Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
I když to nezní hezky, tak jaké sis to udělala, takové to máš. Naučila sis ho, že vše děláš ty, ještě klidně do noci jsi běhala s hadrem, tak je na to zvykly. Nic jsi po něm nechtěla, tak co by to teď měnil
Stále nechápu, proč že sebe ženské dělají otrokyně a mají názor, že o domácnost se mají starat jen ony ![]()
@Anonymní píše: Více
Hmm, co na to napsat… ![]()
Na přerušení je už pozdě nebo nepřipadá v úvahu? Protože toto je naprosto šílené. Takový chlap, no co slušného napsat.
A pěkné zítřky tě nečekají ani s ním ani bez něj sama s dítětem…
Že je to vůl, to víš. Žes neměla zůstávat s k*eténem, který kritizuje „kyselo moc kyselý a bramborák moc bramborovej“, to už víš taky. Kdybys napsala před rokem dotaz, co s tím, odpověděla by ti většina normálních lidí, ať z toho vztahu utečeš, dokud nemáte děti. No a je to tu. Takže seber zbytky sebeúcty a jdi k rodičům, k sourozenci, ke kamarádce a sháněj po všech známých bydlení, které si můžeš dovolit. Tady tě nic dobrého nečeká.
@1Janinka1
Už je pozdě si miminko nechat vzít.
Kdybych to věděla, že to takhle dopadne, že se ke mně bude chovat takhle hrozně, tak bych si s ním ani nezačínala.
Vše to ale začalo, až v tom těhotenství.
No buď si musíš pořádně dupnout, říct takto ne. Budeme fungovat tak a tak. Domácnost je obou stejně tak bude dítě, takže právě hezky napůl. Nebo se připrav, že budeš sama.
@Anonymní píše: Více
Tak to je blbý.
Ale přijde mi divný, že by takový nebyl a najednou…
No tak prostě jak se píše nade mnou, odejít. Jako co s takým cypem, slušněji řečeno. A zkusit sehnat u té rodiny či známých pomoct. Blbý je, že tu bude další dítě bez rodiny, normálního otce (myslíš si, že bude mít o něho zájem?) a ty budeš mít o to horší možnosti hledání „normálního“ chlapa pro život. 😥
@Anonymní píše: Více
Ne, nezacalo to v těhotenství, zacalo to, když si prestala delat uklizecku, komornou a služku…
@1Janinka1 píše: Více
Ale on jiny nebyl, on byl furt stejný…
@Anonymní píše: Více
Ale byl. Jen ty jsi plnila vsechny jeho pozadavky na jednicku, takze nebyl duvod byt nespokojeny.
@Anonymní píše: Více
Tak pokud víš, že se to nedá vydržet a rozumné domluvě není přístupný, radím odejít teď, dokud máš úspory a výplatu na nájem a kauci. S dítětem se bude odcházet hůř, nehledě na to, že i finance budou horší. O problémech, které ti bude dělat, nemluvě.
Jak rapidně se asi zhorší, až na něm budeš i finančně (a bydlením) zcela závislá?
Nicméně neodpustím si poznámku, že sis to udělala do značné míry sama a těhotenstvím to nezačalo, on doma nedělal prakticky nic, nehledě na to, že ani to chování (přehnaná kritika) neznačilo sluníčkový vztah.
@1Janinka1
Choval se jinak, když o všechno bylo postaráno, změnilo se to, až když jsem pomalu přestávala fungovat a začala být unavená díky tehotenstvi. Nevím třeba je v tom někdo jiný to těžko říct.
Už nad tím začínám víc uvažovat dělala jsem vše proto, aby vše fungovalo normálně, ale už i já sama začínám být z toho všeho na dně.
Jen mě mrzí právě že ten tatínek tu pro dítě nebude, ten vzor který by tu měl být.
Dítěti dám vše, vím že se postarám, ale v tomhle prostředí dítě vyrůstat nemůže.
@Anonymní píše: Více
Vždyť si sama psala, že byl takový už předtím, viz špatně nakrájená zelenina.
@Anonymní píše: Více
Protože neměl důvod něco řešit, když jsi kolem něj skákala. To dělala i tvoje máma a dostala jsi takovou výchovu? Nebo ses jen chtěla zavděčit, že jsi skvělá zena, co všechno zvládá?
@j.a.n.i1 píše: Více
Ne, já jsem to celý pomotala… Po řádném přečtení příspěvku je to do očí bijící, že se choval už jako hovádko prve a zakladatelka s tím byla v pohodě, nepřišlo jí to „nenormální“ a ještě se jí do toho omylem povedlo dítě. Takže když už má nějaké omezení a polevila v prováděných pracech, tak se ten pán ozval, že jako toto ne, že služka ve svých povinnostech polevovat zásadně nebude. A zakladatelce to možná konečně došlo, ovšem už pozdě…
Hezký den,
Mám pár dotazů ohledně mé situace.
Jsem těhotná a neskutečně unavená. Miminko nebylo plánované, ale vzniklo po 2 letém vztahu. Chodím normálně do práce, ale doma nejsem schopná fungovat. Můj partner do práce nechodí, má svoji firmu, takže je neustále doma a když potřebuje řeší si svoje pracovní věci doma. Pak ale přijdu domů a už to začíná samé vyčítání, že neuklízím, že neperu, že nic nedělám. Ano, svým způsobem si za to můžu sama, dříve jsem třeba uklízela do 2h do rána, říkali mi ze nejsem normální, že nic jiného nedělám, starala jsem se prostě o úplně vše, sekání zahrady, žehlení,.. jen jsem nevařila a to z důvodu, že partner měl pořád nějaké připomínky, nakrájená zelenina na větší kusy, pak zase na menší, moc kmínu v bramborach a pak zase málo.. Dokážu vařit dobře, vždy mi to chválili i návštěvy a nikdy si nikdo na nic nestěžoval (sama poznám, když se mi něco nepovede a druhým to nedávám). Takže jsem ze sebe udělala, takovou hrdinku, která zvládá (až na vaření) tedy vše v očích muže.
Ale teď jsem těhotná a přestávám to zvládat a ten druhý to nechápe. Nenechá si to vysvětlit, říká že těhotenství není nemoc a i že hormony se dají úplně ovládnout.
Připadám si bezmocně, včera mi dokonce řekl, že se mám už laskavě probrat a vrátit se do normálu a začal na mě řvát.
V ničem mi však ale nepomůže, vše zůstává na mě. Už ani o jídlo se x měsíců nestará, což v týdnu mi to nějaký problém nedělá to chodím do práce, ale to jediné co dělal, tak už je taky fuč..
Co se týče finanční situace, když se mu nedařilo, tak jsem vše platila x měsíců sama..
Ale jinak si zaplatí vše co chce on a to co chci já si prostě platím sama.
Tahle situace mi úplně nevyhovuje, ale nějak jsem to přijmula.
Nejvíc mě však vše jedna situace a to je ta, že mi pořád říká, že je to jeho barak, kde momentálně jsem a že on může nechat misku na stole, ale já ne. Vše bere tak, že je to jeho a neustále mi to podsouvá a já se tím pádem tady necítím, jako doma.. a vyhazování z baráku to je tu taky na denním pořádku.
Nevím jak mám tuhle situaci řešit dál, já vím že když dítě přivedu do tohohle " domova ", nechci čekat kdy nás vyhodí. Nechci poslouchat porad nějaké stezovani, výčitky na mou osobu, jak to pak bude vnímat to dítě, až to bude větší.
Jediný důvod proč tu zůstávám v tomhle prostředí je, protože nemám kam jít.. zatím finance mám, ale až budu na mateřské, budu ráda že vyjdu. Nemám nic svého a byty v této době jsou neskutečně drahé, vím že existují příspěvky na bydlení, už jsem o ně i zkoušela dřív žádat a nedostala jsem je.
Nechci zůstat s miminkem na ulici, ale nemůžu zůstat v tomhle toxickém prostředí.
Jsem v koncích, budu ráda za jakoukoli radu.