Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach z rychlosti času
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.5.17 09:27
Podobné téme tady bylo v poslední době dvakrát. Tím chci říct, je to „normální“. Čekáš miminko, uzavírá se Ti jedna éra a začíná druhá, jdeš do neznáma a ještě s Tebou mlátí asi hormony. Neboj se, to si „sedne“. Jinak já mám takové melancholické stavy celkem často, přestože jsem teď šťastná a vyrovnaná. Říkám si, že už se nikdy nepodívám do domu, kde jsem se narodila (je x let prodaný), už nezažiju večery, kdy jsme byli celá rodina pohromadě, jako když jsem byla malá. Občas i vzpomínám na gymnaziální léta, jak jsem měla ještě vše před sebou. Taky se mi ta minulost těžko opouští a ráda se do ní v myšlenkách vracím, ač je mi pak trochu smutno. A to jsem teď maximálně spokojená a máme hodně plánů do budoucna, na které se těším. Mám to tedy asi trochu podobně jako Ty. A smrti a neštěstí se taky celý život bojím a to vím, že mě nikdy neopustí, to vědomí, že během jedné vteřiny může být vše navždy jinak. Ale jak píšu, jsem šťatsná a nemyslím si, že Ty máš důvod si najít psychiatra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:27
@Russet Já když byla těhotná s klukem, byla jsem strašně přecitlivělá. Jednou jsem se rozbrečela u krájení jater, přišlo mi líto, že to prase muselo umřít, abych já ho mohla sníst. Takové věci mne nenapadaly ani v patnácti 
Protože předtím jsem měla dvě dcery, a nic takového jsem nepoznala, přikládala jsem to svému věku. Postupem času jsem to zkonzultovala s několika ženami co měly doma obě pohlaví a ty mi řekly, že u těch kluků je rozbrečel i večerníček kdežto u holek se cítily strašně silné. Jak jinak, my ženy toho musíme vydržet a když jsou dvě v jednom, to už je asi nějaká síla 
Nevím, jestli na tom něco je, nebo jen náhoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:28
@arada píše:
@boball Tak,my už jsme drobet starší, takže fakt sami a mladí taky.
Tak mi už taky žádná kuřata nejsme, letos nám bude 48.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:30
@Anonymní píše:
Děkuji holky, strašně moc. Já vím, že mám teď relativní klid. Že hlavně zdraví atd. Občas tyto stavy mně ale tak pohltí, že si říkám, že je všemu konec. Asi musím začít něco dělat…je fakt, že se musím řídit vycházkami při rizikovém tehu mi spíš přihrává sedět u kompu, sledovat staré seriály a zoufat. ???? Asi se fakt musim obrnit????děkuji vám
Holt máš moc času, na přemýšlení. Na rizikovém jsem hodně šila, pro miminko, dečky do kočárku, povlečení do postýlky, hračky. Věčně přerovnávala oblečky, jednoduše se zaměřila na miminko. Usmívám se tu při vzpomínce, jak jsem byla prdlá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:31
Možná by Ti pomohlo si „dovolit“ tyto stavy mít. To neznamená, že jsi nešťastná nebo labilní. Nedávej všem pocitům nálepku a ber jako fakt, že jsi melancholická, třeba se Ti uleví. A raduj se z toho, co máš, není to málo 
Taky jsem se dřív snažila tyto myšlenky zahnat, nebýt sentimentální. Ale čím jsem starší, tím víc je beru jako součást života. Ten plyne a s věkem člověk pořád něco ztrácí, to je prostě fakt. Ale také, pokud se mu daří, něco buduje a získává. Záleží na tom, jak se na to díváš.
Příspěvek upraven 06.05.17 v 09:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:32
@boball píše:
Tak mi už taky žádná kuřata nejsme, letos nám bude 48.
To jste ještě mlaďoši, mě je 60+ a manželovi 70- 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:33
Ahoj, ja jsem byla samostatna az az a obdobne pocity se mnou cloumaji od prvniho porodu. Nejak se u me potkalo, vic veci. Vcetne toho, ze umrela babicka a ja ji s malou chodila hlidat, kdyz deda potreboval odejit. Hlidat je bouzel na miste. Mentalne I fyzicky…Zacla jsem taky mit pocity, ze ted ted je muj zivot idealni, ze bych nejradeji zastavila cas.Ze jsme relativne mladi, nasi jeste pri sile…Koukala jsem na psa, v te dobe 6 a zcela vazne jsem si rikala, ze to chudinka bude mit za sebou prvni 
Jako by prevazilo ze zijeme abysme umreli a ze ty konce byvaji dost neslavne…Racionalne jsem si mohla rict, co jsem chtela 
A co pomohlo me? Cas a taky mi nekdo poradil vitamin B a horcik a fakt musim rict, ze potom nastal obrat. Dneska jsem ve fazi smirovani a uz to neni uzkost, jen z toho nejsem nadsena, z te predstavy koncu.Ani ne tak ze smrti, jako co bude predtim.Budu sobestacna, budou bolesti, umru driv nez manzel apod. Po druhem porodu jsem takovyhle vykyv vubec nemela, spis naopak.6nedeli jsem jela na opojnem pocitu dokonalosti 
A kdybys mela pocit, ze te to valcuje, tak zajdi na nejakou terapii, moznosti je spousta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 09:38
@arada Tak to jsi mne s těma mladochama potěšila, zrovna dneska jsem neměla žádnou chut vstát a něco dělat. Ted uklízím a místo abych se na to soustředila, chodím civět sem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.5.17 09:43
Jo čekám kluka. Podobná témata jsem tu taky četla, ale zase ráda si přečtu reakce přímo na konkrétní můj problém. Ale jsem moc ráda za to, že se mohu tady takto rozepsat a sdělit své pocity. 
Ach ta přecitlivělost…sice mi spolu s empatii pomáhá při práci sociální pracovnice, ke pomáhám ženám s dětmi, které mají konkrétní existencni problémy…a já jim radim, dělám psychologa a sobě otevřít oči neumím.
- Citovat
- Upravit
6.5.17 09:47
@Anonymní píše:
Jo čekám kluka. Podobná témata jsem tu taky četla, ale zase ráda si přečtu reakce přímo na konkrétní můj problém. Ale jsem moc ráda za to, že se mohu tady takto rozepsat a sdělit své pocity.
Hele to už tak někdo má. Já žádná sociální pracovnice nejsem, ale odjakživa kamkoliv vlezu, začnou se mi lidi svěřovat s osobními problémy, jak by jsme se znali odjakživa. Zřejmě jsem se minula povoláním. Ty, ne, a určitě, to že máš empatii, lidem pomůže. Bud ráda za to, jaká jsi. navíc, ty těhotenské hormony jsou potvory, ono se to utřepe neboj, i když citlivá budeš vždy, jsi už taková.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 10:06
@boball Neco na tom asi bude! Už je mi to jasné proč jsem byla v těhotenství se synem zralá na psychiatrii! Tak jsem ráda, že jsi mi to objasnila . Zatím jsem nikdy s nikým nemluvila, že by to měl taky tak. Když jsem čekala holku tak jsem byla opravdu taková silná - na mě až moc, nic mě nerozhodilo a že se okolo mě zrovna děli věci. Jsem si stále říkala, že jsem asi měla kluka moc brzo, že jsem byla takové psycho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 10:13
@boball píše:
@arada Tak to jsi mne s těma mladochama potěšila, zrovna dneska jsem neměla žádnou chut vstát a něco dělat. Ted uklízím a místo abych se na to soustředila, chodím civět sem
Ty jsi mě taky potěšila, že nejsem sama, kdo dělá všechno možný, aby nemusel nic dělat a je o dost mladší než já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 10:14
@Mína47 Vidíš,ty sis myslela, že jsi na těhotenství mladá, já zase stará a oni přitom hormony. Stejně je to ale zajímavý poznatek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.17 10:19
@boball Kecám,celou dobu přemýšlím(což je namáhavý úkon) co mám dnes uvařit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
