Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@adriana29 píše:
Miuj pribeh se stal 2.5.1996 tehdy mi bylo 10let.Sla jsem rano do skoly jako každý den v tom jsem necekala co se stane.Byla treti vyucovaci hodina když do tridy prisla reditelka skoly a zavolala jsi naší tridni ucetlku na chodbu, kdyz se vratila zpet tak plakala nikdo netusil proc, pak si me zavoala ze musíme jit do kancelare reditele.Tam si prome prijeli maminky rodice a ja rekla ze nemuzu nijak snimi odject ze musim domu aby me rodice nehledali. Odvezli me k tatkovo sestre a tam mi rekli ze naší měli tragickou autonehodua ze naší umreli. Neverila jsem tomu vecer jsme jeli domu pro věci a ja verila ze je tam potkam ale skutecne tam nebily. Pak jse pochopila ze je to pravda.
Ani nevíš jak ti rozumím. Oproti mě máš jednu „výhodu“. Tvoji rodiče sice zemřeli, ale do té doby se jistě o tebe dobře starali a milovali tě. Můžeš se utěšovat hezkými vzpomínkami na ně. Ty ti nikdo neveme.Moji byli bohužel alkoholici. Ani si neumíš představit, jakým peklem jsme si jako děti prošli. Nikdy jsem se nemohla na ně obrátit o pomoc, přijít za mámou si jenom tak popovídat, nebo se jí vybrečet v náručí. Být sirotkem žijících rodičů je velmi bolestná věc. Mě pomohla až víra v Boha. Jako malá jsem chodila s babičkou do kostela. Pak v dospělosti jsem se k tomu vrátila. Čtu si časti Bibli, ale hlavně Nový zákon. Píše se tam mimo jiné i o vzkříšení mrtvých. Věřím, že smrtí život nekončí. Naděje umírá poslední. Věřím, že tvoji rodiče ti pomáhají jinak. Třeba jsou ti blíže, než si myslíš. Přeji ti v životě všechno dobré. ![]()
@bigl píše:
Nevím, jestli našla východisko. Má skvělého manžela, hezké a chytré děti, ale je pravda, že je opravdu přecitlivělá. Snaží se přehnaně chránit své děti, kvůli každé zdánlivé křivdě běhá do školy, těžce snáší třeba sousedské a rodinné spory. To je podle mě důsledek té ztráty z dětství a následně špatné výchovy ze strany mladé macechy. Tatínek je skvělý, ale taky se u něj střídají v životě chvíle, kdy pije a kdy abstinuje. Bylo toho na něho moc, s novou ženou má dalších 5 dětí, jsou silně věřící. Já myslím, že si to ta kamarádka ponese celý život, toho se asi nejde úplně zbavit.
jasně, rozumím…No hlavně že má oporu v partnerovi. To je základ. Jejího tatínka je mi taky líto - někomu ten život naloží strašně moc.
@adriana29 Minulost nezměníš, do budoucnosti nevidíš, žij pouze přítomností. Všechny křivdy a věci, které se udály jsou už pryč. Mohu se zeptat, jak víš o té kartářce, že předpověděla, že se otec narozenin nedožije?
Zkus respektovat svůj život a žít pro své děti. Nikdo neví, jak dlouho tu bude na světě.
Vim to od tatkovo sestry jednou sme sedeli a povidali jsi o mejch rodicich a tak mi to rekla
@adriana29 Vidíš, a nemohla ti ona říct neco víc o místech, které měli rádi?
Ja se snima nestykam a nekdy uz je videt nechci moc mi ublizily
@adriana29 píše:
Ja se snima nestykam a nekdy uz je videt nechci moc mi ublizily
tím, že tě vychovali? Taky to pro ně nebylo snadné…Ale nevím, co se mezi vámi stalo ![]()
@adriana29 je mi líto co tě potkalo. Jak se s tím vyrovnat moc radu nemám, jen vím, že jeden kluk co ho znám se s tím vyrovnává tak, že si řekl, že táta jen někam na dlouho jel a někdy se vrátí.
@Annapavelkovaml píše:
@pe-terka předpokládám že tím že ji vybílili účeta do života ji nenechali nic, to je podpora jako bláázen…pokud jsem to teda správně pochopila s předešlých komentářů
omlouvám se, nečetla jsi celou diskusi. Prostředek mi unikl
tak to potom chápu, mrzí mě to…
@Annapavelkovaml píše:
@pe-terka jo v pohodě já jen aby se tu zni neudělala nakonec nějaká hyena co si ničeho neváží
ne, to jsem nechtěla..proto jsme si jí ptala..Tato část diskuse mi unikla.
@romik0013 píše:
@adriana29 Ani nevis jak te chapu..me ve 13 umrel tatinek doma na infarkt, videla jsem to, bylo to hrozny, byli sme s mladsim brachou zavreny v obyvaku, v pokoji ho ozivovalimama zacala priserne pit a za 6 let ji selhali jatra..neskutecne, co sme si za ten cas prezili a nedokazali ji pomoct
bohuzel osudy jsou ruzne, a clovek se s tim nikdy nesmiri..od tatovy smrti je to 23 let a mam to pred ocima jako vcera, ale naucila sem se s tim zit a rikam si, ze mi to ten nahore jednou vynahradi
S tatínkem máme stejný osud
mě bylo 15 a segre 13,také ho oživovali v obýváku po infarktu, zemřel druhý den, na Štědrý den v nemocnici.Byl by to skvělý dědeček, chybí mi tu teď, když mám syna, který se jmenuje po něm
Máma taky začala trochu pít, ale tak nějak je to teď už lepší, je to bezvadná babička
Muj tata se zabil a ja ho u sebe stale citim a vim ze mi pomaha na me ceste zivotem. Treba jsou s tebou takhle i tvi rodice.
Tatka mi zalozil vkladni knizku naniz jsem meůa 60 000.Kdyz se to stalo nasim tak z toho platily pohreb to jsem nerekla ani slovo byli to moji rodice.Pak jsem půjčila stoho jejich dceri 25000 na skutra stoho jsem nevidela ani korunu.Kdyz jsem jednou prisla za nevlastni matkou rekla jsem ze chi tu knizku a peníze na spet co jsi odemne pujcily tak mi rekla, Kdyz se zabily vasi tak mi taky nikdo nic nedal tak co chci.To me srazilo na kolena takovou odpověď jsem necekala