Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. V tomto věku se u dětí rozvíjí fantazie a velkou roli hraje i prostředí ve školce. Děti si o lecčems vykládají a pak si to vyloží po svém. Nicméně jsou i smutné osudy- třeba moje dcera je toho příkladem. U ní taky působí fantazie- že na mě a na ní spadne strom. Je potřeba dítě uklidnit. Prostředí a společnost dětí ve skolce si nevybirame, ta je už dána. ![]()
Sestra vas zna nejlip, ne my. My se o smrti bavime normalne, mne mamka umrela, takze jsme to resily casto. Dneska v zoo zemrel lev, vysvetlila jsem, ze byl stary, za to se nekde naopak narodil novy. Kdy ji beres ze skolky je Tva vec. Ja jsem ted na konci tehotenstvi doma, dcera po O chodit nevhce, chce tam spat a svacit s detmi a pohrat si. Tak je tam az do 17 hod a spokojena a ja taky. Sem tam ji necham doma a vyspime se dyl, ale 3× tydne tam do 17 hodin je. Nam to tak vyhovuje. Kazdy za sebe ![]()
@mrav A myslíš, že je to dobré přebít? Ukazovat jí mrtvá zvířata, kuchat před ní kačeny, které chodila krmit? Když není se smrtí srovnaná? Mně to přijde moc násilné, sestra tvrdí, že bych ji tomu měla takhle napřímo vystavit, aby se zocelila.
@Anonymní píše:
@mrav A myslíš, že je to dobré přebít? Ukazovat jí mrtvá zvířata, kuchat před ní kačeny, které chodila krmit? Když není se smrtí srovnaná? Mně to přijde moc násilné, sestra tvrdí, že bych ji tomu měla takhle napřímo vystavit, aby se zocelila.
Promiň, není to na mě. Ale tvrzení tvé sestry je přes čáru a žádná síla by mě k něčemu takovému u mých dětí nedonutila.
@Anonymní píše:
@terien Řekla mi to, protože jsem byla smutná z toho, že to vypadalo, že už ji tam budu muset nechávat spát 4 dny v týdnu.
Upřímně, mě to taky přijde, že přeháníš. Dítěti je 5, školku zná, tak tam bude 4× spát, no bože. Víkendy travite jen spolu, jako mě by z tohohle hvízdlo, pak se opravdu nediv, že je na tobě dítě tak závislé.
@Anonymní píše:
@mrav A myslíš, že je to dobré přebít? Ukazovat jí mrtvá zvířata, kuchat před ní kačeny, které chodila krmit? Když není se smrtí srovnaná? Mně to přijde moc násilné, sestra tvrdí, že bych ji tomu měla takhle napřímo vystavit, aby se zocelila.
Tak takhle bych to asi nepojala, ale běžet hned k psychologovi mi zase přijde druhý extrém. Vysvětlovala bych, ale smrti bych se nevyhýbala.
@Anonymní píše:
@mrav A myslíš, že je to dobré přebít? Ukazovat jí mrtvá zvířata, kuchat před ní kačeny, které chodila krmit? Když není se smrtí srovnaná? Mně to přijde moc násilné, sestra tvrdí, že bych ji tomu měla takhle napřímo vystavit, aby se zocelila.
Já jsem byla třeba vždycky citlivý dítě, takže mě, kdyby někdo něčemu napřímo a tvrdě vystavil, tak to odnesu hodně. Takže, řekla bych, že tohle vše se musí řešit individuálním přístupem. Někoho léčba šokem opravdu vyléčí, někoho to zraní ještě víc, člověk holt musí vzít na sebe to riziko výběru.
Mám jednovaječná dvojčata, holky - bylo jim 9 - jedna je taková naturalistka, že tý by kuchání kachny nevadilo, třeba by se i přidala - jakože, není nijak násilná, narušená, jen by ji to nijak neznechutilo a nevyvedlo z míry. Druhá z holek by utekla na míle daleko a možná by i odmítla být v tom domě, prostě ji to je nepříjemné, se smrtí je obeznámena, i se smrtí zvířat, jsme docela masožravci, ale tohle by nesnesla. A já osobně bych na to prostě taky nechtěla koukat, když si vybavím ty malé kachničky a tak podobně, no, kdybych si jídlo musela lovit, tak umřu hlady nebo budu vegetarián.
Takže za mě respektovat přirozenou povahu dítěte, eventuálně ji nějak decentně vytahovat z té „ustrašené ulity“, ale rozhodně ne násilně.
@Anonymní píše:
@mrav A myslíš, že je to dobré přebít? Ukazovat jí mrtvá zvířata, kuchat před ní kačeny, které chodila krmit? Když není se smrtí srovnaná? Mně to přijde moc násilné, sestra tvrdí, že bych ji tomu měla takhle napřímo vystavit, aby se zocelila.
Asi bych před ní kačenu nekuchal, ale se smrtí, jako takovou, se dřív, nebo později stejně setká.
Petileta dcera taky zacala nedavno resit smrt. Ve 3 letech ji umrela babicka a ted to zacala rozebirat. Mava ji, kdyz jedem z nakupu kolem hrbitova apod… Povidame si o tom.
@Trojlístek Děkuji.
@terien Nebylo to jen tohle. Ona se naprosto změnila, z pohodového pozitivního dítěte úplný obrat. Fixovala se i na hračky, furt je kontrolovala, jestli nejsou odřené a spoustu dalších věcí. Byla plačtivá, pořád říkala, že se jí chce plakat a neví proč, i na dovolené s námi, výletech. Nechtěla jezdit na návštěvy k dětem, nechtěla nikoho u nás, netěšila se na výlety. Strašně se bála i u nás v bytě. Asi tak.
@Gituš Úplně ti rozumím. Moje sestra taky ráda kuchala drůbež. (A taky narušená není). Já jsem to nesnášela a ani vidět jsem to nechtěla. Dodnes u nás kuchá manžel. Ještě nedávno se dcerka těšila, že si chytne rybu a sní ji. Nevím, kde vznikl ten problém, ale řekla bych, že ve školce, byli tam s ní dva opravdu problémoví kluci. Učitelky z nich byly vyřízené. Jeden pak dostal i asistenta.
@Anonymní píše:
@Sany80s Moc ne. Z práce mažu pro děti. Víkendy, to je mi líto času, trávíme je spolu.
Víš, tvoje sestra zní jako extrém, ale tohle už je extrém taky. Tvoje děti už nejsou zas tak malé. Zvlášť pro to starší by bylo zdravé, aby trávilo čas jinak než s vámi, aby si vytvořilo vlastní svět a vlastní představu trávení času.
A pro vás možná taky, zdá se mi, že kromě práce a dětí opravdu nemáte žádný zájem. Ono je samozřejmé, že největší část času padne na toto a u rodiny je to určitě správné, ale abyste neměla potřebu něčeho dalšího?
To už mi nepřijde úplně prospěšné ani pro vás a ani pro ty děti.
@Sany80s Máme velký dům, velikou zahradu, to nás zaměstnává též. Pěstuju zeleninu, luční květy, růže, peču chleba, čtu. Jen jsem ráda doma. Samozřejmě ke kadeřnici si dojdu, ale gelovky nepotřebuju.
@Anonymní píše:
@Sany80s Máme velký dům, velikou zahradu, to nás zaměstnává též. Pěstuju zeleninu, luční květy, růže, peču chleba, čtu. Jen jsem ráda doma. Samozřejmě ke kadeřnici si dojdu, ale gelovky nepotřebuju.
NIkdo nemluví o gelovkách, tady jde o komunikaci s jinými lidmi než jsou tvoje děti a tvůj manžel. A o umožnění téhož dětem-mimo školská zařízení.
@Anonymní píše:
@Gituš Úplně ti rozumím. Moje sestra taky ráda kuchala drůbež. (A taky narušená není). Já jsem to nesnášela a ani vidět jsem to nechtěla. Dodnes u nás kuchá manžel. Ještě nedávno se dcerka těšila, že si chytne rybu a sní ji. Nevím, kde vznikl ten problém, ale řekla bych, že ve školce, byli tam s ní dva opravdu problémoví kluci. Učitelky z nich byly vyřízené. Jeden pak dostal i asistenta.
Já se naštěstí nepohybovala v okruhu, kde by se tohle „zvěrstvo na zvířatech dělo“ (podotýkám, sem masožravec, ale trochu pokryteckej, nechci u toho být). A ani naše děti se nepohybují v okruhu známých, co by měli doma drůbež nebo jiná podobná užitková zvířata, bereme sice maso z farmy, ale nechodíme se na to koukat, no. Myslím si, že kdyby měl být můj nejstarší 16 letej syn u kuchání drůbeže, asi by taky prchl
.
Tak on to nemusí být úplně problém, ale prostě součást vývoje a objevování světa. Já teda těch dětí mám víc, takže se přiznám, že si úplně přesně nepamatuju, kdy kdo měl jakou fázi odmítání toho či ono (musela bych se podívat do archivu a na to jsem moc líná
), či rozebírání nesmrtelnosti (ev. smrtelnosti) brouka - teda, to vím, že probíhá teď u mladšího syna, teda, ehm, poslední asi 2 roky, ale ten je tím fascinovanej (smrtí), to je taky extrém jak tvá sestra
.
Jinak ale teda, s dětmi se snažím trávit čas, i s manželem, ale zase jsme rádi, když mají i jiné vyžití a kroužky - zvláště ti starší - 16, 14, 9, 9 - ti mají přes rok kroužky. Mladší 6 a 4 jich mají teda po málu, jakože, mladší syn jeden a ta čtyřletá je ráda, že je ráda
. Tak možná by to taky trochu chtělo pustit je do světa - ale přiznám se, celou diskuzi jsem nečetla, tak třeba si se vyjadřovala víc ke společně trávenému času.