Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Az ho milenka opusti, tak mozna ano ![]()
A jak si to nove „souziti“ predstavuje? To budete mit v jednom byte oddelene domacnosti? Varit, prat, uklizet si budete kazdy za sebe? A peci o dite si rozdelite jak? ![]()
Promiň, ale nemáš co zachraňovat. Pokud trvá krize rok, on ma milenku, tvá snaha vyšla vniveč - ukončila bych tu frašku, poskladala si zpět život a začala znovu, bez nej
Nechává si zadní vrátka, kdyby mu to s ní nevyšlo ![]()
Ty se musíš rozmyslet… chceš žít takhle v plané naději? doufat? A nebo chceš začít svůj život a případně potkat jiného muže? A nebo být klidně sama a spokojená bez planých nadějí?
Zažila jsem to taky, po 12ti letech. Průběh malinko jiný, nicméně křižovatka stejná
Chlap, no. Doma zázemí, vypráno, navařeno, nemusí řešit, balení, stehování, dělení majetku a další záležitosti a kdyby dostal od milenky kopačky, tak se vlastně nic neděje. Je mi to líto, z vlastní zkušenosti vím, jak to bolí. Podle mě tě takové soužití bude jenom ničit a deptat. Jedině že by sis taky někoho našla. To by asi pan manžel tak hrozně moc s volným vztahem nesouhlasil. A taky tvůj nový pán by asi nebyl nadšený, kdybys bydlela s manželem a s ním „chodila“. Když se na to podíváš z tohoto úhlu, uvidíš, jak je ujetý je nápad tvého manžela…
Já ti to přeložím. Nechce se rozvádět, dělit majetek a převzít zodpovědnost sám za se. Chce mít full servis žádné povinnosti a volný čas na jiné ženy. Ustojíš to? Jestli ano, vaše věc.
Něco podobného se stalo v blízkém okolí..Jen to řekla partnerka. Chlap se snaží, ji je to víceméně jedno a z něj začíná být troska… Z za mě utni to nebo této znici
Podle mě jediná naděje, že by se mohl vrátit je rozchod. Až když te ztratí tak bude mít možnost si uvědomit, jestli je to dobře nebo špatně. Na jeho návrh bych nepřistoupila, navíc pokud má milenku! Tebe to zničí a on budeme a koni, to v žádném případě. Prostě nechce s tebou být, v tom případě rozvod, jednak kvůli tobě samé ať teda můžeš začít znovu a jednak i kvůli ostatním věcem, jak to plánujete třeba s majetkem?
Ahoj zakladatelko,
mrzí mě, co tě potkalo. Ale nikoho nepřemluvíš, aby tě miloval. To by musel chtít sám.
Myslím, že dobrou radu ti dát nikdo nemůže. Záleží na tobě, s jakým modelem budeš spokojená. Na jednu stranu, vyjma partnerského soužití, to může fungovat, jak popsal manžel. Na stranu druhou, tobě to si bude bránit v tom, co se nazývá ,,začít znovu." Ono to nezní hezky, ale vlastně to hezký je. jasně, provází to smutek, starosti, víc práce, ale dává to naději. Větší naději, než máš se současným mužem.
Prokázala jsi obdivuhodnou trpělivost, toleranci, určitě i sebeovládání a sebezapření. A věřím, že ti snad život v dobrém vrátí, a zase se budeš někdy brzy smát.
Mas jeste nejakou svoji hrdost? Jestli jo, tak toho vycuranka vypakuj. Ja chapu, ze je to po x letech vztahu tezke, ale k cemu te ma? Nejsi pro neho uz nic vic, nez služka, uklizecka a chuva vasich deti. V takove roli chces promarnit zivot?
Nebud hloupa
on tak jedna jen z pohodlnosti a jakmilr na tohle jednou pristoupis, uz se to poveze. Pokud jeste chces posledni nadeji, navrhni mu manzelskou poradnu. Minimalne vam poradi, jak se rozejit tak, aby to na detech zanechalo co nejmensi sramy.
Ja mam zkusenost z rodiny, kdy ona po tezke nemoci uz nemohla mit deti, maji spolu dceru, ale on chtel vytouzeneho syna, takze si nasel milenku, ktera mu toho syna opravdu porodila. Nekolik let zil na „dvou hnizdech“, jezdil za deckem a vracel se prespavat domu k manzelce, ktera zila v tom, ze je tolik pracovne zaneprazdneny. Pak to prasklo a on… Zije si na dvou hnizdech dal. Jejich vztah je zniceny, dcera uz davno dospela, ale nemaji zplaceny dum a ani jeden se ho nechce vzdat, tak tam ziji tak, ze se mijeji
on ma v podstate dve rodiny, kde mu navari, vyperou a ona uz dneska par let do duchodu, celych tech 20 let sama a znicena, zdravotne v prd… Porad zije v nadeji, ze on se k ni opravdu vrati.
@Anonymní píše:
Dobrý den, maminky…ráda bych Vás poprosila o radu v této situaci. Manžel po 17ti letech manželství řekl, že už mě nemiluje a neumí si představit, že by mě ještě někdy mohl milovat. Jeho představa je taková, že z domova odcházet nechce kvůli dítěti a ani se rozvádět, nicméně si bude žít vlastní život a se mnou jako ženou již nic nechce mít, ale chce, abychom fungovali jako rodina. Pár dní v týdnu bude sám a pár dní u nás doma, dovolené atd. Celé toto je vyústěním víc než rok trvající krize, kdy měl a nejspíš ještě má milenku a rozhodoval se, jestli to s námi ještě zkusí, nebo odejde. Přesto, že jsem velmi bojovala o záchranu vztahu, tak se rozhodl, že to mezi námi nemá cenu. Když jsme doma, je milý a slušný, hodně času trávíme společně a myslím, že je nám vcelku hezky, ale jinak spíme odděleně a jede si svoji lajnu bez ohledu na mně. Mně ještě pořád na něm hodně záleží a pořád se nedokážu zbavit naděje, že by to ještě mohlo jít. Nicméně představa takového života bez lásky a představa volného vztahu, kdy bude s jinou ženou a já budu doma doufat, vyvolává ve mně úplné zoufalství, ale také to zatím nedokážu rozetnout. Chtěla bych se zeptat, jestli se někomu stalo, že i když už padaly ve vtahu takto silné slova, tak se vám nakonec povedlo vztah zachránit. Jestli se dle vašeho názoru může stát, že když budeme jako „rodina“ žit takto ještě nějakou dobu, může začít časem chtít na vztahu zapracovat a zkusit to znovu. Nebo je to dle vašeho názoru totálně konečná. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Navrhuje ti pro tebe tu nejhorší možnou variantu: ty mu budeš prát, vařiot, starat se o dítě, být sama a trápit se tím, že na něj pořád koukáš. On bude žít svůj život bůh ví kde, užívat si volnosti a pár dní v týdnu si přijde zahrát skvělého otce, předá ti hadry na vyprání a nají se. Mimochodem, kde bude spát, s tebou v posteli? Nechává si zadní vrátka, kdyby mu to nevyšlo a nechce se vzdát komfortu. U mě by tímto naprosto skončil, sobecký ubožák. Přiznal barvu, nechce tě. V přátelském duchu bych mu předložila plány na rozvod a dala mu termín, do kterého se má odstěhovat. Pokud na jeho plán přistoupíš a necháš si doma nefunkčního chlapa, úplně si zavřeš dveře do budoucnosti s jiným mužem, co tě milovat bude.
Velice mě mrzí tvá situace,ale rozhodně bych to ukončila vím že po tolika letech je to těžké přece jste spolu něco prožili,ale než žít takhle tak raději nic.
Taky si myslím, že je to jen obezlička, zadní vrátka…
Neztrácej čas a někoho si najdi, ono to i pro něj bude takový šok, když zjistí, že žádná jistota není…
Ale hlavně i ty budeš vědět, jestli chceš nový vztah nebo je pro tebe lepší podobné uspořádání s otevřenými zadními vrátky…
Moc děkuji všem za reakce. Jak píšete, je to pro mě velmi těžké, ty roky nejdou jen tak vymazat, lásku jen tak vypnout a člověk neustále myslí na minulost, na to jaký byl a nechce se vám věřit, že by se mohl tak změnit, že je to skutečně konečná, že to klidně zahodí bez jediného poctivého pokusu to dát znovu dohromady. Chápu to v případech, kdy se lidi nenávidí, nemůžu se ani vystát, ale u nás to tak není a pořád mám pocit, že i teď v této krizi máme víc, než mnohé páry v dlouhodobých vztazích. Mám pocit, že by bylo na čem stavět, ale on mi nedává žádnou naději. Neustále mně mate tím, jak je ke mně milý a jak dělá plány do budoucna, třeba ty dovolené, nebo že s námi zůstane ještě pár let, než dítě bude větší a nechce se mi uvěřit, že i jemu by to zato stálo, kdyby už ke mně nic necítil. Na druhé straně si říkám, že když už mi řekl takové věci, tak si to asi už dobře promyslel, že by mi nehodil takovou bombu na hlavu, kdyby tam ještě viděl nějakou naději. Hodně mi tady radíte si někoho najít, ale já na to nemám ani pomyšlení, neumím si zatím představit ve svém životě nikoho jiného ani ve své posteli. Nic mi to bez hlubokého vztahu a lásky neříká. Neumím si zatím představit, že bych ještě mohla být v životě s někým jiným šťastná. Jediné, čemu se přikláním, je to (jak tady někdo napsal), že než tohle, tak raději nic. Jediné, čeho se bojím, že tím, že to ukončím, možná zavřu dvířka s tou poslední skulinkou a že si v budoucnu budu vyčítat, že možná, kdybych ještě chvilku počkala, tak…..no možná to některé znáte… ![]()
Dobrý den, maminky…ráda bych Vás poprosila o radu v této situaci. Manžel po 17ti letech manželství řekl, že už mě nemiluje a neumí si představit, že by mě ještě někdy mohl milovat. Jeho představa je taková, že z domova odcházet nechce kvůli dítěti a ani se rozvádět, nicméně si bude žít vlastní život a se mnou jako ženou již nic nechce mít, ale chce, abychom fungovali jako rodina. Pár dní v týdnu bude sám a pár dní u nás doma, dovolené atd. Celé toto je vyústěním víc než rok trvající krize, kdy měl a nejspíš ještě má milenku a rozhodoval se, jestli to s námi ještě zkusí, nebo odejde. Přesto, že jsem velmi bojovala o záchranu vztahu, tak se rozhodl, že to mezi námi nemá cenu. Když jsme doma, je milý a slušný, hodně času trávíme společně a myslím, že je nám vcelku hezky, ale jinak spíme odděleně a jede si svoji lajnu bez ohledu na mně. Mně ještě pořád na něm hodně záleží a pořád se nedokážu zbavit naděje, že by to ještě mohlo jít. Nicméně představa takového života bez lásky a představa volného vztahu, kdy bude s jinou ženou a já budu doma doufat, vyvolává ve mně úplné zoufalství, ale také to zatím nedokážu rozetnout. Chtěla bych se zeptat, jestli se někomu stalo, že i když už padaly ve vtahu takto silné slova, tak se vám nakonec povedlo vztah zachránit. Jestli se dle vašeho názoru může stát, že když budeme jako „rodina“ žit takto ještě nějakou dobu, může začít časem chtít na vztahu zapracovat a zkusit to znovu. Nebo je to dle vašeho názoru totálně konečná. Jaké jsou vaše zkušenosti?