Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Setkání s otcem, jak se mám zachovat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.14 12:24
a co bys jako chtela, bud ho tedy zavrhnes a nebudes se k nemu hlasit a nebo to citis tak, ze je to stale tvuj otec a chces si s nim promluvit a zkusit do dat nejak dohromady, coz podle meho nazoru uz nepujde…takze mas dve moznosti, delat mrtvyho brouka a nebo ho popripade pozdravit a jit dal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
18.2.14 12:31
Až ho potkáš, pozdrav ho, prohoď pár slov jako se známým člověkem a řekni, že a nemáš čas a musíš letět. Buran má radost z toho, že může řvát. Buď k němu slušná a mysli si něco o prd.eli. Nic jiného ti nezbude. On má vypitý mozek a je mu jedno, kde tu ostudu udělá a neví, že je to hlavně ostuda jeho. Překonej se, aby byl klid. Vždyť na krk se mu věšet nemusíš. A když začneš s úsměvem - to jsem ráda, že tě vidím - tak mu vyrazíš zbraň z ruky. Je to těžké, ale za pokus to stojí. Budeš mít pokoj.
- Citovat
- Upravit
18.2.14 12:32
Ignoruj ho. Pokud budeš chtít vidět mamku, tak ať přijde na návštěvu k vám. Bude to určitě na začátku těžký, ale nenech si od něj ničit život. Věř mi, že vím, o čem mluvím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
Anonymní
18.2.14 12:36
Tak možnosti máš jen dvě, buď ho naprosto ignorovat, což bude hodně těžké pokud teda pořád žije s tvoji maminkou v domácnosti, jak jsem pochopila a nebo si s ním na rovinu promluvit, ale podle mě to nebude mít žádný efekt pokud je to alkoholik. Můj biologický otec byl a stále je alkoholikem a já se s ním teda pokusila navázat nějaký vztah, ale to jsem ještě netušila, že pije první ligu, protože jsme se nestýkali a mě tehdá bylo cca 17 let. No popravdě teď ho již ignoruju, protože mi volal, jen když byl notně opilý a mě to vždy tak vynervovalo, že jsem se i po krátkém rozhovoru s ním celá klepala. Jednoho dne jsem řekla dost a od té doby to neřeším, když ho vidím, řeknu ahoj a hned jdu dál vůbec se nezastavuju i když mi něco říká, řeknu jen třeba promin nemám čas i to mi vždy stačí na to, aby mě to vykolejilo. Jinak já otce mám, je to pro mě ten, co mě vychoval a ne ten, co mě zplodil, takže situace trochu jiná než u tebe. Každopádně ti přeji hodně sil, protože je budeš potřebovat
Omlouvám se za anonym, ale pro mě je to také hodně citlivé téma
Anonym 1
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.2.14 12:37
Právě, že nás rodiče naučili dokonalé přetvářky, což můj muž neumí…vždy když otec v noci předvedl jednu ze svých eskapád, museli jsme ráno dělat, že se nic nestalo, jinak by nás vyhodil z domu…děkuji za názory, přemýšlela jsem už i nad psychologem, ale nevím, jestli by mě dokázal pomoci
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.2.14 12:40
Zakladatelko, psycholog je dobrý nápad, určitě by ti pomohl srovnat si tvoje myšlenky o otci 
Mě tenkrát hodně pomohl přítel
Anonym 1
- Citovat
- Upravit
18.2.14 12:42
Určitě dokázal, kamarádka má podobný problém s mámou a k pszcholozce chodí, myslím si, že ji to moc pomohlo a spoustu věci si ujasnila a vyjasnila…zkus to, není to žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 12:57
S výběrem psychologa bych byla moc opatrná. Leckdy se vrtají ve věcech, se kterými jsi už dávno vyrovnaná a otevřou rány, které mnohdy bolí daleko víc, než byl jejich skutečný dopad.
Jak jsi sama psala, máš už vlastní život a jsi zodpovědná nejen za sebe, ale i za celou svou vlastní rodinu (manžela, dítě). Proč si to nechat ničit někým, kdo Ti ničil život až dosud. Pokud se Tvůj otec nenaučí chovat k vám s respektem, ignorovala bych ho. Ukázala by jsi mu tak, kde jsou hranice.
Maminka má také svůj život a pokud se rozhodla žít ho s ním, je to její rozhodnutí, ale za to nejsi zodpovědná ty. Pokud se chce stýkat s Tebou, ať vás navštíví ona u vás doma. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 12:59
@babice píše:
S výběrem psychologa bych byla moc opatrná. Leckdy se vrtají ve věcech, se kterými jsi už dávno vyrovnaná a otevřou rány, které mnohdy bolí daleko víc, než byl jejich skutečný dopad.
Jak jsi sama psala, máš už vlastní život a jsi zodpovědná nejen za sebe, ale i za celou svou vlastní rodinu (manžela, dítě). Proč si to nechat ničit někým, kdo Ti ničil život až dosud. Pokud se Tvůj otec nenaučí chovat k vám s respektem, ignorovala bych ho. Ukázala by jsi mu tak, kde jsou hranice.
Maminka má také svůj život a pokud se rozhodla žít ho s ním, je to její rozhodnutí, ale za to nejsi zodpovědná ty. Pokud se chce stýkat s Tebou, ať vás navštíví ona u vás doma.
možná máš pravdu, já o tom ani neumím mluvit, hned se rozklepu, to, že jsem napsala sem mi trochu pomohlo, jakoby se mi trochu ulevilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 13:07
Delej ze ho neznas, a proste jdi, zmen smer..no vyhni se mu a ignoruj..ja to delam tedy tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 13:11
Mam taky otce blba, i kdyz nepije. Nekolik let jsem se snazila nejak to urovnat aspon tak, abysme se mohli aspon pozdravit. Nema to cenu, moc me to trapilo. Ted to beru tak, ze se mu vyhybam, beru jako ze otce nemam a dost se mi ulevilo. Kasli na nej a jestli bude drzkovat, posli ho do haje s tim, ze ti zivot znicil az dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 13:24
...
@Anonymní píše: … ale nevím, jestli by mě dokázal pomoci
Dost pravděpodobně dokázal… pokud budete chtít. Ignorace je dobrá cesta, ale… otce prostě máte, ne že ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.14 13:29
@katalyzator píše:
Dost pravděpodobně dokázal… pokud budete chtít. Ignorace je dobrá cesta, ale… otce prostě máte, ne že ne.
Já si třeba myslím, že otcem je ten, co dítě vychovává a vychovává ho s láskou, to že někdo zplodí dítě z něj otce nedělá.
Anonym 1
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Milé dámy,
omluvte prosím anonym, ale je to pro mě velmi citlivé téma. Jde o tohle:
V 19letech jsem se odstěhovala od rodičů k příteli(nyní manžel). Máme spolu 14měsíční dceru, vztah nám klape parádně, nějaká ta hádka občas proběhne, ale nikdy nic závažného. To k úvodu.
Mé dětství nebylo moc pěkné, otec byl a je alkoholik. Dokázal nám udělat ze života peklo, týral nás psychicky, mamku dokonce párkrát fyzicky napadl, i přesto s ním stále žije. Odstěhováním od rodičů to bohužel neskončilo, potkáváme se stále a stále je schopný mi ublížit. Nedávno mě odhlásil z trvalého pobytu od nich, na to měl plné právo, ale udělal to i přes to, že jsem již nové bydliště zařizovala, dokonce jsme se potkali na matrice, pro mě tedy další zařizování a problémy navíc! Dvakrát po sobě měnit občanku atd. MAnžel, když ho potkal ho pozdravil, ale nezastavoval se s ním. Nesnáší ho. Nyní jsme ho potkali minulý týden, manžel kolem něj prošel a ani nepozdravil, otec na nás přes celé náměstí začal řvát, co jsme to za rodinu atd…bojím se ho ted potkat, vím, že mě to dá sežrat, i když jsem dospělá a mám svůj život, mám z něj stále strach…poradte prosím, co mám dělat, až ho potkám??