Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach zo šoférovania
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.2.10 09:49
strach zo šoférovania
Ahojte, vedel by mi niekto pomoct s mojim problemom? Vodicak som urobila len nedávno, mám ho nieco okolo mesiaca. Nikdy som sa do toho velmi nehrnla, vzdy som vedela, ze budem mat strach. Robila som si ho hlavne preto, lebo vodicak je v tejto dobe takmer nevyhnutnostou. Mam 23 rokov, takmer titul ing., hovorila som si, ze by to bez toho vodicaku proste neslo.
Teraz mam vsak strasny problem do auta sadnut. Presla som spolu asi tykych 100-150km a vzdy som bola taka vyklepana, bolo mi do placu. Vzdy som jazdila s mojim manzelom, ktory si mysli, ze najlepsi spôsob jazdenia je ten jeho, ze v autoskole nas ucili len same blbosti. Stale hlada nieco, co by mi mohol vytknut, stale po mne krici, nechce mi radit, co robit…uz som z tohoto jeho pristupu uplne mimo. Nie zeby ma povzbudil, ved na zaciatku je kazdy neisty, ja by som to mozno casom prekonala, ale takto je uz moje sebavedomie v minusovych cislach. A sama sa do auta bojim sadnut, lebo si proste neverim, som taky zmatkar. Nechcem povedat, ze by mi to nejak extremne neslo, na autoskole ma vzdy chvalili, no moje sebavedomie je samo o sebe take nizke a este ked na mna niekto zazjape, je to este horsie.
Zajtra mi konci materská dovolenka, tak sa idem evidovat na úrad práce. Tak premýšľam, že to tých 5 km do mesta skúsim autom sama. Nech si to precvicim, a ked budem surne do mesta potrebovat, uz nejaku istotu mat budem. Ale uz teraz mam z toho nocnu moru. Este sa tam nejak dostat, by som zvladla, no bojim sa parkovania a hlavne toho, ze pri mne nebude nikto, kto by mi mohol pomoct poradit.
Viem, ze clovek nesmie pred problemami..utekat, musi im celit. Stale si to hovorim, ale aj tak som strasny zbabelec. Vedel by mi niekto pomoct, ako tento hrozny strach prekonat.....dakujem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.2.10 09:59
ahojky
já mela taky šílený strach,také sem jezdila tenkrát s ex, a pak nastal den kdy sem musela jet sama…tenkrát sem mela škoda 120,azdechalo mi to nakaždé křižovatce,každém semaforu ,a všichni na me jen troubily,…ale strach …postupem času odešel sám s ujetými km, dnes ho mám už 12 let a nedokážu si to bez auta představit..držím palce a neboj brzy se vytrenuješ a pak budeš jenom vzpomínat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 10:05
Ahoj, zkusila bych to nejdřív v době, kdy není velký provoz, aby sis to natrénovala. Vím, že je těžké představit si, že pojedeš sama, ale myslím, že budeš víc v klidu, když pojedeš sama a budeš spoléhat sama na sebe než když tam máš manžela, který ti po cestě nadává. Sama jezdím už 16 let a nedovedu si život bez auta představit 
. Kamarádka začínala nedávno taky jezdit sama a byla z toho hrozně vyklepaná, ale šlo o to párkrát to zkusit a pak už si začala věřit. 
Tak držím palce a přeju pevné nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 10:12
Strachu se zbavis jezdenim. Pokud na tebe bude nekdo jeste kricet a rikat, jak neco delas spatne, tak to bude jeste horsi. Takze s manzelem jed jen po domluve, ze bude v klidu. Pokud to nepujde, pak bez nej. Mas-li auto k dispozici, tak bych kazdy den jela tech 5km do mesta, ziskas postrebnou jistotu. Chce to jezdit jezdit a jezdit.
Ja mela taky obavy, ale moje prvni samostatna jizda byla takovy adrenalin, ze pak uz to vsechno byla pohoda. Byla bourka, ja zustala trcet na kopci na cervene, auta za mnou troubila a ja se bala rozjet. Postupne jsem sjizdela na auto za mnou. Kdyz z toho auta vylezl cikan a miril si to ke me, krve by se ke me nedorezal. Ale byl slusny a jen me upozornoval, ze za mnou stoji..
Nikdo na tebe nesmi ale kricet a rikat ti, ze to a ono delas spatne, to se pak vubec nedivim, ze se bojis. Jezdi sama, nebo si vezmi na povzbuzeni nejakou kamaradku, samozrejme jed pomalu. Ono to pujde!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xzuzkax
1.2.10 10:14
Teeerinko já řídím 7 let a pokaždé když mám někam jet, tak jsem nervózní Ale nedá se nic dělat, jak jsi řekla, v dnešní době je řidičák nezbytností a já bych se bez auta neobešla. Já ti poradím, jezdit co nejčastěji a ono se to časem zlepší. Akorát mě by se nelíbilo kdyby mi manžel do toho mluvil, nebo na mě dokonce křičel. Já bych asi zastavila auto a řekla mu ať si vystoupí, nebo ať je potichu. Já tvého manžela neznám, takže ti v tomhle moc radit nemůžu. Ale tohle ti opravdu na sebevědomí nepřidá. Zkus si s ním o tom promluvit.
- Citovat
- Upravit
1.2.10 10:27
Ahojky, neporadím ti nic jiného než ostatní - jezdit a jezdit… Buď si zkus vzít v autoškole ještě kondiční jízdy nebo třeba trénuj s kamarádem nebo kamarádkou (kdokoli jen ne proboha tvůj manžel, jak jsi to tady popisovala 
). Anebo to zkus sama, krátké vyjížďky někam, kde tu cestu znáš.
S parkováním jsem měla taky problém, dvakrát jsem odřela auto Chce to taky cvik, hlavně ať někdo vedle tebe na tebe neječí, to ti opravdu moc nepomůže
Já jsem nakonec byla hozena do vody, bo jsem nastoupila do práce, kde po mně řidičák chtěli a jednou za čas vždycky řekli sedni do auta a odvez to a to tam a tam, tak jsem prostě musela a najednou to šlo 
Neříkám, že jsem nebývala vyklepaná, to byla, ale časem se to ztrácelo a teď se samotného řízení ani parkování nebojím, parkuju třeba i natřikrát, no a co, ať se nějakej kolemjdoucí klidně pobaví, ale zvládnu to sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 10:45
Radím začít jezdit sama. Já jsem nemohla jezdit s mým otcem, to je hroznej nervák a taky pořád křičel, došlo to tak daleko, že jsem to zapíchla uprostřed ulice (nic nejelo) a vystoupila a šla domů, prostě to nešlo.
Není teda ze mě žádnej extra pilot, ale lepším se. Když jedu s manželem, tak pořád dělám víc chyb, než když jedu sama, to jedu víc na pohodu, pokud se nic nestane, jako nějakej předjížděcí magor, tak se tak nestresuju.
Doporučuju začít sama a nějaký trasy, který dobře znáš jako spolujezdec, víš, jak jsou křižovatky, kde si dávat pozor a taky kde není velký provoz. Zkus si to natrénovat tam, najezdit do zblbnutí a pak přidávat další trasy.
Parkuju vždycky tam, kde je víc místa, takže u obchodu na druhym konci parkoviště a radši si to dojdu, nebo na krajních místech, to mi jde líp.
Hlavně pořád jezdi, já takhle pár let nejezdila a pak to bylo mnohem horší, co jsem se stihla vyjezdit hned po získání řidičáku, tak to jsem taky stihla zapomenout.
A nejsi v tom sama, tak neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 10:56
Ahoj, jezdi sama a neboj 
A nejlíp si pořiď vlastní menší ne drahé auto, u kterého se nebudeš bát, že utrpí nějaký parkovací škrábanec. Držím palce, J.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 11:00
Ahoj…
strachu se zbavis jen tim, ze budes jezdit a jezdit… SAMA. ja byla taky vyklepana a bala se (mam ridicak necely rok a ja jezdit proste musim, protoze manzel je v praci, jsme prestehovani a s trema detma bych se bez auta zblaznila, mame to do skolky autem 15 minut,mestskou hromadnou hodinu). Prvnich par jizd jsem jela s manzelem, ale po nejake dobe uz s nim nejezdim. Nekrici na me nebo tak, ale jeho poznamky k me rychlosti, stylu atd. me akorat znervoznuji. Necham si poradit, kdyz spatne zaradim, ale ze jedu na snehu pomalu a opatrne, do toho si kecat nenecham, prece jen vezu vetsinou 3
deti.
Zjistila jsem, ze sama jezdim daleko klidneji, vlastne vubec nepotrebuju aby mi rikal nekdo vedle me co mam delat. Stresovy situace a provoz taky resim mnohem vic v klidu a s prehledem, kdyz vedle me manzel nesedi.
Myslim, ze v tvym pripade pomuze jedine jezdit a jezdit a hlavne sama, bez manzela kterej do tebe husti jak spatne ridis.
Parkovani se casem naucis, ja to ze zacatku resila tak, ze jsem u obchodu parkovala daleko od vchodu kde bylo spousta mista, ve meste jsem si vybirala parkovani podle toho kde to slo dobre(treba u jednoho vlakovyho nadrazi), radej dal od centra a dosla jsem pesky, nebo tech par zastavek zvladla MHD. Postupne se otrkas a nebudes se bat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 11:00
Ahoj,
taky jsem si prožila mokré začátky - od nervozity jsem byla spocená až … Manžel měl taky potřebu do mě rýpat a dělat hysterické scény (když jsem začala brzdit o něco později než by začal on,tak se vymrštil a zapřel se rukama o palubní desku a tak… 
) - pak přišel na to,že prostě řídíme každý jinak a zvykl si…
Zkus nejdříve jet sama - mimo špičku trasu,kterou dobře znáš a nezapomeň si uvědomit i to jestli se tam dá dobře zaparkovat…neboť dojet je jedna věc a zaparkovat druhá…
HLAVNĚ SE NENECHEJ VYNERVOVAT VŠEMA OSTATNÍMA „SUPER“ ŘIDIČEMA, CO NA TEBE BUDOU TROUBIT,BLIKAT A JÁ NEVÍM CO JEŠTĚ!!! V DUCHU SI O NICH ŘEKNI SVÉ (nebo i nahlas to je jedno…) A KLIDNĚ POKRAČUJ VE SVÉM TEMPU!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 11:03
Jo a mam za sebou i bouracku (asi 14 dni pred poslednim porodem) a taky jsem to zvladla… Pravda, doma to mam na taliri prilezitostne jeste ted, ale svet se nezboril a auto se opravilo
Presne jak rika kacenka Absolutni souhlas a podpis pod to 
Taky na me obcas troubi, kdyz cekam na odboceni doleva a taky me sem tam nervaci predjizdi zprava, ale uz na ne kaslu 
Příspěvek upraven 01.02.10 v 11:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 16:50
Ahojte, takze nakoniec som dnes do toho mesta zasla. Vlastne som bola tak trosku prinutena. Mala som ist na tie urady, volala mi mamina, ze mi tam vybavila nejake papiere, ze si mam po to prist - a DNES, nie zajtra. Kedze uz bolo skoro 10:30, a chcela som ist este s malym na preventivku, autobusom by som toho doktora uz nestihala. Mala som dost velky strach, isla som totiz sama s malym, ale zvladla som to, dokonca bez problemov. Ani mi to neskapalo, ani ma nikto nepredbiehal, ani nikto netrubil. Bolo to fajn, trosku som sa bala toho parkovania, ale zvladla som to, bolo vela volneho miesta i ked trosicku na krivo, ale v poho…:).
Teraz mi volal manzel, nech pridem po neho do mesta. Hovorim si, ze si asi naozaj nemysli, ze jazdim az tak zle, keď mi dokaze zverit auto.....
Tak mi drzte palce - je to sice len 5 km a celkom jednoducha trasa, ale aj tak. Straaasne vam vsetkym dakujem, velmi ste ma povzdudili…:) T.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.10 17:28
CHáápu! kdybys mě dneska viděla - v devátém měsíci těhotenství, za ruku 2,5-leté batole, dvě narvané tašky s nákupem a kabelu, obě nabalené adomů jsme jely narvaným autobusem, kde se nedalo ani sednout..a co myslíš, v kapse řidičák a v garáži auto 
tak nevím jestli je to k pláči nebo k smíchu ..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
