Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach z výšek, co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.6.26 16:41
@amuuk píše: Více
Myslím si, že klíčové je, jestli s tím chce něco dělat on sám. Pokud ano, má smysl mu najít psychologa, nebo nějaký kurs, nevím, jak to přesně probíhá. Před lety jsem byla v londýnské ZOO, tam mají sbírku velkých pavouků a na prospektech tam líčili lidi, kteří se pod odborným dohledem léčili z arachnofobie. Nicméně, pokud nebude chtít on sám, jsou tvoje snahy marné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 18:06
@Mosie píše: Více
Ano, on musi chciet.
Mne s tymto pomohol odbornik. Strachu som sa nezbavila uplne a vysokohorska turistika nebude nikdy nic pre mna, ale v beznych situaciach s tym viem aspon pracovat. Ale chciet musi on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 18:27
@kalamitaa píše: Více
Není iracionální. Je to ochrana všech živočichů. Míra je nastavena na hranici toho, co daný tvor zvládne.
U ptáků je samozřejmě nulová ( nevím, jak je na tom kivi, nebo nandu), kočky často riskují a pak litují, u pand se člověk diví, že se sami nevyhubili.
Kozy dělají neuvěřitelné věci, záznam kamery, kterou umístili na krk kamzíkům budí u něktrých lidí závratě a ja se jim nedivím.
Ale i třeba každý pes před nebezpečnou výškou zastaví.
Když koni zavážete oči, přejde přes úzký most, když ho povedete. Když ne, nepůjde tam.
Existují lidé, pro které je chůze po dvacet centimetrů široké fošně stejná když leží na zemi, nebo je 50 metrů nad ní a někdo neudělá dva kroky na kladině. Jsou tím proslulí indiáni z kmene Navajo (navaho/navacho), kteří v Americe postavili většinu mrakodrapů. 
Není tedy iracionální, ale hluboce vrozená. Nicméně je pravda, že se s tím pracovat dá. 
Příspěvek upraven 14.06.26 v 18:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 18:32
@Mosie píše: Více
Chce to docela pevnou vůli. Lezl jsem po skalách i po stavebních žebřících a lešení. Skočil do šachty vysoké dvě patra, do velké hromady písku - takže to tak úplně dvě patra nebylo, ale patro a půl ano. Ale člověk se prostě musí překonat.
Možná právě proto soucítím s lidmi v situaci, která budí závratě. 
Bez toho vlastního rozhodnutí to nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 20:35
To musí chtít ale on. Že chcete vy je hezké, ale pokud on s tím strachem nechce nic dělat, tak bohužel. Pak se to dá jenom respektovat. A na dovolené létat třeba s kamarádkou… Já se třeba taky bojím výšek. Ale s letadlem problém nemám. Tam tu výšku reálně už vůbec nevnímám. Myslím, že je to prostě tak vysoko, že to ten mozek už neregistruje. Vnímám, že sedím, pod nohama mám podlahu. To mi ke klidu stačí… Znám dost lidí, co se výšek bojí a normálně bez problémů létají. Takže asi nejsem jediná, pro koho je horší koukat dolů z rozhledny, než z letadla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 20:43
@kalamitaa píše: Více
Ne nezmění. Já nesnáším otevřené výšky, do, letadla vlezu, ale rozhledny, zříceniny, děravé schody to nedávám. Překonat jsem to zkoušela, virtuální realitu taky a bylo to spíš horší než lepší. Eiffelovka byla můj největší pokus překonat strach z výšky, druhé patro bylo pro mě něco hrozného. Nikdy víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 21:00
@M_Vladim Vrozené není opak iracionálního. I vrozeného chování může být iracionální. Zvlášť pokud je tvor v nepřirozeném prostředí a to člověk je prakticky pořád. Naše přirozené chování a pudy v moderní společnosti mnohdy nefungují optimálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 21:06
@Alušáček píše: Více
Je třeba postupovat po malých krocích a systematicky. Na tu Eiffelovku nemůžete lízt hned do druhýho patra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 21:16
@kalamitaa píše: Více
Jela jsem tam výtahem, schody bych vůbec nezvládla. Pro mě to bylo hrozný, chtěla jsem se hned vrátit dolů, ale u výtahu narváno. Tak jsem riskla třetí patro, tam není otevřený prostor, ale sklo a dobrý. Samozřejmě, že před tím jsem byla na různých menších rozhlednách, vždycky to byl nepříjemný zážitek takže do výšek už nelezu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 21:21
@Alušáček píše: Více
Já s tím žádný velký zkušenosti nemám, ale znám osobně rodinu, kde tímto trpí všichni a výlety s nima jsou někdy fakt srandovní. Přitom, když ty jejich děti byly malé, tak to neměly a lezly s náma na rozhledny, když rodiče čekali dole. Teď v dospělosti to mají taky. Umím si představit, že se to prostě nedá ovládnout, když to má člověk jednou zadrátovaný v hlavě, ale myslím si, že s dostatkem trpělivosti a velkou motivací to změnit se to dá opravdu hodně zmírnit. Asi záleží, jak moc to vlastně člověku komplikuje život.
Zakladatelka chtěla poradit, co s tím u přítele, tak té doporučím něco si k tomu přečíst, případně navštívit odborníka, protože něco se s tím dělat určitě dá. A u chlapa se dá i čekat větší motivace, něco s tím udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 23:31
@Zvedava1 píše: Více
My tam šli poprvé tak, že jsme si lístky kupovali úplně na poslední chvíli a seděli jsme úplně nahoře. Já jsem chytila takovou paniku, že nedojdu ani k sedadlu. Vůbec mě nenapadlo, jak strašné to tam bude. Nakonec jsem počkala, až zhasnou, pak to bylo výrazně lepší. Ale pak už všechny další návštěvy jsme si připláceli radši sedadla dole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 23:45
A přítel už někdy letěl? Mně dělá blbě i vylézt na židli, ale letadlo je v pohodě. Syn se taky bojí výšek, z letadla měl úplně hrůzu, ale jakmile jsme vzlétli, zjistil, že je to úplně v pohodě. Je to jako být v bytě ve vyšších patrech 
Co se týče samotného strachu z výšek - mně se to věkem zhoršuje Jsou věci, které jsem během života zvládla překonat - vylézt na židli, na schůdky, umývat okna ve výšce. Ale věci jako rozhledny, skleněné plochy ve výškách nebo vrcholky hor, to nepřekonám nejspíš nikdy. Dokonce se mi stalo, že jsme byli v Národním muzeu, kde je kupole s prosklenou podlahou. Moc jsem se tam těšila, v hlavě to měla srovnané, věděla jsem, že se nemusím ničeho bát. Přišla jsem tam, stoupla na první kousek, zhoupl se se mnou svět a musela jsem v panice odejít. Nevím, jak se tohle dá překonat. Z virtuální reality je mi na zvracení.
Nicméně manžel miluje hory a normálně na ně spolu jezdíme. Buď počítáme s tím, že dojdeme, kam to půjde a pak to otočíme, změníme trasu. Nebo dojdeme spolu kam to jde a ve chvíli, kdy mám strach, tak já to otočím zpátky a manžel si vyšplhá na vrchol a pak se někde potkáme Na lanovce jedu se zavřenýma očima
A jinak dneska je milion fb skupin, kde lidi trasy znají a poradí, kudy, co vzít. Čtu si recenze na google, hledám si informace… a podle toho si taky cesty plánujeme. Dá se s tím v pohodě žít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 23:49
@andiedvorakova píše: Více
Mám to naprosto stejně. letadlo Ok. Třeba já bych se opravdu nemohla živit výškovými pracemi nebo jako výtahář, jeřábník… Také horolezectví nic pro mě především takové, kde se leze bez jištění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.26 11:39
@M_Vladim píše: Více
Píšeš, že se každý pes před nebezpečnou výškou zastaví. Ale to není tak úplně pravda. Už před lety jsem slyšela např. o německých ovčácích, kteří pronásledovali pachatele, nebo např. na povel psovoda proskočili oknem, které bylo několik pater nad zemí. Důsledek byl bohužel tristní. Ale specificky němečtí ovčáci jsou známí tím, že nejdřív poslechnou příkaz, a až potom přemýšlí. Proto jsou také součástí policejních/vojenských služeb. Můj jezevčík by se na něco podobného slušně řečeno vykašlal, protože nejdřív přemýšlel, až potom konal. Ale třeba s těmi koňmi je to pravda - aby je lidi dostali tam, kam potřebují, zavazují jim oči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.26 17:33
Za prve to ze chces ty ako autorka je dost zbytocne, pretoze kym nebude chcit on tak to bude iba zbytocny stres pre vsetkych zucastnenych.
Mal som sefa ktory sa bal lietat tak sme ho vzdy pred letom opili (nie vela, tak trosku aby mu to nevadilo).
Osobne tiez nemam rad vysky. Nieje to konkretny strach z niecoho, alebo pred niecim, proste ti v nejakej konkretnej vyske vypovedia sluzbu ruky/nohy a vlastne aj hlava… Napriklad lietanie mi vobec nevadi, ale niektore feraty/vyhliadky ano. Rozhodne sa to da rozumom a treningom potlacit, dokazem jednoznacne identifikovat kedy to prichadza a branit sa tomu aktivne, jedine co na to potrebujem(s) je chciet. A ako vo vsetkom trening robi majstra.
VR na mna nefunguje, strasne ma z toho boli hlava a ak su tam rychlejsie pasaze tak blinkam…
Co takto zaujimave filmy, napriklad The Walk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
