Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Štvou mě moji rodiče - strašně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
marra
2.4.12 20:53
PROMIN JA JSEM SI PREDSTAVILA,JAK NA TEBE MAMINA MLUVI MIMINKOVSKY 
Ale jinak,je na case vyletet z hnizda,a treba zaridit vnoucatko at se ta pozornost pretrhne na nej,musi to byt narocne,me by asi jeblo,zase na druhou stranu hezke,ze te maji radi,ale vseho moc skodi,drz se 
- Citovat
- Upravit
2.4.12 20:55
Podle mně tohle vyřeší pouze odstěhování a je to klasická ponorka. Taky jsem se s našima hrozně hádala,i když jsem je měla hrozně ráda a náš vztah byl po odstěhování dokonalej. Myslím,že tohle prožívá každý 20letý co žije doma s rodičema. A pokud víš,že ti budou dělat problémy s nastěhováním k příteli,tak bych jim o tom řekla co nejméně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.12 20:58
@Libuška píše:
Podle mně tohle vyřeší pouze odstěhování a je to klasická ponorka. Taky jsem se s našima hrozně hádala,i když jsem je měla hrozně ráda a náš vztah byl po odstěhování dokonalej. Myslím,že tohle prožívá každý 20letý co žije doma s rodičema. A pokud víš,že ti budou dělat problémy s nastěhováním k příteli,tak bych jim o tom řekla co nejméně.
Já bych se i odstěhovala, ale na vejšce jsem teprve v prváku a rodiče mi platí školu a přispívají mi na nájem. Protože ikdyž mám brigádu ze které si platím co to jde tak bez jejich pomoci bych to opravdu nezvládla
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.12 20:59
Víš, na jednu stranu té chápu, měla jsem doma něco podobnyho a hrozne me to stvalo, na druhou - mám ted roční holčičku a uz dopředu je mi hrozne líto, ze jednou „vyletí z hnízda“ a my půjdeme s manželem na druhou kolej
- Citovat
- Upravit
2.4.12 21:03
Je jasny, ze ted je to opruz… ale jednou, az se nastalo odstehujes, uvidis, ze ti to bude chybet!
Taky jsem nadavala na mamu a ted, kdyz jsme spolu, klidne si leheneme na gauc, mam hlavu v jejim kline a vykladame, ona me hladi po vlasech, a to uz mam svou rocni dceru! 
Z toho co pises je jasne, ze jinak mate vyborne vztahy, myslim, ze se rodice jen boji toho dne, kdy odejdes.
Koukni na to z druhe stranky, mohla by jsi jim byt jedno, financovat by te nemuseli… mas vlastne stesti, fakt!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.12 21:05
Myslím, že varianta bydlení s přítelem bude nejlepší. Pokud tě mají rádi (jakože mají) tak si zvyknou a začnou tě respektovat.
Ono je pro rodiče obecně těžké změnit svůj vztah z „rodič pečující/vychovávající“ na „rodič rovnocený partner“ a je zřejmé, že tvým rodičům se to ještě nepodařilo. To, že odmítají tvého přítele působí, jako by odmítali to, že jsi dospěla. Tím, že si zavedeš svou domácnost a budeš je zvát na oběd/večeři/návštěvu ukážeš, že máš svůj revír-že to zvládáš-že jsi dospělá.
Tak ať se to podaří!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.12 21:06
Jojo, pomůže jen osamostatnění se. A to jim musíš hlásit, že s ním budeš bydlet? A proč jim vadí brigáda, prosím Tě? Snad je normální, že na VŠ si člověk něco přivydělává.. nebo to Tě chtějí živit do důchodu?
Co se týče hlášení návratu, tak z toho bych kovbojku nedělala, ono to není špatné, že někdo druhý ví, kde jsi a kdy přijdeš. Nikdy nevíš, co se může někde semlít. Když tak pošli sms, že přijdeš o půl hodiny později a máte klid všichni. Jinak jestli nespí, že Ty někam jdeš, to už není Tvůj problém, ale mamčin.
A ptala ses, co jim vadí na Tvém příteli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.12 21:08
@Večerníček píše:
Jojo, pomůže jen osamostatnění se. A to jim musíš hlásit, že s ním budeš bydlet? A proč jim vadí brigáda, prosím Tě? Snad je normální, že na VŠ si člověk něco přivydělává.. nebo to Tě chtějí živit do důchodu?
Co se týče hlášení návratu, tak z toho bych kovbojku nedělala, ono to není špatné, že někdo druhý ví, kde jsi a kdy přijdeš. Nikdy nevíš, co se může někde semlít. Když tak pošli sms, že přijdeš o půl hodiny později a máte klid všichni. Jinak jestli nespí, že Ty někam jdeš, to už není Tvůj problém, ale mamčin.
A ptala ses, co jim vadí na Tvém příteli?
Prý jim nevadí nic, jen nevidí důvod proč bych u něj měla spát když bydlí kousek ode mě a snad můžu spát doma.
Jinak brigáda jim samozřejmě nevadí, ale tu si přece na víkendy můžu najít i ve městě kde bydlí oni a ne někde pryč
- Citovat
- Upravit
SayaSt
2.4.12 21:09
moje mamka je to same. taky mi to vadilo 
ted co mam dceru, vim ze budu stejna
- Citovat
- Upravit
2.4.12 21:09
Nojo, holt se nechtějí smířit s opouštěním hnízda. Mírně si trvat na svém a vydržet, jsi plnoletá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.12 21:13
@Anonymní píše:
Víš, na jednu stranu té chápu, měla jsem doma něco podobnyho a hrozne me to stvalo, na druhou - mám ted roční holčičku a uz dopředu je mi hrozne líto, ze jednou „vyletí z hnízda“ a my půjdeme s manželem na druhou kolej
Já vím, ale tak to prostě je. Moje mamka mi vžydcky říká, že děti máme jen na chviličku půjčený 
A je to svatá pravda.
Jinak zakladatelce radím, aby si s rodiči promluvila otevřeně, jak to cítí a řekla jim, že už jsi dospělá a oni to musí příjmout. Jinak živit tě musí, dokud budeš studovat vysokou. I když budeš jezdit domů jednou za měsíc Ale bý tebou, tak bych nejprve jezdila třeba první semestr opravdu každý víkend a postupně bych ten interval návštěv prodlužovala 
Já se od našich postupně odstěhovávala od 19-ti let a bylo to to nejlepší, co sem pro náš vztah mohla udělat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.12 21:15
@SayaSt píše:
moje mamka je to same. taky mi to vadilo
ted co mam dceru, vim ze budu stejna
Raději na sobě pracuj, aŤ nejsi pro dceru taková, není to pro dospělého člověka nic příjemného. Děti máme „na chvíli“, pak jsou to dospělí jedinci, kteří si půjdou svým životem...........
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.12 21:17
Jinak teda taky souhlasím s Barcou, máme s mamkou taky takovej vztah, já sem hodně muchlací, takže my si dáváme pusu při loučení a furt se tak nějak ňahňáme, volám jí třeba třikrát denně a kecáme pokaždé půl hodiny Mamka si to u mě vybírá i za ségru, která se zase bez toho obejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym a také za to, že to bude asi trochu delší.
Mám rodiče kteří mě mají moc rádi a udělali by pro mě první poslední, ale to je asi ten problém. Mě už to tak děsně moc leze na nervy, že se kvůli tomu doma děsně hádáme a pak je to ještě horší.
Když mám špatnou náladu (někdy ani nevím proč, ale prostě se nedokážu přiblble usmívat bez důvodu) a přijde zamnou jeden z rodičů (je jedno který, oba jsou v tomhle stejní) a zeptají se mě co mi je, tak jim nestačí odpověď „nic mi není, to je v pořádku) ale vyptávají se pořád dokolečka (Co ti je? Nic mi není. Mluvíš sklesle tak co se stalo? Mami nic se nestalo, prostě nemám náladu se smát. Tak když se ti nechce smát tak se muselo něco stát, tak co se stalo? Mami prosímtě fakt se nic nestalo. Ale stalo, tak to vyklop- to jen pro příklad) a jsou schopni takhle mluvit třeba 10min dokud už to nevydržím a vyjedu po nich že se prostě nic nestalo a ať už mě nechají na pokoji. Máma se pak vždycky urazí a nemluví semnou klidně do dalšího dne.
Další věc-je mi 20 let ale mamka pořád dělá jakoby mi bylo já nevím 10. Mluví semnou stylem "pojď mě pomačkat, dej mi pusinku, nechceš něco papat, pojď se pošmudlat“ a já už z toho nemůžu!! Když jí normálně řeknu že je mi 20 a ať semnou nemluví jak s malou tak se tomu začne smát „ale dyť pro mě si pořád moje malý miminečko“… Nedokážu jí nijak vysvětlit že mi to fakt vadí:(.
Nyní mám 3 roky přítele a ani jeden z rodičů se s tím nesmířili. Nějak to tolerují, ale pokaždé když za ním jdu mám pocit že mi to někde uvnitř vyčítají. Když u něj chci přespat tak mi na to pokaždé odpoví „Je to tvuj život nemůžeme ti to zakázat ale bejt podle našeho tak ti to nedovolíme“, přitom jde přece o blbé přespání já nevím co je na tom špatného. Dále se rodiče odmítají seznámit s rodiči mého přítele a mě to moc mrzí protože jeho maminka se mě pořád ptá, když už se konečně s našima poznají a já nevím co ji mám odpovědět:(.
Studuju vejšku v Praze a na víkendy jezdím domů (taky hlavně kvůli příteli který bydlí ve stejném městě jako rodiče) jinak bych to řešila tak že bych se nevracela domů úplně každý víkend, ale méně. Od září chce jít přítel do stejného města kde jsem já na VŠ a chceme spolu bydlet, ale už vidím jak naši budou strašně naštvaní a nebudou mi to chtít dovolit a pak když jim řeknu, že se nebudu domů vracet každý víkend (protože chci být „doma“ s přítelem a najít si i přes víkend nějakou brigádu) tak mi to taky nedovolí.
Nebo třeba odcházím v týdnu večer pryč-řeknu že přijdu ve 2 ráno. Strašný problém, protože mamka prý kvůli tomu nebude moct celou noc spát a mám být radši doma. O víkendu řeknu že přijdu třeba ve 4 ráno, to je ok a nevadí to. Ale jakmile se zpozdím o 10 minut už mi volají kde sem, že jsem řekla že přijdu do 4 a křičí na mě do telefonu a je jim jedno, že už jsem třeba před barákem.
Já nevím co mám dělat, já mám rodiče moc ráda a vím že oni mě taky a že to myslí dobře, ale já tohle už prostě nedokážu vydržet, vždyť nejsem už malé dítě ale oni to stjeně berou tak (hlavně teda mamka) jako že je už nemám ráda když si chci dělat věci po svém a klidně se předemnou kvůli tomu i rozbrečí. Párkrát mi dokonce vyčetla že mám raději přítelovo maminku než jí, přitom jsem o ní jen vyprávěla že je strašně fajn. A nedávno se mi kamarádka svěřila, že když mluvila s mojí mamkou tak ta jí řekla že doufá že už spolu moc dlouho s přítelem nebudeme. Jsem z toho zoufalá