Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jinak s tím YouTubem, jak se tady někdo ptal, tak už se to řešilo. Byli jsme o známých, děti si pouštěly YouTube a syn říkal, že ho doma nemáme, že ho maminka smazala, protože tam říkali ošklivé věci. Říkal, že se místo toho kouká na pohádky na Netflixu. Víc to ani jedna strana neměla potřebu řešit.
@Janli píše:
Uff, se mi úplně vybavila moje kamarádka. Ta je taky přehnaně korektní, taky důkladně vštěpuje svýmu dítěti ty “správný” životní postoje a přístupy. Nedovolila svýmu dítěti normálně prožít dětství. I její dítě si dovoluje komentovat dospělý, protože má pocit, že je na jejich úrovni. Její dítě nemá kamarády a s ní se taky scházíme hodně málo, nikdo na to nemá nervy. Psychologa potřebujete nutně oba, tvoje dítě potřebuje prožít aspoň trochu normální dětství a ty se naučit, jak to dítě vychovávat tak, aby dokázalo zapadnout do kolektivu. Na jeho problému máš bohužel obrovský podíl.
Moje dítě právě zapadá do kolektivu bez problémů. Bydlíme na ulici, kde je dítě v každém domě a když je počasí, furt běhá s dětmi venku. Už ho pouštím v rámci ulice bez dozoru. V tomto žádný problém není.
@Anonymní píše:
Možná v tom máš pravdu, ale já vážně z těch videí slyšela věci které se mi nelíbily. Se synem je strašně těžké najít hranici tak, aby si některé věci špatně nepřebral a proto se “špatným návodům” snažím vyvarovat.
Tady spíš vidím problém, že si to přebral, že celé YouTube je špatné. Přitom to není pravda…
Osobně sama na YouTube ráda koukám. Když se chci pobavit, něco zjistit. Podívat se na návod. Cokoli…
Spíš jsi měla říct, že tenhle konkrétní tvůrce je špatný protože… Doplň co sedí, mluví sprostě, dělá věci, které se nedělají, propaguje něco škodlivého, špatného.
Teď se opravdu snadno stane, že ve škole bude děti poučovat, jak celý YouTube je špatně. A tedy s nimi něco není dobře. Protože jim se na YouTube něco líbí.
Nedělám si iluze, děti na ZŠ už na YouTube určitě koukají.
Chápu, že mu občas chceš něco zakázat, ale zkus to jinak. Aby si to nepřebral jako obecné pravidlo. Jako třeba ten YouTube.
Totéž třeba slovo vůl, vole… Ano používá se jako nadávka, ale taky je to hospodářské zvíře. Takže, když budu dítěti ukazovat vola (zvíře) a teknu: Koukej tam je vůl. Tak logicky za mnou nemůže přijít a říct, že vůl se neříká. ![]()
@KeckaJ píše:
Hele tohle normální není… Zašla bych na vyšetření a snažila se to nějak řešit.Zatím to všichni berou. Je malý… A všem to přijde roztomilé. Ale to přejde jak poroste.
Začne lézt dětem i dospělým na nervy. Ne že by nebyl hodný. Ale kdyby mi furt něco rovnal a říkal, že mám někde nepořádek. To by mě brzy mrsklo.
Naprostý souhlas. Máme takového chlapečka za souseda, má jen o 4 roky více. Přesně jak přes kopírák ten od zakladatelky. Ale ten „náš“ už není malý a roztomilý. Jen jednou si u nás na návštěvě (šel si hrát za mými dětmi) dovolil káravým hlasem otázku Proč mám na chodbě takový nepořádek? A letěl, dítě nedítě. No, k nám už teda chodit nebude. A to tam byl takový ten normální dětský čurbes: rozházené boty a bundy na zemi. Takže zakladatelce doporučuju odborníka. A rychle, než od někoho poletí taky.
OCD nebo AS anebo taky prostě jen povaha. Nic z toho moc nezkorigujes, jen ho musíš vědomě naučit, jak se chovat. Náš syn to má podobně, ale s vědomostmi. Trvalo mi fakt dlouho, než jsem ho naučila, že nemůže nikomu říkat, že je hloupej. On něco ví a myslí si, že to ví všichni, ze je to samozrejmost. A kdo to neví, je divnej, hloupej a nezaslouží si jeho pozornost. Má to po mně, ne teda tento přístup, ale ten styl smýšlení, ja mam AS, ale já už ve svém věku a po vsech zkusenostech umím svoje reakce korigovat, vedome se chovat prijatelne.. a taky vím, že kazdej jsme nejakej, kazdej něco umí a něco neumí. Jeho učím to stejne. Tolerance k odlisnostem. Uč to svého synka taky,.bude se mu to dost hodit. Ne vždy a všude ho budou tolerovat. Musí se naučit fungovat v kolektivu tak, aby to všechny okolo neobtezovalo. V běžném životě totiž nikoho diagnóza nezajímá, jen nejbližší to toleruji, chápou. Ale ve škole, v práci, to všem bude vcelku jedno, musí fungovat.
@samantafox píše:
Naprostý souhlas. Máme takového chlapečka za souseda, má jen o 4 roky více. Přesně jak přes kopírák ten od zakladatelky. Ale ten „náš“ už není malý a roztomilý. Jen jednou si u nás na návštěvě (šel si hrát za mými dětmi) dovolil káravým hlasem otázku Proč mám na chodbě takový nepořádek? A letěl, dítě nedítě. No, k nám už teda chodit nebude. A to tam byl takový ten normální dětský čurbes: rozházené boty a bundy na zemi. Takže zakladatelce doporučuju odborníka. A rychle, než od někoho poletí taky.
Já samozřejmě chápu, že to naštve. Kamarádce jsem se omluvila. Ta to naštěstí vzala s úsměvem a jindy po celodenním úklidu naopak říkala, ať jí pošlu malýho, aby jí ten úklid aspoň někdo pochválil. Synovi dokola opakuju, že takové věci říkat nemá, ale je to strašně těžké. Já jsem na jednu stranu ráda, že na rozdíl od jiných dětí není sprostý nebo zlý, ale zase je “chytrý” až na půdu a není to ideální.
@Anonymní píše:
Já samozřejmě chápu, že to naštve. Kamarádce jsem se omluvila. Ta to naštěstí vzala s úsměvem a jindy po celodenním úklidu naopak říkala, ať jí pošlu malýho, aby jí ten úklid aspoň někdo pochválil. Synovi dokola opakuju, že takové věci říkat nemá, ale je to strašně těžké. Já jsem na jednu stranu ráda, že na rozdíl od jiných dětí není sprostý nebo zlý, ale zase je “chytrý” až na půdu a není to ideální.
A jak to máš ty? Mě se totiž zdá, že působíš trochu upjatě - nezlob se… viz ty komentáře na adresu YouTube, vulgarit apod. Není to tak, že syn zdědil tvou povahu? Možná v poněkud extrémnější formě?
@Midaku píše:
OCD nebo AS anebo taky prostě jen povaha. Nic z toho moc nezkorigujes, jen ho musíš vědomě naučit, jak se chovat.Náš syn to má podobně, ale s vědomostmi. Trvalo mi fakt dlouho, než jsem ho naučila, že nemůže nikomu říkat, že je hloupej. On něco ví a myslí si, že to ví všichni, ze je to samozrejmost. A kdo to neví, je divnej, hloupej a nezaslouží si jeho pozornost. Má to po mně, ne teda tento přístup, ale ten styl smýšlení, ja mam AS, ale já už ve svém věku a po vsech zkusenostech umím svoje reakce korigovat, vedome se chovat prijatelne.. a taky vím, že kazdej jsme nejakej, kazdej něco umí a něco neumí. Jeho učím to stejne. Tolerance k odlisnostem. Uč to svého synka taky,.bude se mu to dost hodit. Ne vždy a všude ho budou tolerovat. Musí se naučit fungovat v kolektivu tak, aby to všechny okolo neobtezovalo. V běžném životě totiž nikoho diagnóza nezajímá, jen nejbližší to toleruji, chápou. Ale ve škole, v práci, to všem bude vcelku jedno, musí fungovat.
Krásně napsané ![]()
Ano, tak to se synkem zakladatelky bude. A to vytučněné bude úkol zakladatelky, aby synkovi usnadnila život s tím, co mu bylo dáno. Tvůj synek má evidentně vysoké IQ, tak mu, zakladatelko, dodávej EQ tam, kde mu chybí: pomůže dětem zapnout bundičky, když jim to nejde, tak ho nauč, že např. trochu nepořádku někomu nevadí… Aby ovládal svá nutkání, a ne nutkání (třeba na pořádek) ovládalo něho. Aby ze své pořádkumilovnosti těžil ![]()
@samantafox píše:
A jak to máš ty? Mě se totiž zdá, že působíš trochu upjatě - nezlob se… viz ty komentáře na adresu YouTube, vulgarit apod. Není to tak, že syn zdědil tvou povahu? Možná v poněkud extrémnější formě?
Já jsem strašný bordelář a manžel vážně to stejné. Přes den se mi nic nechce a v noci si pak nadávám, že kdybych nebyla líná přes den, tak jsem už mohla spát. Paní na úklid chodí proto, že se mi z představy jak drhnu kachličky v koupelnách děla pomalu mdlo (s nadsázkou)
. Jsem povahově klidná, ale taky umím občas zakřičet. Spíš je to dáno tím, že pracovně hodně řeším korespondenci s klienty a můžu tak komunikačně vyznít.
@Anonymní píše:
Moje dítě právě zapadá do kolektivu bez problémů. Bydlíme na ulici, kde je dítě v každém domě a když je počasí, furt běhá s dětmi venku. Už ho pouštím v rámci ulice bez dozoru. V tomto žádný problém není.
Je mu šest, to děti ještě moc neřeší. Tomuhle dítěti je 10+.
@Anonymní píše:
Já samozřejmě chápu, že to naštve. Kamarádce jsem se omluvila. Ta to naštěstí vzala s úsměvem a jindy po celodenním úklidu naopak říkala, ať jí pošlu malýho, aby jí ten úklid aspoň někdo pochválil. Synovi dokola opakuju, že takové věci říkat nemá, ale je to strašně těžké. Já jsem na jednu stranu ráda, že na rozdíl od jiných dětí není sprostý nebo zlý, ale zase je “chytrý” až na půdu a není to ideální.
Neříkej mu, co nemá říkat, co nemá dělat. Ale naopak. Nauč ho, jak se v takových situacích chovat má. Co má dělat, co má říkat. On to totiž neví. Vytvoř modelové situace a trénujte. Tyto deti fakt nechápou, co je v jejich chování špatně. Musí se naprosto vědomě naučit reagovat jinak, vhodně. Nácvik sociálních dovedností.
@Anonymní píše:
Mně na to právě nesedí to jak je společenský. Má spoustu kamarádů, děti z ulice tady furt zvoní, aby s nimi šel ven (chodí). S každým sousedem se zakecá a vyžvaní první poslední. Psycholog autismus vyloučil už dávno, začal mluvit až po 3 roce (opožděný vývoj řeči) a říkal, že autistu nepřipomíná ani zdaleka.
Muj spoluzak mel spoustu „kamaradu“, ale takovych spis povrchnich. Nebylo to s nim jednoduchy, ale nakonec se i ozenil. Aspergeruv syndrom je jinde na spektru nez Autismus.
@Anonymní píše:
Moje dítě právě zapadá do kolektivu bez problémů. Bydlíme na ulici, kde je dítě v každém domě a když je počasí, furt běhá s dětmi venku. Už ho pouštím v rámci ulice bez dozoru. V tomto žádný problém není.
To ale není totéž, jako školní kolektiv, tyhle děti jsou spolu, protože chtějí.
Anankastická porucha osobnosti?
Kvůli čemu jste byli u psychologa dřív?
Mně na to právě nesedí to jak je společenský. Má spoustu kamarádů, děti z ulice tady furt zvoní, aby s nimi šel ven (chodí). S každým sousedem se zakecá a vyžvaní první poslední. Psycholog autismus vyloučil už dávno, začal mluvit až po 3 roce (opožděný vývoj řeči) a říkal, že autistu nepřipomíná ani zdaleka.