Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne, chovej se dle sebe. Jsi skvělá maminka. Se sestrou ani nikým bych vůbec neřešila. Mně se na tobě líbí jak jsi šikovná, že umíš kloubit práci a děti.
Mně zas seplo něco jiného, na Déčku bývají hodně strašidelné pořady pro děti, já už to dceři raději nepouštím, už tu byla onehdá diskuse „čeho se děti bojí na déčku“, no tak to pr, proč by se děti měly bát u televize!
já nejsem bohužel tak striktní a dítěti pouštím pohádky na tabletu nebo počítači, abych mohla s někým promluvit něco udělat…
ale pouštím filmy jako Tlapková patrola, Máša a medvěd - to jsou milé příběhy, kde někdo někomu pomáhá a vždy všechno dobře dopadne
to Déčko mi někdy přijde až úchylné
@stinga Taky si toho začínám všímat, sporadicky. Koukají se spíš na vybrané pohádky. Ale sem tam teď přes prázdniny jsme to i po dohodě vyply, taky jsem koukala. Ale je fakt, že ostatní děti ty pohádky znají, tak jsem byla nalomená.
@Trojlístek Děkuji.
Někdy je to za cenu obětování mojí kosmetiky a s vypětím všech sil.
@stinga I dysneyovky jsou dost hororový, Kačeři, Rychlá rota, atd. by snad měly být až od 18ti let…
![]()
Pořady detem vybírám, je jedno, jestli decko nebo tablet, případně youtube. Sestra může závidět, že ona tu možnost nemá. Když můžu, deti si taky vsude vyzvedavam co nejdřív. Tvé dítě může být uzkostnejsi, to je povaha. Určitě bych se tématu smrti nevyhybala, pracovala bych s tím.
No a proč se tedato dítě takhle bojí? To je snad zásadní zjistita řešit, ne?
Jako ono přehnaně ochraňovat děti není prospěšné a je fakt, že se to v dnešní době běžně děje.
Tak jak jsi to napsala, tak těžko říct.
Ale pokud nemáte dlouhodobé problémy-se setrou, tak bych se nad jejím názorem minimálně zamyslela.
Ono kolikrát okolí to vidí reálněji než rodič.
@Jana206 Nevyhýbám se, pracuju s ní. Jen se mi nezdálo dobré, aby byla v této situaci přítomná likvidaci a škubání kačen u babičky. Ona ví, že je jíme, bere to jako fakt, ví to od mimina. Jen v tom momentálním rozpoložení jsem chtěla, aby u toho nebyla.
@Sany80s Moje sestra je úplně jiná než já. Svoje děti dala k našim už ve dvou letech a šla do práce, já to tak nechtěla. Ona není spokojená v manželství, hodně se tak soustředila na manžela a na děti už kolikrát neměla sílu. Kolikrát mi vyčte, že mám děti nechat manželovi a jít si kam potřebuju. My máme rodinu dost stmelenou, jsme hodně spolu. Teď má už děti téměř dospělé a realizuje se v práci. To já taky, ale prostě chci být víc i s dětmi i manželem. ![]()
@pst007 píše:
No a proč se tedato dítě takhle bojí? To je snad zásadní zjistita řešit, ne?
Začalo to nechutí chodit do školky, která značně vygradovala. Vím o dalších dvou dětech, které mají také strach, že jim maminku někdo zastřelí. Vím třeba o chlapečkovi, který v mobilu tatínka hraje hru, kde střílí zvířata. Někdy dcera mluví o nějaké strašidelné babce Greny. Co já vím o co jde? Psycholožka mi říkala, že se příčinu velmi pravděpodobně nikdy nedovím, že u citlivých dětí stačí jedna strašidelná věta a jejich veliká fantazie spustí lavinu. ![]()
To je složitý no. Sama určitě poznáš co je pro tvé děti nejlepší. Mám taky dceru 5 let a nedávno taky přišla s tématem umírání a tak. Prostě jsem jí to vysvětlila, že umírají staří lidé a nemocní a že zvířátka nežijí tak dlouho. Bohužel se nám i stalo, že jsme přišli na dvůr krmit slepice a jedna tam ležele natažená. Myslim, že z toho dcera nemá žádnou újmu právě proto, že jsme si o smrti promluvili a nedělali kolem toho žádné tajnosi. Taky nám umřela babička.
@zuza92 Tohle dceři vysvětluju od malička. Až doteď to v pohodě zvládala. V poslední době měla stihomam, že mě někdo zastřelí, zraní. Což nemá s přirozenou smrtí zvířete nic společného.
Ahoj, prosím o nezaujaté názory. Mám dvě děti 8 a 5 let. Třetí rok v práci, doteď jsem pracovala na 3/4 úvazku a brala jsem si děti 2× v týdnu po obědě. Dětem nedávám tablet běžně, nehrají žádné hry v mobilu ani na pc. Koukají někdy na pohádky na D-čku. Mladší dítě už odchodilo druhý rok školky, bohužel začalo chodit domů s tím, že se o mně bojí, že mě někdo zastřelí, že umřu. Rozvinulo se to do značné závislosti na mě, nechtěla jet na návštěvu, jít k tetě, pustit mě na nákup. Přes prázdniny se to zklidnilo, vyhledala jsem psycholožku. Snažím se s ní teď vyhýbat mrtvým zvířatům, tématu umírání aspoň chvíli, než se dá úplně do pořádku. Podle sestry jí tou ochranou škodím. Budu mít už větší úvazek, vypadalo to, že bych si ji mohla brát jen jednou po obědě. Musela by chodit domů 4× v 16:00. Nakonec se mi to podařilo vychytat, bude moct dřív 2×. No a moje sestra mě teď obvinila, že si za potíže můžu sama. Že děti nežijí v realitě dnešní doby a pak jim někdo řekne něco o střílení a ony se s tím neumí vyrovnat. Že se dětem příliš podřizuju, že je moc hýčkám, bráním jim v rozletu a samostatnosti a příliš je chráním před vším možným atd. Je fakt, že nemám hlídání, kolikrát všeho mám nad hlavu. Ale je mi líto, když jsem sama doma, ty děti nevzít domů taky. Co myslíte, fakt jim škodím?