Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
saracenka píše:
nám chybí ke vzájemné komunikaci to těhu ,ale bojim se ,že to nevyřeší ..,
Těhu nic nevyřeší, možná by jsi byla ještě víc zklamaná..
ale třeba by to zas prospělo, těžko říct.
Měla jsem, tři dny se mnou nemluvil kvůli nějaký chujovině, ale to jsme se tehdy zkrátka chytli a věděla jsem, co bylo špatně. Postupně jsem v něm vybudila trochu cholerika, takže když se zhádáme, tak už se nesnaží se mnou nemluvit, spíš naopak.
Ale aby chlap jednoho dne přišel, nemluvil se mnou, neřekl, co jsem „provedla“, to jsem nezažila.
Zřejmě to v jeho očích musí být něco fakt závažného. Nemohl mu někdo nakafrat, že tě s někým viděl? Nebo nemohlo to být něco, co mu dlouhodobě vadilo a teď přetekl pohár trpělivosti (já nevím, cokoliv, třeba ti už xkrát říkal, abys pouštěla anitvir na počítači, nebo že nejí pohanku, zkrátka jakákoliv věc, co by ho žrala opakovaně a tyj ji ignorovala?)
taky to znám, teď naposledy jsme to řešili po SMS
unás je to naopak,tady mlčím já. Ale neumím být dlouho uražená. Hrozně mě štve,když má v práci problémy s klukama, proč si to tahá domů. Mezi dveřima sotva pozdraví a už se rozkřikuje. Ještě mě taky dokáže pěkně namíchnou, je odemě o 15 let starší a často dává najevo,že ví víc… jen uslyším " já už mám něco zažitýho, tak to vím líp než ty".. to ve mě stoupá adrenalin… To používá u všeho, i u dětí… Poslední dobou mlčíme oba. A to mě taky štve
jinak k tomu jídlu, já navařím nachystám a sní co mu nandám. I kafíčko chce pořád odemne… A to jsme vodnář a váhy - prý dokonalý pár ![]()
Gladys píše:
Měla jsem, tři dny se mnou nemluvil kvůli nějaký chujovině, ale to jsme se tehdy zkrátka chytli a věděla jsem, co bylo špatně. Postupně jsem v něm vybudila trochu cholerika, takže když se zhádáme, tak už se nesnaží se mnou nemluvit, spíš naopak.
Ale aby chlap jednoho dne přišel, nemluvil se mnou, neřekl, co jsem „provedla“, to jsem nezažila.Zřejmě to v jeho očích musí být něco fakt závažného. Nemohl mu někdo nakafrat, že tě s někým viděl? Nebo nemohlo to být něco, co mu dlouhodobě vadilo a teď přetekl pohár trpělivosti (já nevím, cokoliv, třeba ti už xkrát říkal, abys pouštěla anitvir na počítači, nebo že nejí pohanku, zkrátka jakákoliv věc, co by ho žrala opakovaně a tyj ji ignorovala?)
víš to je spousta věcí co se mu nemusí líbit .. co si myslím je, že jsem už 2 roky doma s malým .. a on byl zvyklí, že jsem stále doma … o víkendu byl sraz ze školy a tím pádem jsem spala u našich a on neměl přehled co dělám … možná i to že jsem se po dlouhé době namalovala fakt nevím … ale pokud mi to neřekne nemohu napravit škody … je také možné že teď místo toho abych mu všechno odkývala najednou oponuji…
vím že se mu i stalo že nemluvil 14 dní .. to jsou opravdu už muka …
Tohle je bráno v manželských poradnách jako jedna z forem psychického násilí - mlčení i odpírání fyzického kontaktu. Můj to taky praktikoval a už je ex. Bylo toho víc, než jen mlčení, nekomunikace a nesexování.
Anonymní píše:
Tohle je bráno v manželských poradnách jako jedna z forem psychického násilí - mlčení i odpírání fyzického kontaktu. Můj to taky praktikoval a už je ex. Bylo toho víc, než jen mlčení, nekomunikace a nesexování.
hm díky … to je fakt povzbuzení .. ale v pohodě … mám taky občas myšlenky že není ten pravý ![]()
Tak když jsi byla na srazu, namalovaná, spala jinde, tak ti možná zkrátka nevěří
Přišla jsi třeba s tím, jaký to tam bylo, kdo byl trapnej, kdo se opil, zkrátka vyprávěla jsi mu? Nejpodezřelejší vždycky je, když přijde partner odněkud z tahu a když se ho ten druhý zeptá Tak co, jaký to bylo? tak jen něco zahučí a nemluví o tom.
Nebo naopak nevyprávěla jsi o srazu? Třeba jsi moc často zopakovala jedno jméno, tak pojal podezření…
Každopádně v návaznosti na sraz bych to viděla na záchvat žárlivosti, u tý je asi nejčastější, že podezřívající mučí podezíraného tím obligátním „však ty víš, co jsi provedl/a“
nechtěl nic slyšet, vlastně ani nebyl doma než jsme dorazili s malým, ale kdybych měla být jako on … tak snad spolu ani nepromluvíme … kolikrát byl on venku se nedá ani spočítat…
Odešla jsem i se dvěma maličkýma dětma. Ty tím trpěly ještě víc a já se musela pořád ovládat, aby měly veselou a komunikativní aspoň maminku a pořád jsem vysvětlovala, proč tatínek u stolu (pokud u něj byl) nemluví a když tak jednoslabičně pouze dětem odpovídá. Teď je nám dobře, jsme v klidu a uvolnění. Taky na mě žárlil jak pes. To z té manželské poradny, kde jsem hledala pomoc (a dostalo se mi rady: on se nezmění, buďto to vydržíte a budete v tom vychovávat děti nebo jděte pryč) mě taky překvapilo. Ale vlastně mají pravdu, ten, co dělá tichou domácnost, toho druhého trápí. A pokud na sobě nechce pracovat, nikdo nic nezmůže.
Anonymní píše:Anonymní píše:hm díky … to je fakt povzbuzení .. ale v pohodě … mám taky občas myšlenky že není ten pravý
Tohle je bráno v manželských poradnách jako jedna z forem psychického násilí - mlčení i odpírání fyzického kontaktu. Můj to taky praktikoval a už je ex. Bylo toho víc, než jen mlčení, nekomunikace a nesexování.
můj muž se odmítá měnit ..řekla bych ,že nechápe co po něm chci ..neni to v něm ta komunikativnost,někdo se dokáže o problému bavit ,vyřeší se hnedka na místě a jede se dál ,ale tohle je moc těžké ..nedá se to prostě řešit ..zrovna tak můžu mluvit do zdi .. ![]()
na sobě určitě pracovat nebude, protože si myslí, že je to v pořádku a on má vždy pravdu … je pravda, že podíl viny na tom mám také… ani on ani já jsme si neprošli jinými vztahy .. teda takhle dlouhodobými .. jsem s ním od mého maturitního plesu .. myslím, že si mě přestal vážit .. bohužel jsem mu to tak nějak dovolila … když jsme se tenkrát na nějaký měsíc rozešli to bylo úplně jiné .. ze začátku byl na mě zlý a potom když viděl že je opravdu zle se karta obrátila .. to byl někdo jiný .. nevím ale proč si to člověk uvědomí až když je pozdě .. po určité době jsme se dali znovu dohromady a po 3 letech se to vrátilo zpět odkud jsem utekla … nechám jako vždy být a uvidím co z něj po čase vyleze …
Nevyleze z něj nic, s tim počítej. Je to houpačka, přesně jak píšeš: mlčení, hnusnost atd, když jde do tuhého, tu je rázem báječný chlapík a pak zas hnus. Nic, co bys udělala, ho neopravňuje k tomu, aby tě trápil mlčením. Má to říct, stačí stručně a věcně „má milá vadí mi to a to“ pak můžeš něco řešit a nějak se ve vztahu vyvíjet. Jak vidim, už tě dohnal svým chováním k tomu, že si myslíš, že si za to můžeš (částečně) sama. To je cesta do pekel. Oni umí krásně tímhle způsobem chování manipulovat s lidmi a jejich partnerky mají pocit, že mu musí nějak pomoct, něco pro něj udělat, atd, a to je cesta do pekel a vede ke zničení sebedůvěry té ženy, dle manželské poradny. Jdi od něj pryč, nezmění se. A tebe to ničí už teď, co teprve za pár let?
PS: taky si sám chodí jak a kde se mu zachce a ty, když jdeš, je z toho malér?
Anonymní píše:
na sobě určitě pracovat nebude, protože si myslí, že je to v pořádku a on má vždy pravdu … je pravda, že podíl viny na tom mám také… ani on ani já jsme si neprošli jinými vztahy .. teda takhle dlouhodobými .. jsem s ním od mého maturitního plesu .. myslím, že si mě přestal vážit .. bohužel jsem mu to tak nějak dovolila … když jsme se tenkrát na nějaký měsíc rozešli to bylo úplně jiné .. ze začátku byl na mě zlý a potom když viděl že je opravdu zle se karta obrátila .. to byl někdo jiný .. nevím ale proč si to člověk uvědomí až když je pozdě .. po určité době jsme se dali znovu dohromady a po 3 letech se to vrátilo zpět odkud jsem utekla … nechám jako vždy být a uvidím co z něj po čase vyleze …
Když se pohádáme,a máme tichou domácnost tak se musím tomu hihňat
to ticho je divné.