Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@arada píše:
Nikde jsem nenapsala, že jsem vnoučata nehlídala a nehlídám. Jenže vašim babičkám bylo 40+dnešním je +- 60 a v tom je ten rozdíl. Souhlasím, že děti mají právo poznat prarodiče, ale ne stylem, že je budou k nim rodiče odkládat. Proč nenavštěvovat prarodiče s dětmi? Já jsem děti k prarodičům neodkládala, oba pracovali. I tak jsem se o ně postarala ve stáří, ne proto, že by mi hlídali děti, ale byli to moji rodiče, vychovali mě a připravili mě do života. Pro mě byla samozřejmost se o ně ve stáří postarat a nepodmiňovala jsem to tím, že se mi nestarali o děti.
Taky dnešní 60 toho zvládne mnohem víc než tehdejší, na druhou stranu zase - není to tak úplně pravidlo… relativně běžně je prarodičům kolem 50 a nevím teda z jakého vzorku to bereš, ale většina 50 fakt nejsou důchodci, kteří by na pár hodin nezvládli vnouče. Mě se sestrou a bratrancem hlídala kdysi i prabábi, které bylo tehdy k 70, ještě v 80 jsme s ní chodili na výlety a tak do 90 nás porážela v kartách a neměla problém strávit den se dvěma školákama a puberťačkou. Ale souhlasím s tím, že přehánět se to nemá, na druhou stranu čas strávený s prarodiči považuju důležitý…
@Nimie NO nemáš až tolik pravdu, to zkrátka budeš muset počkat, až ti bude šedesát, že prostě tu sílu člověk zdaleka nemá. Fakt ne. Vnoučata miluju a stejně jsem po půldni s nimi totálně grogy. Unavuje mne i ten hluk, ten ruch - jak tu včera konstatovala kamarádka - já jsem utahaná, jenom se na ně dívám, jak lítají.
A navíc, většina těch babiček taky pracuje, takže se těší na klidný víkend, kdy si vydechnou a dají si do pořádku zase svou domácnost, své věci, ne?
A to hlídámí dřív - ano, taky jsme byli na prázdniny týden u jedné a týden u druhé babičky, jenže to bylo nebe a dudy. Protože jsme celý den lítali po dědině nebo po lese, prostě venku, na sobě triko a trenky jedny na celý týden, k obědu občas babička uvařila chleba s máslem, když nestihala, taky jsme si tam občas přivodili úraz jako třeba moje sestra, která si zapíchla do boku kovovou tyč, kradli jsme nezralé ovoce, myli se ve studený vodě a občas si pořezali nohy v potoce - a to by dnešní matky dost těžko skously.
Takže abych to vzala stručně - ano, hlídáme, ale vždycky na požádání. A nevidím na tom nic špatného. To nám stačí, proč bych hlídala častěji? užijeme se i tak dost, při návštěvách. Primárně se musí starat rodiče.
@arada Nemá cenu se tu moc snažit vysvětlovat. Prostě já to beru takto - když jsme byly mladší než jsme ted ( nepíšu mladé, protože já si zase moc stará i s tou 60 nepřipadám), taky jsme byly radikální, ono to k mládí patří. Ale je pravda, že bychom si nikdy nedovolily usoudit, že jsou prartodiče sobci, že nechtějí hlídat ta naše zlata. Protože jsme vždycky tak nějak věděly, že jsou unavení a že na to mají nárok být unavení.
A péče o staré rodiče? To je dle mého prostě povinnost, tak, jako oni se starali o nás, tak se my staráme o ně, když jsou nemohoucí. Ne tak, jak se oni starali o naše děti. Jenže to někdy nevysvětlíš. Zvlášt ne člověku, který není schopen pomalu ani zvládnout návštěvu lékaře se dvěma dětmi. Bože!
Já si pod pojmem hlídání představuju návštěvu, jenom bez dozoru rodičů, tj. čas strávený pouze s dítětem. Proto mi přijde divné, že by babička nechtěla „hlídat“, tj. nechtěla někdy trávit čas s vnoučkem. Neberu to jako povinnost, další práci, nebo jen „pomoc“ rodičům. Rodiče si samozřejmě vždycky můžou třeba najmout někoho na hlídání, není to o tom, že bychom se bez nich v tomto ohledu neobešli, beru to spíš z pohledu dítěte. Trochu mi je líto dětí, se kterými prarodiče nechtějí strávit třeba ani jedno odpoledne v měsíci.
@Iva575 Jednoduše se to dá říci takto - to hlídání, at je dítě jaké chce, je pro nás starší opravdu víc únavné, at se vám to zdá být možné nebo ne. Takže je to vždy na našem uvážení, jestli si na to troufneme nebo ne. Tak to prostě je. A jestliže se některá babička na to necítí, mít dítě bez dozoru rodičů, tak je nutno to tak vzít. A myslím si, že jít na výlet třeba i s prarodiči, aby mohli být s dětmi, ale současně při nějakých potížích nebo únavě aby se dětí ujali jejich rodiče, není zase špatné. Navíc u menších dětí stačí, aby byly unavenější, nebo si natlučou koleno a hned je tu křik máma, máma, máma!
Víš, já si nemyslím, že je až tak dobře, když se třeba prarodiče motají jenom kolem dítěte. Stejně jako rodiče, dost mne to zde zaráží, a vím, že je to trend, věnovat se dítěti na 100% a všechno ostatní odsunout. Ale pak má to dítě nezasloužený pocit, že se kolem něj točí svět. Při společných aktivitách to dítě pozná, že ho prarodiče milují, ale současně se naučí, že když babička třeba mluví s dědou, musí ji nechat domluvit. Že prostě není středobod vesmíru. Ale takhle to vidím já, nemusí to tak být všude.
@inkakřivák OK, s tím souhlasím.. u nás jsou tchánovci radši s dítětem sami, já bych naopak preferovala společně strávenou dobu (abych je taky víc poznala), ale respektuji jejich přání.
@inkakřivák píše:
@Nimie NO nemáš až tolik pravdu, to zkrátka budeš muset počkat, až ti bude šedesát, že prostě tu sílu člověk zdaleka nemá. Fakt ne. Vnoučata miluju a stejně jsem po půldni s nimi totálně grogy. Unavuje mne i ten hluk, ten ruch - jak tu včera konstatovala kamarádka - já jsem utahaná, jenom se na ně dívám, jak lítají.
A navíc, většina těch babiček taky pracuje, takže se těší na klidný víkend, kdy si vydechnou a dají si do pořádku zase svou domácnost, své věci, ne?
A to hlídámí dřív - ano, taky jsme byli na prázdniny týden u jedné a týden u druhé babičky, jenže to bylo nebe a dudy. Protože jsme celý den lítali po dědině nebo po lese, prostě venku, na sobě triko a trenky jedny na celý týden, k obědu občas babička uvařila chleba s máslem, když nestihala, taky jsme si tam občas přivodili úraz jako třeba moje sestra, která si zapíchla do boku kovovou tyč, kradli jsme nezralé ovoce, myli se ve studený vodě a občas si pořezali nohy v potoce - a to by dnešní matky dost těžko skously.
Takže abych to vzala stručně - ano, hlídáme, ale vždycky na požádání. A nevidím na tom nic špatného. To nám stačí, proč bych hlídala častěji? užijeme se i tak dost, při návštěvách. Primárně se musí starat rodiče.
Vycházím z toho, co vím o vlastních příbuzných. Jednomu z nich je mimochodem přes 60, denně se stará o malé dítě, pracuje a ještě stíhá fyzicky náročné výlety
a u babiček jsme nebyli 2 týdny, ale klidně 2 měsíce. Co jsou oproti tomu 4 hodiny, kdy stejně tak může být babička s dítkem venku? ![]()
Primárně se musí starat rodiče a v podstatě mi nevadí ani to požádání, jen že občas to zachází do extrému, kdy prarodiče se na to moc netváří, rodiči je hloupé se jich ptát a tak dítě vyrůstá aniž by prarodiče vlastně vůbec znalo.
@Iva575 píše:
Já si pod pojmem hlídání představuju návštěvu, jenom bez dozoru rodičů, tj. čas strávený pouze s dítětem. Proto mi přijde divné, že by babička nechtěla „hlídat“, tj. nechtěla někdy trávit čas s vnoučkem. Neberu to jako povinnost, další práci, nebo jen „pomoc“ rodičům. Rodiče si samozřejmě vždycky můžou třeba najmout někoho na hlídání, není to o tom, že bychom se bez nich v tomto ohledu neobešli, beru to spíš z pohledu dítěte. Trochu mi je líto dětí, se kterými prarodiče nechtějí strávit třeba ani jedno odpoledne v měsíci.
@inkakřivák píše:
@Iva575 Jednoduše se to dá říci takto - to hlídání, at je dítě jaké chce, je pro nás starší opravdu víc únavné, at se vám to zdá být možné nebo ne. Takže je to vždy na našem uvážení, jestli si na to troufneme nebo ne. Tak to prostě je. A jestliže se některá babička na to necítí, mít dítě bez dozoru rodičů, tak je nutno to tak vzít. A myslím si, že jít na výlet třeba i s prarodiči, aby mohli být s dětmi, ale současně při nějakých potížích nebo únavě aby se dětí ujali jejich rodiče, není zase špatné. Navíc u menších dětí stačí, aby byly unavenější, nebo si natlučou koleno a hned je tu křik máma, máma, máma!
Víš, já si nemyslím, že je až tak dobře, když se třeba prarodiče motají jenom kolem dítěte. Stejně jako rodiče, dost mne to zde zaráží, a vím, že je to trend, věnovat se dítěti na 100% a všechno ostatní odsunout. Ale pak má to dítě nezasloužený pocit, že se kolem něj točí svět. Při společných aktivitách to dítě pozná, že ho prarodiče milují, ale současně se naučí, že když babička třeba mluví s dědou, musí ji nechat domluvit. Že prostě není středobod vesmíru. Ale takhle to vidím já, nemusí to tak být všude.
Nezlobte se, ale vaše děti když byly unavené, tak nechtěly matku? Mě tohle taky prarodiče lehce vyčítají, ale vzhledem k tomu, že dítě nikdo z příbuzných nehlídá a manžel hodně pracuje, tak je na mě prostě fixované více. Myslím, že tohle je začarovaný kruh.
Ale jasně že chtěly, a proto jsme na ty výlety chodili raději společně.
Ahoj damy, zajimalo by me jaky vztah ma tchyne/tchan s vasimi detmi. Delsi dobu pozoruji, ze syn, i kdyz k babicce me tchyni chodi casto bez nas rodicu, vubec na ni nereaguje spise mu je lhostejna. A v podstate i ona ho tak nejak ignoruje, kdyz ji treba neco rika. Pravda je, ze ho nikdy jako miminko nechovala, miminka ji pry nebavi, ted ma 3 roky a uz je to partak, tak je to snad neco jineho. Kdyz uz ho drzela v naruci, tak jak kralika, strkala ho do detskych kocarku a aut, oblekala do silenych hader i kdyz mel sve obleceni a tak podobne. Ale brala jsem to, ze kdyz vychovala meho muze, tak snad neni uplne mimo. Po jeho narozeni porad basnili jak ho budou brat na vylety, opekat parky, co vsechno ho nauci a ted v nic. Oba jsou celkem aktivni a chapu, ze chteji treba svuj klid, ale jejich chovani moc nekoresponduje s tim co rikaji, ne nam, ale svym znamym. Dokonce jsem se dozvedela, ze syna vlastne ani moc nevidaji a to tam syn byva 1× za tyden. A ze je to mamanek. Nevim jakou roli muze hrat alkohol, oba si totiz radi prihnou a staci jim malo a jde to na nich videt i kdyz to kamuflujou. Kdyz synovi reknu, ze pujde/pujdeme k babicce vzdycky mi rekne, ze tam nejde a ze je hnusna. Sceny sice nedela, spis je takovy smireny. Proste mi prijde skoda, ze si s nim nevybudovali zadny vztah, tezko rict jestli to pujde dohnat. Syna jim nenutime, nechavame to na nich. Diky za vase zkusenosti.
@Anonymní píše:
Ahoj damy, zajimalo by me jaky vztah ma tchyne/tchan s vasimi detmi. Delsi dobu pozoruji, ze syn, i kdyz k babicce me tchyni chodi casto bez nas rodicu, vubec na ni nereaguje spise mu je lhostejna. A v podstate i ona ho tak nejak ignoruje, kdyz ji treba neco rika. Pravda je, ze ho nikdy jako miminko nechovala, miminka ji pry nebavi, ted ma 3 roky a uz je to partak, tak je to snad neco jineho. Kdyz uz ho drzela v naruci, tak jak kralika, strkala ho do detskych kocarku a aut, oblekala do silenych hader i kdyz mel sve obleceni a tak podobne. Ale brala jsem to, ze kdyz vychovala meho muze, tak snad neni uplne mimo. Po jeho narozeni porad basnili jak ho budou brat na vylety, opekat parky, co vsechno ho nauci a ted v nic. Oba jsou celkem aktivni a chapu, ze chteji treba svuj klid, ale jejich chovani moc nekoresponduje s tim co rikaji, ne nam, ale svym znamym. Dokonce jsem se dozvedela, ze syna vlastne ani moc nevidaji a to tam syn byva 1× za tyden. A ze je to mamanek. Nevim jakou roli muze hrat alkohol, oba si totiz radi prihnou a staci jim malo a jde to na nich videt i kdyz to kamuflujou. Kdyz synovi reknu, ze pujde/pujdeme k babicce vzdycky mi rekne, ze tam nejde a ze je hnusna. Sceny sice nedela, spis je takovy smireny. Proste mi prijde skoda, ze si s nim nevybudovali zadny vztah, tezko rict jestli to pujde dohnat. Syna jim nenutime, nechavame to na nich. Diky za vase zkusenosti.
Tříleťák říká o své babičce že je hnusná? To jako vážně?
Přečti so to po sobě. Dáváš malé dítě na hlídání lidem, kteří si rádi přihnou, s klukem asi nic nepodnikají a on by k nim má mít nějaký pozitivní vztah?
Jako fakt nechápu. V čem je přidaná hodnota pro to dítě, trávit čas s takovými lidmi?
Se ani nedivím, že se o nich vyjadřuje negativně (navíc je ve věku, kdy už sakra vnímá, jak se o ostatních lidech baví rodiče).
S rodiči otce se děti moc nestýkají. Ani když jsme byli manželé tak jeho rodina nejevila extra zájem. Děti tam jedou když jsou u táty a prostě tam jsou. Rodiče mého partnera děti milují. Jezdíme k nim několikrát týdně, dětem kupují mlsky, starají se o ně a mají se vzájemně moc rádi
Jinak mi nepřipadá normální, že by dítě o někom říkalo že je hnusný. Zvášť když jde o babičku
To ze je hnusna, ma od kamarada co to rika na vsechno, jidlo, hracky i sve rodice. Uz jsme to se synem tisickrat probirali. A pijou hlavne kdyz je prilezitost, to uz jsme s nimi resili. A já si davam sakra pozor, na to o nich vubec mluvit, vim jak maji deti nastrazene usi. Spis me stve, ze maji potencial byt zajimavi a aktivni prarodice, ale buď nevi jak na to (prvni vnuk) nebo to pro ne neni dulezite. Pak nechapu ty jejich reci, treba jak budou spat pod stanem. Od nich prijde syn spokojen tak nevim, takhle male dite se nemuze umet pretvarovat.