Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Týrání v dětství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
rachelgreen
28.8.24 09:27
- Citovat
- Upravit
28.8.24 09:28
@Bytsamsebou píše: Více
To neni vychova, to je tyrani, a kazdemu soudnemu cloveku dojde, ze to spravne neni. Nechapu ze partneri tech lidi tam ty deti k tem tchanovcum pusti. Kdybych vedela ze partnera mlatili rodice v detsvi tak ze musel utect z tomu, deti bych tam nikdy nepustila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 09:48
@Janča6 můžu se zeptat, jak tvá matka obhajila hozeni 8měsíčního miminka do bazénu? Zajimal by mě její motiv, protože mi uniká.
Příspěvek upraven 28.08.24 v 10:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 09:50
@Martina84 píše: Více
8měsíčního. No její reakce na všeobecné zděšení byla: „No co, ať se naučí plavat.“ A udělala to fakt bez předchozího varování nebo jakéhokoliv náznaku. Prostě se s ní mazlila a najednou šup!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 10:30
@suzka1 píše: Více
mne velmi pomohlo, když jsem v terapii pochopila, že to není „statečnost, že s tyrany udržuju kontakt a snažím se z nich udělat dobrou babičku a dědečka“, ale regulerní traumatická závislostní vazba a pouto, kterým jsem si dále ničila život svůj i své rodiny.
Takže jak se píše přede mnou. Bič a pryč…
Statečnost je zachránit si život, ne si držet vztahy s někým, kdo tě brutálně týral.
A ano… na děti to přenášíš i skrze ten kontakt. Děti vidí, cítí, jak to tam je a bylo.
Mrzí mne, že jsem za rodiči nezaklopila poklop při odchodu z domu.
Jako prarodiče za nic nestáli (i to jejich ťuťu ňuňu), zbytečná ztráta zdraví, času, všeho… nakonec nám jako rodině bodli do zad takovou kudlu, že zapla´tpánbůh za to, že jsem se pak konečně probudila.
A jako důkaz zákeřnosti se o pár let později matka ozvala s nesmyslným vyhrožování žalobami, když zjistila, že můj muž by ji mohl platit peníze na důchod. Neskutečný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 10:34
A buď si jistá, že chování se nemění. Mne dítěti ostříhali vlasy bez mého svolení a ještě zapírala matka očividné… ne, čtyřletá dcera si opravdu sama neustřihla culík. Když jsem ji dotlačila k přiznání, urazila se prý já mohla za to, že měla hnusný vlasy.
Ne, neměla hnusný vlasy, jen matka nenáviděla celý život, když někdo neměl účes alá hrnec.
Párkrát s nimi byly děti o samotě, dvakrát jsem pro plačící jela předčasně, protože tam už nechtěly být, zprvu byli schopni říct, že je to proto, že babka s dědkem po sobě furt štěkají… později v dospělosti mi řekly i pár věcí, které se velmi podobaly mé výchově.
Ne, nemění se.
A když rodiče nejsou na dohled, děje se přesně to, co tobě v dětství. Mrzí mne to… ale nevěřila bych v zázračná prozření psychopatických rodičů. Šlo jen o několik návštěv, bohudík, ale stejně. Mrzí mne to dodnes. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 12:46
@Janča6 píše: Více
Magor, zasloužila by taky varování hodit do vody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 12:49
@Anonymní píše: Více
Nedávala bych děti pokud nutne nepotrebuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.24 14:09
Taky jsem si prošla v dětství týráním. Odvážné je se těm lidem postavit a odstřihnout je i přes výhrůžky, zastrašování, psychické vydírání a manipulaci. Ne se s nimi dál stýkat, prohlubovat si trauma, vystavovat možným emočním následkům svoje dítě a dál jim dělat fackovacího panáka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.24 07:06
Můj děda byl násilník, co celý život tátu mlátil. Ten se s ním pak absolutně přestal stýkat i když na mě byl ťuťu ňuňu.
Já z toho žádné trauma nemám, a upřímně jsem ráda, že člověk, který ubližoval mému rodiči v mém životě vůbec nefiguroval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.24 11:41
@hani28 píše: Více
Jenže, ono je to těžké soudit, kór když bydlíte kousek od sebe. V dospělosti už na nikoho ruku nevztáhl. Každé týrání je jiné, každý jedinec je jinak odolný. A jak říkám, většinou tito tyrani za x let dojdou k prozření a ke vnoučatům se chovají diametrálně odlišně. Samozřejmě, minulost nikoho neomlouvá a záleží na každém z nás, jak se ke všemu postavíme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.24 11:48
Můj děda pracoval na statku a jen chlastal. O své děti neměl zájem, chtěl jen klid. Kolikrát se na Štědrý den ožral už v 17:00 hod., byl agresivní a nakonec se pochcal a šel spát. Jakmile se narodila vnoučata, přestal pít a věnoval nám veškerý svůj volný čas, naučil nás hospodařit, sekat a brousit kosu, dříví, vozil nás na kolečkách, sranda byla, milovala jsem ho. Nikdy na nikoho z nás nezvýšil hlas.
Někteří chlapi by měli mít děti později, třeba až v 40,50 letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
29.8.24 12:07
@Bytsamsebou to, že se změnil tvůj děda opravdu neznamená, že násilníci dojdou k nějakému zázračnému prozření. Navíc tyhe typy mají milión a jeden způsobů jak ponižovat, ubližovat a manipulovat i bez fyzického násilí. Na tebe možná děda hlas nezvýšil, ale čím si tam procházeli rodiče ani nemusíš vědět. Máš na to zkreslený pohled nedospělého dítěte.
Zakladatelko, když pro ně chceš babičku a dědečka, tak tam občas zajdi, ne často, ne na dloho a nikdy ani na minutku děti nenechávej z dohledu. Určite je nedávej „na hlídání“.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@Vada
Tak samotné bych je tu určitě nenechala. To bych se strachy zbláznila.
A jak je psáno výše, jasně k vlastním dětem se mohl chovat jinak a k vnoučatům také jinak. Ale jak bych mohla vědět, že mu nehrábne když tam nebudu?
Dokud jsem neměla děti, tak jsem si to zas tak neuvědomovala, rozhodně jsem věděla, že to chování není normální, ale říkala jsem si, že zas tak hrozné to asi není. Dokud jsem nedostávala zpětný pohled od manžela, který měl krásný dětství, bez mlácení a nadávek a to jsou 4 kluci, co prý pořád dělali jen neplechu
Na terapie jsem začala chodit, protože jsem nechtěla předávat ten vzorec dál, protože i já umím na děti zařvat. Ale rozhodně si to neomlouvám tím, že za to můžou ony (tak to bylo v dětství - za všechno jsme mohli my).
Jak je psáno výše. Ano terapeut neudává směr, jen svůj pohled na věc. Do ničeho mě nenutí.
Bohužel sám konstatuje, že rozbourat tyhle vzorce z dětství jsou na delší běh. A je to fakt.