Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosímtě a o co v těch vašich hádkách konkrétně šlo? Ono se jich mohlo dotknout i to, že si kritizovala jejich způsob života a výchovy.
Přítel byl zvyklý, že doma nic nedělal. Jen seděl u pc, neměl žádné povinnosti. Tohle se snažil praktikovat i teď, tak jsme se trošku chytli, že takhle to nepůjde, že mi musí doma pomáhat a já kolem něj nebudu skákat, protože nejsem jeho máma, ale partnerka.
Nic s tím neuděláš. Mám to v bleděmodrém ale s manželem a mými rodiči, tedy hlavně s matkou. Prostě jí nesedl a i kdyby se na hlavu stavěl tak ona ho ráda mít nebude. Někdy si říkám, že by se snád i potěšila kdyby umřel a já zůstala vdova
Cokoli jí o něm řeknu, tak je špatně. Přitom je to skvělý chlap a jsem s ním už x let. Ale dle ní je to asi to nejhorší co mně mohlo potkat a mám pocit, že by dala přednost jakémukoli jinému nastavení - klidně i kdybych byla rozvedená, svobodná matka, vdova… prostě cokoli jen abych nebyla s ním
Co asi jediné mohu poradit je, probrat s partnerem aby zkusil ventilovat vaše problémy s někým jiným, kdo není z rodiny aby neměli detailní přehled a před rodinou spíše říkat ty pozitiva.
Přenesené informace často udělají paseku. Nevíš, co přesně bratr rodičům řekl. Možná si i přisadil či věci překroutil. Možná jim bratr řekl, že jsi o nich říkala, že neuměli vychovat syny nebo něco horšího…pak bych chápala, že jsou uražení. Asi bych si s nima na rovinu promluvila a zjistila, co jim kdo skutečně řekl. Přece jenom je dobré mít v rodině dobré vztahy nebo se o ně aspon pokusit…
Říkala jsem mu to, byl na bratra naštvaný, už mu nic neříká, ale nemohl vědět, že zrovna bratr je taková sketa a dokáže tohle udělat.
A jaképak zase? Něco mi uniklo?
Já se s nimi o tom chtěla pobavit, jenže oni na mě vůbec nereagují. Když jim přítel řekl, že bych to ráda s nimi vyřešila, prý už není co.
@Anonymní píše:
Přítel byl zvyklý, že doma nic nedělal. Jen seděl u pc, neměl žádné povinnosti. Tohle se snažil praktikovat i teď, tak jsme se trošku chytli, že takhle to nepůjde, že mi musí doma pomáhat a já kolem něj nebudu skákat, protože nejsem jeho máma, ale partnerka.
Nj tohle bývá klasický problém matek - když partnerka po synačkovi chce aby něco dělal a neseděl jen u PC. A ještě oblíbené je vaření, kdy např nevaří nebo vaří jinak než matka - je jsou věci co se prostě neodpouštějí
Překvapivě ale pokud synaček něco doma dělal a teď si najde partnerku co dělá vše sama a on má klid, tak to problém není a otročina partnerky se bere jako pozitivum ![]()
No tak se naučte komunikovat tak, abyste se neustále nehádali, zejména pokud je to tak, že jsi ta kdo „vyhrává“, protože trošku submisivnějšího partnera zatlučeš do země a vyčítáš mu všechny jeho výchovné nedostatky.
https://uloz.to/!FuiyEcWo4/nenasilna-komunikace-ocr-pdf
A partner se nyní chová jak, snaží se, přiloží ruku k dílu?
Pokud ano, je to fajn a neřešila bych už uražené rodiče. A pravda je, že je to váš život, vaše starosti. Neroztrubovala bych je po okolí.
Nebojte se, nepůjde o žádné fyzické násilí…
Mně je 20, příteli 21. Loni jsme se po tříletém vztahu přestěhovali spolu na byt. Do té doby, kdy jsme spolu chodili a trávili čas jen o víkendu, bylo vše super. Přítele rodiče se ke mně chovali hezky, dokonce i o mně hezky mluvilo a šlo vidět, že náš vztah s přítelem podporují
Jenže to se nelíbilo přítele bratrovi, jehož přítelkyně nebyla až zase tak oblíbená jako já. Po tom, co jsme se spolu s přítelem sestěhovali, vyšlo najevo spoustu nedostatků v jeho výchově a bohužel jsme se tak i často hádali o tom, že to, co dělá, není ok a pokud to tak bylo u jeho rodičů, ve společném životě to tak být prostě nemůže. Když jsme se takhle občas pohádali, přítel si jednou za čas postěžoval bráchovi - což mu nemám za zlé, já se taky potřebuji vykecat a tak většinou píšu mamce a nebo kamarádce
No, jenže brácha to vzal jako příležitost, jak mě shodit a tak vše, co mu přítel řekl a postěžoval si na mě, řekl rodičům. Ti na mě změnili názor a odmítají se mnou jakkoliv komunikovat. Zamilovali si teď přítelkyni od přítelova bratra a já jsem pro ně vzduch. Přítel se snažil rodičům vysvětlit, že hádky jsou ve vztahu normální, a že je to pouze náš problém, ale oni mu na to řekli, hlavně tedy jeho máma, že ho psychicky týrám a nelíbí se jí to.
Jsem z toho špatná… Bavila jsem se o tom s mou mamkou, s kamarády… všichni mi řekli, ať na ně kašlu, že mám svou rodinu a oni, ať se klidně postaví na hlavu. Jenže to se snadno řekne. Od přítele slýchám narážky na svatbu, takže předpokládám, že mě dřív nebo později požádá o ruku a já si nedovedu představit, že bych měla na svatbě tyhle lidi a pokud ano, tak by se přetvařovali
Jak byste se chovaly, řešily tuhle situaci?