Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No co na to rict? Ex rekni, ze chces obnovit vas vztah a soucasnemu partnerovi to rekni taky. Tim, ze jsi s nim, i kdyz s nim byt nechces, mu hodne ublizujes. Pak tomu nech volny prubeh, co ti chlapi udelaji, a mozna nakonec zjistits, ze kdyz budes sama bez chlapa (minuleho i soucasneho), tak je ti nejlepe.
@Anonymní píše:
milovali se, ale nějak vzájemně spolu nedokázali fungovat
otázka k zamyšlení: jaký má smysl milovat někoho s kým se nedá fungovat?..
Nemůžu si za boha vzpomenout, jak to přesně bylo, ale nějak takto " jen blázen opustí 80% vztah kvůli chybějícím 20%, protože za chvíli zjistí, že má jen 20% a nechal odejít 80% " lidi co to s vámi je? jste spolu 8 let, naděláte si děti a jakmile se vám něco znelíbí tak čus??? nemyslím teď samotnou zakladatelku, ale to poblbaný mimino je tady toho plný a pak tu sedí a bečí jak je nešťatsná, tak napřed si ve vztahu něco prožiju, něco vyzkouším, dám do toho maximum a když to jako fakt nejde a zúčastněné strany nemají zájem něco spravovat tak jdu pryč, ale jako vyfamfrnět se, bodnout se na otce svých dětí a najít si přítele a najednou zjistit že vlastně jsem to tak nechtěla, jako sorry, kolik je ti let? vím, že mnohým můj příspěvek bude připadat nevhodný, nebo dokonce arogantní, ale tak to není, je to jen holá pravda, kterou má strach tady většina napsat. Napřed přemýšlejte a pak konejte a nemusíte pak psát tak „hloupé“ dotazy. Co ti poradit? Pořádně se v tom vymáchej ať se pro příště poučíš, to je ta nejlepší rada. chudáci děti… ![]()
@barrbucha píše:
" jen blázen opustí 80% vztah kvůli chybějícím 20%"
To tak není jednoduché, důvody bývají různé, nemusí to být zrovna tak, že ti chybí jen 20%, někdy třeba otěhotníš s chlapem, se kterým žít není jednoduché..
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, předem se omlouvám za anonym.Stále víc a víc si uvědomuji, že svého zatím ještě manželem stále miluji, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc vidím ty banality, kvůli kterým šel nás vztah do kytek a po kterým mi zůstaly dvě úžasné děti. Byli jsme spolu necelých 8 let, milovali se, ale nějak vzájemně spolu nedokázali fungovat. S novým přítelem vidím, že i přesto, že je bezchybný, tak to taky nefunguje, tedy fungovalo by, kdyby to bylo to,, pravé,, jenže já to,, pravé,, bohužel ztratila. Nevím jak dál. Strašně mě to mrzí, zpátky to vzít už nejde, ale můj život je hrozně prázdný. Lituju toho čím dál víc, každý už jsme jinde a on to věděl i po půl roce, že jsem se chtěla vrátit, teď je to rok a stále jsem tam kde jsem byla.. přijde mi to, jako začarovaný kruh. Mrzí mě, tě jsme to tak rychle utli bez možnosti nějakého řešení… Třeba poradna…
no ono to s tím novým přítelem ani fungovat nemůže, když jsi duchem i srdcem u bývalého… sice nechápu, proč sis teda hledala toho nového, když ses evidentně neodloučila od manžela… to se nediv, že to nefunguje… a pokud manžel věděl, že se chceš vrátit a nic s tím neudělal, tak bych si moc iluze nedělala, že tě bude chtít nebo že bude ochotný se nějak změnit, abyste spolu příště vycházeli lépe…
Vidím to tak, že to „pravé“ na tebe možná ještě čeká… bývalý to není, současný taky ne… asi by ses měla postavit na vlastní nohy sama a teprve potom, až si budeš jistá, co skutečně chceš a za jakou cenu to chceš, tak potom začít nějak dál jednat… bývalému i současnému bych řekla, co cítíš a co chceš… k současnému to není fér a jen mu tím ztrácíš čas… no a s bývalým se ukáže, jestli to bude mít nějakou šanci… já bych do stejné řeky asi vstoupit nechtěla, ale jestli on bude chtít, třeba dostanete oba dva druhou šanci… nevím, v jakém směru jste spolu nedokázali vycházet, možná je to něco, co se dá změnit, když se budete oba dva snažit…
@Shaari90 píše:
No a co manžel? Jak to vidí on? Jinak taky nechápu ženské, které si najdou chlapa dřív, než si dořeší minulost. Je to nefér chování: být s někým a pořád řešit bývalého, tesknit po něm…
To dělají i chlapi, málokdo uzavře to co bylo a je připraven na něco nového…
Ahoj maminky, předem se omlouvám za anonym.
Stále víc a víc si uvědomuji, že svého zatím ještě manželem stále miluji, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc vidím ty banality, kvůli kterým šel nás vztah do kytek a po kterým mi zůstaly dvě úžasné děti. Byli jsme spolu necelých 8 let, milovali se, ale nějak vzájemně spolu nedokázali fungovat. S novým přítelem vidím, že i přesto, že je bezchybný, tak to taky nefunguje, tedy fungovalo by, kdyby to bylo to,, pravé,, jenže já to,, pravé,, bohužel ztratila. Nevím jak dál. Strašně mě to mrzí, zpátky to vzít už nejde, ale můj život je hrozně prázdný. Lituju toho čím dál víc, každý už jsme jinde a on to věděl i po půl roce, že jsem se chtěla vrátit, teď je to rok a stále jsem tam kde jsem byla.. přijde mi to, jako začarovaný kruh. Mrzí mě, tě jsme to tak rychle utli bez možnosti nějakého řešení… Třeba poradna…