Reklama

Strach / úzkost při hledání práce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.18 00:36
Strach/úzkost při hledání práce

Dobrý den,

jsem tak nějak v koncích a potřebovala bych názor někoho, kdo se na mou situaci může podívat objektivně. Dlouho jsem žila v zahraničí, kde jsem měla práci a musela být aktivní a komunikativní. Při mém pobytu v zahraničí jsem zažila spoustu nestandardních situací, kdy jsem si musela poradit ať už jsem chtěla nebo ne a jsem si jista, že i to se podepsalo na mém psychickém stavu v současnosti. Nebudu to tady rozebírat, ale už dlouho jsem v depresi a teď jsem navíc zjistila, že se nezvládnu ani normálně chovat u pohovorů, na které se pečlivě připravuji… mumlám, zakoktávám se, zapomenu na co se chci zeptat, je mi špatně.. a naposledy jsem se dokonce ani nemohla vymotat z místa kde jsem seděla bez toho abych neshodila, co se dalo… paní jsem se omluvila a byla upřímná, že jsem nervózní.. práci jsem dostala a byla jsem šťastná, že mě někdo pochopil a dal mi šanci… bohužel po jednom dnu zaučení, jsem se musela omluvit a místa jsem se vzdala, bylo to místo recepční v hotelu se spoustou zákazníků a spoustou balíčků a aktivit, spa procedur atd… byla jsem z toho zmatená a bála se, že špatně vypočítám ceny, nebo udělám nějaké jiné chyby.. a stokrát jsem si opakovala, že se to naučím a potom se jen budu smát, jak hloupá jsem byla… ale prostě jsem to nedokázala… a teď si hledám nějakou práci, kde je méně zodpovědnosti, méně lidí… ovšem moje rodina není nadšená, snažila jsem se jim vysvětlit, že mi to prostě ‚hlava nedovoluje‘, že nejsem líná a že si nevymýšlím… vždycky mi na to odpoví ‚jak jsi to teda dělala v zahraničí‘ a v závěru jsem pro ně jen někdo, kdo si užíval v zahraničí a teď nechce pracovat…

A proto bych byla ráda za nějakou radu… měla bych jít k lékaři a nechat si napsat nějaké léky? Nebo jakou práci byste navrhovali? Mám středoškolské vzdělání, trošku pestřejší životopis mi dovoluje ucházet se o administrativní pozice co vyžadují perfektní angličtinu… ale mám z toho strach po tom fiasku s hotelem… takže se teď zaměřuji na práci pokojské nebo práci recepční ve firmě a ne v hotelu

děkuji za jakoukoli radu


Reklama

Reakce:
 
Russet
Extra třída :D 10347 příspěvků 21.08.18 00:46
@Anonymní píše:
Dobrý den,

jsem tak nějak v koncích a potřebovala bych názor někoho, kdo se na mou situaci může podívat objektivně. Dlouho jsem žila v zahraničí, kde jsem měla práci a musela být aktivní a komunikativní. Při mém pobytu v zahraničí jsem zažila spoustu nestandardních situací, kdy jsem si musela poradit ať už jsem chtěla nebo ne a jsem si jista, že i to se podepsalo na mém psychickém stavu v současnosti. Nebudu to tady rozebírat, ale už dlouho jsem v depresi a teď jsem navíc zjistila, že se nezvládnu ani normálně chovat u pohovorů, na které se pečlivě připravuji… mumlám, zakoktávám se, zapomenu na co se chci zeptat, je mi špatně.. a naposledy jsem se dokonce ani nemohla vymotat z místa kde jsem seděla bez toho abych neshodila, co se dalo… paní jsem se omluvila a byla upřímná, že jsem nervózní.. práci jsem dostala a byla jsem šťastná, že mě někdo pochopil a dal mi šanci… bohužel po jednom dnu zaučení, jsem se musela omluvit a místa jsem se vzdala, bylo to místo recepční v hotelu se spoustou zákazníků a spoustou balíčků a aktivit, spa procedur atd… byla jsem z toho zmatená a bála se, že špatně vypočítám ceny, nebo udělám nějaké jiné chyby.. a stokrát jsem si opakovala, že se to naučím a potom se jen budu smát, jak hloupá jsem byla… ale prostě jsem to nedokázala… a teď si hledám nějakou práci, kde je méně zodpovědnosti, méně lidí… ovšem moje rodina není nadšená, snažila jsem se jim vysvětlit, že mi to prostě ‚hlava nedovoluje‘, že nejsem líná a že si nevymýšlím… vždycky mi na to odpoví ‚jak jsi to teda dělala v zahraničí‘ a v závěru jsem pro ně jen někdo, kdo si užíval v zahraničí a teď nechce pracovat…

A proto bych byla ráda za nějakou radu… měla bych jít k lékaři a nechat si napsat nějaké léky? Nebo jakou práci byste navrhovali? Mám středoškolské vzdělání, trošku pestřejší životopis mi dovoluje ucházet se o administrativní pozice co vyžadují perfektní angličtinu… ale mám z toho strach po tom fiasku s hotelem… takže se teď zaměřuji na práci pokojské nebo práci recepční ve firmě a ne v hotelu

děkuji za jakoukoli radu

Nenech se zvyklat. Najdi si práci, kterou zvládneš. Zkus terapii. Po krůčcích si zvyšuj odolnost a sebevědomí. Každý má z něčeho strach. Ale nesmí ho to zlomit. Jit přesto do práce, ač víš, ze začátky jsou těžké.
Zkus menší firmy. Malý hotel. Dělala jsem recepční jako holka při škole a zvládnout se to dalo i s minimem zkušeností a stydlivostí sedmnáctileté žáby.

 
alisekR
Kelišová 5006 příspěvků 21.08.18 02:40

Naprosto ti rozumím. Jsem velmi komunikativní, soukromě dokážu zařídit i nemožné. Vymámit info na kterékoliv instituci. Být velmi neústupná a dotáhnout vše do konce, po letech s dětmi doma a hlavně po prozitem děsu posledních sedmi měsíců, mám pocit, že jsem k ničemu. Můj problém tkví v tom, že žiju s pocitem, že jsem zklamala jako máma. Cítím se vinná, že jako komunikativní typ, jsem nebyla dost tvrdá na doktory, kteří „léčili“ moje dítě a velmi mu ublížili. Teď nastupují do práce poprvé po mnoha letech a je mi špatně. Naštěstí jdu dělat na místo, které mi našla kamarádka a bude tam se mnou. :srdce: budu se muset naučit hodně věcí a strašně se desim. Moje sebevědomí je v kopru. A včera se mi to ještě prohloubilo při další návštěvě nemocnice pro změnu s druhým dítětem ????

 
South04
Nováček 5 příspěvků 21.08.18 04:44

@alisekR já děti němám, ani jsem nikdy neměla dlouhodobý vztah, je mi 24… ale i přesto si myslím, že to máme hodně stejné… taky mám pocit, že jsem v něčem selhala a přispělo to k tomu, jaká jsem dnes… k tomu, jak mě vidí lidé atd.. děkuji za komentář a doufám, že vše s druhým dítětem bude v pořádku a že se ti život obrátí.. a bude to lepší… je to asi zvláštní, ale cítím se lépe i po dvou komentářích od ‚cizích‘ lidí… co o mě ví pouze to co jsem napsala v příspěvku… zatímco jsem svojí rodině řekla kdeco a stejně to nepochopily… takže díky… opravdu doufám, že se ti bude dařit, i tvým dětem :)

 
South04
Nováček 5 příspěvků 21.08.18 04:51
@Russet píše:
Nenech se zvyklat. Najdi si práci, kterou zvládneš. Zkus terapii. Po krůčcích si zvyšuj odolnost a sebevědomí. Každý má z něčeho strach. Ale nesmí ho to zlomit. Jit přesto do práce, ač víš, ze začátky jsou těžké.
Zkus menší firmy. Malý hotel. Dělala jsem recepční jako holka při škole a zvládnout se to dalo i s minimem zkušeností a stydlivostí sedmnáctileté žáby.

děkuji… já vím, že prostě musím udělat to co musím.. jakmile se uplně uzavřu, tak to budu v koncích… takže se snažím… jen je to těžké, taky mě dost zaskočilo, že jsem se tolik změnila v intervalu měsíců--- a to že se nedokážu vždycky kontrolovat, někdy se cítím na blázinec… ale asi opravdu zajdu za lékařem a poprosím o konzultace… jsem si téměř 100 % jistá, že mi psychiatr nebo psycholog může napsat prášky, které mě uklidní a také mi může dodat sebevědomí…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.18 07:39

Milá anonymní zakladatelko, myslím, že máš deprese. Ty vůlí neovlivníš. Být tebou bych zašla za psychiatrem a nechala si nasadit léky. Já sama trpím lehčí formou deprese a bez léků jsem nepoužitelná. S léky funguji dobře. Dokonce nikdo nepozná, že jsem psychicky nemocná, mnoho lidí mě obdivuje jaká jsem schopná. Ale kdyby léků nebylo, byla bych úplně vyřízená. Nevzdávej to. Věřím, že s vhodnou terapií můžeš aspirovat na mnohem lepší práce než si nyní hledáš. Drž se. :hug:

 
alisekR
Kelišová 5006 příspěvků 21.08.18 07:42
@South04 píše:
@alisekR já děti němám, ani jsem nikdy neměla dlouhodobý vztah, je mi 24… ale i přesto si myslím, že to máme hodně stejné… taky mám pocit, že jsem v něčem selhala a přispělo to k tomu, jaká jsem dnes… k tomu, jak mě vidí lidé atd.. děkuji za komentář a doufám, že vše s druhým dítětem bude v pořádku a že se ti život obrátí.. a bude to lepší… je to asi zvláštní, ale cítím se lépe i po dvou komentářích od ‚cizích‘ lidí… co o mě ví pouze to co jsem napsala v příspěvku… zatímco jsem svojí rodině řekla kdeco a stejně to nepochopily… takže díky… opravdu doufám, že se ti bude dařit, i tvým dětem :)

Občas je dobře vědět, že podobný problém není jen tvoje smýšlení a v hlavě. Znám nejednu holčinu, šikovnou vzdělanou, ale naprosto neodolnou v tomto směru. Nastoupila do práce, ale měla problém komunikovat s lidmi přes telefon. A u nás se řešilo 90% s klienty telefonem. Po týdnu, kdy se snažila telefonování obejít, šla marodit. Pak jsem se dozvěděla, že velmi často mění práci. Prostě uniká před výzvou. Tehdy jsem to nechápala, dnes už jo. Prostě pocit, že to nedokážeš a přeci se tam nerozbrecis pro smích všem. Pokud se ale zatvrdis a řekneš si…no to je toho, tak něco pokazim, odejít mohu vždy a rychle se tu na mě zapomene. Prekonas tím krok po kroku tu hranici útěku a pak už nebude třeba utíkat. Budeš už zaběhlá :lol:

 
Lalelale
Ukecaná baba ;) 1865 příspěvků 21.08.18 08:48

Zakladatelko, tohle není běžný stav a není to klasická nervozita. Léky tě sice mohou uklidnit, ale problém nevyřeší, to umí terapie. Domluv si návštěvu psychologa, pracovala jsi v zahraničí sama za sebe a teď máš probleny vstát ze židle na pohovoru, nejspíš toho na tebe bylo moc :kytka:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.18 09:02

A z čeho žiješ? No já jsem něco v bledě modrém. Jenže pracovat musím, složenky se samy nezaplatí. A mám dítě, to taky stojí hodně peněz. Našla jsem si práci jako sekretářka. Je tu většinu roku klid, tak 2 telefony za den, pár emailů, kafe šéfovi a klientům. Trocha účetnictví, trocha marketingu, trocha personalistiky. Ale jsme veliká firma, jen vyplňuji formuláře pro skutečné účetní a personalisty. Jsem tu už 11 let a i když peníze jsou hrozné, i pokladní v Penny mají mnohem víc, tak mám strach odejít. Mám VŠ, 3 akademické tituly, v zahraničí jsem taky byla, ale jen kratší dobu. Bojím se, že bych přestup nezvládla. Tady už všechno a všechny znám, není moc věcí, které jsou nestandardní. Ale když jsem nastoupila, tak jsem chodila domů s brekem, že to nezvládnu, tehdy mi bylo 25. Mám obrovské problémy se sebevědomím, bojím se i řídit auto, že nejsem dost dobrá. Mám pocit, že všichni jsou lepší a chytřejší než já. Roky už žiju v hrozném vztahu a když potkám někoho, kdo za to stojí, tak než se k něčemu rozhoupu, tak po dotyčném skočí jiná a mám zase smůlu. Jo a chodím psychologovi už roky. Ale s vrozenou povahou melancholika a ještě dalšími poruchami se sice dá pracovat, ale ne úplně změnit. A moje dítko je bohužel celá já. :(

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.08.18 07:28
@Anonymní píše:
A z čeho žiješ? No já jsem něco v bledě modrém. Jenže pracovat musím, složenky se samy nezaplatí. A mám dítě, to taky stojí hodně peněz. Našla jsem si práci jako sekretářka. Je tu většinu roku klid, tak 2 telefony za den, pár emailů, kafe šéfovi a klientům. Trocha účetnictví, trocha marketingu, trocha personalistiky. Ale jsme veliká firma, jen vyplňuji formuláře pro skutečné účetní a personalisty. Jsem tu už 11 let a i když peníze jsou hrozné, i pokladní v Penny mají mnohem víc, tak mám strach odejít. Mám VŠ, 3 akademické tituly, v zahraničí jsem taky byla, ale jen kratší dobu. Bojím se, že bych přestup nezvládla. Tady už všechno a všechny znám, není moc věcí, které jsou nestandardní. Ale když jsem nastoupila, tak jsem chodila domů s brekem, že to nezvládnu, tehdy mi bylo 25. Mám obrovské problémy se sebevědomím, bojím se i řídit auto, že nejsem dost dobrá. Mám pocit, že všichni jsou lepší a chytřejší než já. Roky už žiju v hrozném vztahu a když potkám někoho, kdo za to stojí, tak než se k něčemu rozhoupu, tak po dotyčném skočí jiná a mám zase smůlu. Jo a chodím psychologovi už roky. Ale s vrozenou povahou melancholika a ještě dalšími poruchami se sice dá pracovat, ale ne úplně změnit. A moje dítko je bohužel celá já. :(

Máš VŠ a akademické tituly? 8o Tak to těžko budou všichni chytrejsi!!! To jen tak někdo nedokáže! Ja bych to rozhodně nezvládla. Přijde mi to škoda, abys skoncila jako sekretářka. Zkoušela jsi se po něčem poohlidnout? Samozřejmě to rozumím, protože nemám ráda změny, jsem nesměla, neumím komunikovat, jsem taky ve špatném vztahu a nedokážu s tím nic udělat. A dcera je celá já. Nevím, čemu říkáš, že mas málo. To se strašně liší - každý to vidí jinak. Já si hledala práci a měla jsem pocit, že po třech pohovorech končím, že tohle nemám zapotřebí. A co řešíte s psychologem? A to telefonování - než někam zavolám, tak to odkládám, co to jde. I několik dní. A to jde kolikrát o banality.

 
Enmamma
Závislačka 2783 příspěvků 22.08.18 16:07
@Lalelale píše:
Zakladatelko, tohle není běžný stav a není to klasická nervozita. Léky tě sice mohou uklidnit, ale problém nevyřeší, to umí terapie. Domluv si návštěvu psychologa, pracovala jsi v zahraničí sama za sebe a teď máš probleny vstát ze židle na pohovoru, nejspíš toho na tebe bylo moc :kytka:

Lidé hází všechny psychiatrické léky do jednoho pytle a myslí si, že všechny uklidňují. To je ale velký omyl šířený mezi laiky. Antidepresiva působí jiným způsobem a rozhodně netlumí.

 
jenny.fields
Generální žvanilka 24591 příspěvků 22.08.18 16:10

psycholog.

 
jenny.fields
Generální žvanilka 24591 příspěvků 22.08.18 16:17
@Anonymní píše:
A z čeho žiješ? No já jsem něco v bledě modrém. Jenže pracovat musím, složenky se samy nezaplatí. A mám dítě, to taky stojí hodně peněz. Našla jsem si práci jako sekretářka. Je tu většinu roku klid, tak 2 telefony za den, pár emailů, kafe šéfovi a klientům. Trocha účetnictví, trocha marketingu, trocha personalistiky. Ale jsme veliká firma, jen vyplňuji formuláře pro skutečné účetní a personalisty. Jsem tu už 11 let a i když peníze jsou hrozné, i pokladní v Penny mají mnohem víc, tak mám strach odejít. Mám VŠ, 3 akademické tituly, v zahraničí jsem taky byla, ale jen kratší dobu. Bojím se, že bych přestup nezvládla. Tady už všechno a všechny znám, není moc věcí, které jsou nestandardní. Ale když jsem nastoupila, tak jsem chodila domů s brekem, že to nezvládnu, tehdy mi bylo 25. Mám obrovské problémy se sebevědomím, bojím se i řídit auto, že nejsem dost dobrá. Mám pocit, že všichni jsou lepší a chytřejší než já. Roky už žiju v hrozném vztahu a když potkám někoho, kdo za to stojí, tak než se k něčemu rozhoupu, tak po dotyčném skočí jiná a mám zase smůlu. Jo a chodím psychologovi už roky. Ale s vrozenou povahou melancholika a ještě dalšími poruchami se sice dá pracovat, ale ne úplně změnit. A moje dítko je bohužel celá já. :(

Změn psychologa, tohle očividně nikam nevede.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají... číst dále >

Váháte, zda a kdy nechat děti očkovat? Udělejte si vlastní názor

Neublížím svému miminku očkováním brzy po narození? Otázku, kdy začít s... číst dále >

Články z Expres.cz

Zemřel zpěvák Vláďa Štěpánek: Proslavily ho kapely Harlej a Walda Gang

V úterý 18. září zemřel zpěvák Vláďa Šafránek (†46). Fanoušci ho poznali... číst dále >

Jsi tlustá a zemřeš, vzkazuje morbidně obézní modelce známý novinář a porotce

Americkou XXXL modelku Tess Holliday už podruhé v uplynulých týdnech... číst dále >

Články z Ona Dnes

V Praze nám můžou závidět, říká Šumavan Marek Ztracený

S partnerkou a synem žije v Železné Rudě. To je místo, kde Marek Ztracený... číst dále >

Doktorka mi řekla, ať „to“ dám radši pryč, řekla matka zdravé holčičky

Některá maminka porod císařským řezem nechce, ale stejně to tak nakonec... číst dále >


Reklama