Strach z komunikace

Anonymní
11.6.20 23:34

Strach z komunikace

Zdravím, mám problém s komunikací s lidmi. Já vlastně lidem ani nevěřím a mám z nich strach. Dřív jsem byla sebevědomá, bavila se a to všechno, co k tomu patří. Pak přišel můj už ex přítel.. shazoval mě před ostatními, nadával aniž bych cokoliv řekla. nikdo se mě nezastal. Pak mě podvedl s dvěma kamarádkami se kterýma jsme s celou partou viděli každý den.. on byl pro všechny frajer a já kráva, která to zjistila až dlouho. Myslím si že můj problém pramení z tohohle vztahu. Přítele mám nového už dva roky. Ale nedokážu se bavit ani s jeho kamarády. Mám nějak v hlavě zarytý strach a negativní myšlenky co si o mě myslí a pro mě jsou prostě tak nějak lidi „svině“. Bojím se cokoliv říct, že to bude špatně, že se ztrapnim. Když procházím po městě, bojím se že na mě každý špatně kouká, špitá si o mě něco špatného.. Myslíte, že je tohle na odbornou pomoc..? Bojím se s tím někam zajít a když už, nechci aby o tom věděl přítel abych nebyla za psychopata nebo tak..(o tom problému samozřejmě ví). Jen si s ním říkám všechno. A už i z toho mám strach.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

84
11.6.20 23:41

Prestan si myslet o lidech to spatne a ono to pujde samo casem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13335
11.6.20 23:47

Vstup do psychoterapie, vyčisti rány co ti ex způsobil a najdi zase zpátky svoje sebevědomí a sebepřijetí. Ta psychoterapie je fakt nejrychlejší a nejbezpečnější způsob.

Jinak to teda můžeš dělat bez průvodce - terapeuta/ky, ale bude to trvat déle a dá to mnohem více práce.

A ne- fakt nejsi psychopat, ale neurotik - tedy člověk který je zaplaven úzkostí a řeší tu úzkost tak nešťastně, že ubližuje sám sobě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.6.20 23:55
@Ou píše:
Vstup do psychoterapie, vyčisti rány co ti ex způsobil a najdi zase zpátky svoje sebevědomí a sebepřijetí. Ta psychoterapie je fakt nejrychlejší a nejbezpečnější způsob.

Jinak to teda můžeš dělat bez průvodce - terapeuta/ky, ale bude to trvat déle a dá to mnohem více práce.

A ne- fakt nejsi psychopat, ale neurotik - tedy člověk který je zaplaven úzkostí a řeší tu úzkost tak nešťastně, že ubližuje sám sobě.

Vím, nebo aspoň myslím, že než bych někam dochazela, musela bych to probrat se svou praktickou lékařkou? :/ Už i tady by pro mě pramenil problém..

  • Nahlásit
  • Citovat
84
11.6.20 23:58

Hlavne to vsechno neni o lidech. Strach ze na tebe koukaj je jen to ze tak koukas sama na sebe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20895
12.6.20 00:01

No, ten ti dal, teda :roll: Hele, chapu, ze jsi z toho lehce ztraumatizovana, vlastne te zradila cela parta… fakt se ti nedivim, taky bych si pripadala jako posledni blbena. Na druhou stranu, byla by skoda kazit si dal život vzpominkama. Takovyhle prusvih se stava max jednou za život. Uplne beznadejne na tom nejsi, mas přítele, tomu veris, on te podrzel.

Ja moc z vlastni zkusenosti psychologum moc nevěřím, zatim me zadny „neprechytracil“ a stejne clovek musí tu praci odvest sam. Asi by bylo zbytecne najednou cvaknout a jit do sveta objimat ty nadherne bytosti kolem sebe…to ne. Ale ted me napadlo, rozdelit si lidi na kazegorie- ti, co mi stoji za tu praci otevrit se, duverovat, investovat city, soustredit se na budovani vztahu (rodina, partner, nejblizsi pratele), pak okoli, se kterym interaguju - tem neni potreba nijak zvlast duverovat, ale bylo by fajn zkusit nejakou osobnejsi interakci, aniz by ses vystavovala nebezpečí ‚zneuziti‘- tudíž povykladat si ano, ale nic moc osobniho, a zbytek - a tam je potreba pracovat na tom, aby ses nevycerpavala, co si o tobe pomysli. Tihle ti totiz muzou/musi byt ukradení.

Drzim moc palce, urcite to zvladnes :mavam: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
257
12.6.20 00:01

Čas na odborníky skrze psychoterapii přichází v momentě, kdy to začne negativne zasahovat do běžného života a ovlivňovat ho. Je to tvůj případ? Vypadá to že jo :) A ne, určitě nebudes divná. Divila by ses, kolik lidí tyto služby využívá a nikdy bys o nich neřekla, že nejsou normální. S fyzickým zdravím taky chodíš za doktory a psychické zdraví určitě nemá nižší váhu ;).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13335
12.6.20 00:16
@Anonymní píše:
Vím, nebo aspoň myslím, že než bych někam dochazela, musela bych to probrat se svou praktickou lékařkou? :/ Už i tady by pro mě pramenil problém..

pokud by sis hradila terapii za hotové, tak to nemusíš řešit s nikým, pokud bys to chtěla pře zdravotní pojištění, potřebuješ žádanku od PL a nebo psychiatra - ale nemusíš to přinést na první setkání. V případě že zajdeš do nějakého většího centra, kde jsou jak terapetuté, tak psychiatři, tak se to vyřeší tam. obecně vidět psychiatra se taky hodí, posoudí jestli už ti to zasahuje do života natolik, že by to chtělo chvíli léky a nebo ne.

V případě že se domluvíš třeba na individuální psychoterapii v nejbližší poradně pro rodinu, tak nic řešit taky nemusíš protože to je placené zřizovatelem - městem či krajem.

Pro začátek mrkni do téhle knížky

https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/

případně

https://www.kosmas.cz/…uzeni-tygra/

@PaníKadrnožková píše:

Ja moc z vlastni zkusenosti psychologum moc nevěřím, zatim me zadny „neprechytracil“ a stejne clovek musí tu praci odvest sam.

Psychoterapie není od otho, aby tě někdo přechytračil a nebo ti dal nějakou radu která by tě nenapadla. psychoterapie je proces, který samozřejmě odpracuješ sama, protože je to tvoje psychika kterou se snažíš pročistit a tvoje obavy, kterým se snažíš porozumět - pokud někam přijdeš a chceš aby se předvedl a zázračně tě někdo opravil, tak to fungovat fakt nebude. Primárně musíš být ochotná přistoupit na změny a na to že terapeutovi/ce zkusíš věřit. pokud tam jdeš stím, že jsou to kokoti, tak samozřejmě, že se nic nestane a naplní se tvůj pečlivě udržovatný předsudek že to je na nic a k ničemu to nepomůže :-D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2014
12.6.20 00:39

Taky mám problém s důvěrou. U mě díky rodičům a traumatum z dětství a díky jedné velmi blízké kamarádce, které jsem pár let zpátky absolutně věřila a pak se ukázalo, že kudy chodí tudy o mně říká úplně šílené lži, kterým každý věřil, protože všichni věděli, že jsme si blízké. Teď už mám blízké jen dvě kamarádky a jednoho kamaráda (ale u něj už mu dost věcí neříkám) a sice nemám problém přibrat někoho do okruhu známých, ale víc k tělu už si nikoho nepouštím. Možná to zkus stejně, prostě se s nimi bav normálně, jen o nezávazných tématech, o ničem z tvého života.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20895
12.6.20 00:41
@Ou píše:
Psychoterapie není od otho, aby tě někdo přechytračil a nebo ti dal nějakou radu která by tě nenapadla. psychoterapie je proces, který samozřejmě odpracuješ sama, protože je to tvoje psychika kterou se snažíš pročistit a tvoje obavy, kterým se snažíš porozumět - pokud někam přijdeš a chceš aby se předvedl a zázračně tě někdo opravil, tak to fungovat fakt nebude. Primárně musíš být ochotná přistoupit na změny a na to že terapeutovi/ce zkusíš věřit. pokud tam jdeš stím, že jsou to kokoti, tak samozřejmě, že se nic nestane a naplní se tvůj pečlivě udržovatný předsudek že to je na nic a k ničemu to nepomůže :-D

To ‚prechytracovani‘ rozhodne nemyslim tak, jak jsi napsala, ze bych ocekavala zazracny lek mimo svou hlavu a rozum, proto jsem ten vyraz dala do uvozovek. Tim myslim, ze jsem nezazila ten ‚aha‘ moment. Bud mi pani odkyvala, co jsem vykladala, coz je fajn, ale tohle udelaji jeste lepe kamaradky, nebo mi nabizely nejjednodussi reseni, ktere v tu chvili byla neakceptovatelna, coz jsem opakovane rikala. Takze jsem si stejne nakonec poradila sama ;)

Vim, Ou, ze zasadne nediskutujes, tento prispevek je pro zakladatelku a povazuji jej za alternativu k neustale propagovane psychoterapii ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4321
12.6.20 05:08

Tady si dovolím plně souhlasit s paní Kadrnožkovou, i já jsem zažila hnusné období, které mě poznamenalo, (týrání v bývalém manželství), a návštěvy psychologa byly naprd. Spíš jsem se v tom hnusu vrtala čím dál víc a cítila stále větší křivdu :jazyk: Pomohla mi totální změna prostředí, v podstatě restart, vybudování nových kontaktů, nové manželství, další děti… Prostě nový život. Vím, že to není možné u každého.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
84
12.6.20 07:08

Souhlasím s novym zivotem. Vykasli se na minulost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
67
12.6.20 07:28

Nepíšeš o dětech a i z ostatního si myslím, že budeš mladší. Ale klidně mě oprav! Takovouhle zkušenost má hodně z nás a mnoho z nás to naopak posílilo, ale jestli tě to až tak svazuješ a nevíš co se sebou, tak určitě odbornou pomoc zvaž. Bohužel to negativně neovlivňuje jen tvůj život, ale zcela jistě i tvého přítele (a jednou bude nejspíš i tvých dětí :pensive:). I kdyby ti to v první fázi nepomohlo, tak alespoň začneš mluvit s někým dalším, koukneš se na sebe jiným pohledem a poznáš alespoň dalšího člověka, co ti bude chtít pomoct a ne ublížit.
Co děláš za práci? Jak vycházíš s kolegy/zákazníky/obchodními partnery? Případně spolužáky a učiteli? Jakou máš podporu v rodině?
Heleď, každopádně si uvědom, že nemusíš za každou cenu něco říkat nebo dělat, jen proto, že by to mohl někdo očekávat. Nemusíš, můžeš si i s ostatními v klidu mlčet a jen poslouchat. Třeba ti to že začátku bude připadat divné, ale uvidíš, že to zas takový problém nebude, většina lidí má rádo, když je někdo poslouchá :slight_smile: Můžeš mít odlišný názor (klidně od celé skupiny) a pokud se ti kvůli němu někdo posmívá, tak je omezenec nebo člověk s komplexy (byť schovaný za maskou frajera) a názory takových nemá cenu se zabývat. A že se třeba při něčem ztrapníš? (zase jsme u těch omezenců) No a co?! Ve zlém se ti zasměje jenom debil, tím nemá smysl se trápit.. A jestli někoho jen rozesměješ, tak se zasměj taky a řekni si, že jsi mu alespoň zlepšila den! :slight_smile: Radila bych ti (jako málo bolestivé) pro začátek zkus svoji pozornost obrátit ze sebe na svoje okolí. Začni lehce pozorovat lidi. Všímej si svých známých, ale i cizích lidí v obchodech, ve městě, na zastávkách, řidiče v autech. Nemusíš u toho vůbec mluvit a dávat něco ze sebe. Všímej si jak se chovají, jak spolu mluví, gest a mimiky. Opravdu je zkus pozorovat. Myslím, že hodně rychle uvidíš, že tě nikdo nesleduje, nechce ti ublížit, že ho vlastně vůbec nezajímaš. A také uvidíš, že ani ty ty lidi nesoudíš, kromě toho krátkého okamžiku, kdy se na ně díváš, se jimi vlastně nezabýváš. A i uvidíš, že i ostatní mají starosti, radosti i trápení. A když někdo zachytí tvůj pohled tak co se stane? Nic, odvratíš ho, maximálně se usměješ a ta osoba prd ví, co se ti honí hlavou..
Prostě vyhledej odbornou pomoc, nebo alespoň sama zkus začít tu svoji zeď (strachu) cihlu po cihle rozebírat. Jak si začneš všímat lidí a začneš vnímat i to dobrý, tak se ti bude postupně ulevovat, budeš se uvolňovat a uvidíš, že to bude lepší a lepší. Přece si zbytek života nebudeš kazit kvůli těm několika ksindlům, co jsi potkala! A furt si opakuj, že nemusíš nic, co nechceš. Nemusíš se před ostatními obhajovat. A důležité jsou jen názory nejbližších. Drž se, moc držím palce, ať je brzy líp! :slight_smile:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.6.20 10:40
@niko999 píše:
Nepíšeš o dětech a i z ostatního si myslím, že budeš mladší. Ale klidně mě oprav! Takovouhle zkušenost má hodně z nás a mnoho z nás to naopak posílilo, ale jestli tě to až tak svazuješ a nevíš co se sebou, tak určitě odbornou pomoc zvaž. Bohužel to negativně neovlivňuje jen tvůj život, ale zcela jistě i tvého přítele (a jednou bude nejspíš i tvých dětí :pensive:). I kdyby ti to v první fázi nepomohlo, tak alespoň začneš mluvit s někým dalším, koukneš se na sebe jiným pohledem a poznáš alespoň dalšího člověka, co ti bude chtít pomoct a ne ublížit.
Co děláš za práci? Jak vycházíš s kolegy/zákazníky/obchodními partnery? Případně spolužáky a učiteli? Jakou máš podporu v rodině?
Heleď, každopádně si uvědom, že nemusíš za každou cenu něco říkat nebo dělat, jen proto, že by to mohl někdo očekávat. Nemusíš, můžeš si i s ostatními v klidu mlčet a jen poslouchat. Třeba ti to že začátku bude připadat divné, ale uvidíš, že to zas takový problém nebude, většina lidí má rádo, když je někdo poslouchá :slight_smile: Můžeš mít odlišný názor (klidně od celé skupiny) a pokud se ti kvůli němu někdo posmívá, tak je omezenec nebo člověk s komplexy (byť schovaný za maskou frajera) a názory takových nemá cenu se zabývat. A že se třeba při něčem ztrapníš? (zase jsme u těch omezenců) No a co?! Ve zlém se ti zasměje jenom debil, tím nemá smysl se trápit.. A jestli někoho jen rozesměješ, tak se zasměj taky a řekni si, že jsi mu alespoň zlepšila den! :slight_smile: Radila bych ti (jako málo bolestivé) pro začátek zkus svoji pozornost obrátit ze sebe na svoje okolí. Začni lehce pozorovat lidi. Všímej si svých známých, ale i cizích lidí v obchodech, ve městě, na zastávkách, řidiče v autech. Nemusíš u toho vůbec mluvit a dávat něco ze sebe. Všímej si jak se chovají, jak spolu mluví, gest a mimiky. Opravdu je zkus pozorovat. Myslím, že hodně rychle uvidíš, že tě nikdo nesleduje, nechce ti ublížit, že ho vlastně vůbec nezajímaš. A také uvidíš, že ani ty ty lidi nesoudíš, kromě toho krátkého okamžiku, kdy se na ně díváš, se jimi vlastně nezabýváš. A i uvidíš, že i ostatní mají starosti, radosti i trápení. A když někdo zachytí tvůj pohled tak co se stane? Nic, odvratíš ho, maximálně se usměješ a ta osoba prd ví, co se ti honí hlavou..
Prostě vyhledej odbornou pomoc, nebo alespoň sama zkus začít tu svoji zeď (strachu) cihlu po cihle rozebírat. Jak si začneš všímat lidí a začneš vnímat i to dobrý, tak se ti bude postupně ulevovat, budeš se uvolňovat a uvidíš, že to bude lepší a lepší. Přece si zbytek života nebudeš kazit kvůli těm několika ksindlům, co jsi potkala! A furt si opakuj, že nemusíš nic, co nechceš. Nemusíš se před ostatními obhajovat. A důležité jsou jen názory nejbližších. Drž se, moc držím palce, ať je brzy líp! :slight_smile:

Záleží co myslíš mladší, je mi 22, děti nemám, ale mladá asi ještě jsem. :think: Můj kontakt probíhá jen s rodinou a přítelem. Od všech kamarádů jsem se úplně odřízla. V kamarádství moc nevěřím. Pracuji ve fabrice mezi ženskýma, vědí jen že jsem tichá a já o nich, že je to jedna velká drbárna.. když vidím jak se chovají, jsem odřízlá i tam. Radši budu trávit přestávky a čas sama, když vidím, jak jsou falešné.. Práce mi na tom bohužel moc nepřidává. A možná jsem z toho zakomplexovaná jen já sama. :( Přítele to poznamenává, trápí ho to. Chce abych se bavila.

  • Nahlásit
  • Citovat
84
12.6.20 10:48

Neohlizej se na ostatni ale sama na sebe. Nepotrebujes je k zivotu. Bav se s nima o pocasi nebo tak. Nic soukromého. Rekni si ze si normalni jako oni a bude to lepsi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama