Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:Anonymní píše:Jedině vnoučata, ale já si nedovedu představit, že by o to vůbec někdo mohl mít zájem.
a odkup nekoho jineho z rodiny, kdo by mel zajem?
Delam v realitce a ver mi, ze kazda nemovitost ma svehu kupce
To co vam se nelibi, se jinym muze zdat jako raj na zemi a nejvetsi stesti, co je potkalo! ![]()
alsem píše:Ywett píše: … vyplatit bysme v žádném případě nechtěli. Bohužel se nezeptala dřív.to jste asi opravdu jedini
To nikdo takhle nepřemýšlí? Nebo jsme blbí, že se vzdáváme peněz?bylo by to asi jine, kdyby jste ty penizky nemeli
Ale my se neválíme v penězích, vycházíme akorát. Mně se jen příčí představa, že se někdo jen kvůli mě nehorázně a úplně zbytečně zadluží a stejně bude mít polorozbořenou ruinu ![]()
Edit.: A ještě navíc někdo z rodiny.
Příspěvek upraven 27.01.12 v 12:53
Ywett píše:alsem píše:Ale my se neválíme v penězích, vycházíme akorát. Mně se jen příčí představa, že se někdo jen kvůli mě nehorázně a úplně zbytečně zadluží a stejně bude mít polorozbořenou ruinuYwett píše: … vyplatit bysme v žádném případě nechtěli. Bohužel se nezeptala dřív.to jste asi opravdu jedini
To nikdo takhle nepřemýšlí? Nebo jsme blbí, že se vzdáváme peněz?bylo by to asi jine, kdyby jste ty penizky nemeli
No, urcite to neni zadluzeni zbytecne a navic, pokud to bude polorozborena ruina, cena jiste nebude nejak zavratna!!! ![]()
Ywett píše:
U nás taky rodinný dům a tři dědicové. Dopadlo to tak, že barák se přepsal na jednoho, kterej slíbil, že se postará o babičku i dům. Tečka. Žádný vyplácení, nic. Po 10ti letech se sice od babičky odstěhoval, ale dá se říct, že dům stále jakž takž obstarává.
Upřímně řečeno nechápu to vyplácení peněz - zdědím barák, do kterýho musím narvat hromadu peněz, aby se v něm dalo žít a ještě musím vyplatit sourozence? To někdo dům s takovým břemenem opravdu chce? Švagrová se přiznala, že si chtěla opravit domek rodičů, ale radši si koupila svůj pozemek, protože by nás musela vyplatit. My máme kde bydlet, finančně zvládáme, nemáme dramatické dluhy, s penězma z baráku nepočítáme (proč taky?), vyplatit bysme v žádném případě nechtěli. Bohužel se nezeptala dřív.
To nikdo takhle nepřemýšlí? Nebo jsme blbí, že se vzdáváme peněz?
Jo holka, to je fajn, že vy to tak máte, ale tohle nikdy nevíš, kdy komu rupne v kouli a bude chtít prachy na dřevo. A pak se dohaduj. Ono se to může i sepsat, potvrdit, ale těch sporů a řečí tě to nezbaví. zakladatelka
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…
pannda píše:
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…
No, to taky neni nejjednudossi - rozparcelovat pozemky tak aby byly plus minus ve stejne hodnote by asi byl orisek…
Pokud tedy rodice chteji spravedlivost…
Barca12345 píše:pannda píše:No, to taky neni nejjednudossi - rozparcelovat pozemky tak aby byly plus minus ve stejne hodnote by asi byl orisek…
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…Pokud tedy rodice chteji spravedlivost…
To je můj úsudek, nápad, realita je možná jiná. ![]()
pannda píše:
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…
Právě, já si taky myslím, že by o tom měli rozhodnout rodiče a ne čekat až zemřou. Je jim přes 70 let, jediné s čím přišli už jsem psala. Dostanem to my a sourozence vyplatíme. Nazdar ![]()
Anonymní píše:pannda píše:Právě, já si taky myslím, že by o tom měli rozhodnout rodiče a ne čekat až zemřou. Je jim přes 70 let, jediné s čím přišli už jsem psala. Dostanem to my a sourozence vyplatíme. Nazdar
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…
Tak to nefunguje, neboj… ![]()
Něco podobného. Jde taky o chalupu a nějaké příbuzenstké vztahy. Které zatím fungují na jedničku. A taky se toho bojím, až jednou se začnou tito příbuzní vadit. Jedná se tedy o rodinu mého manžela, takže jakoby mně by to mohlo být jedno. Dokud nepůjde o peníze. Mám tím na mysli ne peníze, které bychom z toho mohli získat (přesně Ywett !!!), ale které by v případě majetnictví bylo třeba investovat jen pro udržení a provoz!!! Protože plně chápu citovou hodnotu toho domu pro manžela, ale … já o to nestojím. A přesně, tak nějak se předpokládá, když už nyní manžel investuje své síly a čas, tak že jednou … (a to jde už o rozdělenou nemovitost co se týče podílů dědictví!!!) Prostě sdílenému majetku, byť v rodině, nevěřím. Socialismus nefunguje. To už bylo ověřeno dějinami. Co mně se týče, taky bych nejradši dala ruce úúúúplně pryč.
Ahoj,
a mluvili jste o tom s ostatními sourozenci? A jak mají staré děti? Třeba by chtěl někdo z nich dům pro své dítě. Babička takhle taky dělila a vyplácelo se, teda ta první část dědictví, té druhé už se všichni vzdali ve prospěch třetího sourozence. Dům nikdo nechtěl, nakonec ho vzal syn pro svého syna (mého bratrance). Máma i teta se vzdali své části a byl klid. Bratranec si dům opravil a teď tam žije.
Já jsem třeba taková, že asi by mi bylo fuk, jestli se liším několika tisíci od jiného sourozence. Udělat z pole, zahrady- stavební pozemek není k zahození a pokud by to nechtěli, zas můžou prodat. Nejhorší je situace, kdy rodiče zvýhodní jednoho a druzí utřou nos, nebo když děti nepodělí a po smrti si to mají sami rozdělit, to je fakt na nože. Takže si myslím, že rodiče by měli za života najít řešení..A mě jedno napadlo…
A ono úplně stačí, když rodový majetek někdo prodá. Jak na něj kouká zbytek rodiny, zejména ten starší. Brácha dostal rodinný pozemek. A prodává ho, protože prostě mu na nic není, nechce tam stavět, orat ho, atd. Nechce ho. (Mně ho nabídl, ale chce za něj prostě moc. Ale to neřeším. je to jeho, když ho prodá za tu částku, kterou chce …
… je to prostě JEHO.) A babička z toho málem dostala infarkt, jak to mohl udělat. Jak mohl prodat kus louky, která patřila její rodině. Nedovedu si představit, kdyby šlo o dům. To bychom (černý humor) rovnou po babičce dědili.
Tohle je vždycky složité a často to dopadne rozhádanou rodinou. Já vždycky říkám, že dědictví je bonus o které se člověk nezasloužil a má být rád, že něco má. Ale na vyplacení nárok je. U nás je to tak, že bratr dostane byt po rodičích a já potom byt po babičce a větší část chalupu - naši chtějí mít vše vyřešené a aby to bylo spravedlivé. Danajský dar - já tu chalupu nesnáším, téměř tam nejezdím, ale táta jí miluje, chce tam mít urnu v okne, až tady jednou nebude. Je to více méně rodinný dům s dost náklady. Taky nastane dilema, prodat neprodat, už vidím, jak říkám kupcům, jak je to pěkný baráček, jen na půdě má tatínek urnu ( to už by nás tam asi rozhodně nepouštěli chodit za ním jako na hřbitov).
Ale všechno budu řešit až to nastane, nemá cenu říkat, co bude teď. Když tam nidko nebude na ten statek chtít jít, tak se to v nejhorším prodá.