Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,podle mě tvůj strach je normální,taky jsem se bála,my jsem zařizovali větší bydlení až když jsem byla těhu
Ale vše jsme zvládli,neříkám že to bude jednoduchý,ale pokud cítíš že si připravena mít mimčo a jste zajištění,tak bych se tolik nebála.
Držím palečky ať vám vše vyjde podle vašich představ ![]()
Ahoj tohle bych neřešila . Každá rodina to zvládne a i když jsi na pracáku tak to neznamená že nemůžete mít rodinu. A finančně zvládat to budete . Když budeš čekat mimčo a vše kupovat postupně a třeba když budou mít i UM v akci či pleny tak bych to nakoupila do zásoby než se narodí tak to už nebude tak hrozné. A oblečení se dá krásné sehna v sekáčcích takže to taky moc nevyjde . A to že vás bude víc můžete říct tak jak to udělal kamarád ten jim to řek na vánoce tak že rodičům manželky a svým rodičům koupili kojenecké botičky . Záleží kdy se vám to povede
![]()
Moc děkuji za ty slova. Asi jsem potřebovala uklidnit, že děláme dobře. Manžel je ze mě už občas na prášky, prý až budu dělat TT, tak se první koukne on, aby mě to nezabilo
Občas mám pocit, že tohle všechno ve mě začala moje máma řečma jak je vše složité, hrozně, děsné, příšerné atd atd… opravdu moc děkuji za uklidnění
![]()
Anonymní píše:
Moc děkuji za ty slova. Asi jsem potřebovala uklidnit, že děláme dobře. Manžel je ze mě už občas na prášky, prý až budu dělat TT, tak se první koukne on, aby mě to nezabiloObčas mám pocit, že tohle všechno ve mě začala moje máma řečma jak je vše složité, hrozně, děsné, příšerné atd atd… opravdu moc děkuji za uklidnění
![]()
Maminky mají občas tendenci strašit
Určitě to zvládnete. Taky jsem se bála,já teda spíš abych neselhala jako matka…ale ono to přijde samo! Opravdu se neboj! ![]()
bombdina píše:Anonymní píše:Maminky mají občas tendenci strašit
Moc děkuji za ty slova. Asi jsem potřebovala uklidnit, že děláme dobře. Manžel je ze mě už občas na prášky, prý až budu dělat TT, tak se první koukne on, aby mě to nezabiloObčas mám pocit, že tohle všechno ve mě začala moje máma řečma jak je vše složité, hrozně, děsné, příšerné atd atd… opravdu moc děkuji za uklidnění
![]()
Určitě to zvládnete. Taky jsem se bála,já teda spíš abych neselhala jako matka…ale ono to přijde samo! Opravdu se neboj!
Jo i to „abych neselhala jako matka“ příjde samo
ale opravdu moc děkuji, nějak nemám nikoho s kým bych o tom mohla mluvit, tak jsem už musela psát sem… jinak bych se asi zbláznila… pár slov a ze mě spadlo příšerné závaží, vůbec jsem netušila, že to může takhle pomoc
Já myslím, že strach má každej zodpovědnej člověk a to je jen dobře
.
My jsme tu startovací pozici měli ještě horší - podnájem, plat jsem měla jen já, manžel měl jen melouchy. Takže se to ve mě hrozně pralo, miminko jsem hrozně chtěla, tak jsme se snažili, pak jsme rozhodli chvilku počkat a lup ho, byla jsem těhotná.
Předtím jsem měla hroznej strach, co by bylo, kdybych musela na nemocenskou (taky jsem pak šla) a furt se mi hlavou honili podobný myšlenky. Naštěstí to dopadlo tak, že manžel dostal skvělou nabídku práce v zahraničí. Bylo to trochu náročný, ale zvládli jsme to. Zvládnete to taky, neboj ![]()
s rodinou jsem si ale starosti nedělala, prostě jsem to zavolala ségře a tátovi a bylo a pak oznámila babičkám. Jak jste spolu dlouho? Jste manželé, tak stejně všichni očekávaj, že budete mít brzo miminko ![]()
Já když jsem zjistila že jsem otěhotněla a to i přes antikoncepci . Tak jsme to oznámili e jsem těhotná a pořád jsem poslouchala že nevíme do čeho jdeme a podobné negativní keci. A tak jsem se rozhodla že to zvládnout musíme a to bez pomoci jiných . A šlo to krásně narodil se nám krásnej klučík a byl moc hodnej pořád jen spinkal takže jsem byla i krásně odpočatá
. A hlavně bacha Babička jsou občas až moc akční a pletou se všude
![]()
Já jsem bála,tím že jsem vyrůstala v pěstounské péči,vlastní rociče nemám. Mám pořád strach,že manželství nevyjde a malá bude žít v rozdělené rodině. Ale říkám si,že takhle žít ve strachu se nedá.Máš právo se bát!Bude to spousta změn,ale věř mi že krásných!!!
![]()
Prosim tě, klid to je normální, nejdřív se bojíš takhle a až se děti narodí zas se bojíš o ně a lepší už to nebude
![]()
Souhlas s mysickou5, babičky mají tendenci strašit…dneska už to tak složitý není ![]()
jen se vypiš, to vždycky pomůže, sdílená starost = poloviční starost ![]()
my jsme zvládli stěhování do zahraničí (se vším všudy), pojiš´tovnu, porod v cizím jazykovým prostředí, prakticky nepřítomnost rodiny a pomocné ruky…kdybych to věděla dopředu, tak do toho nejdu ![]()
nakupovala jsem taky pomalu dopředu, ale chce to s rozmyslem, něco pak třeba ani nevyužiješ (třeba UM bych nekupovala). Navíc taky dostaneš nějaké peníze, aspoň na první tři roky těch 7600 a z toho se miminko bohatě uživit dá a na manžela zbyde ten zbytek.
a určitě pomůže i rodina, některé babičky se můžou přetrhnout, jen je třeba je správně nasměrovat co maj kupovat.
Holky, fakt moc děkuji za podporu, manželé jsme chvilku, ale jinak jsme spolu skoro 6let, bydlíme spolu 5let ( i tak jsem mladá, jen trošku rychlejší
) Začínám věřit tomu, že to zvládneme, teď už jen to miminko ![]()
bombdina píše:
Souhlas s mysickou5, babičky mají tendenci strašit…dneska už to tak složitý není
co babičky a tety, ale i některé „šikovné a znalé kamarádky“ ![]()
hlavně teďka, to je furt: Počkej až tohle, počkej až támhle to, to si nedojdeš ani na zachod a tak.
Já se řídím tíhle: Jaký si to uděláš, takový to máš a to platí na všechno
. Někdy ti to trochu pošramotí osud, ale to se nedá nic dělat.
my byli manželé rok a půl když jsem otěhotněla a předtím jsme spolu žili a chodili tři, pokud se nepletu.
S manželem se snažíme o miminko, máme vlastní bydlení, jsem sice na pracáku ale manžel slušně vydělává. Vím, že nebudeme strádat v případě narození miminka. Ale často mě přepadají otázky - Co když to finančně nezvládnem? Příjme rodina naše dítě? Jak to všem řekneme, že nás bude víc? Někdy z toho mám i depku, prostě budoucnost zajištěná ( i když, kdo to v téhle době může na 100% říct), vím, že naše dítě budeme milovat, budeme mu moc dát lásku a vše co bude potřebovat ale… prostě se bojím, někdy bych i se snažením praštila a radši děti neměla. Jenže už oba s manželem cítíme, že je ten nejlepší čas mít dítě. Asi se vám to psaní zdá zamatené, ale písmenka nedokážou vše vyjádřit tak jak to cítím. Měl někdo taky takové stavy před tím než se miminko narodilo? Měl někdo taky strach?