Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak rozhodnutí už jsi udělala, tak si za tím stůj
nejsi první ani poslední a jestli jsi vynechala ze svatby vlastní rodiče, tak vztahy nebudou nic moc, tak nevím, proč tě trápí, jak jí to říct
prostě začni o partnerovi mluvit jako o manželovi ![]()
Řekni jí to tak, jak to je, že víš že ho nemusí a měla by milion a jednu připomínku, ale ty ho máš ráda, tak sis ho vzala ![]()
@arinecka Uff, no nic jiného ani dělat nemůžu, jen doufat. Ale stejně to nepochopí a otec už vůbec ne.
Je to tvůj život. Prostě pokud máte problémy oznamte to a hotovo.
Je to tvůj život, tvoje rozhodnutí… Cítila jsi to tak, proto jsi to tak udělala. ![]()
@Anonymní píše:
@lenajs To ne, je mi 28
To byla samozřejmě nadsázka a chtěla jsem tím říct, že je a bude to jen tvůj život ![]()
@Anonymní píše:
@arinecka Uff, no nic jiného ani dělat nemůžu, jen doufat. Ale stejně to nepochopí a otec už vůbec ne.
Tak být tvůj rodič tak to taky nepochopím. Věštšina rodičů to nepojme..
@Anonymní píše:
Holky, maminky…vím, že mnohé mi nebudete rozumět a možná mě odsoudíte, ale risknu to. Nechci kroužit kolem horké kaše, s rodiči jsem nikdy žádný super vztah neměla, už pár let žiju samostatně s mámou telefonujeme pravidelně. Ale.. tajně jsem se vdala a to za muže, kterého moje matka „nemusí“ a myslím, že by nepochopila moje rozhodnutí si ho vzít. Neřekla jsem o svatbě nikomu z rodiny. Trápí mě to, ale už jsem do toho praštila, přišlo mi to jako nejlepší řešení. Nevím, jak to mámě říct. Stejně jsem svatbu zatajila abych měla klid od jejích výčitek, nadávek a křiku.
Jejda, to bude křiku, nadávek a výčitek, až to praskne.
Mě jako mámu by mrzelo, hodně, kdyby mě dítě nepozvalo na svatbu. Své děti miluji, snažím se jim být co nejlepším rodičem, dělám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. I když budou dospělé, a budou mít svůj život, doufám, že se nedočkám toho, že nebudu moct být na jejich svatbě. Ty už jsi to udělala, tak teď měj dost koule na to to oznámit a stát si za svým.
Holky, maminky…
vím, že mnohé mi nebudete rozumět a možná mě odsoudíte, ale risknu to. Nechci kroužit kolem horké kaše, s rodiči jsem nikdy žádný super vztah neměla, už pár let žiju samostatně s mámou telefonujeme pravidelně. Ale.. tajně jsem se vdala a to za muže, kterého moje matka „nemusí“ a myslím, že by nepochopila moje rozhodnutí si ho vzít. Neřekla jsem o svatbě nikomu z rodiny. Trápí mě to, ale už jsem do toho praštila, přišlo mi to jako nejlepší řešení. Nevím, jak to mámě říct. Stejně jsem svatbu zatajila abych měla klid od jejích výčitek, nadávek a křiku.