Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stěhování daleko od rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.12.21 22:54
2h vážně není žádná vzdálenost 
takovou jsem měla během studia na VŠ a jezdila jsem domů každý víkend 2h vážně neřeš, sice jo, není to na každodenní návštěvy, ale na víkendové úplně v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.12.21 22:59
Tohle ma kazdy jinak. My jako rodina bydlime vsichni par km od sebe. Jsme zvykli se vidat casto. Treba i nekolikrat tydne. Hlidame si ruzne deti, vyponahame si, mame spokecne projekty nebo jen travime spolu volny cas. Nikdy bych se neodstehovala nekam daleko. Ale ja i studovala v miste bydliste a do ciziny by me na delsi cas (ne dovolena) nikdo nedostal. Segra ma deti podobneho veku a je to proste parta 
. Nekdo ma spis silnejsi ty kamaradsky vztahy a staci mu rodinu navstivit obcas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.12.21 23:02
Zkusenost mam, bydlime od nasich cca 900 km a od tchanovcu asi 70. Zajimave je, ze deti vidi moje rodice vic, nez manzelovi. Tam jezdime casteji, ale posledni dobou pouze pres den, u nasich jsme v lete napr. nekolik tydnu. Deti to zvladaji dobre, maji velmi dobre vztahy se vsemi. Ted se tesi na Vanoce v Cesku.
Samozrejme pokud jste zvykli se vidat pravidelne kazdy tyden, tak to asi trochu problem bude. Budete mit misto pro rodice, kdyby prijeli na delsi dobu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.12.21 23:47
My se odstěhovali 300km za prací, bylo to dlouhé a těžké rozhodování, ale nakonec jsme to udělali. Jsme tu 4 roky, je to takové zvláštní pořád, taky jsem byla zvyklá mít rodinu za pr.eli, ale nelituji toho. Je to náročnější s dětma(7 a 2 roky), syn škola, takže tam tak často jezdit nemůžeme, a naší tak daleko už cestovat nechtějí. Ale to je na jinou diskuzi. Nejtěžší je to v tom, že pokud chodím i já do práce tak by se šikla občas babička na výpomoc, takto to řešíme všechno těžce sami, ale dá se, člověk se musí umět přizpůsobit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.21 07:06
Ahoj, já mám od sebe rodinu 2h cesty. Dřív mi to vůbec nevadilo, pravda ale je…že čím jsem starší a máme dítě (čekáme druhé) tím mě více mrzí ta vzdálenost. Mamka se snaží jezdit každý měsíc ale na 2 max 3 dny. Ostatní vidím cca každý druhý měsíc na pár hodin a je to fofr, protože si chtějí užít nás jako dospělé a samozřejmě i naší malou. Mrzí mě, že tu nikdy nezazvoní jen tak na kávu. Všechno se musí dopředu plánovat, aby všichni měli čas, až přijedeme. Malá pak neví ke komu dřív, jak je často nevidí. S dítětem mi to nevyhovuje. Dědovi je přes 80 let a zatím zvládá řídit, ale nevím jak dlouho to půjde. Nedávno nepřijel ani na moje narozeniny, protože nebylo dobré počasí. Teď řešíme dcery narozeniny, které jsou brzy po Vánocích a budeme je slavit u nás doma, kvůli mému pokročilému těhotenství a já se modlím, aby všichni v ten den mohli přijet a oslavit to s námi společně. Protože kdy se zase všichni sejdeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.21 07:42
Pro mě by to byl velký, Velký problém. Nemám nějak velkou rodinu, ale nechci bydlet ani v jiném městě. Chci si každý den s nima dát kafe, zajít na kus řeči. Bydlíme ve 2g domě a vyhovuje to všem. Když pominu hlídání dětí, když jsou malé, tak uvazuju i do budoucna: až budou naši potřebovat pomoc nebo péči, nevím, jak bych se o ně starala, kdyby bydleli 2h od nás. Na tohle město máme s mužem oba vazby, máme tu kamarády, spolky, zázemí. Ty to máš asi jinak, protože ve městě, kde jsi studovala, asi nějaké přátele máš, ale já bych fakt jinam nešla. Bydlela jsem 2 roky s bývalým asi 40 km od domova, jezdila domů každý víkend, a bylo to pro mě hrozný. Jeden z důvodů rozvodu. Ale chápu, že jsem v tomhle asi extrém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
shadowbabe
22.12.21 08:56
Šla sem bydlet přes 300 km daleko od rodiny, přátel a všeho okolo. V dnešní době to máme „luxusní“ ve smyslu mnoha způsobů dopravy, mobilů, internetu… což naši a naše babičky neměli, že jo. Neboj se, raduj se z nového co tě čeká. Jednou pojedete vy k vašim, pak zase vaši k vám. Pokud máte hezké vztahy, tak ty přece vzdálenost nepokazí 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.21 13:01
Studovala jsem chvíli v Rusku v jenom větším městě na Sibiři. Fascinovalo mě, jak tam naprosto jinak lidé vnímají vzdálenost. Pokud někam dojedete vlakem za den (myšleno 24 hod), je to pro ně BLÍZKO.
Všechno je relativní.
Každopádně klobouk dolů, že ve tvých 22 letech jste se pustili v dnešní době do stavby domu.
Ale rozhodnutí o tom, kde budete bydlet, jde změnit. Můžete dům prodat, pronajmout, přestěhovat se, pak se třeba vrátit, až budou děti dospělé atd. Máte spoustu možností.
- Citovat
- Upravit
23.12.21 06:55
Ahoj…ja to mela ve dvaceti podobne…ale uz s nim nejsem..ne kvuli te vzdalenosti..laska i hory prenasi..pokud mas podporu sve rodiny a nic ti nevycitaji tak si myslim ze to bude dobre..pokud i oni za tebou prijedou..napisou..zavolaji..pomuzou..tak to bude fajn..pokud by byl teror tak jak jsem to mela ja tak se muzes zhroutit psychicky i fyzicky…ale zase zalezi jak je clovek odolny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi jsem dala špatnou kategorii, nemohu najít lepší….
Hezký den přeji. S přítelem jsme spolu už pár let, vztah máme dobrý, řešíme teď bydlení. Bydlíme nyní od sebe asi 2 hodiny autem. Vlakem to mám v pohodě, studuji tu VŠ a domu jezdím na víkendy, vše v tomto směru se zvládá (je mi 22). Kvůli jeho velmi dobré práci (+ sama tu mám dobré pracovní možnosti) jsme se rozhodli zůstat na “jeho straně” a stavíme poblíž. Od jeho rodiny budeme asi hodinu, od moji dvě (až dvě a půl cca, podle provozu). Občas mě přepadávají ale špatné myšlenky a pocity a nějak nedávám, že budu tak daleko do své rodiny. Uklidňuji se tím, že když sednu na autobus a pak na vlak, jsem za dvě a půl hodiny doma. Na dům se velmi těším, místo a vše se mi líbí, jediný problém jsou ty dvě a půl hodiny od rodiny. Myslim i do budoucna, co až budu mít děti? Jak casto je budou vídat? Jsem v rodině zvykla na velmi blízké a vřelé vztahy, proto to asi beru tak hůř. Cítím se hloupě a že řeším kravinu, možná to je i věkem.
Máte nějakou podobnou zkušenost? Moc děkuji.
(Anonymne - moc s tímto forem neumím a v mailu mám jméno - je vidět?)