Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Nairobi91 píše: Více
Chlapi ne k.teni k tomu mi staci slyset par vet, ne ty co se radi poslouchaji, vulgarni ale to byvaji casto ty kre.ni. zenske…vulgarni, sproste, takove ty hahaha vysoka skola zivota, uřvane, hlasite.
Tohle nedokážu definovat obecně, je to indivuduální, někdo na mě působí nějak jiný onak, ale třeba můj partner to vnímá jinak.
I já sám se setkávám s tím, že část lidí mě vnímá jako velmi přísného člověka, jiní mě naopak vnímají jako vřelého a mají potřebu mi sdělit svůj životní příběh, i když se známe 5 minut.
Co se týká MHD, bohužel bojuji s tím, že i v téměř prázdném vagonu metra si vždycky lidi sedají ke mně a ne že by mi to nějak vadilo, ale divný to je ![]()
@z.pepa píše: Více
Me se zase na ulici porad ptaji, jestli nevim kde je xy… me, ktera ma totalni orientacni nesmysl! ![]()
@Silverine247 píše: Více
Přesně tak, stalo se mi to i v Rakosuku v Linzi, vtipné bylo, že jsem věděl, kde Musiktheater je, tak jsem Rakušákům poradil ![]()
Taky se se mnou dávají v MHD do řeči důchodci, vůbec jim nevadí, že mám sluchátka a čtu knížku. ![]()
Taky to tak mám, vím, že na první dobrou jsem lidem nesympatická. Mám přirozeně vážný nepřístupný obličej, když přemýšlím, tak se vždycky mimoděk mračím, třeba i u řízení auta. Současně jsem introvert, takže to mám vážně těžké
. Např. v práci si časem vždycky kamarádky udělám (jednu, max. dvě), ale když bych se chtěla někde venku (na sportovišti, v kavárně apod.) seznámit s mužem, nemám šanci, protože ač vypadám dobře (upravená, dbám o sebe), tak je zřejmě odrazuji výrazem a nepřístupností.
Co s tím, to nevím, není mi přirozené jít po ulici a usmívat se na lidi, asi ani neutrální výraz mi moc nejde
.
@Nairobi91 píše: Více
Co manžel? Tomu si byla sympatická hned nebo chvíli trvalo než jste se oťukali?
@Nairobi91 píše: Více
No a to nejjednodušší, jak vypadáš? Staráš se o sebe? Vlasy, lehké líčení, padnoucí oblečení, příjemná vůně? Usmíváš se?
Protože to, že nemáš koníčky určitě neodrazuje náhodné kolemjdoucí…
Líčím se tak trošku (lehký krém na překrytí nedokonalostí - trápí mě hlavně v létě pigmentové skvrny), pak lesk na rty, řasenka, trošku zvýraznit obočí. Výraznější líčení málokdy. Párkrát jsem měla místo lesku rtěnku a nějak jsem se v tom necítila. Používám samozřejmě vůně, běžné drogérkové parfémové vody nebo toaletní vody. Mám vždy 2-3 a ty střídám podle příležitosti a nálady. Teď v létě mám ráda tělové mlhy, které můžu použít podle potřeby během dne. Teď mám zrovna s. Oliver. V rámci mých časových a finančních možností se o sebe starám - tedy češu se, stříhám se (sama), depiluju se, snažím se o nějakou tu dentální hygienu. Oblečení už jsem tady řešila kdysi a většinou tady byly reakce, že je ok. Usmívám se - ano, většinou se usmívám, někdy až moc. Teď nedávno si jeden borec myslel, že jsem měla trávu, protože jsem se dostala záchvat smíchu z toho, že mě pokálela beruška a dítě vedle mě to vtipně okomentovalo. Jenže já se smála ještě asi 15 minut v kuse a pak ještě několik dobných záchvatů smíchu poté, co jsem si na to vzpomněla s odstupem. Jo, usmívám a směju se spíš víc. A směju se často i nahlas.
A i naprosto nevtipným věcem.
@schnulla Můj ex o mě zprvu nejevil žádný zájem. Ale pak jsme se začali více vídat v rámci určité skupiny (řekněme koníčku) a více jsme se spolu začali bavit. On by mě ale nikdy nesbalil, musela jsem ho sbalit já. A s odstupem času mi pak řekl, že by ho nikdy nenapadlo, že zrovna se mnou začne chodit. A s ještě větším odstupem času (před rozvodem) mi řekl, že do mě nikdy nebyl zamilovaný, ale že v tu dobu byl dlouho sám a když jsem byla k dispozici, tak neviděl důvod, proč to nezkusit…
Kromě něj jsem žádného muže nikdy neměla.
Ale chlapy bych tady úplně řešit nechtěla. Jde mi spíš o běžné mezilidské vztahy, nikoliv o ty partnerské.
V souvislosti s tím, že se hodně směješ, se mi vybavil jeden tatínek, který se taky pořád usmívá až směje. Vedeš s ním normální smalk talk při vyzvednutí dětí a on na tebe pořád cení zuby. Asi to bude jeho povaha, dělá to i mezi dětmi bez dospělých, ale působí to křečovitě až podlézavě, po nějaké chvíli s ním se už cítím nepříjemně. Tak jestli to nemůže být něco v tomhle směru? ![]()
Tohle asi zakladatelce nijak nepomůže, mě jsou hrozně nesympatičtí lidé, kteří skřehotají nebo mečí - prostě mají nepříjemný hlas, většinou je to u chlapů, jo a vím, že za svůj hlas nikdo nemůže, ale já za tu antipatii také nemůžu
Sympatie jsou v očích. V hlasu, v neverbální komunikaci. Někdo mi vadí a nedokážu říct proč. Někdy mi je nsympatický někdo, kdo druhému vadí.
Mě odrazují lidi, kteří jsou nepřístupní, nepřátelští, zamračení. Bez zájmu, bez úsměvu, nebo naopak falešně slizce podbíziví. Když už dojde na kontakt slovní, rozhovor nebo řešení čehokoliv, nevnímám dobře, když se snaží mít poslední slovo za každou cenu. Odrazuje mě hloupost, omezenost ruku v ruce s prosazováním si vlastní pravdy, která je mylná. Nepřu se s nimi, nepřesvědčuji je, ale příště si dám pozor. Odrazuje mě vulgarita, hulvátství, emoční i sociální inteligence na bodu mrazu. Dále povrchnost jako absolutní náplň života. Honba za pozlátkem a soupeření na vlastním malém zaplivaném dvorečku.
Mám jeden můj hluboce zvnitřněný tip na lidi, ke kterým lnu. Jsou to ti, se kterými se dá mlčet a není to ticho napjaté, nervózní ani pasivně agresivní. Je to ticho, ve kterém se oba cítíme dobře a není třeba ho plnit planými řečmi.
@stinga píše: Více
No tos mi nahrála - u mužů mě podvědomě přitahuje hluboký hlas, u žen tak středně postavený.