Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na mě nesympaticky působí lidé, co se tváří, jak když se mě chystají zavraždit / mají bitch face. Ale i ti, co se sice usmívají, ale celková dikce tomu neodpovídá.
A taky takoví, co lidi oslovují zdrobnělinami. To má ve zvyku kolegyně, o skoro 60leté prostorově objemné ženské mluví jako o Barborce, o mně před naším ředitelem jako o Lucince apod. Pak ti, co říkají jen to, co se jim hodí, a pokřivují realitu. Ti si rádi pokecaj, navenek vypadají v pohodě, ale mluví tak jako manipulativně, že z toho vyplývá, že oni chyby nedělají, tak trochu tě občas nenápadně shodí…
Na první dobrou jsou mi sympatičtí lidi, ze kterých září pohoda a jsou celkově pozitivní a přirozeně milí.
Trochu mě teda překvapilo, že si k tobě nikdo nepřisedne v dopravním prostředku - tam přece nezáleží na sympatiích, prostě si potřebuju sednout, tak si sednu tam, kde je volné místo, a neřeším, kdo sedí vedle.
@teroonka píše: Více
Tak přesně to já nesnáším
. Ale jsem extrovert! S člověkem jedině prokecat hodiny v kuse. Pouze když jsem sama, tak klid.
@z.pepa
Co se týká MHD, bohužel bojuji s tím, že i v téměř prázdném vagonu metra si vždycky lidi sedají ke mně a ne že by mi to nějak vadilo, ale divný to je ![]()
Nic sa neda robit, pritahujes ludi ![]()
@Bytsamsebou píše: Více
To je moje kolegyně, naprostý extrovert. Po hodině bezbřehého řečnění v práci řekne, že tady se nedá soustředit a nemá klid na práci
Přitom já bych dala koně za to, aby mlčela.
@kyslík píše: Více
My máme naprosto odlišný systém v práci, takže můžeme prokecat hodiny
.
@Nairobi91 Nejlepší je chovat se přirozeně, každý člověk má být originál. Mě jsou nesympatický přeslazený lidi, ale i hodně negativní, kteří na všechno nadávají. V čem spočívají sympatie na první pohled nedokážu definovat. Já jsem typ člověka, že o lidi úplně nestojím, jsem samostatná, nepotřebuju si pořád s někým povídat. Tvářím se spíš vážně, nenavazuju kontakty, přesto se na mě celý život lidi dost lepí, mají potřebu se mi svěřovat, nevím proč..
@Alušáček píše: Více
Jako bych tohle psala já… Chtej se ti sverovat protože nemluvis porad o sobe (fakt vzacnost, koukni kolem sebe) a vypada to, ze budes naslouchat…
@Nairobi91 píše: Více
Dáme brko? To jsou sympatie hned.
Antipatie…jarmark SPD.
Jestli často slýcháte, že jste nesympatická, tak na tom něco bude. Ono to neznamená, že je s vámi něco špatně. Jenom to, že nejspíš v nějakém ohledu budete neautentická. Lidem je většinou sympatická autentičnost. Jakmile podvědomě vycítí přetvářku, skryté úmysly, faleš, tak si budou držet odstup. A vy si ani nemusíte myslet o sobě, že jste falešná nebo se přetvařujete. Spousta lidí je tak odpojená od sebe sama (typicky třeba ti, co se snaží být někým jen proto, že si myslí, že to od nich okolí čeká a pak je bude mít rádo), že si neuvědomuje, že je vlastně neautentická… Problém je v tom, že abyste byla lidem sympatická a chtěli se s vámi bavit, vídat, mít s vámi nějaký vztah, tak musíte být otevřená spojení. Spousta lidí, kteří si nemohou najít přátele a nemají žádné vztahy, nejsou takhle sami proto, že by na nich nebylo nic zajímavého, že by byli až moc jiní nebo tak něco. Oni se obvykle snaží držet lidi na úroveň paže. Prostě je nepustí doopravdy dovnitř, nejsou ochotní nechat ostatní, aby je doopravdy viděli a spojili se s nimi… Nejsnazší by bylo zeptat se lidí, čím jste jim nesympatická. Většinou v tom panuje shoda… Ve výsledku můžete být prostě jenom „nijaká“. A pak to není o tom, že jste vyloženě nesympatická, ale že lidé nemůžou najít, skrze co se s vámi spojit.
@Krákora997 píše: Více
Mozna je to tak bude, je pravda, ze nemam potrebu o sobe porad mluvit.. Ted například si me vyhlídla kolegyně z jiného oddělení, maximálně se potkáme na chodbě, v kuchyňce, známe se jen od vidění. Presto se mi začala svěřovat jaké má problémy v seznamování s chlapama
Pokaždé když ji potkám, nova story. Me by to treba nenapadlo, skoro cizímu člověku tohle o sobě vyprávět.
Díky všem, docela jsem se v některých věcech našla.
1. Mám spíš vysoce postavený hlas, to možná může lidem vadit. Ale s tím asi nic nenadělám
2. Mám minimum koníčků. Teda ne že by to byla úplná nula, ale nic, o čem se dá povídat. Mám obecně ráda zvířata, chodím běhat se psy, dřív jsem chodila hodně na hory (po narození dětí už skoro ne), vyrábím šperky, trošku maluju, ale zase poslední roky na to není čas. Kdysi jsem taky hodně četla a koukala na filmy a seriály, hlavně sci-fi. Ve věku mezi cca 16 a 25 jsem i napsala pár povídek. Jako mladší jsem tancovala, tanec miluju doteď. Mám ráda práci na zahrádce, ale tak nějak přiměřeně (hodiny denně bych nedala a obdivuju všechny, kdo se hrabat v hlíně vydrží od rána do večera a pak mají luxusní úrodu nebo krásné květinové záhony. Já mám toho po hodině plné kecky).
3. Směju se často věcem, které lidi kolem nechápou, nepřijdou jim směšné nebo ne tolik jako mně. Nesměju se ale cizímu neštěstí, to mi vtipné nepřijde, ať je to podáno jakkoliv (jako že prostě nechápu taková ta „vtipná“ videa, kde si někdo z nešikovnosti rozbije ústa). Ale jinak zase černý humor můžu a používám (opět často není pochopen druhou stranou anebo se možná i trochu urazí). Celkově mám asi jiný humor než většina lidí.
4. Furt jsem tak trošku jinde, někde ve své hlavě, hrabu se v různých vzpomínkách, příbězích a asociacích. Dost možná působím jako mimoň. Jsem chaotik, přebíhám od jednoho k druhému - viz tento text ![]()
5. A to je možná nejdůležitější - snažím se některé mnohé své nešvary kontrolovat a tak na ně dost myslím - a tím pádem budu asi fakt neautentická.
Takže jsem se dostala tak trošku do pasti. Buď budu taková, jaká jsem - divná. A nebo se budu kontrolovat a budu neautentická. Tak teď babo raď ![]()
Ještě jsem se setkala relativně nedávno s dotazem, zda-li nejsem cizinka (konkrétně Španělka / Italka) nebo Romka. Možná i toto má vliv. I když mně můj zjev nijak exotický nepřijde. Exot teda trochu jsem, nosím taky ráda věci, které jsou šmrncnuté etno a v létě se dobře opaluju, ale jinak jsem Češka jak poleno.
@Nairobi91 píše: Více
Možná je tvůj problém to, že ze sebe děláš nezajímavou, než že bys byla nezajímavá. Viz třeba ty koníčky. Psala jsi, že žádné nemáš, přitom tady jsi vypsala spoustu pro mě zajímavých činností.
Já si vybavuju, že jsi tady před měsíci založila diskuzi. Už předtím jsi na mě působila takhle přes text úplně v pohodě a i ostatní ti to psali, co si tak pamatuju. Takže spíš na živo z tebe musí vyzařovat extrémní nejistota sama že sebe a zřejmě jakási křeč?
Jestli máš hodně odlišný druh humoru než většina, tak to opravdu může být problém. Když si představím, že by se někdo 10 minut smál něčemu, co já za směšné vůbec nepovažuji, a dělal to často, tak bych se s tímto člověkem asi necítila moc dobře.
Jako chaotik mi přes text nepřipadáš, píšeš pěkně. Nevím, jestli jsi v hovoru chaotická, nedovedeš se pořádně vyjádřit(?) Nebo možná řeč těla? Potkala jsem pár lidí s nejspíš ADHS a ti mě šíleně znervózňovali, jak nevydrželi být v klidu a pořád se museli hýbat nebo si aspoň s něčím hrát.
Ty nešvary, které se snažíš kontrolovat, jsou ty výše popsané, nebo máš i jiné?
@Nairobi91 Taky znám jednoho muže, který dokáže dostat záchvat smíchu při totálním nic a to, co je pro 99 procent lidí vtipné, nepochopí, nebo přejde bez zasmání
. Je to inženýr.
@Nairobi91 píše: Více
Taky jsem pro lidi nesympatická. Musím tedy říct, že hodně lidí je nesympatických i mně
Je to tím, že su prostě divná a ještě k tomu působím přísně a nevyzpytatelně. Pár lidí mně řeklo, že se mě na první pohled báli
V práci to záleželo vyloženě na kolektivu, v převážně chlapském ok, v čistě ženském hrozný. Z jednoho zaměstnání mám dva přátele dosud, v ostatních jsem se nedokázala začlenit. Naučila jsem se časem tvářit, komunikovat a vyjadřovat se jako „normální“ člověk, ale neaplikuju to pořád, jen když je to vyloženě třeba, je to vyčerpávající. Jsem introvertní, v práci se kamarádit nepotřebuju, ale to vyčleňování, až pokusy o šikanu byly dost nepříjemné. Poslední roky (šmatlám o hůlkách a nosím šediny) se se mnou dávají do řeči důchodci, těm jsou takový věci fuk, hlavně že s nima někdo mluví ![]()