Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja tě chápu, jak se cítíš. Měla jsem to s bývalým podobně. Jeho mamka mi nabídla tykání, dlouho jsem si nemohla zvyknout. S tátou jsme si vykali do jeho poslední chvíle, ale beru to tak, že byl o 40 let starší, jak já. Švagr si s ním tykal, byl jen o pár let mladší než on. U nás to kolikrát sama tchyně naťukla, ale on se k tomu neměl a u toho zůstalo. Já si osobně myslím, že to byla spíš nerovnost mezi ženským a mužským pohlavím, než o věku. A jen tedy musím souhlasit s výše napsaným, většina chlapů nemá moc zábrany a tyká drze po pár setkáních. Moje máma to třeba bytostně nesnáší a naši partneři jí vždycky vykali. Můj ex to třeba nedokázal chápat a několikrát jsme se kvůli tomu hádali, strašně se ho to dotýkalo.
Jak kdy, jak kde, jak v jakém věku.
S ex jsem chodila od 17 a S ex"tchýní" jsem si potykala tak po deseti letech (když jí švagrová řekla, jestli už mi nechce nabídnout tykání, že je to trapný), s ex"tchánem" velmi záhy, nejspíš při první sklence
, ale to už bylo o několik let později.
Teď, když jsme se skoro ve čtyřiceti navzájem představovali s novým partnerem s našimi rodiči ve věku 55-60 let, potykali jsme si všichni navzájem hned, už to tak asi nikdo neprožívá. To bylo „Dobrý den“ a odpověď „Já sem Soňa, ahoj“. No a bylo.
Manzel mym rodicum vyka (jsou studeni cumaci), ja tchanum tykam od svatby svagrove, kdy to nabidli zenichovi a ja holt byla u toho (Jsme spolu s chlapem dele), jejich babicce jsem tykat slusne domitla, je ode me presne na den 50 let a kazdy rok se divi ze mam taky narozeniny, nepoprala mi ani jednou
Pokud bych stala o to jim tykat a byla jedina kdo musi vykat tak to beru pres chlapa at zjisti kde je problem, ale osobne by me vic vyhovovalo jim vykat.
@Anonymní píše:
Ahoj,chtěla bych se vás zeptat na názor. S manželem jsme se letos brali a jsme spolu už spoustu let. Krátce před námi se vdávala i jeho mladší sestra. S nýnějším manželem jsou spolu o dost kratší dobu než my. Krátce po svatbě si začal manžel od švagrové s tchýní a tchánem tykat, já jsem jim stále vykala. Ale to jsem brala v pohodě, protože jsem si říkala, že mi to taky nabídnou po svatbě. Jenže už máme po svatbě skoro půl roku a já si s nimi pořád vykám
Děkuji za odpovědi…. U nás v rodině se vykání taky používalo a já na to byla zvyklá, takže by mi to nepřišlo divné, kdyby tam nebyly rozdíly. Upřímně se necítím úplně konfortně, když se sejdeme na rodinné návštěvě a já jediná vykám. Nemyslím si, že by mě maželovi rodiče neměli rádi. Naopak mi přijde, že máme nadstandardně dobré vztahy, takže o to víc mě to mrzí.
Jak byste to řešili? Nechali byste to být?
Buď ráda. Jestli Ti začnou tchánovci někdy lézt na nervy a budeš je muset někam poslat, jako když najdeš. ![]()
Partner si s mým tátou tyká a mámě vyká. Mamka je děsně konzervativní a tykání mu nenabídla a myslím, že ani nenabídne. Já partnerově mamce i jejímu příteli vykám. I když nejsou zlí, kamarádi to nejsou a jsou starší. Mě dělá všeobecně problém starším lidem tykat. Maminka mojí kamarádky mi nabídla, ať jí tykám a i když ji mám moc ráda, nejde mi to přes pusu.
Já jsem zase třeba obecně vykácí typ. A vykat se mi líbí, ale pouze já někomu, na vykání mě, netrvám. Tchyně mi taky nabídla tykání na svatbě, s tím, ze očekávala, ze ji budu oslovovat mami, tak jak svagrova. No, neslo to, až pak babičko. Vztahy máme Ok.
Takže já bych třeba neřešila a nevadilo by mi to. Jak už tady někdo psal, tipuju, ze švagr si řekl sám.
@catch-22 píše:
Buď ráda. Jestli Ti začnou tchánovci někdy lézt na nervy a budeš je muset někam poslat, jako když najdeš.
No právě pokud se k tobě tchánovci chovají hnusně a tykají ti a ty jim máš jako zdvořile vykat, o to je to horší.
Já jsem každému partnerovi mých dětí nabídka tykání tak po roce. No, křestním jménem mě zatím neoslovuje nikdo, zatím jen takový neurčitý věty jako : můžu ti pomoci?
I když jsem jinak vykaci typ.
@jita22 píše:
No právě pokud se k tobě tchánovci chovají hnusně a tykají ti a ty jim máš jako zdvořile vykat, o to je to horší.
Jak se to vezme a jak to kdo cítí. Za mě se v blízké rodině tyká, takže pokud někomu vykám, tak není blízká rodina. A když není blízká rodina, nemusím se s ním zalamovat, ať už mi on tyká nebo ne. Ale samozřejmě je to o tom, že různí lidé to berou a prožívají různě.
@Lucy75 píše:jé, moje oblíbené téma : Vykání a tykání fakt vydá NA CELOU KNIHU,
jak v práci, tak v rodině…Já zírala, když jsem se v 18 poprvé vdala a přímo na té svatbě manželovi rodiče (moc milí, ale měli už tehdy skoro 50, takže pro mne geronti) říkají při proslovu : A u nás v rodině je zvykem, Lucinko, si tykat a já jsem tvůj nový tatínek a… maminka
no krve by se ve mne nedořezal
jako absolutně jsem si nedokázala představit jim tykat, i když byli zlatí…
nakonec jsem to teda dala
ale u nás v rodině si dodnes třeba říkají přivdané „Babi/babičko, Vy…“
prostě to bylo u nás jinak no..
nakonec jsem obecně spíš tykací typ a asi i tohle mne dost otrkalo, takže i v práci i v rodině si radši tykám… na tvém místě - chápu tě - bych poprosila manžela, aby to rodičům taktně naznačil, že tě to mrzí, mne by to mrzelo (dnes) už taky.. ale jako mladá holka bych to asi brala OK…
Tebe se aspoň zeptali. Já nastoupila do práce a větší geronti mi tam hned drze tykali. A nebyla to rodina.
@catch-22 píše:
Jak se to vezme a jak to kdo cítí. Za mě se v blízké rodině tyká, takže pokud někomu vykám, tak není blízká rodina. A když není blízká rodina, nemusím se s ním zalamovat, ať už mi on tyká nebo ne. Ale samozřejmě je to o tom, že různí lidé to berou a prožívají různě.
Jojo, je to o pocitech. Mě bylo příjemnější tykání, protože vykání jsem vždycky vnímala jako projev úcty, a fakt tam k té úctě moc důvodů nebylo. Naštěstí to teď už řešit nemusím.
@Russet
a ty jim?
já si taky pamatuju ve 20, že mi dvě kolegyně padesátky automaticky díky věku tykaly..
Já jim vykala a oslovovala jménem… extra mne to neuráželo, brala jsem je tehdá jako osoby nad hrobem, což su dnes pro mladé kolegy zas pro změnu já
![]()
PS : tykání jim nabízím během prvního týdne a tykáme si navzájem… fakt na vykání nelpím, ale tohle má každý holt nastavené jinak a mám třeba kolegyni, co si 20let vyká s kolegou v jedné kanceláři ![]()
@Anonymní píše:
Po 15 letech od svatby tchanovi stale vykam. Tchyne mi tak 6 let po svatbe nabidla tykani, kdyz jsem porodila synaTchan je jediny komu v jejich rodine vykam. I rodicum tchyne tykam, vyslovene mi to vnutili hned na svatbe. Manzel uplne vsem v moji rodine tyka hned od svatby. Nemyslim, ze se na mem vykani tchanovi nekdy neco zmeni a ja k tomu tak pristupuju. Nesmel ke mne v sestinedeli, protoze vykam jen cizim lidem. Nebudu se ve stari starat o nikoho, komu vykam. Tecka
No ty jo, ty máš ale mega divný názory
Takže komu netykáš, tak je pro tebe ho@no u cesty jo?
@jita22 píše:
Jojo, je to o pocitech. Mě bylo příjemnější tykání, protože vykání jsem vždycky vnímala jako projev úcty, a fakt tam k té úctě moc důvodů nebylo. Naštěstí to teď už řešit nemusím.
Zvláštní, jak to má každý nastavené jinak. 🙂 já jsem si třeba s tchánem a jeho manželkou začala vykat (i když mi to celkem trvalo, to týkání se staršími lidmi mi dělá problém), ale s manželovou matkou, ač mi to několikrát nabízela, nikdy. Nesedly jsme si a tykání je pro mě výraz společných zájmů a takové ‘blízkosti’. Nejde o to, že bych jí zrovna tímto odstrkovala, ale prostě mi to ‘nejde přes pusu’.
@Anonymní píše:
Po 15 letech od svatby tchanovi stale vykam. Tchyne mi tak 6 let po svatbe nabidla tykani, kdyz jsem porodila synaTchan je jediny komu v jejich rodine vykam. I rodicum tchyne tykam, vyslovene mi to vnutili hned na svatbe. Manzel uplne vsem v moji rodine tyka hned od svatby. Nemyslim, ze se na mem vykani tchanovi nekdy neco zmeni a ja k tomu tak pristupuju. Nesmel ke mne v sestinedeli,protoze vykam jen cizim lidem. Nebudu se ve stari starat o nikoho, komu vykam. Tecka
To jsi tchána teda ale potrestala ty brďo ![]()
Tebe bych fakt chtěla mít za snachu ![]()