Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Udělala jsem chybu? Odchod.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.7.17 07:34
Já moc nechápu, jak někdo stihne půl roku po odchodu od manžela už bydlet u jiného přítele. Kde je nějaká fáze seznamovaní, hlavně kvůli dítěti bych se hned nehrnula s někým bydlet.Pak to takhle dopadá, ani nevíš jestli jsi spokojená. Manželství už asi nezachráníš, nového přítele zřejmě nemiluješ, když máš pochybnosti, těžko radit, já bych byla raději sama než s někým o kom pochybuju, ale každý člověk je jiný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.17 07:38
Nepodlehala bych nejakemu pocitu, o kterem si myslite, ze je mozna laska k exmanzelovi. Spíš bych zapracovala na lasce k sobe samé. Chcete se snad v životě trápit? Jste ten sebemrskačský typ, který potřebuje, aby s ní chlap trochu zametal, aby ho mohla milovat? Protoze tak to trochu vypadá. Možná kdyby Váš partner na Vás taky trochu kašlal, nebo dělal nedostupného, musela byste trochu bojovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.17 07:42
A jinak myslet na ex je normální. Já jsem po rozchodu, kdy jsem s ex byla 7 let, na nej myslela jeste rok…ale to neznamena, ze jsem ho milovala. Vazim si ho, mam ho rada, ale vztah s nim nebyl možný. Myslete na to, proč jste se rozešli. Zbytecne nemyslete na minulost. Zacnete se venovat necemu produktivnímu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.17 07:48
Chováš se hrozně nezrale. Rozbiju rodinu, protože se s mužem nedomluvíme (co nějaká poradna, snaha si ho udržet atd.? - vztah je PRÁCE!), a pak zjistím, že to s novým není stopro a zase bych táhla ze vztahu… to jako REALLY? Myslíš vůbec na to dítě, co mu děláš?!
V první řadě si TY zajdi někam do poradny, aby Ti pomohli přijít na to, co je v životě důležité. A jak by měly vypadat priority (např. dítě na prvním místě). A že stoprocentní vztahy jsou jen v románech. A že období, kdy se Ti podlamujou kolena a jsi vztahem pohlcená, trvá jen nějakou dobu, a pak nevyhnutelně opadne (jako u Tebe s mužem), a pak pro roky života je podstatné to OSTATNÍ, co ten druhý má. (Což muž asi moc nemá.)
Nedá se nic dělat, musím to říct na plná ústa: Chováš se rozmazleně, sobecky a nerozumně. S TÍM musíš něco udělat, ne se svýma partnerama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SiriusGG
27.7.17 08:10
@Anonymní píše:
Jsem jiz 7 mesicem od manzela, bydlim u pritele, ktery mi dava mnohem vice lasky, pozornosti, opravdu me miluje, hlavne je tedy spolehlivy.
Znáte se pár dnů a už jsi kvůli němu opustila manžela, rozbila rodinu dítěti a bydlíte spolu s novým týpkem? No, tak to je docela silná káva.
Počáteční zamilovanost je strašně nebezpečná věc a u tebe už vyprchává. Brzo začneš vidět chyby na novém příteli, začne ti lézt krkem, nebude už tolik „pozornosti“ jako dříve a budeš se utápět ve špatných pocitech za to co jsi provedla svému dítěti. Skvělé vyhlídky do budoucna 
Zkus více používat hlavu. 
Měli jste pracovat na vztahu s manželem, né to řešit takto.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.7.17 09:04
Zakladatelko jako bys psala o mne před 4 lety. Stalo se mi skoro to stejné, odcházela jsem s 2 letou dcerou k priteli, ale znali jsme se asi 3/4 roku. Manžel byl pěkný sobecek, vše se změnilo po narození dcery, vztah s nim byl vyčerpávající, byl na mě hnusny, nepomohl, sám si kupoval drahé věci, zajímalo ho hlavně sekání trávníku, leštění auta, fotky z jeho mega drahého fotbalu, peníze a další, co už jsem rada zapomněla. Měli jsme postaveny barák..proste jsem to nedala a rozvedla se.,než být furt ve stresu. Měla jsem štěstí, z přítele je teď manžel, přístup oproti ex naprosto jiný a čekáme miminko, první dceru zbožňuje, i ona ho a máme se dobre. Dcera svého otce vida, ma ho rada..Jsem rada, ze jsem to takto udělala, ale asi jsem spis výjimka. Držím palce.
- Citovat
- Upravit
27.7.17 13:25
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, predem se omlouvam za anonym… ale jiste me pochopite a doufam, ze i omluvite.Jsem jiz 7 mesicem od manzela, bydlim u pritele, ktery mi dava mnohem vice lasky, pozornosti, opravdu me miluje, hlavne je tedy spolehlivy. Je mi s nim hezky a opravdu mi nic nechybi, vzdy se dokazeme na vsem domluvit, raduje se z malickosti a vzdy je tu pro me. Je uplny opak meho manzela, ktery mi venoval pozornost maximalne, kdyz po mne neco chtel ( naoplatku ). Ac jsem ho i pres tohle vsechno milovala, tak bezny zivot s nim vubec nefungoval, on byl stale pryc, jen sliboval, nikdy tu nebyl pro nas, vzdy byl na prvnim miste on, ale i presto se ke mne choval mile, nebyl zly, jen proste neochotny a nespolehlivy. Nedokazala jsem s nim zit a kdyz jsme sli od sebe, coz bylo hlavne z meho popudu, uz odchod z domu byl pro me opravdu tezky ( navic mame dite ), vnitrne jsem vedela, ze odchazim i presto, ze nechci, stale jsem verila, ze se neco v nem probudi a bude jiny, ale nic. Asi mesic na to, mel jinou partnerku a zil naprosto jiny zivot, pode neho skvely. Ja ac mam ted vse, stale myslim na manzela, stale mi to je lito a boli to, prijdu si hrozne vuci svemu priteli, se kterym ted ziji, protoze on nas opravdu miluje, me a i dite, ja svym zpusobem jeho taky, ale kdybych ho milovala na 100%, preci bych se netrapila exmanzelem. Prosim, hlavne nepiste, ze se trapim jen kvuli tomu, ze si nasel jinou. Tim to opravdu neni…Nevim jak postupovat… odejit a risknout, ze prijdu o nekoho, kdo se ke mne chova tak krasne pro neco, co se stejne nestane?
No trapis se a asi i trápit budeš. Prave proto tady píšeš. Jak tu take někdo uvedl, tak mi nepřijde ze jsi pro záchranu manželství udělala vse co slo i třeba ta poradna. Proto si nemůžeš rici udělala jsem pro záchranu vse, ale opravdu to neslo zachránit. Kdybys udělala pro záchranu maximum a ono to nevyšlo, tak v tomto směru budeš mít ciste svědomí. A k tomu novému příteli.7 měsíců je fakt hrozně málo. A jak myslíš, ze by se k tobě mel pritel chovat po tom co vse si mu vylicila o svém ex? Píšeš ze se chova presne naopak a to je snad logické neee? Nebo cekas ze se bude chovat jako tvůj ex? Ted jde jen o to jestli se tvůj přítel tak chova přirozeně nebo to je jen projev jeho zachranovatelskeho syndromu.Jak tu už bylo uvedeno mela by sis jasne určit priority v životě. Dle mého jses nekde, kde vůbec nemáš byt. Alespon v této chvili.Dle me by mel člověk do nového vztahu vstupovat s vyresenou minulosti a v uplne jinem psychickem rozpoložení nez jses ty. A novy vztah by se nemel zatěžovat tím původním což u tebe evidentně není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.17 13:50
@Anonymní píše:
Oodejit a risknout, ze prijdu o nekoho, kdo se ke mne chova tak krasne pro neco, co se stejne nestane?
Nech vybrat je, řekni jim na rovinu, že nevíš koho chceš a potřebuješ ať rozhodnou oni - toto je jediné řešení, když nevíš s kým chceš být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.17 15:53
To chce cas. Tak nejakou dobu jste spolu zili, a nejakou dobu trva nez se uplne s tim srovnas. Ale je to jen pocit ted na chvili. Problemy se samy nevyresi a pokud ex nic nezmenil, nezmenil by se ani vas vztah, zase bys s nim nechtela zit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.17 16:02
@Anonymní píše:
a co ať si daj chlapci střídavou péči? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, predem se omlouvam za anonym… ale jiste me pochopite a doufam, ze i omluvite.
Jsem jiz 7 mesicem od manzela, bydlim u pritele, ktery mi dava mnohem vice lasky, pozornosti, opravdu me miluje, hlavne je tedy spolehlivy. Je mi s nim hezky a opravdu mi nic nechybi, vzdy se dokazeme na vsem domluvit, raduje se z malickosti a vzdy je tu pro me. Je uplny opak meho manzela, ktery mi venoval pozornost maximalne, kdyz po mne neco chtel ( naoplatku ). Ac jsem ho i pres tohle vsechno milovala, tak bezny zivot s nim vubec nefungoval, on byl stale pryc, jen sliboval, nikdy tu nebyl pro nas, vzdy byl na prvnim miste on, ale i presto se ke mne choval mile, nebyl zly, jen proste neochotny a nespolehlivy. Nedokazala jsem s nim zit a kdyz jsme sli od sebe, coz bylo hlavne z meho popudu, uz odchod z domu byl pro me opravdu tezky ( navic mame dite ), vnitrne jsem vedela, ze odchazim i presto, ze nechci, stale jsem verila, ze se neco v nem probudi a bude jiny, ale nic. Asi mesic na to, mel jinou partnerku a zil naprosto jiny zivot, pode neho skvely. Ja ac mam ted vse, stale myslim na manzela, stale mi to je lito a boli to, prijdu si hrozne vuci svemu priteli, se kterym ted ziji, protoze on nas opravdu miluje, me a i dite, ja svym zpusobem jeho taky, ale kdybych ho milovala na 100%, preci bych se netrapila exmanzelem. Prosim, hlavne nepiste, ze se trapim jen kvuli tomu, ze si nasel jinou. Tim to opravdu neni…
Nevim jak postupovat… odejit a risknout, ze prijdu o nekoho, kdo se ke mne chova tak krasne pro neco, co se stejne nestane?