Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vidíš, jsi šikovná, ono to půjde
Ale taky říkám: raději sama, nebo když se bojíš, tak s kamarádem, kamarádkou, prostě s někým, kdo není cholerik
Já jsem začínala taky se škodovkou 120, příšernost, zdechlo to při každé možné příležitosti, to dnešní auta jsou úplně na svátek. Měla jsem štěstí, že manžel byl trpělivý, říkal mi, co mám dělat, byl prostě v klidu, i když jsem udělala nějakou botu (nebo se tak aspoň tvářil
).
Neteř si udělala řidičák, jezdit začínala se svým taťkou, cholerikem jak vyšitým…no, má cca 10let řidičák, ovšem leží jí doma v šuplíku, protože má prostě blok (nedivím se jí) a nejezdí.
Moje rada, podle toho, co fungovalo na mě - jezdi co nejčastěji, klidně kraťounké vzdálenosti, ale prostě často. Spoustu věcí si tak zautomatizuješ, nebudeš na ně myslet, budeš se moct soustředit na jiné věci a budeš více v pohodě.
Držím palce!
Ahojky,když to tady čtu,tak se prostě musím přidat k diskusi,jelikož vidím sebe.Řidičák mám už přes dva roky,sama jsem nejezdila jen s manželem,byla jsem si tak jistější.Ale ty komentáře typu..já bych už ale dávno brzdil…řadíš pozdě…přidej trochu…atd.Taky jsem na něj občas už vyjela,že mě „buzeruje“přitom člověk přesně ví,co má kdy udělat,jak jet a na co si troufne.Ted jsem dlouho neřídila,mám chvíli před porodem a během těhu jsem se bála,ono totiž jezdit tady u nás(Brno)je někdy o hubu.Byla by škoda nejezdit,ono je lepší se na nikoho nespoléhat a sednout do auta a prostě si dojet kam chcete,tak budu muset potom zase natrénovat,ale myslím,že se to nezapomíná a kdyby,tak autoškoly mají kondičky…