Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak dlouho mě kritizovala, až jí ani nechci půjčit dítě.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.1.22 17:11
Jo, to jsou narcistní matky. Když si zlomíte nohu, tak měly minimálně dvojitou zlomeninu. Dneska už se tomu směju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.1.22 17:51
@divine woman píše:
Jo, to jsou narcistní matky. Když si zlomíte nohu, tak měly minimálně dvojitou zlomeninu. Dneska už se tomu směju.
Přesně.
Já už se taky většinou jen směju, ale asi to nemám ještě úplně zpracovaný, takže občas to pořád zabolí.
Naštěstí mám ségru, která na ní ma úplně stejnej názor, tak se občas smějeme spolu.
Vtipný taky je, když začne jakoby vzpomínat, jak hlídala ségry děti - ségra má o hodně starší než já, dnes už jsou skoro dospělý. Tehdy jsem ještě bydlela u našich a byla na VŠ, takže v létě, když je matka „hlídala“, měla jsem zkouškový nebo prázdniny a většinou jsem se jim věnovala já… 
Ale dnes vykládá, jak je strašně hlídala 
Jestli pak takovou legendu jednou vytvoří i kolem mých dětí…
- Citovat
- Upravit
28.1.22 18:27
@Anonymní píše:
Jako by jsi psala o mé matce. Třeba, když byly u mě na návštěvě kamarádky, včetně mé matky a já se jich ptala, zda si myslí, že ta záclona je fakt špinavá? Na to odpověděly, že vůbec a že to u nikoho stejně nezkoumají a když jí pověděly, že okna umývají taky pouze 2 x ročně jako všichni ostatní, tak mou matku málem trefil šlak
Mě srovnávala s dcerami kamarádek, na které si zrovna vzpomněla, ale s jejich lepšími imaginárními verzemi „Lenka nováková tohle určitě ne/dělá, tam nejde, má to lepší…“ - Já: „ne právě naopak. Lenka, to dělá…“ - „tomu nevěřím, ta je lepší než ty“ Většinou šlo o nějakou běžnou věc typu touha se sejít s kamarádkami mimo školu, svou třídu apod.
Maminka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 18:29
@divine woman píše:
Jo, to jsou narcistní matky. Když si zlomíte nohu, tak měly minimálně dvojitou zlomeninu. Dneska už se tomu směju.
Ne, když si dítě zlomí nohu nebo něco udělá, tak jako první myslí ne na to dítě, ale jak to ovlivní je samotné - „a kdo mě teď bude vozit do práce?!“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 19:16
@Pudloslava Tohle třeba nechápu, nechci rýpat nic. Jen prostě nepochopím, jak může být někomu jedno, co kdo s těmi dětmi dělá. Já půjčila dítě na celý den a přijelo se sedřenýma zádama, tchyně nic nevysvětlila, co když by třeba spadl na hlavu a nikdo mi to neřekl, vždyť by mohl mít otřes mozku 
. Dokonce jsem se dozvěděla, že s ním jela autem bez autosedačky.
Zakladatelko, já nepůjčuji. Není to tvoje povinnost. Je otázka, proč si to myslíš, že bys měla. Často to bývá tak, že jsem byly vychovávané jako holčičky, být hodné a poslouchat a přetrvává to do dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.1.22 20:13
@Pudloslava píše:
Nemusíš, ale já bych byla tak ráda, kdyby si máma někdy děti vzala a bylo by mi jedno, cokoli by jim dělala, kromě alkoholu, kouření a tetování. takže to nechápu, ale jestli to tak cítíš, tak to respektuji
@Anonymní píše:
Neporadím, jen chci napsat, že v tom nejsi sama. Není to ten stejný případ, ale taky mám divnou matku. Jako ne, že by furt kritizovala, ale vlastně mě celej život manipulovala, abych dělala věci, jak chce ona. Taky jí strašně záleželo na tom, jak to bude vypadat před lidma. Svůj názor jsem mít nesměla, to byly scény a vydírala. Stýkám se s ní celkem minimálně, nějak mi nechybí. Problém jestli ji dát vnouče neřeším, protože se do hlídání nehrne, nemá zájem. Vše je pro ni strašnej problém. Když není zbytí, tak ho teda pohlídá, ale je na ní vidět, jak jí to narušilo klid. Závidím jiným holkám, co mají fajn vztah s mamkou. Třeba švagrová - teď bydlí v jiném městě, ale nějakou dobu tu teď pobývala s dětmi u tchýně a půjčila si nějaké knížky z veřejné knihovny. Když pak odjížděla, poprosila svoji mamku ( tj. mou tchýni), jestli by je neskočila vrátit do knihovny, že už to nestihla. Tchýně bez problému. Zdánlivě banální věc, ale být to v mém případě s mou matkou, byl by to děsnej problém a poslechla bych si nějaký pindy o tom, že jsem nezodpovědná, něco si půjčím a pak to nevrátím, teď to musí vracet ona…Často je mi v takových situacích líto, že nemám takovou tu normální mamku, u které bych nemusela nad každou blbinou přemýšlet, jestli ji rozhodí…
Takže nejsi v tom sama. A já na tvém místě bych na tak dlouhou dobu jako jsou 3 týdny dítě člověku, s kterým nemáš extra dobrý vztah, nepůjčila…
Raději anonymněPříspěvek upraven 28.01.22 v 17:09
Taky musím informace filtrovat, u nás doma vždy platilo „cokoli reknete, ne může ale bude zarucene použito proti vám“. Děti pohlídá ale raději to starší, což je pak mladší líto. Výlety, dovolené, vše si naplánují jen se starším, ani se nezeptá jestli malou bude mít kdo hlídat, i když má prázdniny stejně jako oni (školství). S ní se prostě nepočítá. Kluk u nich spal od 2 let, malá do 4 tak 1-2×. Asi hraje roli že už je to zase o pár let později, že na malýho měli víc energie. Ale když řeknu že tenhle víkend kluk bude spát u kamaráda nebo 2.babicky, je zase uražená že nám není dost dobrá když jí by se to zrovna hodilo. Když 1 spí někde jinde a s 2. podniknu/-eme něco, výlet nebo kulturu, jsem špatná matka, že je „furt odkládám“. Ale ona si oba zároveň nevezme a když je manžel pryč a já musím do práce, je to obvykle tchýně kdo hlídá. Dřív mi dělala scény když neměla kluka každý víkend a ptala se jestli na ni jsme nějak naštvaný, co se stalo atd. Děsně divný že i my někdy chceme trávit vikend s oběma dětma. A nedejboze když chceme být 1 večer sami bez nich! To jsme zase krkavci rodiče. Prostě ať udělám co udělám vždy si najde něco co je špatně a do čeho může rýpat. A otec je úplně to samý, takže nejlepší fakt s nima neřešit nic. Pošlu fotku jednoho (když ne, stejně mi píše každý den co dělají) a hned kde je druhej, jak to že není s náma. I když ví že je s nima někde chlap a já treba v práci, ptá se mě jak se mají a vypisuje mi jestli se mi nestyska a jestli mi ta práce za to stojí. Psycho. Ví že chlap jede na týden pryč včetně víkendu, ale to najednou malýho na víkend nechce, ač to není zase tak dávno co chlap bouchl do stolu že u nich taky nemůže být pořád že by ho vůbec neviděl a je pak rozmazlenej, má dojem že je středobod vesmíru kolem kterýho mají všichni skákat a mladší sestra je mu na obtíž, protože babička ho podporuje v tom že on nic nemusí, u nich je pánbůh. Zatímco malá je pořád moc něco, něco neumí, nezvládne, to a to s ní nejde…jak k tomu chudák dítě přijde, už takhle to vnímá a je jí to líto, naštěstí máma souhlasila že si je bude brát na střídačku aby se dostalo na oba. Ale ona vždy dělala a dělá rozdíly i mezi mnou a mojí ségrou… Ani na návštěvu nás nepozve obe naráz a když už se něco slaví společně, jsem 5. kolo u vozu, baví se jen s ní. Ségra děti nemá, jinak by moje byly taky asi na vedlejší koleji. Já vím že je hlídat nemusí a děti jí fakt necpu každý vikend spis naopak, když ona si o to řekne ale proč se pak uráží a rýpe do mě, když se zařídím zrovna jinak, netuším. Když byla malá miminko, chtěli tam kluka pořád bo já „určitě nemam čas se mu věnovat a oni mu zajistí lepší program“, načež mi byla schopna vpalit že oni se mu věnujou nejvíc a my na něj kašlem a odkladame ho…ale aby mi pohlídala mladší když jsem potřebovala s klukem řešit logopedii, zápisy do školy a přípravu na ně to ne, proč, vždyt vše umí (jen díky nim). Prosím nechat anonym, důvěrné rodinné informace…
- Citovat
- Upravit
28.1.22 22:54
Vítej v klubu. Taky mám takovou mamku. Ona je celoživotně nešťastná a dává to poctivě sežrat všem v okolí. Je to prostě klasický emocionální upír, stejně jako tvoje mamka.
Já od mala poslouchala, že jsem nechtěná, nemám se vdávat a pořizovat si děti, jinak si zničím život. Když jsem byla třeba protivná, tak po mě ihned startovala, že mě nikdy žádný chlap chtít nebude, když jsem takhle protivná a hnusná. V té době mi bylo 10 a prostě jsem zlobila jako to děti občas dělají… Celou pubertu kecy na to, že jsem chudák, protože vypadám hrozně po ní (tlustá + malá prsa), o tom, jak láska neexistuje a jsem naivní, pokud si myslím, že o mě muž bude projevovat zájem, pokud se s ním hned po podání ruky nevyspím… Stálo mě to nehorázně moc psychické energie, abych všechny ty toxické vzorce, které mi svou výchovou darovala, vyškubala a nahradila je jinými. Dlouhá léta jsem se nedokázala mít ráda a pustila jsem si v důsledku toho do života lidi, se kterými bych dnes ani „ahoj“ neprohodila…
I tak se snažím to přijímat, jak to je a nevyčítat jí to. Beru to tak, že to všechno vyvěrá z jejího problému se sebou samou. Když nejsem v její přítomnosti, jsem veselá, šťastná, jsem to prostě já. V její přítomnosti se moje já stáhne dovnitř, kam na něj nemůže a cítím, že mi rychle ubývá životní energie. Obvykle zbytek dne pak odpočívám a „rozmazluji se“, abych energii zase doplnila… To, kdy se vídáme a hlavně to, co jí říkám, striktně reguluji, protože jsem nepřišla na lepší způsob, jak s ní zůstat ve spojení a zároveň se cítit psychicky dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 23:56
@DeeDee.518 Mám to velmi podobně. Jsi statečná, že se s mámou stále stýkas, jak často se vídate? Ja se s tou svojí momentálně nebavím vůbec, zjistila jsem, že mi to za to nestojí 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.22 00:09
@DeeDee.518 píše:
Vítej v klubu. Taky mám takovou mamku. Ona je celoživotně nešťastná a dává to poctivě sežrat všem v okolí. Je to prostě klasický emocionální upír, stejně jako tvoje mamka.Já od mala poslouchala, že jsem nechtěná, nemám se vdávat a pořizovat si děti, jinak si zničím život. Když jsem byla třeba protivná, tak po mě ihned startovala, že mě nikdy žádný chlap chtít nebude, když jsem takhle protivná a hnusná. V té době mi bylo 10 a prostě jsem zlobila jako to děti občas dělají… Celou pubertu kecy na to, že jsem chudák, protože vypadám hrozně po ní (tlustá + malá prsa), o tom, jak láska neexistuje a jsem naivní, pokud si myslím, že o mě muž bude projevovat zájem, pokud se s ním hned po podání ruky nevyspím… Stálo mě to nehorázně moc psychické energie, abych všechny ty toxické vzorce, které mi svou výchovou darovala, vyškubala a nahradila je jinými. Dlouhá léta jsem se nedokázala mít ráda a pustila jsem si v důsledku toho do života lidi, se kterými bych dnes ani „ahoj“ neprohodila…
I tak se snažím to přijímat, jak to je a nevyčítat jí to. Beru to tak, že to všechno vyvěrá z jejího problému se sebou samou. Když nejsem v její přítomnosti, jsem veselá, šťastná, jsem to prostě já. V její přítomnosti se moje já stáhne dovnitř, kam na něj nemůže a cítím, že mi rychle ubývá životní energie. Obvykle zbytek dne pak odpočívám a „rozmazluji se“, abych energii zase doplnila… To, kdy se vídáme a hlavně to, co jí říkám, striktně reguluji, protože jsem nepřišla na lepší způsob, jak s ní zůstat ve spojení a zároveň se cítit psychicky dobře…
Ty mi úplně mluvíš z duše! S mámou se stýkám, i když ne nějak často, ale bývám z ní vždycky dost vyflusaná a pak musím zase sílu nabírat…Navíc se málokdy stane, že člověk zcela mimoděk neřekne něco, čím by ji neurazil nebo se jí nedotkl, ať si dávám sebevětší pozor…ona najde ve všem něco. Takže skoro vždy se stejně urazí, aspoň trochu… teď už je mi to celkem jedno, ale pamatuju si, jak bylo náročný s ní žít, pořád jak po špičkách našlapovat jak v minovým poli a své starosti a problémy zakrývat, protože ty by ji jen zbytečně provokovaly…A stejně se vždy našlo něco kvůli čemu ztropila scénu nebo se ostentativně urážela a vydírala…
Taky jsem si vědomá, že ona má problém, ale ona ho nechce a nikdy nechtěla řešit, tak jak ji pomoct? To nejde. Takže se hlavně snažím uchránit sebe, svou rodinu a nedopadnout jednou jako ona.
Příspěvek upraven 29.01.22 v 00:16
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.1.22 00:13
Když to tak čtu, kolik z nás se s mámou nestýká, nebo stýká omezeně nebo by se radši nestýskalo, je to fakt smutný. Strašně si přeju, abysme nedopadly stejně, aby naše děti k tomuto neměly důvod, aby jsme nedělaly stejné chyby jako naše matky a věřím, že si z toho bereme poučení, jak s dětmi nikdy nejednat 
- Citovat
- Upravit
29.1.22 00:16
@Anonymní píše:
Když to tak čtu, kolik z nás se s mámou nestýká, nebo stýká omezeně nebo by se radši nestýskalo, je to fakt smutný. Strašně si přeju, abysme nedopadly stejně, aby naše děti k tomuto neměly důvod, aby jsme nedělaly stejné chyby jako naše matky a věřím, že si z toho bereme poučení, jak s dětmi nikdy nejednat
Stačí bezpodmínečna láska, nebagatelizovat problemy dětí, nepotlacovat emoce a budou to zdravy děti. To, co jsou naše mámy jsou osoby s poruchou osobnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.22 00:24
@jahodacervena píše:
Stačí bezpodmínečna láska, nebagatelizovat problemy dětí, nepotlacovat emoce a budou to zdravy děti. To, co jsou naše mámy jsou osoby s poruchou osobnosti.
Ano, dlouho už myslím, že má poruchu osobnosti. Nebo aspoň extrémně akcentovaný osobností rysy. Ona teda měla dětství dost na prd, to je fakt. Ale já už prostě pochopila, že ji nemůžu pořád tím omlouvat a litovat. Že mi prostě reálně ubližuje a snaží se mnou manipulovat a já to nesmím pro nějaký soucit dopustit.
Někdy mě přepadá strach, že třeba taky nedávám dostatečnou lásku dítěti. Jak bych mohla vědět, jak to vypadá, když jsem to nezažila? Bojím se, abych dceři taky nějak nevědomky neublížila. 
- Citovat
- Upravit
29.1.22 00:46
@divine woman píše:
Jo, to jsou narcistní matky. Když si zlomíte nohu, tak měly minimálně dvojitou zlomeninu. Dneska už se tomu směju.
Ano. Svým způsobem za to nemůžou. Akorát to soužití s nimi je horší… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 02:25
@Anonymní píše:
Matky. Mají být ty, co jsou vám největší podporou, mají vás rády bezpodmínečně a obejmou, když je nejhůř.Já to měla jinak. Ano, měla jsem vždy doma navařeno, nikdy jsme se vyloženě špatně neměli. Ale ona je mama trochu jiná, neumí říct, že má ráda a ukazuje to takovým diným způsobem. Nevydržím s ní v místnosti děle, než pl dne, abychom se nezhádaly. Neustále kritizovala vše, co dělám, až jsem získala nehoráznou nechuť k uklidu. U máločeho vydržím, protože při zádrhelu mi zazní matka v hlavě,,já ti to říkala, že to nedáš" a nechám toho dřív, než se to uplně pokazí…nebo povede… Snažila se mít nade mnou kontrolu, až jsem se odstěhovala do jiného státu. Mám ji ráda, je to matka. Ale ta kritika, jak tohle dělám blbě, jak tamhletý dcera to dělá lépe.. Jak nikdy nic nedokážu a jak chudák dítě, až ho budu mít… A mám. Mám syna, je uzasny, jen ma zdravotní problém, který bude brzy v pohodě. Občas si voláme přes video, ale to je furt,, jaktože vypada takhle, proč je malo oblečený, proč je ušmudlany a proč tamhe máš krabici…jsou to blbosti, které mají duvod, není tu bordel, ani dítě nežije ve špíně, jen se upatlal u jídla, zrovna volala… celkově, když hsem u nich bydlela, jsem cítila sevreny zaludek, kdykoliv jsem sla domu. ze co zase přijde, co jsem zase přesunula jinam aj. Kdykoliv jsem měla sen, slyšea jsem,, a když se to nepovede, jak Já budu vypadat před lidma? " nebo,, Ty jsi měla deprese? JÁ jsem měla větší"… a takové veci porad říka. A ted prijde, že chce vidět vnuka, že si ho pujčí na tři týdny o prazdninach… jenže co zase přijde… jaktože neumí tohle, jaktože neumí tamhleto… já ho to naučila za jediný den…
Prostě neustale srovnava, vše dělám zle. A taky přijdeme max ma navstěvu, ale tohle ne.
Chtěla jsem se vypovidat a vim, jak chaoticke to je. Tak se omlouvam, obcas to na mě padne. Rada uslysim, že v tom nejsem sama.
Přesně taková je moje matka 
co se mi narodil syn před 7lety je to ještě horší. Žijeme u rodičů, u ní. Každý den se modlím aby po se stal zázrak a jak měla konečně své bydlení, svůj život, svou výchovu, být doma v klidu, bez stresu, že dlouho spím, jak můžu spát a nic nedělat. Pritom když sem bydlela v podnájmu tak jsem se starala jak měla, starala o syna, spala jsem jen večer, brzo vstala a radostně se věnovala všemu v domácnosti. Přiznám se, jsem víc unavená, a vypadám jako líná a jako kdybych schválně využívala situace, ale od 19let trpím úzkostmi a depresemi. 11let užívám silná antidepresiva a léky na spaní a na uklidnění. Prostě mám dny kdy prosím hodiny a hodiny. Ale nikdo mi v rodině nikdy nechtěl pomoc ani mě pochopit. Mají mě za narkomana. Tak zní vždy odpověď. A má sestra která dře jak mezek a dojíždí denně 60km tam a zpět. Je číslo jedna, je to dítě které se povedlo a dělá radost. Ocení i obyčejný toaletní papír pokud je od Renatky a deme doma kdo dostal cokoliv a jen tak mimo narozenin ci svátků a Vánoc. Vždy to bylo někdy i předražené doslova! Já myslela že budu vypadat jako štědrá dcera ne dcera co chce koupit rodičů lásku. Oni to berou jako samozřejmost nebo lehce získané peníze, od přítele nebo z invalidního důchodu který dělím a přispívám každý měsíc na stravu a jídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 05:20
Já mám mámu to samé, ale jsem salamista, když jsem byla mladší a bydlela jsem s ní, tak jsem se to naučila vypouštět, většinu jejich hlášek jsem převedla na vtip, to ji nejdřív vytacelo, ale asi jí nějak docvaklo, že se mnou to nehne. Nicméně mě dostalo, když byly synovi tři roky, tak měl takové divočejší - myšleno velmi hravé období. Prostě pobíhal, dělal různé xichtiky, prostě normální dítě a máti o něm prohlásila, že se chová jak nesvepravnej. Na to jsem jí řekla, že ano, je nesvepravnej a do patnácti jaksi bude, než dostane občanku… Občas mě udivuje, co jsou ty matky schopné vyplodit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
