Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzij se do jeho situace. Tobě by stačilo vidat se s dcerou takto malo?
@MillieH píše:
@analoja O psychologovi začínám uvažovat. O sám k jednomu chodí, protože mě několikrát fyzicky napadl a to dokonce i před malou a i po rozchodu.
já myslím, že to rozhodně neuškodí, můžou vám pomoct v komunikaci, mně osobně to po rozchodu moc pomohlo - bývalý se choval ještě podstatně hůř než tvůj a sama bych to prostě nezvládla, a až když jsem měla posudek černý na bílém, tak mně na soudě přestali považovat za hysterku. A pokud on chodí, tak to je podle mně dobré znamení, jen by si měl ještě uvědomit, že nemá plést malé hlavu planýma nadějema.
Děvčata-maminky, potřebuji také radu a předem se omlouvám za román
![]()
Je to na dlouhé vyprávění, pokusím se to zkrátit…
Když byl dceři rok, diahnostikovali mi rakovinu.Do 3 měsíců ode nás odešel můj parner, otec mé nejmenší dcerky. Prý kvůli tomu, že mi pořád něco je…to už je teď jedno…Ale celé 3 další roky a ž do současnosti mi dělá problémy. Nebudu to tady nějak dvakrát rozebírat, ale máme kvůli majetku soudní spor, který začal on a dal na mě žalobu v podstatě před víc jak rokem.Soud pravděpodobně vyhraji, soudce prohlásil, že nemá sebemenší šanci vyhrát. Soudíme se o byt, který je psaný na mě a ve kterém bydlím již 16 let i se svými 2 dcerkami z prvního manželství. Můj expartner nedokáže oddělit výchovu dcery a peníze podle něho dluh vůči němu. A to je problém. Měli jsme od začátku velké problémy a bohužel bylo pozdě na jakoukoliv změnu, neboť jsem s ním čekala dceru.Je to muž psychicky nevyrovnaný, chodila jsem s ním i na sezení k psychologům, ale jakýkoliv pokus na zlepšení žádný. Je zlý, arogantní a především velice zdatný manipulátor. Celé ty 3 roky co jsem s ním žila jsem zažívala i mé dcerky psychický teror. Dodnes se z toho holky nemůžou vzpamatovat. Došlo to tak daleko, že spolu vůbec nekomunikujeme, jen někdy přes sms, ale většinou mně napadá, že jsem zlodějka, podvodnice a hloupá ženská. Nebo vyhrožuje a zakazuje mi komunikovat s jeho maminkou, která se výhradně stará o Aničku když je u otce na víkend. Když jsem se léčila a podstupovala drastické chemoterapie, dovolila jsem mu brát si malou každý sudý víkend od pá-út. Malá chodí do školky a začínám uvažovat o tom, aby k němu chodila jen pá-ne. Mám k tomu své důvody, pořád tahá dcerku po doktorech a mě to ani neoznámí. Vše dělá za mými zády a maličká mi to pak doma říká. A proč píšu. Jakékoliv předávání a přebírání mi způsobuje příšerný stres. Vše se točí jen kolem peněz a pořád mi něco vyčítá. Před Aničkou mi několikrát sprostě vynadal a řval na celou ulici. Jednou to schytala i moje matka, která mi přijela pomoct s dětmi když jsem byla po operaci. Tenkrát mi div nevlít do bytu a mámě sprostě nadával, volala jsem na něj policii.Ti přijeli a ze mě udělali v podstatě histerku. Mám nějaká práva? Dceru mám svěřenu do své péče a bojím se, že když mu rezolutně řeknu, že dcera pojede v ten a ten den, něco mi udělá nebo bude bušit na dveře a podobně…Co mám dělat?
![]()
Dobrý den.
Rád bych se jako otec třinácti měsíční holčičky zeptal jak často mám nárok na styk se svojí dcerou bez přítomnosti matky. Jde o to, že mi bývalá nechce dávat dceru bez její přítomnosti. Já bych proti tomu ani nic neměl i jsme to vyzkoušeli, ale ona neustále vyvolává hádky a dělá naschvály. Opravdu už na to nemám sílu. Vím, že každý případ může být jiný. Já nejsem žádný despota, o dceru jsem se vždy staral. Na OSPOD se teprve chystám. Jen by mě zajímalo na co se připravit. Děkuji