Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zun píše:Šla bych mu za svědka
Ahoj, neviem či hladam radu, ci pochopenie. moj otec sa zeni, ocakava ze na svadbu pridem a ze mu pojdem aj za svedka. ja som skrz to, ze otec zije na svk a tak casto tam nechodim buducu pani nevestu ani nepoznam. co mi povedal brat, co byva pobliz vyzera pani seriozne. ja mam z toho ale zmiesane pocity. jednak ok, otcovi prajem, zelam len to dobre. len som z toho nejaka ani neviem. nemam to asi uplne vyriesene. otec je 15 rokov vdovec. a vysrtiedal asi ani neviem kolko priateliek. co by ste robili na mojom mieste?
Šla bych na svatbu, snažila se poznat novou paní a byla ráda, že táta neni sám a je šťastný.
@zun Měla bych radost, že táta nebude sám a že bude mít s kým sdílet dobré i zlé. Na svatbu bych šla s otevřenou myslí i srdcem a snažila se ve všem vyjít vstříc.
Když to bude dobré, získáš babičku pro své děti. A když to bude zlé, alespoň nenaděláš zlou krev - koneckonců to není tvoje věc.
Šla bych za svědka. Vždyť je jedno, ze ji neznáš. Stejně tam moc nejezdis
Byla bych ráda, že není sám. Bylo by mi líto ho odmítnout. Pokud nemáš na tu dobu nějaké závazky či potíž se tam dostat, jela bych.
Jestli ho nenávidíš, nikam nechoď. Jestli ho máš ráda, jdi. Měla ho ráda tvoje matka? Že jí nebyl oporou v nemoci? Jak se to projevovalo? Kdyby se otec choval hnusně k mé matce, nešla bych mu ani na pohřeb, natož na svatbu. To musíš uvážit ty sama. A že si našel přítelkyni hned po smrti matky? Normální chlap. Výjimkou je spíš chlap, který zůstane sám. Většina se neumí o sebe postarat. Zvláště ty vyšší ročníky. Chlap pro jinou sukni zapomene na vlastní děti, nemocná manželka je také přítěží. Rozhodnutí je stejně na tobě.
@Uslava píše:
Jestli ho nenávidíš, nikam nechoď. Jestli ho máš ráda, jdi. Měla ho ráda tvoje matka? Že jí nebyl oporou v nemoci? Jak se to projevovalo? Kdyby se otec choval hnusně k mé matce, nešla bych mu ani na pohřeb, natož na svatbu. To musíš uvážit ty sama. A že si našel přítelkyni hned po smrti matky? Normální chlap. Výjimkou je spíš chlap, který zůstane sám. Většina se neumí o sebe postarat. Zvláště ty vyšší ročníky. Chlap pro jinou sukni zapomene na vlastní děti, nemocná manželka je také přítěží. Rozhodnutí je stejně na tobě.
vidím to podobně. Ale asi bych se i přes veškerou hořkost zkusila přemoci a jít. To, že otec střídal partnerky asi bylo tím, že hledal (a v tom věku se těžko hledá, každý už má své zvyky, svou rodinu atd) a konečně našel. Třeba je to začátek něčeho lepšího a třeba bude nová partnerka fajn ženská a tátovi to prospěje a vylepší to vztahy.
Chlapi holt nejsou jako ženy. Můj děda si taky po smrti babičky, i když ji miloval a denně ji chodil na hrob, našel hned paní. Myslím, že mu to prospělo a díky tomu pak ještě dlouho žil. Druhý děda se s babiččinou smrtí nesmířil a následoval ji do roka. Třeba tvůj otec hledal hned partnerky proto, aby se nezbláznil a o maminku nepečoval, protože to prostě neunesl, dívat se, jak mu odchází.
@Uslava píše:
Jestli ho nenávidíš, nikam nechoď. Jestli ho máš ráda, jdi. Měla ho ráda tvoje matka? Že jí nebyl oporou v nemoci? Jak se to projevovalo? Kdyby se otec choval hnusně k mé matce, nešla bych mu ani na pohřeb, natož na svatbu. To musíš uvážit ty sama.
Souhlas…
@zun možná je čas to vše prolomit a ideální čas hodit to za hlavu. Jít dál. Mamince už to nepomůže, zkus si to nějak v sobě vyřešit, možná si o starých křivdách s ním i promluvit. Ne ve zlém, spíš upřímně. Třeba se dozvíš jak to vše viděl a prožíval on
Lidé někdy po ztrátě milovaného člověka jednají zvláštně, ne každý se dokáže chovat podle očekávání, ani při těžké nemoci… Tím ho nechci omlouvat, samozřejmě. Muselo to být velice náročné a bolestivé období
Na druhou stranu, je to táta, jediný rodič, který ti zůstal. Nezavrhuj ho. Na svatbu bych určitě šla, i za svědka, těšila se z jeho štěstí. Ale asi bych si s ním potřebovala promluvit o tom, co cítím…
@neila píše:
@zun možná je čas to vše prolomit a ideální čas hodit to za hlavu. Jít dál. Mamince už to nepomůže, zkus si to nějak v sobě vyřešit, možná si o starých křivdách s ním i promluvit. Ne ve zlém, spíš upřímně. Třeba se dozvíš jak to vše viděl a prožíval onLidé někdy po ztrátě milovaného člověka jednají zvláštně, ne každý se dokáže chovat podle očekávání, ani při těžké nemoci… Tím ho nechci omlouvat, samozřejmě. Muselo to být velice náročné a bolestivé období
Na druhou stranu, je to táta, jediný rodič, který ti zůstal. Nezavrhuj ho. Na svatbu bych určitě šla, i za svědka, těšila se z jeho štěstí. Ale asi bych si s ním potřebovala promluvit o tom, co cítím…
Krásně napsáno
.
Neziv v sobe stare krivdy, ve vysledku to vzdycky ublizi nejvic Tobe.
To co se stalo je tezke, lide se vzdycky nechovaji tak jak bychom si prali, ale jdi tam, kvuli sobe. Nenech si minulosti zbytecne travit budoucnost, jdi dal. ![]()
Byla jsem v podobné situaci jako ty. Mamka mi umrela. Taťka prostřidal několik partnerek. Byly milé. Hezky jsem s němi vycházela. Pak si ho vyhledla jedna paní. Požádala ho o ruku. Byť sama uz byla 3 x rozvedená. On me pozval na svatbu. Nechtěla jsem tam jít. Cítila jsem, že ona neni dobrý člověk. Šla jsem tam jen kvůli otci. Do teď toho lituji a kdybych mohla vrátit čas, nešla bych tam a otec také ne!!! Rozhodni se podle sebe, ne podle toho, že se očekává ze půjdeš na svatbu, ze by se to hodilo.
@Uslava píše:
Jestli ho nenávidíš, nikam nechoď. Jestli ho máš ráda, jdi. Měla ho ráda tvoje matka? Že jí nebyl oporou v nemoci? Jak se to projevovalo? Kdyby se otec choval hnusně k mé matce, nešla bych mu ani na pohřeb, natož na svatbu. To musíš uvážit ty sama. A že si našel přítelkyni hned po smrti matky? Normální chlap. Výjimkou je spíš chlap, který zůstane sám. Většina se neumí o sebe postarat. Zvláště ty vyšší ročníky. Chlap pro jinou sukni zapomene na vlastní děti, nemocná manželka je také přítěží. Rozhodnutí je stejně na tobě.
Taky by se to dalo napsat tak, že o starší chlapi je zájem a starým tlustým brécám nezbyde než si pořídit kočky a psi. ![]()