Strašidelné zážitky - pojďme se podělit

683
4.3.21 12:14

Strašidelné zážitky - pojďme se podělit

Milé dámy, pánové ;)
Pojďme se podělit o svoje strašidelné zážitky, které se nám přihodily, ať máme trošku toho vzrušení v téhle těžké době :D
Ať už je to troška tajemna, nemilý zážitek, který nás pořádně polekal, nebo situace, do které jsme se dostali a pořádně se zapotili.
Začnu u sebe…
Bylo mi cca 16 let a na chalupu mě přijel navštívit můj tehdejší kluk, první dívčí láska. Vyrazili jsme na procházku, přes louky až do lesa. Povídali jsme si, zabraní jeden do druhého, cestou našli nějaké houby, které jsem si dávala do vyhrnuté mikiny. Pak se nečekaně mezi stromy vynořil muž, cca kolem 60 let a fistulí na nás začal křičet, ať z toho lesa okamžitě vypadneme, protože je jeho, uloží nám pokutu a když ji nezaplatíme, tak už se s námi může rodina rozloučit. Šermoval před námi menším nožíkem, který ale i tak budil respekt a co na tom bylo nejhorší, mluvil o sobě jako o ženě! Nemít plnovous, snad bych i byla ochotná uvěřit, že jsme narazili na ženskou s mužskými rysy, ale tohle bylo bez diskuzí : :mrgreen:
Když už jsme byli fakt vyděšení, tak se ten dotyčný zarazil a prohlásil, že nám dá tedy ještě poslední šanci, ať vypadneme a už se nevracíme, nebo to dopadne hůř. No, metli jsme, jako by nám za prdelí hořelo.
Když jsme historku říkali našim, tak táta se strýcem kroutili hlavou, pozemky v okolí byly různě rozdělené, ale les, ve kterém nás tak vyděsil, patřil naší sousedce a ta vůbec neznala nikoho jeho popisu.
Je to už snad milion let, ale často na to vzpomínám a v lese se od té doby bojím.
Zažil někdo něco podobného?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
344
4.3.21 12:44

Jednou jsme se se spolužáky ztratili v horách. Byla vánice a veliký mráz. Narazili jsme na chatu, kde bylo všechno retro a dali si tam štrůdl za sedm a čaj za tři koruny. Ceny naprosto mimo, noviny staré.. Obsluhoval tam milý starší pán. Zachránilo nás to snad „před zmrznutím“, protože někteří už dál nemohli. Další den jsme to chtěli najít a dát si tam snídani, ale ta chata vážně nikde nebyla.. Dodnes mi to vrtá hlavou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.3.21 13:55

Hm.. Večer, po smrti taťky jsem koukala z okna a říkala „Tati, jestli mě slyšíš, dej mi nějaké znamení.“ Naproti oknu zablikala lampa. Měla jsem z toho husí kůži a musela jsem si sednout. Pak pár měsíců po jeho smrti jsem seděla v obýváku, večer. Měla jsem pocit, že mě někdo pozoruje a když jsem se podívala směrem ke dveřím, viděla jsem, jak se na mě dívá.
Taky po smrti dalšího blízkého člověka, když jsem šla večer na záchod a ohlédla se do výklenku ke vchodovým dveřím, tak tam ten člověk stál. Pozdravila jsem ho. :mrgreen:
No a teď, když jsem se přestěhovala vídám v novém bytě paní. Je to prochází se po chodbě, samozřejmě večer, když koukám na televizi. Je mi to nepříjemné, protože chodí v noční košili. :lol: Jednou ale taky seděla v černém u kuchyňského stolu. :nevim:
Ani nevím, jestli věřím na duchy, ale vím, že nevěřím, že by si tohle můj mozek vymyslel. :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
10937
4.3.21 14:14

V úterý jsme začali se synem číst Boříkovy lapálie. přečetla jsem jednu kapitolu a druhou, jsem odložila na druhý den.Syn chtěl číst dál, ale neuspěl, bylo dost pozdě. Nebyl to asi jediný nespokojený posluchač, protože nejdřív na mne z nočního stolku kniha spadla, jako by jí někdo postčil, a potom se ozvalo šustění igelitu co v ní byla zabalena, jako kdyby ho někdo mačkal. Včera nic, tak asi nebyli doma dušíkové.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
289
4.3.21 14:28

V 16 letech. Ulozim se do postele. Zacne mi u nohou sjizdet perina na zem. „Jezis zas jsem se zakryla ledabyle, musim tu perinu srovnat“ Otocim se a v rohu postele stoji silueta muzske postavy a saha na tu perinu. 8o Muj jekot byl slyset asi v celym meste. :lol:

Po dedeckove smrti. Sama doma, cca 22:00, sedim v kuchyni. Hrobovy ticho, kdyz mi na stole pristane vicko od lahve postavene asi 2 metry od stolu. Jdu umyt nadobi. Najednou lupani - popraskaji mi 4 ruzny sklinky ruznyho stari a vyrobce a čajová konvicka. Uz jsem byla ve strehu. Pak spadl na zem regulator od radiatoru. Rikam „dedecku, tesi me tvoje navsteva, ale nerozumim ti, bojim se, uz to prosim nedelej“ A byl klid. :nevim:

25 let, stopem v Rumunsku sama. S mistnim hochem jsme se jeli projet na konich. Jsme daleko od vesnice. „Budem si tykat, ne?“ „No jasne, ja jsem Zuzka!“ Podavame si ruku, on tu mou pevne stiskne a odmita pustit. Rika „Bude neco nebo nebude?“ Sprdla jsem ho, vysmekla se a na koni ujela. Rano mu rikam, jestli si uvedomuje, ze kdyz to tady vsem reknu, tak ma po ksefte. Omluvil se, no, a uz nic nezkousel. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
289
4.3.21 14:31
@mokkk píše:
Jednou jsme se se spolužáky ztratili v horách. Byla vánice a veliký mráz. Narazili jsme na chatu, kde bylo všechno retro a dali si tam štrůdl za sedm a čaj za tři koruny. Ceny naprosto mimo, noviny staré.. Obsluhoval tam milý starší pán. Zachránilo nás to snad „před zmrznutím“, protože někteří už dál nemohli. Další den jsme to chtěli najít a dát si tam snídani, ale ta chata vážně nikde nebyla.. Dodnes mi to vrtá hlavou.

Toto me zaujalo! Priznam se, ze bych to chtela zazit. :oops: Velmi zajimave.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.3.21 20:33

Brrrr úplně mám husinu, jen to čtu.
Mě umřel děda a asi rok zpět každou noc trvalo to týden, tak z dcery pokoje pokaždé v noci vycházeli zvuky jako by se po pokoji koulely kuličky. První noc ok a nějak jsem to neřešila a druhou noc už to bylo divný. Šla jsem se tam podívat a najednou ticho. Byl u mě i přítel a já ho v noci budila jestli to slyší on že ne, že se mi to zdá a když se ten zvuk opakoval, tak se tak lekl a vyběhl zjišťovat. Otevřel do pokoje a ticho. Zavřel a za 5 minut zase 8o šli jsme spát a rána jako z děla z pokoje.. vběhla jsem tam a nic, prostě nikde nic nebylo a dcera spala nic neslyšela. Ráno mi řekla sestra, která spí o patro výš se mě zeptala co to jako mělo být, že nemohla spát jako by jsme si kutaleli… Dceru jsem si už brala k sobě na noc a neustále se ty zvuky opakovali.
Pak jsem v duchu poprosila dědu, jestli to byl on ať už to nedělá, že jsem vystrašená a nemůžu spát. Od té doby nic, ale kolikrát cítím jeho přítomnost. Aby toho nebylo málo, tak mi řekla dcera asi po měsíci, že už dlouho může v klidu spát bez těch zvuků a mluvení na ni někdo v noci ať si jde hrát :andel:

  • Citovat
  • Nahlásit
15
18.3.21 21:01
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3224
18.3.21 21:29

Nemela jsem to cist pred spanim :zed:
Kdyz mi bylo 5 let, tak mi umrel deda. Mamka mi to hned nerekla, ale ja od dne co zemrel odmitala spat sama v pokoji, jelikoz jsem videla letat zelena svetylka ode me z pokojicku k mamce do loznice. Mamka se pry v noci vzbudila a dedu (sveho otce) videla stat u postele.
Jednou jsem se rano vzbudila a mela jsem spatny pocit. Mamka mi pak volala, ze babicka dostala mrtvici.
Kdyz zemrela manzelovo babicka, tak to manzelovo mamka volala nejlepsi kamardce babicky z detstvi. Byly jak sestry, ze babicka zemrela a ta jeji kamaradka, rekla ze to vi, protoze ji jeji psi tahli na mista, kde si spolu jako holky hraly.
Verim v to, ze se clovek po smrti muze jeste rozloucit

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat