Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šťastná ve velké rodině?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.4.19 22:05
Tak to je o povaze, ne? Někdo todle negativně nevnímá, má tu hranici jinde.
To máš jak třeba uci. Mě by z těch dětí, zvlášť ve školce miglo. Některé učí to zvládá levou zadní, s úsměvem, humorem a jsou skvele. A pak jsou takové, které sami sebe neodhadly, delaj to, ale jsou vyhořel, zoufale a neschopné. A stejně tak to bude s matkama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:08
@Anonymní píše:
Chtěla bych se zeptat vás, kteří máte více dětí, třeba víc než 4, v čem nacházíte to „naplnění“ z velké rodiny? Proč jste se rozhodli mít velkou rodinu? Snad denně myslím na to, jak to může zvládat žena třeba s 8 dětmi - a co z toho reálně má. Máme 2 malé děti a mám pocit, že se snad nikdy nezastavím. Ano, existuje hlídání, může si je chvíli vzít tatínek atd. Ale stejně to ve všem nejvíc „odnese“ ta žena. S pár takovými rodinami se navštěvujeme a prostě mi to nejde do hlavy. Kdykoliv k nim člověk přijde, vypadá to spíš jako boží trest, než krásná harmonická rodina, žena strhaná, není ani kam si sednout, není kolikrát ani mlíko do kafe, nesnesitelný hluk, děti mají „syndrom smečky“ - sněz, nebo ti bude snězeno, rvou do sebe jídlo v jakémkoliv množství, jakoby jim ho opravdu měli sourozenci sníst. Neustále jenom soupeří o přízeň rodičů, rvou se, není čas se jim věnovat. Není čas ani na ty děti, natož na ty rodiče. Nechci jen kritizovat, právě by mě zajímal ten pohled z těch rodin. Věřím, že je to super, mít si s kým vždycky zahrát hru, mít spoustu parťáků a děti se spolu zabaví, ale nepřehluší to právě ta kupa starostí okolo?Netvrdím, že dítě má být celý život jedináček, který má všecko, ale chápete, ne?
Kamarádka chtěla velkou rodinu a má 4 děti. Ale ty děti má s časovým rozestupem. Nestarší je plnoleté. Podle mě moc času na sebe nemá, ale nejspíš se jí splnil sen a to ji dělá šťastnou. Já mám jedináčka a mám taky pořád co dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:09
Já s tebou zakl. souhlasím 100% 
nechápu to a svým způsobem obdivuji.. můj kolega (on celkem vysoce postavený, jeho žena lékařka - oba věřící, bez telky, na vesnici) už mají 4 děti a není to konečná, oba chodí jak zombie, dle mne je děti požírají za živa (myšleno jejich energii) já bych už byla dávno mrtvá, můj strop je 2 a to mám… ale každý má holt jiné hranice… jsem šťastná za svou „normalitu“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:15
Ja mam jedno a mam teda dost 
dokonce me to stalo i manzelstvi ale mozna je to i vekem, je mi 38,takze myslim, ze kazde dalsi by uz byla moje smrt 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:16
Dnes už druhá diskuse na toto téma, opět založena anonymně 
Ano, my máme velkou rodinu a cítím se tímto naplněna a obdarována (a nikde netvrdím, že někdo nemůže být štastný bez dětí nebo s jedním). Nejsem uštvaná, obézní, zanedbaná, neupravená a nemám chlupatý nohy - což je častý předsudek stran mnohonásobných matek
Děti jsou též čisté upravené a syté, nepůsobí jak z chudobince. Nekradou, nechlastají a dobře se učí Mají pevné zázemí v obou rodičích.
Je na každém, jaký životním styl si zvolí - moc to řešíš! Pokud s tím máš nějaký problém, pořeš si ho sama v době 
Příspěvek upraven 29.04.19 v 22:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:16
Ja se ti sem pridam a budu sledovat zkusenosti jinych…protoze je to u nas dost aktualni tema. Mame 3 deti - 8 let, skoro 7 let a 2 roky… a manzel touzi po ctvrteti. Treti jsem chtela hlavne ja a chlap uz tenkrat zastaval nazor, bud zustat u dvou a nebo jit do ctyr. Ja si to tenkrat jeste neumela moc predstavit a vicemene jsem na to pristoupila… ale az ted vidim, jaky to je ficak a mam pocit, ze ani ty tri poradne organizacne nestiham Od roka nejmladsiho zase pracuju a casova narocnost dvou skolaku, me teda dost prekvapila… nejen co se tyka pripravy do skoly, ale oba maji i svoje konicky - casove narocne - syn hraje fotbal tzn. 2× tydne trenink + kazdy vikend zapas, dcera dela balet - taky 2× tydne trenink + sem tam nejake vystoupeni, do toho priprava do skoly + extra „sobotni“ cizojazycna skola a domaci priprava do „ceske“ skoly ( zijeme v nemecku a jsou zapsani paralelne do ceske skoly) - takze vecerni cteni min. ve 2 jazycich… v porovnani s tim, je jeslovy dvouletak cajicek Domacnost vubec nedavam - jednou tydne nam chodi pani uklidit, taktak stiham provozni poradek a uvarit ( deti jak sportuji tak taky zerou a potrebuji potadne jidlo). Cas na sebe nevedu, po vecerech se ucim na atestaci… fakt netusim, jak to ostatni zvladaji a jestli je to nejak naplnuje honit se jako hadr na holi… nebo mozna nemaji tak vysoke naroky, ale proste svym detem spoustu veci doprat chci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:17
@terien píše:
Taky to nechápu a ani neobdivuju
tak zas jako upřímnost se cení já vždy chtěla jedno dítě… ale se to sešlo na dvojčata..a dobře tak.. vyhrajou si a mají sourozence.. zas mí oba rodiče jsou jedináčci - A NIKDY JSEM NEMĚLA TETU, STREJDU, SESTŘENICI, BRATRANCE.. ostatním jsem to záviděla.. takže ani jedináček není terno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:21
@Agrion no, umím si představit velmi živě.. taky u dvou furt řešíme koníčky, kroužky, volný čas, kámoše, náš rodinný volný čas, společné aktivity… zrovna u vás už by pro mne nebyl absolutně vůbec a ani náhodou na 4. dítě prostor.. no… ale je to na tobě a tvém muži 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:21
@Agrion Nám se nejvíc osvědčil rozestup dětí tři čtyři roky, menší je pro mě dost náročný. Já však zatím do práce nechodím, mám jen občasnou práci z domu. Pokud tě to čtvrté láká, možná si dej ještě rok pauzu, až bude mít nejmladší ty tři, pak by to mělo být v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.19 22:29
@pe-terka To jsem nevěděla, vidíš, mě se to honí hlavou už strašně dlouho a dneska jsem už druhá. 
Anonymně jsem protože mluvím o jiných rodinách, úplně netoužím po tom, aby mě tu někdo poznal. Nemusíš být hnedka dotčená, neříkám, že jsou všichni obézní a chlupatí a děti rostou pro kriminál. Jak psala @terien, nechápu a obdivuju, proto se ptám. 
- Citovat
- Upravit
29.4.19 22:33
@Lucy75 píše:
já vždy chtěla jedno dítě… ale se to sešlo na dvojčata..a dobře tak.. vyhrajou si a mají sourozence.. zas mí oba rodiče jsou jedináčci - A NIKDY JSEM NEMĚLA TETU, STREJDU, SESTŘENICI, BRATRANCE.. ostatním jsem to záviděla.. takže ani jedináček není terno
Všechno má svoje. Já třeba sestru mám a o mou dceru se absolutně nezajímá, takže k čemu taková teta každému co jeho jest, když to někdo k životu potřebuje, ať má třeba 10 dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:33
@Anonymní píše:
@pe-terka To jsem nevěděla, vidíš, mě se to honí hlavou už strašně dlouho a dneska jsem už druhá.
promin, nějak jsem to špatně pochopila. Často se tu setkávám s nejrůznějšími předsudky ohledně vícečetných rodin a někdy mi už lezou krkem 
Já své mateřství nijak nevyzdvihuju, naprosto respektuju, když to má někdo jinak. Vadí mi to jen u lidí, kteří nejsou se sebou srovnaní a mají uštěpačné poznámky (neber to osobně ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.19 22:34
@Anonymní píše:
@pe-terka To jsem nevěděla, vidíš, mě se to honí hlavou už strašně dlouho a dneska jsem už druhá.
Já psala, že nechápu a neobdivuju! Prosím ten zápor ponechat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Chtěla bych se zeptat vás, kteří máte více dětí, třeba víc než 4, v čem nacházíte to „naplnění“ z velké rodiny? Proč jste se rozhodli mít velkou rodinu? Snad denně myslím na to, jak to může zvládat žena třeba s 8 dětmi - a co z toho reálně má. Máme 2 malé děti a mám pocit, že se snad nikdy nezastavím. Ano, existuje hlídání, může si je chvíli vzít tatínek atd. Ale stejně to ve všem nejvíc „odnese“ ta žena. S pár takovými rodinami se navštěvujeme a prostě mi to nejde do hlavy. Kdykoliv k nim člověk přijde, vypadá to spíš jako boží trest, než krásná harmonická rodina, žena strhaná, není ani kam si sednout, není kolikrát ani mlíko do kafe, nesnesitelný hluk, děti mají „syndrom smečky“ - sněz, nebo ti bude snězeno, rvou do sebe jídlo v jakémkoliv množství, jakoby jim ho opravdu měli sourozenci sníst. Neustále jenom soupeří o přízeň rodičů, rvou se, není čas se jim věnovat. Není čas ani na ty děti, natož na ty rodiče. Nechci jen kritizovat, právě by mě zajímal ten pohled z těch rodin. Věřím, že je to super, mít si s kým vždycky zahrát hru, mít spoustu parťáků a děti se spolu zabaví, ale nepřehluší to právě ta kupa starostí okolo?
Netvrdím, že dítě má být celý život jedináček, který má všecko, ale chápete, ne? 