Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Alfhugo mi do toho rodina nemluví
podarí, kyž o radu požádám, ale jinak fakt ne ![]()
Myslím, že to souvisí hodně s věkem a zdánlivou soběstačností. Dvacetiletou holku budou rodinní příslušníci častovat nevyžádanými radami zřejmě více než 35 letou ženu. Dvacetiletá holka je pro babičku pořád sama holčička, má potřebu radit, vždyť je o tolik starší a zkušenější. A pokud má vlastní matka potřebu krájet chleba na vojáčky tak je v jejích očích taky zakladatelka stále malou holčičkou. Někteří lidé v jiných prostě vzbuzují lítost, někteří odpor, někteří potřebu chránit je atd atd. Od návštěvy jednou za čas se dá ale všechno přežít, ne? ![]()
@Trojlístek naštěstí ne, jedna babička 200km, druhá 360km…tzn. dva víkendy v měsíci, kdy se tu babičky vystřídají a radí…já jim to nemám za zlé, jen si pak skoro ve třiceti připadám jako blbec, co se neumí postarat o domácnost…o kterou se starám sama už nějakých 8 let a nikdy nebyl problém, až co se narodila malá..
@evill kdyby mi bylo dvacet, tak to možná skousnu, ale když jsem se od rodičů trhla hned po maturitě před osmi lety a zmizela z Moravy do Prahy na vysokou a začala se starat sama o sebe, tak jsem doufala, že v jejich očích dospěju ![]()
Ještěže jezdí jednou za čas ![]()
@Alfhugo píše:@evill kdyby mi bylo dvacet, tak to možná skousnu, ale když jsem se od rodičů trhla hned po maturitě před osmi lety a zmizela z Moravy do Prahy na vysokou a začala se starat sama o sebe, tak jsem doufala, že v jejich očích dospěju
Ještěže jezdí jednou za čas
Ani ve dvaceti bys to nepřežila, je to nepříjemné v každém věku. Jen v tom mladším je to častější, protože se ještě člověk neumí až tak „bránit“ asertivně vysvětlovat a skončí to buď tak, že se s rodinou úplně rozhádá, nebo se nechá „terorizovat“. Starší ženy (lidi všeobecně) dokážou lépe zvládat takové situace, lépe argumentovat, zapojit i nějakou tu životní zkušenost (i když ne ohledně dítěte) a příbuzní to vzdávají, neboť argumenty „zní rozumně“. No a pak jsou tady ty případy, které doživotně vzbuzují v někom pocit, že potřebují chránit, potřebují aby je někdo nasměroval, ukázal jim cestu, atd. ať jim je dvacet nebo čtyřicet. ![]()
@Alfhugo Aha, tak to je těžká palba. A ani taková vzdálenost je neodradí
Asi se budeš muset začít bránit a vojáčky hodit na hlavu
![]()
Uvědomujete si holky, že vám radí ženy, které vychovaly vás, vaše muže a v případě babiček vaše rodiče? A myslíte si, že vás vychovaly a krmily tak špatně, když si na jejich rady teď stěžujte? Já jsem u prvního dítěte byla také ta „chytrá“,co všechno zná a rady nepotřebuje a teď u druhého dítěte po mnoha letech si říkám, jak ta moje maminka měla tehdy pravdu a dělám teď to, co mi radila před lety ![]()
@evill na věku nesejde. Mně ještě ve 40 mně maminka zcela vážně radila, co mám dát do bramborového salátu. Mnohdy jsem podle jejích rad měla dojem, že mně neuvěřitelně podceňuje i v naprosto primitivních věcech. To ještě podtrhovala naprosto přehnaným chválením kdejaké blbiny, kterou jsem udělala. Takže mně to ve výsledku přišlo, že mně má za méněcennou. Ale protože mně má ráda, tak mně aspoň pochválí.
Taky mi furt mlela o bývalém, který byl budižkničemu, ona to dobře věděla, ale neustále i po 15-ti letech od mé svatby s jiným mužem se na ex pravidelně ptala a zmiňovala ho před mým manželem. Nějaká forma posedlosti.
Její opět obře míněné rady pro můj sexuální život však byly naprosto zdrcující a doslova mi ho zdrtily.
.
Takže svým dětem se bojím poradit cokoliv ![]()
To víš, to bylo - je a bude. věčné téma. Počkej si tak 30 let a uvidíš, jak se tvým kroužkům, plaváním atd. budou divit potomci a bude jim to připadat zastaralé, nemoderní a zdraví škodlivé.
Jo, časy se mění a mění se i výživová a výchovná doporučení.
Neuděláš s tím nic.
@krtek7489 Ano, uvědomuji. A uvědomuji si i to, že ony samy si také nenechaly nevyžádaně radit. Když něco nevím, tak se jich zeptám, ale když něco dělám po svém, tak mě nezajímá, že by to ony dělaly jinak. Moje bábina dávala miminům od dvou měsíců čaje, moje matka zase sladila Sunar, to to mám dělat taky jen proto, že ony to tak dělaly? ![]()
@Fjodorka píše:
@krtek7489 Ano, uvědomuji. A uvědomuji si i to, že ony samy si také nenechaly nevyžádaně radit. Když něco nevím, tak se jich zeptám, ale když něco dělám po svém, tak mě nezajímá, že by to ony dělaly jinak. Moje bábina dávala miminům od dvou měsíců čaje, moje matka zase sladila Sunar, to to mám dělat taky jen proto, že ony to tak dělaly?
No a to že tvoje bábina dávala miminům od 2 měsíců čaje /já je mimochodem dávám už od narození i bez rad
/ a že tebe matka krmila slazeným sunarem ty děti i tebe nějak poznamenalo, nebo vám to ublížilo? Jestli jsi na té fotce ty, tak vypadáš docela pěkně, tak nevím, jestli tě to nějak poznamenalo
Jsou rady a rady, nechci zacházet do extrémů. Ale nevím, proč všechny rady rodičů a prarodičů odsuzovat ![]()
@krtek7489 Ano, já přežila, ale to neznamená, že to budu praktikovat i na svých dětech. Moje matka zase přežila to, že moje bábina má za to, že malým miminům se nemusí přidržovat hlava, i když ji sami ještě neudrží. A i tak malé hlavičku přidržuji.
Bábině též přijde normální, že dřív se půlroční mimina nechávala 4 hodiny samotné, když matka musela do práce. Přišla na oběd, nakrmila a zase odešla na další 4 hodiny. Mám to dělat?
Je sice hezké, že se snaží radit, ale jsou prostě věci, ve kterých se řídím svým rozumem a ne cizím. Jak jsem psala, až já něco nebudu vědět, tak se na to zeptám, ale nepotřebuji poslouchat, že něco dělám blbě, protože ony to dělaly jinak (tedy podle nich dobře).
@Alfhugo Ani jsem to vlastně moc nezažila. Mám hrozně slušně vychovanou tchýni, která si výhrady ke mně říká jen v hlavě
. Hodná
.
A překvapilo mě, co říkala o příkrmech moje babička (75 let), že když ona měla děti, tak byl ten trend podobný jako teď - kojit plně do půl roku. A že jí její maminka nadávala, že plně kojí, protože je určitě líná vařit dítěti polévky a šťávičky
.
Každá generace si myslí, že ví všechno nejlíp, to je normální a asi si všichni tím prošli.
Mnohokrát jsem o tomto s partnerkou diskutoval. Konstatovali jsme docela velké rozdíly mezi našimi rodiči a „námi“ jako rodiči. Jeden z bizarních výsledků byl, že naše vlastní dospělé děti jsou na nás už dnes v dobrém smyslu daleko „drzejší“ než jsme my dnes na naše vlastní rodiče. Je tam mnohem víc upřímnosti i vzájemného naslouchání. To s našimi rodiči to bylo více o autoritě, příkazech a někdy to tak vypadá i dodnes. Jina řečeno, zatímco my musíme dodnes hodně argumentovat vůči vlastním rodičům a stejně to nestačí, naše děti to mají v totmto jednodušší. To nám přišlo trošku smutné (vůči nám). Tohle je obecně zajímavé téma. Ovšem tohle není nutně věc generační, ale asi spíše povah jako takových.