Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně, která se chce zavděčit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.12.10 19:07
jo ještě,věř bylo by mi líp,ušetřila bych jednu cestu na pohotovost s malým,několik hádek s mužem a hlavně by si celý široký příbuzenstvo nemyslelo,že doma nemáme co jíst 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.10 12:45
Me je divne, ze kdyz ti panmama koupila prasek na prani…pises zes ji poslala do pr**le a pritom se ti maly obsypal…takze jsi ji poslala tam a prasek si vzala?? Prijde mi, ze si trochu vymyslis a nasazujes psi hlavu to se na me nezlob!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.10 12:59
takže kdyby na tebe a malého kašlala tak by jsi byla radši???Je asi fakt že má blbou povahu ale že tam je ta snaha vám pomoct…Jsem sice mladá ale mám už něco za sebou a za všechno jsem vděčná…Vše co jsem dostala od své tchýňky bylo z její iniciativy o nic jsem neříkala koupila vše podle svého …že bych jí proto házela ze skály????Určitě ne..Je to opravdu jen můj názor ,je fakt že tchýně dokážou být určitě nesnesitelné ale pokud vám házejí pomocné lano nemyslím že jsou tak strašné…A co se týče těch věciček tvoje tchýně nemohla vědět jak bude mimi velký… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.10 13:08
Zakladatelko:
v první řade se omlouvám, ale celou diskuzi jsem teda holky nepřečetla 
nicméně … měla to samé.
Věc se má tahle. Přítel má 27let, a bydleli jsme u něj v bytě, od kterého ovšem měla klíče i jeho drahá máti. Ze začátku jsme měli božský vztah a já jsem byla šťastná, že mám super „tchýni“. Nicméně jakmile jsem otěhotněla všechno se to otočilo. Začala k nám chodit až ještě co jsem byla těhotná aby mi pomáhala s úklidem. Jak se narodila malá tak k nám chodila už v 5 ráno aby mi pomáhala s malou. Taktně jsem ji řekla, že mi není moc příjemné, že mi rozhazuje domácnost a plete se mi až takhle do rodiny. Nicméně na to ona absolutně nereagovala. Rozhodila i náš vztah. Když jsem příteli řekla, aby si s ní promluvil, že takhle to dál nejde tak .. mi jen suše odpověděl, že on je v práci a ať ji to prostě řeknu, že mi to vadí. Jenomže — já si stála za tím, že pokud ji neřekne i on NĚCO tak se nic nezmění. A taky že ne… Malá se nám narodila v říjnu 2009 a v polovině prosince jsem se s malou odstěhovala k našim. Vážně se to nedalo vydržet, podle ní jsem nic nezvládala 
děs!!! Zpět jsem se nastěhovala až když ji přítel řekl, že si to i on nepřeje od té doby tam nebyla ale i tak mezi námi dělala peklo kde se dalo a tak jsme se nakonec rozešli. 
Takže tobě snad jen můžu popřát pevné nervy a opravdu… aby i přítel do své mámy hučel neustále jinak vám to může šeredně rozvrátit rodinu … Omlouvám se, za román
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.10 13:12
Jinak si nemyslím, že by si zakladatelka nějak stěžovala. Na jednu stranu je fajn, že takhle pomáhá, ale … já jsem si byt připravila podle sebe a podle přítele na příchod miminka a když jsem se vrátila z porodnice všechno bylo přeházené všude se válela barva a zbytečné krámy zase ležely ve vitrínách .. takže je fajn, že pomáhají ale jsou nějaké mantinely snad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.10 13:19
jjaannaa píše:
Me je divne, ze kdyz ti panmama koupila prasek na prani…pises zes ji poslala do pr**le a pritom se ti maly obsypal…takze jsi ji poslala tam a prasek si vzala?? Prijde mi, ze si trochu vymyslis a nasazujes psi hlavu to se na me nezlob!!
dovalila nám ho domů … jednou jsem ho zkusila když mi doma došel a hned šel do prd. To oona ráda chodila jeden čas na návštěvy a nosila nám sem různý věci,když jsme nebyli doma,bohužel některý ty věci našla i u popelnice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.10 13:21
holky,ale já už tohle rozpitvávat nehodlám 
mám jí v paži,ano byla bych raději kdyby se k nám nehlásila,protože její pomoc je ubíjející,ale kdo nezažil nepochopí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.10 12:00
já jsem naopak za dárky a pomoc od tchyně vděčná. Nebýt jí, přidalo by nám to spoustu starostí. Na druhé straně ani nemám problém s tím, že Elišce něco koupí, nevadí mi, že se s vnučkou chlubí a ani mi nevadí, že používá výraz „my“. Když jsem já byla malá, měli jsme malou rodinu, babičky daleko, takže jsme se viděli cca 1× do roka. K narozeninám apod. jsem většinou dostala obálku s bankovkama a bylo vyřešeno. Záviděla jsem všem, co měli babičku blízko, mohli k ní zaběhnout odpoledne na koláč, nebo nějakou tu dobrotu, schovávat se před rodiči apod… Podle mě, babičky jsou od toho, aby rozmazlovaly, tak co. Nechci ochudit svou dceru o něco, co mě samotné v dětství hrozně chybělo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.19 19:01
@tetma píše:Úplně vidím svou ex-tchýni. Ta byla tak ultrageniální, že už předem telepaticky zjistila, co potřebujeme. Ale jaksi se nás na to zapomněla zeptat. Mohla by se napasovat do role Napoleona. Generalissimus Tchýnus Maximus Genialis. Dokonce nám naprogramovala náš víkend. A ne jeden, tak byla skromná. Víte, co se říká ..tchýně a uzený … . Jistá generace ví lépe úplně všechno. A my přeci známe prd, no ne?
Možná ani nevím jestli si mám na co stěžovat,nemám zlou tchýni ale někdy bych jí hodila ze skály…
No abych popsala vše tak se asi hodně rozepíšu…
Mě je 26 mýmu přítelovi 39,tchýni 62.S přítelem jsme spolu dva roky nyní čekáme naše první miminko ( kluka,ale to ještě rodina neví) Než jsem otěhotněla tak jsem měla s tchýni bezproblémový vztach,když se jí nebo mě něco nelíbilo tak jsem jí to řekla nebo ona mě na rovinu,ale od tý doby co ví,že jsem těhu tak je na zabití,nebo mě se bouří hormony a povahově jsem se změnila…Jsem doma na rizikáči takže finančně na tomnejsme zrovna nejlíp,spíš bych řekla špatně,dotoho se u mě v těhotenství objevily komplikace,kdy se okolo 12tt přemýšlelo o přerušení ze zdravotních důvodů ( hrozilo posižení miminka,nebo u mě velké zdravotní kompplikace které by mohly končit až smrtí) naštěstí se vše dalo do pohody a lékaři rozhodli těhotenství neukončovat
No a abych se dostala ke svému problému s tchýňkou.Tchýně se nám rozhodla pomáhat,ale nějak se zapomněla zeptat nás jestli o to vůbec stojíme nebo ne a jak bysme chtěli pomoc.Začala k nám domů chodit a uklízet mi tu a dirigovat domácnost,tak jsem jí vzala klíče a dost razantně jsem jí řkla,že tohle teda ne,že se mi to nelíbí.Začala nám nakupovat,všechno co nepotřebujeme,potraviny na které nejíme nebo kterých máme doma zásoby,tak jsem jí řekla,že je sice hodná že nám takhle pomáhá ale že když nám chce nakupovat ( nutno říct že bysme zemřeli hlady) tak ať se nás zeptá co potřebujeme a ona mi na to řekla,že ví co potřebujeme ( neví) .Začala nakupovat na mimnko ,to je sice hodná,ale všechno kupuje jen v bílý barvě a stašný blbosti ( Bodýček vvelikosti 50 mám 20takže tchýňka vykládá o našich problémech cizím lidem…Nedávno mi říká,že až se to NÁM narodi ( jí se nenarodí nic) tak jak si bude brát miminko na chalupu an tejden tak jí říkám,že nebude,tak ona na to to se ještě uvídí .Říkám jí,že by bylo dobře aby dodržovala co já řeknu okolo miminka ( příkrmy,čokolády,sůl…) a ona že její děti jedly už od 4 měsíců svíčkovou a že to bude její vnouče a nějaký mladý kuře vi o dětech h…
Dotoho nás rozhádává s přítelem,ten už jí ale řekl,že to není její problém.Ona furt jak jsem teď nevrlá a jak po ní řvu,kdo by neřval já vím myslí to dobře,ale měla by se asi zamyslet nad tím jak tu pomoc podávat a co ona bude pro miminko a co by brát ode mě vážně…Musím si teď totiž přiznat že mám na tchýni příšernou averzi
to jsem se krásně vypovídala
.A pak se u nich ukážou známé slabosti .. závist, žárlivost, hloupost, lhaní, pomluvy, neochota spolupracovat a udělat si ze sebe legraci..... Jejda … Ony jim ty děti vyrostly, a už je neposlouchají, no jaká hrůza, a tohle za nás nebývalo ..
bla bla bla bla ..
Prostě takové ty blbosti, co oni nikdy nedělali. Jo, oni totiž byli zkušení … odmalička. No jasně. A taky už když vyrostli, tak měli ve všem jasno. Svatá pravda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.19 19:16
@Vanessska píše:
Zakladatelko:
v první řade se omlouvám, ale celou diskuzi jsem teda holky nepřečetla
Věc se má tahle. Přítel má 27let, a bydleli jsme u něj v bytě, od kterého ovšem měla klíče i jeho drahá máti. Ze začátku jsme měli božský vztah a já jsem byla šťastná, že mám super „tchýni“. Nicméně jakmile jsem otěhotněla všechno se to otočilo. Začala k nám chodit až ještě co jsem byla těhotná aby mi pomáhala s úklidem. Jak se narodila malá tak k nám chodila už v 5 ráno aby mi pomáhala s malou. Taktně jsem ji řekla, že mi není moc příjemné, že mi rozhazuje domácnost a plete se mi až takhle do rodiny. Nicméně na to ona absolutně nereagovala. Rozhodila i náš vztah. Když jsem příteli řekla, aby si s ní promluvil, že takhle to dál nejde tak .. mi jen suše odpověděl, že on je v práci a ať ji to prostě řeknu, že mi to vadí. Jenomže — já si stála za tím, že pokud ji neřekne i on NĚCO tak se nic nezmění. A taky že ne… Malá se nám narodila v říjnu 2009 a v polovině prosince jsem se s malou odstěhovala k našim. Vážně se to nedalo vydržet, podle ní jsem nic nezvládala
K nám takhle vtrhla moje máti, když jsme ttéměř byli „v tom“. Normálně se vnutila zvoněním na byt, protože jsme hned nereagovali na její mobil. Prý měla šílený strach, jestli nejsme otrávení plynem a neležíme mrtví v bytě. Nevím, kde na takovou pitomost přišla. Nejdnou jsem jí musel mírnit, protože ze mě před ženou začala dělat malého blbečka, a evidentně se u toho bavila. Řekl, jsem jí na rovinu, že tohle ne a ať se zklidní, jinak že jsme jí nezvali, a chceme mít pohodu. Co myslíte, že udělala? Urazila se. Matky a tchyně dovedou oblažovat. Jo jo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.19 19:24
@Hesinka píše:
holčiny - koukám, že s tchýněma to fakt není jednoduchý…ta moje není zas tak hrozná, ale dalo by se to popsat jako „skrytá hrozba“
Představte si, že když jsem se jí snažila vysvětlit, že v šestinedělí nebudou návštěvy na denním pořádku a že hlavně prvních 10 dní je potřeba, aby měla mamina a mimčo doma klid a pohodu, tak mi na to řekla - tak mi toho našeho kluka (má na mysli mého přítele) pošli DOMŮ
, svůj pokojík tam pořád má, postýlka je taky stále připravená, ať máš klídeček, já už se o něj postarám…
Chvíli mi trvalo, než jsem se vůbec zmohla na nějakou reakci…
Neporadily byste, jak jí vysvětlit, že její „chlapeček“ je doma tam, kde je jeho žena a dítě?
Ona není zlá, jen taková prostší a mám pocit, že je to někdy ještě horší, než když máte proti sobě skutečně zákeřnou osobu…
Přesně tohle dělá i moje matka. Je to nevyléčitelný blud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.20 00:24
@tetma
Ahoj.
Chápu, je to nepříjemné.
Ale mě to pobavilo - připomnělo mi to naše začátky s maminkou mého partnera.
Košilky - jen bílé a na vázání a nutno je podědit, na co kupovat nové.
Jak můžu kupovat jednorázové plínky, vždycky se plíny vyvařovaly, to jsem ale hrozně nehospodarná a je to nezdravé pro miminko.
Fakt mě to po asi 5 měsících plavajích bobků v předpíracím škopíku přešlo.
Pak jsem dostala kupu věcí různých barev, ať šetřím, vše se dá dědit.
No, na doma jsem to využila.
Chlapeček nosil u babičky růžový svetr…
Asi byl pak zmatený, doma si pak zkoušel moje lodičky. Naštěstí je normální
Když jsem od ní dostala něco ze sekáče, když z toho kluci vyrostli, chtěla to vrátit zpátky.
Měli jsme ale hodně věcí, ráda jim kupuji sama, a často jsem to pak nemohla najít. Které kostičkované kalhoty chce zpátky, máme tu čtvery? A když jsem po několikáté hrabala ve skříni, co to mám zase vracet, tak jsem se s ní také pohádala.
Vždy jsme říkali, ať šetří a nic nekupuje, ani v sekáči ani nové. A když už se něco dá, přišlo mi divné to vracet. Ona to ale dala zase do secondhandu a vzala za to něco většího. Myslela to ze svého pohledu úsporně, ale mě to přivádělo k šílenství. Tak jsem ji řekla v té hádce, že ji to navezu všechno, ať si to nechá. Já si zase chtěla nechat svoje děti (že tam nemusí vůbec chodit, ale pak jsem polevila).
Taky jsme řešily, že děti moc dlouho kojím, že je překrmuju a že budou mít pak kvůli mně nadváhu.
Pominu, že ona je překrmovala pak jídlem u ní, a jednou malého nacpala tak, že doma nahodil půlku koupelny, letělo to ode dveří přes vanu Ale chutnalo mu.
Pak sem jezdila mi připomínat, že nemám čisté bílé záclony, že málo myju okna atp.
Ale partner v tomhle ohledu stál vždy za mnou (jinak je taky starší a v ostatních ohledech se snaží mě trochu vychovávat, ale teď už se tolik nedám ), a tak se také někdy (častěji) urazila, protože se jí náš nesouhlas dotkl.
Ale cíťa jsem někdy i já.
Já vím, že starší generace měly všechno „jako že škatulky“, ale my to často vidíme jinak.
No, nějak to přešlo, už tohle neřeší a docela si rozumíme. Občas koupí dětem něco nového - bundu, boty a to říkáme, že nemá - důchody jsou malé a my jim to koupíme. Ale tak se snaží.
Vlastně mě to docela mrzelo, ta nedorozumění, a ji také. Tak jsme si to nějak vyříkaly.
Já spíš myslím na to, aby byli „tcháni“ zdraví, občas se jim snažím něco poradit, a tak se to nějak vytříbilo.
Tak ti přeji hodně trpělivosti, určitě se to také časem nějak srovná. Všichni jsme jen lidi.
Hlavně, aby děti byly šťastné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
