Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Trochu JINÁ výchova:)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.4.11 17:57
Holandanka - ahojky, já jsem s tím strašně spokojená…my jsme malému od malička říkali např. než jsme ho přebalili, začali svlíkat, že ted se budeme přebalovat, svlíkat, vysvětlovali od mimina, měli jsme takový druh komunikace, že te'ď je snídaně, tak budeme jíst…já nejsem moc na cukrbliky třeba, tak mi tohle vlastně udržovalo můj monolog, dialog později..a když se dostal do vzdoru cca kolem 1,5 roku, tak jsme začali zjiˇšovat, co s tím, protože jsem se dostávala do stádií, když jsem měla pocit, že ho musím vychovávat ve všem najendou, že když brzy nezačnu, tak nebude jendou vychovaný a musím na všem trvat a že mě musí poslouchat a on samozřejmě ne, že a tak se mi stalo, že jsem ho poprvé plácla, ale ne trošku, fakt silně přes zadeček, já v šoku, on v šoku, já jsem to obulela, že tohle jsem fakt necthěla nikdy dělat, ale ty emoce jsou pak tak silné, je hrozně těžké s tím přístupem se ubránit tomu naštvání, asi člověka dokáže vytočit máloco jako dítě - zejména pokud má pocit, že cílem výchovy je poslušnost dítěte…tak jsme se dostali k rabru (Respektovat a být respektován, čeští autoři, komunikace s dětmi, síce ne pro batolata, tedy nerozebírá konkrétní situace u batolat, spíše už dialogy, ale ty principy jsou aplik. z větší části od malička a hlavně jde o tu filozofii, pak se mi líbila Vychováváme děti a rosteme s nimi (Raising children, raising ourselves) a taky Montessori je úžasné - u nás je dobrá knížka - Pomoz mi, abych to dokázal sám - Olga Zelinková)…není to vždy jednoduché, pro mě na začátku byl fundamentální objev, že se nemusím rozčilovat, když se malý rozčiluje, že můžu zůstat klidná, že když on zvyší hlas, ječí, tak já nemusím…a že více dosáhnu empatií a pochopením toho, co chce než mocensky, že mu budu říkat, jak se má cítit nebo že negativní emoce jsou špatné…je toho hrozně moc, co jsem si uvědomila za ten poslední rok a jsem za to strašně vděčná, neskutečně mě to obohatilo, řekla bych až zachránilo vztah k synovi, ale současně mě ničí věci kolem, když slyším a vidím, jak se s dětmi zachází…Přeji hodně zdaru a doporučuji rabr začít číst brzy, je to dost o zvyku a čím dříve, tím se ti lépe zvykne, pokud tě zaujme samozřejmě. Nechci nic tlačit, pro mě to byla pilotní knížka. Pak jsem jen ještě hledala něco o tom, jak na batolata (montessori) a taky Secrets of the baby whisperer for toddlers. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 21:34
Blandíku, tak to vypadá, že mám v knihovničce všechny knížky z „doporučené četby“, v různém stádiu rozečtenosti 
. Já jsem totiž takový studijní typ 
.
Přečtené zatím Koncept kontinua, Attachment parenting od Sears, Raising our children raising ourselves, Unconditional parenting a Nonviolent communication . Čeká RaR, Secrets of the baby whisperer a Positive discipline-the first three years. A zrovna čtu Playful parenting 
V Unconditional parenting mi trochu chyběly příklady, ale jinak je to knížka, která mě přesvědčila o tom co ano a co ne zatím asi nejvíc. Plná příkladů je právě ta, co čtu teď - Playful parenting, k té se budu hodně vracet. Raising our children se mi hodně líbí „metoda“ SALVE, jen já nemám ráda takový ten americký způsob psaní ve stylu „jeden odstavec teorie a dvě stránky šťastných rodičů popisujících své zkušenosti“. Ale jádro se mi fakt líbilo.
Uvidím, jak to bude fungovat v praxi, ale fakt jsi mě potěšila, že to u vás funguje. Já chodím číst na Noseni deti diskuzi o RaR a tam se schází spíš holky, co jim to moc nefunguje a vrací se k trestům a úplatkům, občas jim do toho vstoupí někdo, kdo vychovává podle antroposofismu, což mě opravdu neuchvátilo. Tak jsem z toho začínala být trochu rozpačitá. Zatím mám představu, čas ukáže, jaká bude realita. Ale to, že prckovi říkám, co budeme dělat, to dělám už taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 22:36
Holandanko, tedy, pání, to jsi toho hodně přečetla a máš dobrou zásobu čtiva, asi nežiješ u nás nebo nakupouješ přes net en knížky? Já jsem se k tomu dostala až po tom roce a půl, jak se malý dostal do vzdoru. Prosím tě - antroposofismus - co to je- tuším to má něco společného s waldorfem? A proč tě neuchvátil, to by mě moc zajímalo…Raising children, raising ourselves - na mě to bylo trošku hodně volné, ale sama na sobě vidím, že se v tomto pořád vyvíjím, takže k tomu možná dospěju. Salve je supr, sice to nedělám, ale podle mě to pomáhá jako prnví berlička, na začátku, než se člověk dokáže vnitřně skutečně vyrovnat s tím, že dítě má své potřeby, vzteká se občas…mě spíše pomohlo právě to pochopení potřeb, asi už ten rok stačila na to, aby člověk se oprostil od těch klasických autoritativních reakcí a pocitů bezmocnosti, když neposlouchá. Jak to člověk přestane očekávat, změní komunikaci tak, že to ani nevyznívá, že neposlouchá, ale je to skutečně interaktivní komunikace dvou lidí a ne jen příkazy a zákazy rodiče, tak těch vypjatých situací hodně ubývá. Koukla jsem na to nošenídětí - přílad - ještě jedna lžika a můžeš jít - ono je to pak těžko, když vlastně se jen aplikuje forma, ale chybí respektujícíc obsah - při skutečném respektu dítěte jej nebudu nutit jíst…mrknu tam. To mě zajímá, co tam píšou, že se vrací k trestům…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 23:00
Blandik V jedné diskuzi uvádíš jméno? Rabr. Snažila jsem se dohledat jestli je to autor a k jaké knžce patří, ale nepodařilo se mi. Můžeš mi poradit?
Holandanka Obdivuhodný výčet knih. Obávám se, že v češtině žádné z nich nebude (má Jak mluvit aby…). No snad se to dá někde stáhnout nebo koupit na ebay 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 23:12
Jenny, rabr je zkratka pro Respektovat a být respektován, dobrá zpráva - je to česká knížka. Jinak Raising children, raising ourselves - je přeloženo jako Vychováváme děti a rosteme s nimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.11 07:46
Blandik píše:
Jenny, rabr je zkratka pro Respektovat a být respektován, dobrá zpráva - je to česká knížka. Jinak Raising children, raising ourselves - je přeloženo jako Vychováváme děti a rosteme s nimi.
Super. Tak rabr mám 
Díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.11 15:29
Blandíku, žiju v Holandsku, můj přítel je Holanďan. Knížky kupuju v angličtině na Amazonu, abych mu mohla podtrhat zásadní pasáže. Máme docela soulad v pohledu na výchovu a oba máme trochu strach, že bez knížek a příruček sklouzneme rychle k tomu, jak nás vychovávali rodiče, což ani jeden nechcem. Jasně, že knížka není samospasitelná, ale aspoň to člověka donutí přemýšlet. Celou knížku by nečetl, když mu ale podtrhám, tak si přečte a pak o tom diskutujem.
Zhruba už víme, co a jak bychom chtěli (nejvíc právě podle Unconditional parenting, Rabr má myslím hodně podobné názory), ale až praxe ukáže. Seš jedna z mála, u koho slyším, že to v praxi opravdu funguje, tak si sem budu časem chodit pro praktické rady, až si nebudem vědět rady
Jinak SALVE se mi líbí hlavně právě jako zastavení. Nadýchnout, vydýchnout, vyjet z těch kolejí, které mám v sobě z dětství a přehodit výhybku na to, jak to opravdu chci.
A ta diskuze na ND - já jsem antroposofismus taky neznala, ale ta holčina nejvíc ze všeho vypichuje „nastavit hranice“ a nediskutovat o nich. To mi do mého pojetí fakt nesedí. Řeší tak vlastně všechno, podle antroposofismu prý děti příčinu a přirozený důsledek chápou až ve 12 letech, tak se jim do té doby musí vymezit jasné hranice, o kterých se nediskutuje. S tím já nesouhlasím, to cos psala ty je mi mnohem bližší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.11 19:23
Holanďanko, koukla jsem jedním okem na nošenídětí - a na té poslendí stránce rozebíraly zavíraní batolat do vedlejšího pokoje, že prý to Rabr doporučuje…tak jsem byla z toho per plex, protože o tom tam není ani Ň…myslím, že některé věci jsou dost nepochopdné. Jinak souhlasím. Knihy nemůžou vychovávat, ale současně je tam tolik moudra, na které bychom při výchově sami nepřišli - mě osobně hodně pomáhají všechny ty vědomosti třeba i zvládnout vzdorující dítě a udržet se v klidu…Ono, když se dítě dostane do vzdoru a nedá se s ním hnout, odmítá základní hygienické činnosti, oblíknotu se, někam jít..pak je to dost těžké…ale ta skutečně respektující komunikace má tu výhodu, že se člověk příliš nedostává do situací, kdy by musel na něčem trvat, aby si zachoval autoritu - k čemuž dochází při vyhrůžkách, zákazech apodobně- tedy plnit nějaké negativní scénáře…kdežto po tom druhém roce nám začaly i dost dobře fungovat dohody a tak stačí říct, že už třeba potřebujeme jít a malý nechce, tak se domluvíme na nějakém limitu (třeba, že ještě 3×oběhne něco, hodí kamínek) a pak už půjdeme …malý třeba ani potom nechce, ale už se nečertí, když se otočím a jdu s tím, že jsme se domluvili, většinou ale sám jde a je to v klidu při té dohodě. Prosím tě, jak se dle Unconditional parenting řeší situace, kdy dítě ve vzdoru prostě něco nechce - třeba se jít umýt? Nebo i obecně by mě dost zajímal přístup podle té knížky, když tě zaujala.
Jinak nám se dítě začíná dostávat znova do vzdoru, je to nechcííí, nebudů, nemám rád, když k nám někdo příjde, tak říká, že ne, babí prýýč, ale to samé dělá i manželovi nebo mě, když příjdem od někud…současně se hodně tulí, kňučí, mazlí..u toho vzdoru mi pomáhá si říkat, že to přejde, že bude zase dobře až je to nutná součást jeho vývoje, že se mu buduje ego a odděluje se jeho „já“. Tak se z toho těším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 10:55
Holandanka Může mi napsat autora Playtful parenting? Našla jsem dvě knihy stejného názvu. Díky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 19:28
Jenny Fields - autor je Lawrence J. Cohen a fakt jí hodně doporučuju, je to kniha plná příkladů z praxe, vlastně se skládá skoro ze samých příkladů.
Blandíku, podle Unconditional parenting ti neporadím nic, protože tam právě příklady nejsou. To je naopak kniha „suchá teorie“, ale je tam právě hodně zdůvodněno proč ne „ty jsi šikulka“, proč ne nástěnky se výkonovýma samolepkama, pochvaly za výkon, time-outy (nevím, jak česky) a tresty. Není to kniha typu kuchařka, kde by se dalo zalistovat a najít, spíš kniha, která otvírá oči a ze které se dá dobře citovat odpůrcům, protože autor má všechno hodně dobře odargumentováno, s literaturou, výzkumy a tak.
A co se týče mytí, zubů… já ještě nemám zkušenosti a asi všechno, co mě napadá tě napadne taky, ale tak namátkou: Výběr - budem se mýt spolu nebo sám? U zubů - já si jdu čistit zuby, jdeš taky nebo jdeš jen se mnou a budeš se dívat? (zuby se teď řešily na jednom holandském fóru a jedna maminka-zubařka k tomu řekla: nejdůležitější je z mytí zubů neudělat válku, neznechutit to dítěti. I když si je v nejhorším případě bude teď mýt každý třetí den nebo třeba týden ne v kuse, je to pořád lepší než aby si do života odneslo pocit, že to je boj, který se vyhrává nebo prohrává). Takže jít příkladem, nenutit násilím, dlouho to nebude trvat. A z Playful parenting mě napadly dva přístupy: jeden tak, aby si dítě neurčilo jestli, ale jak. Takže třeba ho budeš mydlit a bude říkat „rychle, pomalu, teď ruka, teď noha“, nebudeš to určovat ty, ale on, aby měl pocit, že jeho přání je vyslyšeno. Druhý přístup, autor v jednom příkladu popisoval, co použil u svojí dcery, když denně sváděli boj s oblíkáním. Zahrál s panenkama humorný (to je to nejdůležitější) dialog o tom, jak jedna říká druhé, jak ten malý se vůbec neumí mýt a ta druhá jí to vyvrací, že umí, že jen nechce. Zkusit vymyslet, proč nechce (protože chce „vyhrát“, protože chce dělat něco jiného) a přehrát to s panenkama nebo plyšákama. Prý mu to pomůže si tu situaci prožít nanečisto. Možná do toho nějak zasáhne a „vysvětlí“ proč nechce a nebo mu to aspoň pomůže se s tím vyrovnat.
Ale tohle je jen teorie z toho, co jsem zatím přečetla, nevím, jestli ti něco z toho pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 20:00
Asi si k vám budu chodit pro povzbuzení Nejstarší dítě mám staré 5 let a moje krásná předsevzetí jsou už někde v dáli. Na kurzu Rabr jsem byla před rokem a dojmy trochu vybledly. Četla jsem několik diskuzí o výchově, většinou jsou všichni proti tělesným trestům a za chvíli dodají, že když je potřeba, tak samozřejmě plácnou. Mně se nedaří překročit stín vlastních rodičů a změnit mocenský postoj k dětem. Místo plácání používám křik a nemůžu se ho zbavit. Nápad s přehráním scénky je zajímavý, doufám, že si vzpomenu a najdu čas a sílu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 23:13
Holky strašně hezky se čtou vaše příspěvky a dodávají mi přesvědčení se touhle cestou dát. Myslela jsem si, že to půjde samo - tak nějak intuitivně, ale není to tak jednoduché a to mě dost překvapilo, jak rychle člověk sklouzne k něčemu, co vůbec nechtěl (negovat, přikazovat,…). Mám roční holčičku, takže zatím o úplné výchově nelze mluvit, ale myslím, že mám nejvyšší čas se v tomhle aspoň začít pořádně vzdělávat. Takže hned si jdu obejdnat některé z knih, co jste uvedly, Rabr už mám, ale ještě jsem ji neotevřela. Zatím teda ty české a pak snad zvládnu přelousknout i anglicky psané. Ještě jednou díky i za rady, které Blandik dávala v jiných diskuzích - velmi inspirativní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 23:25
Terem - já mám jen jedno dítě 2,5 roku. Podle mě ten základ je v tom, že se na dítě člověk dívá jako na dobré za všech okolností a nehraje si na soudce, jako na něhoko, kdo ví lépe /respektive víme, že víme lépe, ale necháme děti si na to přijít…/. Tento pozitivní pohled na dítě mi neskutečně pomáhá, hlavně mě tak nějak utvrzuje, že ony se ty děti vlastně vyvíjí samy, že není až tak potřeba je omezovat, poučovat, regulovat, drezůrovat…ale současně je nutné jim zprostředkovávat, jak to na světě funguje, jako průvodce…uvidíme, jak to půjde dále. Přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 23:28
Columbia, děkuji. Jsem tady asi týden na miminu. JInak já myslela taky, že to půjde samo a že nikdy neuhodím své dítě, ale po pár dnech prvního vzdoru, jsem se neudržela a plácla dost silně a když si to vezmu zpětně, tak jsem se u toho vzdoru snažila vydírat, manipulovat..takže vůbec nevím, co bych dneska páchala na svém dítěti, kdybych nenarazila na rabr a ostatní…pomohly rozvinout moji vnitřní předtsavu o výchově, ale daly mi nástroje do ruky, pochopení. Tak hodně štěstí, holčička má rok, to tak do půl roku vypoukne, jinak ten respektující přístup se dá i u malých dětí, velmi omezeně, ale můžeš trénovat komunikace typu popis, info, pak se to přidá a dítě si od malička zvyká na komunikační styl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 14:56
ahoj holky, moc poučné a příjemné čtení.děkuji za povzbuzení právě se k nám vloudilo „období vzdoru“…tato diskuse mi byla poslána „z nebe“ popřejme si hodně sil…a pozitivní energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
