Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Seizdra píše:
Vyhledej psychiatra
To bohužel nepůjde. Potřebuju teď fungovat a když jsem se to snažila doma naznačit (nejen chlap, ale i moji rodiče), tak mi bylo vysvětleno, že takto ne. Na tajnačku nemám šanci, protože jsme malé město a musela bych cca 30 km daleko - nemám hlídání…
Určitě vyhledej pomoc odborníků. Ideálně psychologa i psychiatra. A vydrž, prosím. Technika, nevím, jaká by Ti mohla pomoci. Dostat ten vztek někam ven, na nějaký neživý předmět. Nevím, co by Ti mohlo pomoct, boxovací pytel, něco rozbít, zničit pet láhev? Nebo fyzická námaha? Prostě neobracet agresi vůči sobě, ale pustit to ven. Samo o sobě to ale není samospasitelné, určitě to chce pomoc odborníka!
@Anonymní píše:
To bohužel nepůjde. Potřebuju teď fungovat a když jsem se to snažila doma naznačit (nejen chlap, ale i moji rodiče), tak mi bylo vysvětleno, že takto ne. Na tajnačku nemám šanci, protože jsme malé město a musela bych cca 30 km daleko - nemám hlídání…
V tom případě nevím, co chce slšet/poradit… Očividně máš problém, kterej je potřeba řešit a to za tebe sebelepší duše z emimina opravdu neudělá ![]()
Koukám, že se témata podobného ražení objevují dnes jakou houby po výbuchu v Černobylu.
Vyhledej psychiatra, a to neprodleně. Alternativní metody - meduňka, možná třezalka (pokud nebereš psychofarmaka), pak bych třeba doporučila takové relaxační míčky, které můžeš mačkat, co hrdlo ráčí.
Zavěsit boxovací pytel a boxovat do úmoru.
Ale fakt toho psychiatra vyhledej, tím rozhodně nic nezkazíš.
Kolik je dítěti? K Psychiatrovi můžeš i s ním. Holka, bez odborníka to nepůjde…
Otázka je, jestli chceš vybít agresi - pak bych doporučila ten pytel, míčky apod. A nebo potřebuješ ujistit sama sebe, že jsi dobrá, lásky hodná bytost. Tam bych se třeba zkusila zamknout v koupelně a trochu se rozmazlovat. Teda hlavně ne se zamknout s žiletkou.
taky často pomůže se z problémů vypsat, napsat si na papír, že máš potřebu se říznout, proč, pak si na papír racionálně zdůvodnit, proč to dělat nebudeš. Papír můžeš spálit.
Naprostý souhlas s @Ester13 cukrovku nebo třeba infarkt si taky nebudeš poléčovat doma. Taky je fajn vést si záznamy/deník o tom kdy a za jakých okolností myšlenky přicházejí, co předchází, dost to pomůže v terapii.
Podle mě ale pokud tam není vyloženě diagnóza, tak člověk se silnou vůli a rozumem tohle dokáže zvládnout. Každopádně ale ten psychiatr rozhodně na škodu není. Taky to můžeš třeba vzít přes svého obvodního, jestli k němu máš důvěru.
Nenič sebe, ale zksu si najít něco jiného, co zničit můžeš když tě to chytne..
Nejlepší by bylo kdyby jsi vyhledala odbornou pomoc, pokud to vážně nejde, začni dělat něco co tě baví co tě naplnuje, co máš ráda..
Vypovídej se pokud máš komu, pokud ne tak se tu vypiš, dostan ty emoce ze sebe..
Hlavně si neubližuj, nejsi přece slaboch to zvládneš budeš muset.
![]()
Bez odborníka to prostě jít mus. Podobný stav jsem měla před 10 lety, když náhle zemřeli prarodiče, kteří mi byli velmi blízcí a od té doby nic. Trvalo to týden. Teď se z toho potřebuju dostat dřív.
Dítě je batole.
Vím, že odborník by byl nejlepší, ale v dané situaci to fakt nejde.
Dělej vše proto aby sis připadala, že ty jsi prostě skvělá, krásná a užasná
Ne pravý opak, nesmíš si to připouštět protože, to tak není
jsi skvělá, už tímže chceš něco dělat ![]()
Příspěvek upraven 29.04.13 v 19:18
@Anonymní píše:
Bez odborníka to prostě jít mus. Podobný stav jsem měla před 10 lety, když náhle zemřeli prarodiče, kteří mi byli velmi blízcí a od té doby nic. Trvalo to týden. Teď se z toho potřebuju dostat dřív.
Dítě je batole.
Vím, že odborník by byl nejlepší, ale v dané situaci to fakt nejde.
A co Ti pomohlo před 10lety? Tehdy evidentně svépomoc zafungovala…
Pěkný podvečer,
potřebuju asi radu a podporu. V minulých dnech jsem se dostala do celkem velkého problému, který jsem pravděpodobně nezavinila. Jelikož to je cca 3. podobný problém v průběhu měsíce, tak už jsem z toho dost na nervy. Podrobnosti nebudu pitvat, aby mě tu nepoznala rodina. Celý víkend a i dnešek hledám řešení, ale prostě se nedaří. Nakonec dojel chlap a spucoval mě jak malýho fakana, že je to můj problém, že pro to nic nedělám, pak mi zasedl počítač, který potřebuju k řešení a díval se na mě, proč sedím a čučím. Když jsem mu řekla, že už jsem udělala to, to a to, tak mi jen laxně řekl, ať mu to ukážu, že to zkontroluje ještě on
Do toho mám strach, že jsem na začátku těhotenství, což by byla komplikace nad komplikace.
Teď odešel ven a já se úplně klepu vzteky, zoufalstvím a tak podobně. Nejhorší je, že mám od dětství sklony k sebepoškozování - mlátila jsem hlavou do zdi až do modřin a boulí, ale nikdy to nikdo neřešil. V posledním měsíci se tyto sklony opět objevily. Mlátit už nemůžu, protože bych si probudila dítě, ale před chvíli jsem seděla s nožem v ruce, ale nakonec jsem to překonala a jen si orvala nehty a orvala na prstech kůži až do krve.
Potřebuju poradit, co mám dělat. Jakékoliv alternativní metody pro najití rovnováhy a opětovné najití klidu. Moc děkuji za přečtení.