Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach, nervozita z návštěvy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.3.12 11:05
A co takhle se setkat na nějaké neutrální půdě?? Ne přímo u nich doma? Prostě zorganizovat neformální setkání na nějaké akci, koncertě, v restauraci… Aby tam bylo i víc lidí. Teď je hezky, skoro všichni jsou pořád venku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 11:05
jeď, jednou to přijít musí.
u nás mě neměli rádi od začátku, protože skončil školu než ji dodělal, nelíbila jsem se jim, mám jen maturitu a teď ke všemu máme spolu dítě 
takže pohoda, já je taky nemusím, ale teď je tu mám jednou za měsíc, kvůli malé které se nemůžou nabažit tak to přetrpím a je klid 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 11:14
@Anonymní píše:
Ahojky,
s přítelem jsme pár měsíců a on chce, abych jela k němu domů, poznala rodiče, babičku…je to samozřejmě přirozené, ale já se těchto situací děsím. Nebaví mě to, jsem nesvá, nervózní, ani trochu nejsem uvolněná, dávám si hrozný bacha, co říkám a dělám…prostě je to pro mě jak za trest. Přitom jeho rodiče jsou určitě super, nemám ani trochu důvod se bát.Jak to máte vy?
už zase vymýšlím, jak z toho ven, ale když on si to tak moc přeje, abych jela, že to snad budu muset překonat. Ale fakt nevím jak.Jsem z toho nešťastná
Ahojky,zcela tě chápu,taky tohle moc nemusím,ale na moje první rande jsme šli nečekaně k jeho rodičům na oběd,to bylo něco 
ale dopadlo to naštěstí dobře,jeho rodiče byli skvělý.Chovej se přirozeně,jsi určitě normální slušná holka-žena,tak se neboj že něco zkazíš 
držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 11:22
Myslím, že je to většinou u všech stejné, ale zkus si představit, že totéž cití i jeho rodiče, taky budou určutě nervózní. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
martinased29
26.3.12 11:23
Já tyhle situace přímo nesnášim a nepomáhá mi ani neutrální půda, nic. Teď se u nás chystná oslava přítelových narozek, přijede jeho mamka a brácha a přesto, že je znam, tak jsem z toho nervozní jak sáňky v létě.. Za mě neporadím, protože se v tom sama statečně plácám 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 11:24
@Majkeela píše:
A co takhle se setkat na nějaké neutrální půdě?? Ne přímo u nich doma? Prostě zorganizovat neformální setkání na nějaké akci, koncertě, v restauraci… Aby tam bylo i víc lidí. Teď je hezky, skoro všichni jsou pořád venku…
to bohužel nejde, přítel je z daleka a tento víkend je na tři měsíce jediný, kdy mám čas a mohla bych jet - bude to na 4dny, o to je to horší…představa společné večeře mě totálně děsí…co budu říkat? nic…jak tele budu sedět.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 11:26
@Ani191 píše:
Ahojky,zcela tě chápu,taky tohle moc nemusím,ale na moje první rande jsme šli nečekaně k jeho rodičům na oběd,to bylo něco
děkuju! Jj jsem dost normální, jen jsem trochu stydlivá - ne moc, ale prostě nikdy nevím, co říkat, když ty lidi neznám…a pak si přijdu trapně, když mlčím. Jsem spíš upovídaná, ale až když toho člověka poznám a věřím mu. Takže úplně vidím, jak mě pak zhodnotí - no je fajn, jen nemluví 
- Citovat
- Upravit
26.3.12 11:27
@Anonymní píše:
to bohužel nejde, přítel je z daleka a tento víkend je na tři měsíce jediný, kdy mám čas a mohla bych jet - bude to na 4dny, o to je to horší…představa společné večeře mě totálně děsí…co budu říkat? nic…jak tele budu sedět.
Neboj, to bude dobrý. Ať ti přítel trochu víc řekne o rodičích - co dělají, jaké mají koníčky, třeba najdete něco společného. Můžeš pochválit jídlo, kytky, výhled do zahrady. Obleč si něco, co ti sluší a v čem se cítíš pohodlně a hned to bude lepší .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 11:29
@martinased29 píše:
Já tyhle situace přímo nesnášim a nepomáhá mi ani neutrální půda, nic. Teď se u nás chystná oslava přítelových narozek, přijede jeho mamka a brácha a přesto, že je znam, tak jsem z toho nervozní jak sáňky v létě.. Za mě neporadím, protože se v tom sama statečně plácám
alespoň nejsem sama
mě čeká i babička, kterou můj přítel miluje nejvíc na světě, prý je úžasná, čemuž věřím…ale já bych o ní raději slýchávala jen z vyprávění
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 11:30
@Milli píše:
Neboj, to bude dobrý. Ať ti přítel trochu víc řekne o rodičích - co dělají, jaké mají koníčky, třeba najdete něco společného. Můžeš pochválit jídlo, kytky, výhled do zahrady. Obleč si něco, co ti sluší a v čem se cítíš pohodlně a hned to bude lepší
to je právě jeden z problémů, poslední dobou jsem přibrala a nelíbím se sama sobě. Chtěla jsem, aby mě viděli až to zhubnu…ale když jsem tohle řekla příteli, klepak si na hlavu a navíc jemu se líbím tak jak jsem, takže to nechápe o to víc. Prý mě nikdo nebude hodnotit jak vypadá…to asi ne, ale jde o můj pocit.
- Citovat
- Upravit
26.3.12 11:35
Tak to chápu. Já měla zase opačný problém - mám normální postavu (vel. +/-38) a podle tchýně jsem děsně hubená, měla bych víc jíst 
.
Co takhle koupit si novou halenku nebo sukni?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.12 11:40
Tyjo, úplně jak já Když jsem šla poprvé teď už k manželovým rodičům, bylo to pro mě šílené. Neustále jsem to odkládala, vymlouvala se a když už jsme byli spolu víc jak rok, tak jsem věděla, že už prostě musím Pořád jsem se ptala jací jsou, jestli mě budou mít rádi, manžel mě uklidňoval a já pořád trnula. Když se teda poprvé návštěva konala, před jejich barákem jsem se zastavila a chtěla jít zpátky, tak mě musel manžel chytit za ruku, abych nezdrhla No rodiče úžasní, milí, ale stejně sem si připadala celou dobu jak hňup. Nemluvná, sedící jak pravítko, červenající se, no šílenost 
Ale neboj, po prvním kontaktu to bude už jen lepší a lepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 11:41
to bych mohla, mám v plánu jít ke kadeřníkovi, což by mi mohlo trochu sebevědomí vylepšit. Ale pořád tam bude ten problém, že to nebudu JÁ…jsem veselá, celkem upovídaná holka, co by pořád něco dělala…ale tam budu sedět jak zařezaný Y a první dojem bude hrozný. Pak mě uvidí za x měsíců a pochybuji, že se to vylepší, takže jim ten dojem jen potvrdím
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 11:44
@Beru píše:
No rodiče úžasní, milí, ale stejně sem si připadala celou dobu jak hňup. Nemluvná, sedící jak pravítko, červenající se, no šílenost
tak ais tak to bude u nás. Sice je neznám, ale on je má strašně rád a prý jsou naprosto super, opravdu mají hezký vztah a já nemám důvod se jich bát. Navíc nejsem žádný tele, studuju, pracuju, nešikovná taky nejsem, úplně hrozně taky snad nevypadám…ale asi jsem moc perfekcionista a chci, aby mě měli hned rádi, nebo abych se jim líbila…a když to tak nebude, už mě tam nikdy neuvidí, což přítel nepřekousne.
Teď jsme to řešili a on mi řekl, že se vsadí, že potom budu chtít jezdit s ním daleko častěji. Prostě jim evidentně věří, že na mě udělají dojem
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky,
s přítelem jsme pár měsíců a on chce, abych jela k němu domů, poznala rodiče, babičku…je to samozřejmě přirozené, ale já se těchto situací děsím. Nebaví mě to, jsem nesvá, nervózní, ani trochu nejsem uvolněná, dávám si hrozný bacha, co říkám a dělám…prostě je to pro mě jak za trest. Přitom jeho rodiče jsou určitě super, nemám ani trochu důvod se bát.
Jak to máte vy?
už zase vymýšlím, jak z toho ven, ale když on si to tak moc přeje, abych jela, že to snad budu muset překonat. Ale fakt nevím jak.Jsem z toho nešťastná