Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A už má nějaké děvče, které s ním tento plán sdílí? Vzhledem k tomu, že ještě není ani dospělý, to zatím na ženění nevypadá, ne? A to rozhodnutí, kde budou s novou rodinou bydlet, nebude jen jeho.
Já bych zatím jen hlídala, aby nezačal investovat do stavby domu dřív, než skutečně bude mít manželku, která s ním bude tento sen sdílet. A pokud by takovou našel, tak bych si se snachou sedla a vysvětlila jí, proč z jejich plánu nejsem nadšená a proč. Ono to rozhodnutí bude nakonec jejich, ale řekla bych to oběma (až to teda začne vypadat reálně) aby jednou neměli pocit, že jsem je nevarovala…
Já tě chápu. taky nechci aby ani jedno dítě bydlelo doma. vysvětluju jim to z vlastní zkušenosti-bydlela jsem chvíli po svatbě doma a pak u tchýně. nikde to prostě nešlo. takže nakonec hypoška, vlastní bydlení a už 10 let absolutní klid a pohoda.
Ahoj, myslím, že se bojíš předčasně… třeba to tak vůbec nedopadne. A třeba bude soužití v pohodě. Jestli jsem to pochopila správně, tak to nebude soužití v jednom bytě nebo dvougeneračním domě, ale každý ve svém domě a na své zahradě. Nechápu proč by pak měly vznikat nějaké spory, pokud si nebudete jeden druhému kecat do života, ale respektovat se a své soukromí navzájem.
Rozumím ti, a mám to stejně. Taky své děti miluju ale bydlet s nima nikdy nechci! NIKDY!
Právě z toho důvodu, že budu tchyně, a vím že bych měla tendence radit, já už toho přeci tolik zažila, už jsem si tolikrát natloukla hubu takže vím jak na to atd.
Pak bych radila s vnoučatama
představa že snacha neumí vařit a ten můj chudinka se pořádně nenají, nebo nechá prádlo na slunci, v dešti na sušáku
![]()
@me2dova No slečnu zatím nemá, ale on jde naprosto ve šlépějích svého otce. Ten měl taky lajnu a všechno mu vyšlo. To, že z toho manžel dnes není nadšený je věc druhá. Tenkrát mu to přišlo super. Jako řeknu jim to, ale stejně se obávám, že to bude málo platný.
Odstěhujte se s mužem vy. Tohle jsem udělala já. Celý život jsem žila v domě s rodiči a prarodiči. Pak se naši rozvedli, já se vdala a postavili jsme s mužem dům, dvougenerační- my, naše děti a ve spodním bytě moje máti. Když byli synové dospělí ruplo mě v bedně, že takkhle dál žít už nechci a nemůžu. Nerozvedla jsem se, ale odtěhovala do 1+kk 200 km od všech. Nyní bydlím s přítelem a 2 malými psíky. Svoji část domu jsem přepsala na syny a užívám si klid. Teď momentálně mám u sebe 6 týdnů „na prázdninách“ máti 84 let. V mém původním domě žije můj manžel, mladší syn s přítelkyní, starší syn s manželkou a moje maminka. Já tam jen občas dojíždím, ale moc se těším do klidu domů.
@Dafné píše:
Ahoj, myslím, že se bojíš předčasně… třeba to tak vůbec nedopadne. A třeba bude soužití v pohodě. Jestli jsem to pochopila správně, tak to nebude soužití v jednom bytě nebo dvougeneračním domě, ale každý ve svém domě a na své zahradě. Nechápu proč by pak měly vznikat nějaké spory, pokud si nebudete jeden druhému kecat do života, ale respektovat se a své soukromí navzájem.
To si jenom myslíš, mám vlastní dlouholetou zkušennost ![]()
Co je to skorodospělý syn? Myslím, že až bude dospělý, tak se ještě spousta věcí změní…
@Regina Hero píše:
Co je to skorodospělý syn? Myslím, že až bude dospělý, tak se ještě spousta věcí změní…
Když on je tak přímý a jde si stále tu svou lajnu, až mě to děsí dopředu.
@Anonymní píše:
Když on je tak přímý a jde si stále tu svou lajnu, až mě to děsí dopředu.
ale píšeš, že si tam chce postavit dům… takže nebude bydlet přímo u vás, ale poblíž?
Co ty víš, třeba ta jeho udoucí partnerka tam nebude chtít bydlet, tak se tam syn ani nezabydlí… Já bych to být tebou řešila, až ta situace nastane…
A on by si ten dům chtěl postavit někde blízko vás? Pokud by to bylo jen poblíž (a ne přímo na vaší zahradě), tak by to ani třeba nemuselo vadit…
@Anonymní píše:
To si jenom myslíš, mám vlastní dlouholetou zkušennost
No tak takhle spolu nebudete vycházet ani kdyby bydlel v jiném městě… Jasný, je potřeba na začátku udělat nějaký pravidla.. ale je to o lidech. Jestli si budete kecat do soukromí přes plot, tak to budete dělat i když budou bydlet v jiném městě.
Já jsem vyrůstala v dvougeneračním domě - nahoře moji rodiče a 2 děti, dole babička s dědou a byl to fakt mazec. Až tak, že nám mamka radila ať se odstěhujem nebo nám z babičky všem hrábne. Ale mamka taková není a dovedu si klidně představit tam s ní jednou bydlet. S exmanželem jsem bydlela ve stejné vesnici jako tchyně (ostatně jen o vesnici dál než moji rodiče), každý ve svém domě asi 5 min chůze od sebe a taky to bylo dobrý - dostatečná vzdálenost na to abysme měli soukromí a SVŮJ domov a SVOJI domácnost a dost blízko na návštěvy a případnou pomoc s čímkoliv.
Kdyby chtěl zůstat, v bytě, vadilo by mi to, samostatný dům,nikoliv.Ale stanovila bych hned od začátku jasná prvidla, jestli to pomůže, u některých povah, ne:-)
Já nechci být pesimista, ale za celý svůj život znám na živo jen jednu rodinu kde blízké soužití více generací funguje ![]()
Ahoj děvčata, jdu k vám pro radu. Mám skoro dospělého syna, který celý život ví, co chce a jde si úspěšně za svým. Od mala ví, co bude jednou dělat a vypadá to, že mu to vyjde. Bohužel jedna z jeho vizí je i ta, že bude bydlet stále doma. Sousedíme s tchánovci, což je víc než problematické, ale syn naše spory nevnímá a prostě chce zůstat do konce života tady - patriot
jsem jediná, komu se to nelíbí. Babička s dědou ho v tom maximálně podporují, manžel se chová neutrálně. Vypadá to, že zde syn dokonce podědí nějaké pozemky a jeho plán postavit si zde dům nabyde konkrétní podobu. Upřímně, bojuju už x let s tchýní, opravdu nechci podobně bojovat zbytek života se snachou. Manžel říká, že jsme jiní. Ano, to možná jo, ale tohle prostě nemůže fungovat. Navíc, jsem introvert a z celé duše toužím po klidu. Pořád jsem doufala, že se třeba jednou dočkám…Holky, co si o tom myslíte? Syna mám ráda (pochopitelně), bojím se, že jednou bude litovat i on.