - najednou se ukazalo, ze je velka vyhoda, ze manzel je uplne jinak naturou zalozeny nez ja, protoze ve chvili, kdy byl psychicky na dne on, jsem podrzela ja jeho a naopak. Proste v techto extremech jsme se nastesti mijeli, diky cemuz jsme to vsechno nakonec zvladli. V tech tezkych chvilich jsme si dokazali, ze se umime vzajemne podrzet a teprve tehdy jsem ja naplno docenila manzelovy lidske kvality. S ditetem se vse srovnalo, takze od toho cca jednoho roku uz nic extremniho kolem nej neresime, ale tato zkusenost nas jako par ohromne stmelila a ja jsem si od te doby naprosto jista, ze jsem pro sve deti opravdu nasla toho praveho tatinka a moje uvaha pred svatbou byla spravna. Dalsi vec je, ze vim, ze (zcela logicky…) zadny muz by moje jiz existujici deti nikdy nemohl milovat vic nez jejich pravy tata. A presne, jak pise @Cimada - ony by ho pripadnym rozvodem sice samozrejne neztratily, ale jejich dosavadni stabilni a pevne zazemi by se rozpadlo na kousky. A deti budou dobre vedet, ze to nebyl tatinek, kdo jim ho rozbil…
Takze za me bych radila si pripadny odchod opravdu poradne promyslet, co vlastne presne stoji za tou uvahou. Aby to nebylo jen palici dobre bydlo a honba za holubem na strese misto vrabce v hrsti… Pokud za rozpadem vztahu nestoji alkohol, domaci nasili apod, je psychologicky dokazane, ze mame kratkozrakou tendenci menit partnera kvuli pouhym 10%, ktere nam na nem nevyhovuji, za nekoho, kdo ma techto 10% s nami naopak perfektne kompatibilnich. Zda ma ale novy partner vyhovujicich tech zbyvajicich 90% (jako mel ten puvodni), to nas vetsinou vubec nezajima, i kdyz samozrejme to je logicky to nejdulezitejsi. Dite u vas vzniklo takrikajic prirozene, tj minimalne historicky jste se vzajemne pritahovali. U manzela dokonce tento stav stale pretrvava, coz jak uz nekdo zminoval je rozhodne ta lepsi varianta nez kdyby tomu bylo naopak. Zamyslela bych se nad tim, co se vam tehdy na partnerovi libilo a zda by bylo mozne (treba i s odbornou pomoci) na to nejak navazat. Jak zde padaji ty vlastni zkusenosti, ze by deti byvaly ocenily, kdyby sli rodice spis od sebe nez aby spolu zustavali jen kvuli detem, zda se mi, ze slo spis o vztahy, kde ta nespokojenost byla jakoby na obou stranach, nikoli jen na jedne, a to je dost podstatny rozdil (a tou jednou stranou myslim samozrejme pripady jako ten vas - nikoli ty zeny, ktere „v zajmu udrzeni rodiny“ doslova trpi s alkoholikem apod).
- Citovat
- Upravit
7.3.23 09:33
Dvakrát měř, jednou řež
Říká se, že muži neumí ocenit vlastní ženy, to přenechávají jiným. Bohužel to platí i naopak. To, co ve vztahu funguje, míváme tendenci považovat za samozřejmé, vůbec nám nepřijde, že by to mohlo být s jiným partnerem jinak. V tvém případě jsem si ale vzpomněl na jiný citát Oscara Wildea: „Ženy nevědí co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou“.
Tvůj manžel ti evidentně neimponuje. Na začátku ale mezi vámi nějaká chemie byla, takže je na čem stavět. Základní povahové nastavení nezměníš, ale spoustu osobnostních prvků vylepšit tvůj partner může - větší sebevědomí, vztah sám k sobě atd - tady je dobrá pomoc psychologa. Mluv s manželem, řekni si o to, co potřebuješ. Ale tu samou inventuru udělej i sama u sebe protože druhou půlku problému ve vašem vztahu představuješ ty. Když zapracujete na sobě oba, může to, co považuješ za mrtvé, znovu ožít a nakopne to vztah do nečekaných výšin.
Nebo se rozveď, zkomplikuj svému dítěti život a pak se nediv, co nakonec můžeš sklidit. Když se ohlédnu, kolik jsem v životě ve svém okolí viděl vztahové patologie, cítil bych jistou pokoru a vážil si toho, co mám. Minimálně bych se pokusil vztah opravit, než bych z něj odešel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já jsem dítě vyhaslých rodičů a za mě NIKDY. Má matka mi to v dospělosti dokonce řekla, že nechtěla rozbíjet rodinu. Jsou spolu pořád, protože na staré kolena nechtějí řešit majetek a dívat se na ně je pro mě bolestné pořád. A to nikdy nic zásadně hrozného mezi nimi nebylo.