Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte holky, to je velmi zajímavá diskuze.
Pravda je, že já jsem zřejmě taky na Elišku přísnější. Prostě od začátku jsem jí dávala na jevo, co smí a co ne. Zatím jsme neměli žádný problém a vlastně ani nevím, jestli používám domlouvací metodu nebo ne.
Holka prostě ví, co smí a pokud něco provede, tak jí důrazně dám na jevo, že to se nedělá. Dcera je zřejmě poslušná, protože zatím nám to stačilo
podotýkám zatím!
Osobně bych řekla, že jsem na ní dost přísná, oproti tomu, jak to vidím u jiných dětí. Když se nechce oblékat, neřeším to s ní. prostě se jdeme oblékat, atp.
Ale já jsem asi taková, protože když jsem kolikráv ve školce viděla, jak se děti chovají k rodičům, tak jsem se bála, že se moje děcko taky ke mě tak bude chovat. Ve školce jsou ty dětičky třeba milionový, ale přijde rodič a dítě se změní a já ne nechápu, jak to ty rodiče můžou vydržet.
Gino , zatím máš miminko, ono to bude časem jiné…ale já děti netluču, jen vyjímečně, když je Véna mimo (teď už teda dlouho ne, už je velký), musela jsem ho plácnout, to bylo jediné, co ho probralo…
Duant , vaši se teda nenudili…
A cos vyváděla ty?
Sabiko , nebyla jsem u vás, tak nemůžu soudit, jen chci říct, že děti se na návštěvě vždycky chovají trochu jinak než běžně doma.
Jo a ještě mě napadlo, Véna měl hodně náročné období vzdoru a dlouhé, skoro do pěti let, a jsem přesvědčená, že kdo viděl pár některých scének, okamžitě mě zařadil do škatulky vyměkklé, neschopné a nedůsledné matky, co svoje dítě nezvládá (ostatně mi to naznačovala nejedna kamarádka a leckdo z rodiny). Samozřejmě jsem výchovu různě přizpůsobovala, ale základní linii jsem rozhodně neopustila, a dneska to nese ovoce a Véna je vychovaný, normální kluk, se kterým se rozhodně nemusím stydět někam jít.
Judycum píše:
Sabiko , nebyla jsem u vás, tak nemůžu soudit, jen chci říct, že děti se na návštěvě vždycky chovají trochu jinak než běžně doma.
Jojo to já chápu,jen jsem psala jakou zkušenost máme my. ![]()
Já to beru já bych také třeba ráda používala jen „domlouvací metodu“ ale prostě se mi neosvědčilo a nebo to prostě jen neumim a jsem šílená horká hlava od mala,já byla taky na „tvrdé výchově“ a jsem zato ráda na rodiče bych nedala dopustit.
Gina108 píše:
Nemám představu, co by můj syn v tomhle věku musel udělat abych ho praštilaJo, až bude starší, a bude si pamatovat, tak uvidíme.
Gino, ještě máš rok a půl na to, abys na to přišla, a garantuju ti, že se takové situace vyskytnou.
Neber to ve zlém, ale maminka pětiměsíčního prcka musí mít nutně jiné názory než matka starších dětí.
Nedokážu říct, jestli je naše výchova domlouvací nebo spíš ta opačná, ale snažíme se děti vychovávat podle našeho nejlepšího svědomí. Ale musím říct, že mám dvě docela tvárné holčičky, takže třebas období vzdoru, vztekání, bouchání sebou o zem neznám. Nebo jsem si ho nevšimla. ![]()
Sabiko , jasně, já to nemyslela špatně, jen že je to trochu složitější, připadalo mi tvoje líčení takové černobílé.Ale já anarchii ve výchově taky nemám ráda, jsou děti, které hranice respektují snado a pak taky ty, kterým se musí vštípit důtazněji.
makina píše:Gina108 píše:
Nemám představu, co by můj syn v tomhle věku musel udělat abych ho praštilaJo, až bude starší, a bude si pamatovat, tak uvidíme.
Gino, ještě máš rok a půl na to, abys na to přišla, a garantuju ti, že se takové situace vyskytnou.
Nedokážu říct, jestli je naše výchova domlouvací nebo spíš ta opačná, ale snažíme se děti vychovávat podle našeho nejlepšího svědomí. Ale musím říct, že mám dvě docela tvárné holčičky, takže třebas období vzdoru, vztekání, bouchání sebou o zem neznám. Nebo jsem si ho nevšimla.Neber to ve zlém, ale maminka pětiměsíčního prcka musí mít nutně jiné názory než matka starších dětí.
Pobavilo mě to bouchání s sebou o zem,to jsem u Sabči taky nepoznala nikdy a Filip!!!!! vidí v obchodě BONBON a už leží,před obědem stojí u mrazáku a řve zmžuuuu nedám a leží a může se vzteknout
![]()
Asi bych měla předeslat, že budu v tomhle tématu nejspíš protivná a bude mě třeba čas od času u:,–(it ![]()
Pět let jsem poslouchala, že jsem nedůsledná, neschopná, moc měkká atd…syn je prostě kluk, navíc živel, zkraje s trochu opožděným vývojem, dlouho trvalo, než dozrál a dalo se s ním domluvit (teď jsem ho popsala koukám děsně, já s ním nikdy problém neměla, na druhou stranu byl a pořád je citlivý, mazlivý, nesobecký), kdybych poslechla všechny rady a tloukla ho, stejně by se nezměnilo nic, byl a je vytrvalý, důslednost jsem si šetřila na opravdu důležité věci…nejvíc mě vytočilo (i jsem to obrečela), když mi maminka bezproblémové, klidné holčičky dávala rady, jak mám Vaška vychovávat, aby byl taky tak klidný a hodný.
To je jen malé vysvětlení, proč mám tendence zastávat se neschopných, měkkých matek. ![]()
Judycum píše:
Sabiko , jasně, já to nemyslela špatně, jen že je to trochu složitější, připadalo mi tvoje líčení takové černobílé.Ale já anarchii ve výchově taky nemám ráda, jsou děti, které hranice respektují snado a pak taky ty, kterým se musí vštípit důtazněji.
Jojo vypadá to tak jako černobíle když jsem to po sobě přečetla celý tak jsem se musela smát
![]()
Výchova to je věda
![]()
Milli malej chodí spát po večerníčku, maximálně po zprávách. Teď o prázdninách i později. Ale když třeba zlobí během dne, a pak třeba řve, když mu zatrhnu tv, tak mu řeknu ať jde do postele. Většinou se tam uklidní, sám pak přijde a je klid. Jsou mu 4,5m roku, takže už pozná kdy jde spát za trest a kdy ne.
Poprvé dostal na zadek až tak někdy ve třech letech. Dřív podle mě nechápe co se děje.
Martina
Sabika píše:makina píše:Pobavilo mě to bouchání s sebou o zem,to jsem u Sabči taky nepoznala nikdy a Filip!!!!! vidí v obchodě BONBON a už leží,před obědem stojí u mrazáku a řve zmžuuuu nedám a leží a může se vzteknoutGina108 píše:
Nemám představu, co by můj syn v tomhle věku musel udělat abych ho praštilaJo, až bude starší, a bude si pamatovat, tak uvidíme.
Gino, ještě máš rok a půl na to, abys na to přišla, a garantuju ti, že se takové situace vyskytnou.
Nedokážu říct, jestli je naše výchova domlouvací nebo spíš ta opačná, ale snažíme se děti vychovávat podle našeho nejlepšího svědomí. Ale musím říct, že mám dvě docela tvárné holčičky, takže třebas období vzdoru, vztekání, bouchání sebou o zem neznám. Nebo jsem si ho nevšimla.Neber to ve zlém, ale maminka pětiměsíčního prcka musí mít nutně jiné názory než matka starších dětí.
![]()
Však to říkám, nikdy člověk neví, jaké povahové rysy jeho prcek dostane do vínku. Určitě bych nepraktikovala tak mírnou výchovu, mít doma dva tři divoké kluky. ![]()
připojím se… ani já nejsem zastáncem plně domlouvací výchovy, a zvlášt ne u malých dětí.
ale myslím, že žádný extrém není dobrý, vyznávám zlatou střední cestu.
džamilu ráda nemám a její názory absolutně nesdílím… podle mého se musí rozlišovat výchovná na zadek a bití dítěte, což považuju za zrůdnost.
myslím že ani ne 2leté dítě nějakou domluvu absolutně není schopné pochopit. prostě několikrát zopakuju, že se něco nedělá, pokaždé více důrazně a pokud se tak stále děje (a zvlášť, pokud je situace nebezpečná, jako např. skákání po stole, kam si vyleze - no jo, je to kluk..), následuje jedna výchovná přes zadeček. vzhledem k plenkám to asi skoro necítí, ale upozorní ho to rozhodně na to, že něco je špatně a maminka chce abych tohle nedělal. když vyhazuje jídlo z talíře na zem, z plezíru, dostane lehounce přes ruku. fakt lehce. a už jsou vidět první výsledky, … vysvětlování, že se jídlo ven nehází nefunguje, opakuju třeba 5× a stejně jde všechno na zem. po plácnutí se zklidní a přestane..
věřím, že časem pochopí, co se mu maminka snaží říct a výchovných ubyde…
dítě potřebuje určit mantinely, kde se smí pohybovat a upřímně, opravdu si nemyslím, že dítěti, které nechápe, že kaku se dělá na nočník, vysvětlím, že je špatné lézt na stůl a skákat po něm. ![]()
taky jsem totho názoru, že ne na každé dítě platí to samé. já mám extrémně vynalézavého, hbitého, rychlého kluka, který se v 15m naučil přes židle vylézat na stůl apod. krotit ho musím, …
věřím, že někdo s extrémně klidnou holčičkou k „zadečkovným“ nemusí vůbec sáhnout
třeba se toho také dočkám!!! ![]()
ad učení věcí - taky jsem si už ověřila, že učit Vojtu něco, na co není zralý, je zbytečnost. několikrát jsem se o to pokusila. výsledek - vyhrál on
novou věc odmítal a pak mě s ní překvapil třeba o týden, 2, 3 později, sám od sebe… věřím, ež tak to bude i s nočníkem.
Sabiko , výchova je věda, je to tak…
Hlavně je to hodně dobrodružná cesta… ![]()
Natašo , vidím to hodně podobně. ![]()
Fakt strašně záleží na dítěti, jaké je…když Dorka chce hrabat v elektrické zásuvce, houknu na ni :„to nesmíš, to bolí“, ona dvakrát vztekla plácne rukou do země a jde si hrát s něčím jiným.A já jen tiše žasnu, protože Vašík v takové situaci spustil řev a vydržel tak dlouho, že už ani nikdo nevěděl, proč se vlastně vzteká.Vašík je pro mě vysoká škola tolerance, otevřel mi v mnohém oči a jsem ráda, že z mých dětí on se narodil jako první. ![]()
p.s. Prababička toho králíka lovila šoufkem, pak ho vykoupala a vyfénovala
![]()
Duant , on to přežil, jo?
Já myslela, kdovíjak vtipné historky máme z Vénova dětství, ale proti tvému bratrovi to je teda čajíček.
Gina108 píše:
Nějak mi utkvěly v hlavě slova Džamily Stehlíkové o tom, jak dítě do dvou let se vůbec nesmí fyzicky trestat, snad to chtěla i nějak uzákonit. Ne že bych Dežomilu úplně žrala, ale v tomhle jí dávám za pravdu. Nemám představu, co by můj syn v tomhle věku musel udělat abych ho praštilaJo, až bude starší, a bude si pamatovat, tak uvidíme.
Tak já mám naprosto přesně vím, co dcera dělala před 2. rokem a na co žádná domluva nestačila, jen jí lísknout po stehně - v autošedačce se prohnula jako luk a nechtěla se za žádnou cenu nechat připoutat, když jsem jí za to pokaždé jednu lupla, tak to po čase vzdala. Známá to měla podobně, ale děti nebije, tak jí děvče jezdí nepřipoutané dodnes. U nás už jen stačí houknout, ale zcela vyjímečně zapomene se zapásovat sama.
Domluvou vychovával manžel a děsně se divil, že ho dcera absolutně neposlouchá, často i dělá, že nic neřekl a přitom ke mně si nic nedovolí, tak jsme si o tom popovídali, on přitvrdil=i jí jednu lupnul a už to na něj nezkouší.
My máme doma hrdého „spratečka“, kterému i když zakážeme ten nejoblíbenější pořad v TV, vyhodíme do popelnice oblíbenou hračku, tak jen vysune spodní čelist, vyloudí pohrdavý úsměšek a ustupovat nám no nedejbože doprošovat se nás nebude. Zato zachrastění šuplíkem s vařečkou má velký úspěch a že už s ní hooooodně dlouho nedostala.