Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak Vám pisnu můj problém, který teď řeším. Zatím tedy bez mimi, ale už nad tím dumám.
Přítelův táta - super člověk, sice trochu už senilní, ale když jsem u nich na návštěvě, tak je v pohodě. Kromě toho, že kouří
Proti tomu nemůžu mít námitek, je to jeho byt. Akorát mi dost vadí, že fajčí i na záchodě. A já mám bohužel alergii na tabák. Sice mírnou, jen mi slzí oči, ale i tak. Přítel je taky naštvaný, že je tam nahuleno. Tak přemýšlím, jak to asi bude v budoucnu, když bude hlídat mimčo. Máte nějaké typy, jak říct, že mi to vadí?
A taky se chci zeptat, jak to řešíte , když bydlíte od mámy „daleko“ - 250km a více, prostě na druhém konci republiky. Všechno to řeším dopředu, ještě sem se nepřestěhovala. Ale když sem něco naznačila, tak byl oheň na střeše - „Nebudu Ti moc přijet pomoct“, „Je to moc daleko“, „Už nejsme nejmladší“, „Uvidím tě max. 1 za měsíc“… no jistě to znáte.
To řešíte - myslím tím, třeba hlídání. Jezdíte si pro mámu/tchýni? Nemyslím si, že budu neschopná se o mimi postarat, ale je fakt, že nějaká ta pomoc se bude hodit. Přítel mámu moc nemusí - je rázná, řekne všechno na rovinu, ale už toho má nad hlavu (no, učitelka není, ale je družinářka) - ale spíš ji nemusí z důvodu, že nám plánuje činnost - kam jdem na procházku a tak
Takže se obávám, že mít mamku u sebe týden bude pro něj utrpení ![]()
Podotýkám, že sem vymodlené dítě a do nedávna sem měla pocit, že se ke mě chovají, jako by mi bylo stále 5. Po operaci si snad konečně uvědomili, že jsem dospělá a snad brzy budou prarodiče.
Vesno, držím palce, ať se brzo zadaří!!!
K té rodině - možná to bude znít drsně, ale patrně si budeš muset vybrat, jestli bude dědeček hlídat a kouřit (předpokládám, že když se cigarety nevzdá ani v té přítomnosti, když ví, že jsi alergik, nevzdá se ani pak), nebo hlídat nebude. A jsi jistá, že vůbec bude chtít hlídat? Píšeš, že je už trochu senilní - co to přesně je? Necháš mu dítě na starost?
A tvá máma - no uvidíte se asi míň, ale tvá budoucnost už je asi jinde… Mámu nepředěláš, tak bude záležet na tom, jak moc přítele eventuální pobyt tvojí mámy vykolejí.
Já ti nevím, připadá mně, že řešíš zbytečně, ono se to vyvrbí…
A k tvému dotazu, jak řeší hlídání ostatní - moji i manželovi rodiče bydlí kousek, jeho mami jde občas s malou na vycházku ven, jinak nehlídají, nechtějí.
ahoj, pokusím se trošku shrnout svůj názor:
pokud jde o kouření a hlídání miminka, asi bych to řekla na rovinu. že ti jde o zdraví miminka, že nemůže být od malička pasivní kuřák a zda by se tedy nenašlo něšjaké řešení. můj ta´tka třeba když jsem byla malá chodil kouřit do kotelny… ale to je asi nevhodný příklad. pokud je to fajnový člověk, tak by to mohl pochopit (a možná by to vzal líp od přítele než od tebe ![]()
ad hlídání: mám mamku 150 km a tchýni 350 km. obě jsou sice v důchodu, ale stále pracují, takže to opravdu nejsou babičky na zavolání… takže úplně přesně vím co řešíš. POkud je potřeba a jde to, tak mamka na dva tři dny přijede, ale nikdy ne na týden. jediná výjimka byla po porodu, kdy se u nás psotupně vystřídala moje mamka i tchýně. většinu věcí zvládáme s manželem vlastní silou a nebo si dojedu odpočinout k našim. teď už i chodím do práce a na vyzvedávání KLárky z jeslí mám 2 chůvy, které se střídají. dá se to bez problémů zvládnout i bez babičky za rohem ![]()
Takže domluva
Ale řešila bych až to bude aktuální (krom toho tabáku teda - nám teĎ na patře začal v pokoji hulit švagr a navíc jeho přítelkyně a je to peklo - kor s dětma - už jsem to i řekla oběma, že to je fakt nepříjemné…)
Senilnímu dědečkovi bych dítě nesvěřila. Maximálně na vožení v kočárku.
Mamku mám 200km, žádné hlídání jsme zatím neměli. Nevytahuju se, ani nebrečím......prostě je to tak a s tím jsem do toho dítěte šla. Ale už sem dost vyždímaná a jestli si mám vybrat na hlídání tchýni (taky dost starou, neohne kolena - nedřepne si, neohne se a hlavně ho nedohoní) nebo placenou chůvu. Jdu do chůvy, a budu klidnější.
Do zahulenyho bych dite nedala. U nas dikybohu nikdo nekouri, a ani nechci, aby si na to maly zvykal. V tomto jsem dost striktni. Proste u maleho NE.
Babicka. No ja to vyresila tak, ze jsem se „za ni“ pred porodem pristehovala
(350 km). Nevim, jak to vyplinulo, nejak celkove po dohode s pritelem, ktery stejne nemel zadne extra zazemi a vedeli jsme, ze tady ho diky nasim mit budeme. Takze tak
Nemam s mamou zadne extra vztahy, ale vim, ze po porodu mi to strasne bodlo, ze tu byla. TAm, kde jsme bydleli predtim, by mi nepomohl nikdo a asi bych se zblaznila…
Gama - dekuji. Urcite dam vedet hned jak se o mimi dozvim, bude to krasny zazrak
Senilni-ze uz se trochu chova starecky. Ale v poho ![]()
Hm, tak doufam, ze se s nim na tom nejak domluvim. Bude chodit na balkon ![]()
A nebo - stejne jako muj deda - kdyz me vozil na prochazky a kouril a ja pak bafala tuzky, tak to omezil - a kdyz se pak mel narodit bracha, a doktor dedovi pohrozil ze se ho nedozije, tak prestal uplne a zil jeste 10 let a dockal se i treti vnucky:)
Ano, to bude ono, jak napsala Danylea - „Proste u maleho NE.“
Hm a pomoc a hlidani nejak dopadne - uz to zvladlo mnoho zenskych, tak proc ne ja, ze?))
Ja teda bohuzel s tchyni pocitat nemuzu, protoze pritel maminku uz nema ![]()
Ahoj, tak tchánovi bych určitě dítě hlídat nedala, když je mírně senilní. Zvěte ho k vám a tam snad kouřit nebude.
My se taky přestěhovali 180km od rodiny. Jak mé, tak manželovo. Hlídání taky nemáme a zvládáme v klidu. Tchýně je pojízdná, tudíž dojet může, ale zas hlídá děti švagrovce, tudíž ta pádá a moje mamka chodí do práce a řidičák má sice 30let, ale na parádu:-)) Jezdíme tam my, ale už ne tak často.
Neboj, dítě zvládneš, pokud pomůže i přítel, nevidím problém. A rodiče alespoň uvidí, že už ti 5 opravdu není, že jsi samostatná, dospělá ženská!!
Vy se máte, závist zelená
My nemáme ani jednu babičku
a oba dědečkové na mimina moc nejsou. Táta si ho sám pochoval až mu byl měsíc, bál se ho dřív vzít do ruky aby mu neublížil. Zvládnout se to taky musí. Po porodu se mnou byl týden doma přítel. Tak snad až bude mladej trochu větší a bude s ním řeč, tak budou hlídat i dědkové
Važte si babiček a dědů dokud je máte i když partner bručí.
Ahoj,
tak ja se radim k tem, co maji babicky dost daleko, hlidani zadny a presto se to da
Kdyz je teda krize nejvetsi, jedna babicka se utrhne, ale to je tak dvakrat do roka, hlavne, kdyz jsou nemocny a ja neco fakt musim. S jednim ditetem jsem to teda neresila vubec, vetsinou je nejzdravejsi, protoze jeste moc nema co kde a od koho chytnout, takze kluka jsem proste brala vsude s sebou. Ani si teda nedovedu predstavit, ze bych nekomu nechala hlidat mimino… ted, kdyz to vidim zpetne, prijde mi, ze to tak silene uteklo, doba, kdy je dite mimino, je hned pryc.
No ale je fakt, ze ja si rada vsechno udelam sama, babicky za bukem bych asi prilis nezvladla
A po porodu uz vubec ne
…no a to nebyla zadna dovolena, ja musela z porodnice, aby manzel mohl do prace… ted jsem mu teda uz dala nuz na krk ![]()
Byt tebou, ted to hodim za hlavu a resim to, az bude nejakej problem, protoze ten nejspis proste nebude ![]()
Když jsem kdysi, když měl nejml. syn (nyní mu bude 19.let), řekla, že s ním k tchánovcům přijdu, ale ať tchán v tu dobu tam nekouří-tchyně neustále žadonila, ať tam přijdem atd., tchán prohlásil, že se kvůli nikoho ve svém bytě omezovat nebude, tak jsem tam nešla (syn byl od 3.měs., co druhý měsíc nemocný, míval záněty průdušek. Myslím, že jim to asi ani moc nevadilo. Jinak já mám mamku 30km a taky jsme se vídali asi 1-2× do měsíce, navíc hlídat nemohla-pracovala. A to byli kluci tři za sebou, jak schůdky, takže, když onemocněl jeden, k lékaři se všema-přežila jsem, zvládla jsem a nikomu za „obětavost“ nemusím být vděčná.
Jak to nakonec dopadlo?
Kouří se na balkoně. Ale stejně je to na 2věci… na balkon nejdou zavřít dvěře, a tak to je do ložnice-a skorotchán s oblibou do ložnice dveře nezavírá a tak je ten smrad přes chodbu a kuchyni do pokoje. Když nekojím, tak dveře zavřu, když kojím, tak je mi z toho smradu dost zle. Upozorňovala jsem na zavírání dveří nekolikrát, ale jako kdyby hrách na zeď házel ![]()
A hlídání? Pochoval si malého cca 2× - a to mu ho musel přítel ještě vyloženě vnutit. Takže jako děda zatím nic moc. Můj taťka by zas malýho choval od rána do večera ![]()
A bez muti zvládám snad víc věcí, než když mi malýho hlídá ona - protože to většinou usnu a práce stojí
Tak uvidíme jak pak budu zvládat dvě mrňata.
Můj typ - senilnímu kuřákovi bych našeho miláčka nesvěřila. Kuřáky obecně netoleruji a pobažuju za jednu z nejhorších skupin vůbec. Strašně mi vadí, že poškozují zdraví všem okolo.
@Vesna006 píše:
Tak Vám pisnu můj problém, který teď řeším. Zatím tedy bez mimi, ale už nad tím dumám.Přítelův táta - super člověk, sice trochu už senilní, ale když jsem u nich na návštěvě, tak je v pohodě. Kromě toho, že kouří
A taky se chci zeptat, jak to řešíte , když bydlíte od mámy „daleko“ - 250km a více, prostě na druhém konci republiky. Všechno to řeším dopředu, ještě sem se nepřestěhovala. Ale když sem něco naznačila, tak byl oheň na střeše - „Nebudu Ti moc přijet pomoct“, „Je to moc daleko“, „Už nejsme nejmladší“, „Uvidím tě max. 1 za měsíc“… no jistě to znáte.Proti tomu nemůžu mít námitek, je to jeho byt. Akorát mi dost vadí, že fajčí i na záchodě. A já mám bohužel alergii na tabák. Sice mírnou, jen mi slzí oči, ale i tak. Přítel je taky naštvaný, že je tam nahuleno. Tak přemýšlím, jak to asi bude v budoucnu, když bude hlídat mimčo. Máte nějaké typy, jak říct, že mi to vadí?
To řešíte - myslím tím, třeba hlídání. Jezdíte si pro mámu/tchýni? Nemyslím si, že budu neschopná se o mimi postarat, ale je fakt, že nějaká ta pomoc se bude hodit. Přítel mámu moc nemusí - je rázná, řekne všechno na rovinu, ale už toho má nad hlavu (no, učitelka není, ale je družinářka) - ale spíš ji nemusí z důvodu, že nám plánuje činnost - kam jdem na procházku a takTakže se obávám, že mít mamku u sebe týden bude pro něj utrpení
Podotýkám, že sem vymodlené dítě a do nedávna sem měla pocit, že se ke mě chovají, jako by mi bylo stále 5. Po operaci si snad konečně uvědomili, že jsem dospělá a snad brzy budou prarodiče.
Já jsem hlídání nikdy neřešila. Na co? Máme ten luxus a jsme s dětma doma tři až čtyři roky.Jsem ráda, že mi do toho nikdo nekecal. ![]()