Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Trojlístek píše:
Děti jsou Já já já, jsou egocentricke bytosti. Pokud se v tom podporuji, tak v dospělosti egoisti. Dva semestry vývojové psychologie na VŠ. Na to jsem nepřišla já.
Takže mluvíš o výchově, ne o tom, že dítě se narodí egocentricke, protože to je hloupost.
@stock píše:
Takže mluvíš o výchově, ne o tom, že dítě se narodí egocentricke, protože to je hloupost.
Je to vývojová fáze. Touhle fázi si projde většina děti. V podstatě je to takto předurčeno. Pokud se s dítětem správně nepracuje, tak z něj obyčejne vyroste egoista.
@stock píše:
Takže mluvíš o výchově, ne o tom, že dítě se narodí egocentricke, protože to je hloupost.
Ty jo, Trojlistek mo nesedi, ale tady souhlasim. Dite se narodi a ma na zreteli pouze a jedine sve potreby (jinak by neprezilo) a empatii a uvedomenj ostatnich bytosti a jejich potreb prichazi az casem.
@Anonymní píše:
@vokishka Jo kdybych aspoň věděla že to fakt pomůže… Ale takhle mám ale strach že o syna definitivně přijdu. Manžel mu už před tim hrozil ústavem, pasťákem a všem možným a syn vyhrožoval že mi pak manželovi zničil život a mě by už nikdy nechtěl vidět.
strašlivý…
Ale o syna přicházíš už teď, tak jak tak.
Možná je dobrý něco řešit, dokud mu ještě není 18, protože potom už s tím neuděláš vůbec nic.
Pokud ústav doporučuje i psychiatr (jaký ústav??), asi je čas.
Nenech se vyhrožováním držet v neřešitelné situaci.
@Anonymní píše:
@Trojlístek Manželova výchova vypadá takhle - neuděláš si úkol vezmu ty mobil, neuklidíš si po sobě fajn ale do té doby půjdeš jen do školy, jinak nikam. Řekl jsi sprostě slova, 3 měsíce nedostaneš žádné kapesné, odmlouval si mě matce učitelce napíšeš na celý prázdný sešit už nikdy nebudu odmlouvat atd. U své dcery už praktikuje i fizicky tresty, dvakrát jí dál facku. I když jeho dcera už není malé dítě, tak manžela skoro vůbec neposlouchá. Chtěl fizicky trestat i syna a dost jsme se kvůli tomu hádali, já jsem mu dala jasné najevo, že jakmile si na syna něco dovolí, ho okamžitě s oběma synama opustím.
Zakladatelko, představ si, že řekneš v práci sprosté slovo, a proto nedostaneš 3 měsíce žádný plat. Přijde ti to fér? Nebo šéf řekne něco, s čím nesouhlasíš, začneš s ním diskutovat, a za trest musíš napsat 100× „Nebudu odmlouvat šéfovi“. Je to spravedlivý trest?
Vaše výchova je ve stylu „držet hubu a krok“, vlastní názory či nespokojenost nejsou dovoleny. Vy jste se pokusili toho kluka zlomit, ale na to je on moc silná osobnost. Teď je v ofenzívě, naučili jste ho, že se musí poslouchat ten silnější, hlasitější. A on to praktikuje na spolužácích a svojí rodině.
Chyba je především ve výchově, myslím, že s láskyplnou výchovou a porozuměním by syn takové problémy neměl. Nevím, jestli léčebna může pomoci, jestli ti tam syna „opraví“. Především se musí změnit nastavení v celé rodině, syn je jen jedním haprujícím kolečkem. Brzy možná začnou haprovat i jiná kolečka, viz dcera. Rodinná terapie by stála za zkoušku. Kdyby syn mohl žít u nějakých příbuzných by možná také bylo řešení.
Až bude mít syn někdy světlou chvilku, zeptej se ho, co by si přál. Co mu leze na nervy, co by se muselo změnit, aby se cítil dobře. Ptej se i konkrétně, třeba z něj něco k zamyšlení vypadne.
@stock píše:
Takže mluvíš o výchově, ne o tom, že dítě se narodí egocentricke, protože to je hloupost.
Taky jsem v nejrůznějších knížkách o výchově narazila na to, že dítě se skutečně rodí sobecké a ty batolecí nebo i pozdější sobecké projevy jsou naprosto normální a přirozený vývoj.
@krajta píše:
Spíše vidím obrovský problém v tobě jako v matce. Agresivní a sprostý není ze dne na den, chyba bude ve špatné výchově, za kterou vděčis sama sobě
.
Ja s tim uplne nesouhlasim. Nepisu o sobe, tak prosim anonym. Mamcina kamaradka mela nekolik deti vlastnich a 2 v pestounske peci od pomerne utleho veku (od skolky). Vsechny deti naprosto v poradku, jen jeden (pestounsky) pres veskerou snahu agresor, napadal a ohrozoval rodinu a okoli a jako bonus hodne narostl.. Pak v 9.tr. vzal na tu kamaradku nuz, nastesti skoncil u vyhrozovani. Nakonec ho po velkem vnitrnim boji dlouhodobe umistila, netusim, kam sel pak, k nim uz se nevratil. Ona z toho byla spatna, protoze si s nim uzila pres 10 let velkych problemu a moc se snazila, omezovalo to celou rodinu, ale nakonec zvolila zbytek rodiny
.
@pet p píše:
Taky jsem v nejrůznějších knížkách o výchově narazila na to, že dítě se skutečně rodí sobecké a ty batolecí nebo i pozdější sobecké projevy jsou naprosto normální a přirozený vývoj.
On ten egocentrismus při nějakém výchovném záseku může klidně přetrvat až do dospělosti.
Takže ten dospely jedinec je nejen sebestredny (egocentricky) ale i egoisticky (sobecký).
Dítě bez JÁ JÁ JÁ (jáství) by nepřežilo.
Miminka vlastně na sebe zcela egocentricky od narození upozorňují pláčem, že něco potřebují. A nepřestanou, dokud to nedostanou.
Pokud nedostanou (chladná výchova, kojenecke ústavy), tak dochází k tomu prvnímu záseku k základnímu uspokojení potřeb.
Jak biologických, tak pocitu bezpečí a sounáležitosti.
Takhle od mala se to může podělat.
Příspěvek upraven 14.11.22 v 17:57
@Anonymní píše:
Ja s tim uplne nesouhlasim. Nepisu o sobe, tak prosim anonym. Mamcina kamaradka mela nekolik deti vlastnich a 2 v pestounske peci od pomerne utleho veku (od skolky). Vsechny deti naprosto v poradku, jen jeden (pestounsky) pres veskerou snahu agresor, napadal a ohrozoval rodinu a okoli a jako bonus hodne narostl.. Pak v 9.tr. vzal na tu kamaradku nuz, nastesti skoncil u vyhrozovani. Nakonec ho po velkem vnitrnim boji dlouhodobe umistila, netusim, kam sel pak, k nim uz se nevratil. Ona z toho byla spatna, protoze si s nim uzila pres 10 let velkych problemu a moc se snazila, omezovalo to celou rodinu, ale nakonec zvolila zbytek rodiny.
Od školky může být bohužel pozdě.
Vysvětlení výše.
Ale silná to žena.
@Pučálkovic.Amina píše:
Zakladatelko, představ si, že řekneš v práci sprosté slovo, a proto nedostaneš 3 měsíce žádný plat. Přijde ti to fér? Nebo šéf řekne něco, s čím nesouhlasíš, začneš s ním diskutovat, a za trest musíš napsat 100× „Nebudu odmlouvat šéfovi“. Je to spravedlivý trest?
Vaše výchova je ve stylu „držet hubu a krok“, vlastní názory či nespokojenost nejsou dovoleny. Vy jste se pokusili toho kluka zlomit, ale na to je on moc silná osobnost. Teď je v ofenzívě, naučili jste ho, že se musí poslouchat ten silnější, hlasitější. A on to praktikuje na spolužácích a svojí rodině.
Chyba je především ve výchově, myslím, že s láskyplnou výchovou a porozuměním by syn takové problémy neměl. Nevím, jestli léčebna může pomoci, jestli ti tam syna „opraví“. Především se musí změnit nastavení v celé rodině, syn je jen jedním haprujícím kolečkem. Brzy možná začnou haprovat i jiná kolečka, viz dcera. Rodinná terapie by stála za zkoušku. Kdyby syn mohl žít u nějakých příbuzných by možná také bylo řešení.
Až bude mít syn někdy světlou chvilku, zeptej se ho, co by si přál. Co mu leze na nervy, co by se muselo změnit, aby se cítil dobře. Ptej se i konkrétně, třeba z něj něco k zamyšlení vypadne.
Absolutne demagogicke srovnank… pokud to chces srovnavat musis volit neco co je nevhodne v praci… a ne priklady, ktere v praci nikdo resit nebude…takze si predstav, ze v praci budes 3× za sebou pred zajaznikem pomlouvat sveho zamestnavatele… nebo diky tve chybe opakovane firma prijde o zakazku…- tak za tebou sef jiste prijde, sedne si k tobe a rekne „a Aninko nase mila, vidim, ze te neco trapi a proto ses uchylila k takovemu chovani/ jiste jsi chybovala jen proto, ze jsi prepracovana a ve stresu…vubec se na tebe nezlobim, mam te bezpodminecne rad a kdyz uz to neudelas zvysim ri oremie, abys videla pozitivni motivaci“
![]()
@Anonymní píše:
Ja s tim uplne nesouhlasim. Nepisu o sobe, tak prosim anonym. Mamcina kamaradka mela nekolik deti vlastnich a 2 v pestounske peci od pomerne utleho veku (od skolky). Vsechny deti naprosto v poradku, jen jeden (pestounsky) pres veskerou snahu agresor, napadal a ohrozoval rodinu a okoli a jako bonus hodne narostl.. Pak v 9.tr. vzal na tu kamaradku nuz, nastesti skoncil u vyhrozovani. Nakonec ho po velkem vnitrnim boji dlouhodobe umistila, netusim, kam sel pak, k nim uz se nevratil. Ona z toho byla spatna, protoze si s nim uzila pres 10 let velkych problemu a moc se snazila, omezovalo to celou rodinu, ale nakonec zvolila zbytek rodiny.
Jistě, ale tady budou lidi, co s ADHD a poruchami osobnosti nemají žádné zkušenosti, dokolečka hejtit matku a obviňovat ze špatné výchovy. Což jí opravdu v dané situaci nepomáhá. A to je přesně důvod, proč já a můj syn své ADHD před veřejností tajíme. Ty odsudky a nepochopení společnosti prostě pořád trvají.
@Anonymní píše:
Jistě, ale tady budou lidi, co s ADHD a poruchami osobnosti nemají žádné zkušenosti, dokolečka hejtit matku a obviňovat ze špatné výchovy. Což jí opravdu v dané situaci nepomáhá. A to je přesně důvod, proč já a můj syn své ADHD před veřejností tajíme. Ty odsudky a nepochopení společnosti prostě pořád trvají.
Jestli jsem to dobře pochopila, tak ADHD je porucha diagnostikovatelná pomocí magnetické rezonance, tj. jde o určité fyziologické změny v určitých částech mozku. Naopak porucha osobnosti se vyvíjí pod vlivem okolí, tedy především pod vlivem rodičů, výchovy (viz kniha Podminované dětství). Nebo to tak není?
Opravdu tady v té diskuzi někdo obviňoval matku za to, že má její syn ADHD? Diskuzi čtu průběžně a toto si nevybavuji.
@Trojlístek píše:
On ten egocentrismus při nějakém výchovném záseku může klidně přetrvat až do dospělosti.
Takže ten dospely jedinec je nejen sebestredny (egocentricky) ale i egoisticky (sobecký).
Dítě bez JÁ JÁ JÁ (jáství) by nepřežilo.
Miminka vlastně na sebe zcela egocentricky od narození upozorňují pláčem, že něco potřebují. A nepřestanou, dokud to nedostanou.
Pokud nedostanou (chladná výchova, kojenecke ústavy), tak dochází k tomu prvnímu záseku k základnímu uspokojení potřeb.
Jak biologických, tak pocitu bezpečí a sounáležitosti.
Takhle od mala se to může podělat.Příspěvek upraven 14.11.22 v 17:57
Něco opravdu potřebovat není egoismus.
V dnešní době víme jistě, že děti se rodí s různými temperamenty – tedy s různými zásadními osobnostními rozdíly, které pak v několika ohledech ovlivňují to, kým se stanou a jak žiji svůj život. Víme také, že prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ovlivní osobnost dítěte, jeho volby a způsob života. Vrozené vlastnosti spolu s prožitými zkušenostmi budou tím, co bude společně formovat dítě
Nicméně zničila jsi koncept egoismu. Protože pokud jsou VŠECHNY činy egoistické, koncepty ztrácejí svou hodnotu. Je tedy zbytečné diskutovat o egoismu v pojmech, o kterých mluvís.
Samozřejmě, že tohle se netýká děti, které jsou trošku jiné. Tam je potřeba trochu jiného přístupu a proto je potreba a na místě profesionální pomoc.
@sakota píše:
Ty jo, Trojlistek mo nesedi, ale tady souhlasim. Dite se narodi a ma na zreteli pouze a jedine sve potreby (jinak by neprezilo) a empatii a uvedomenj ostatnich bytosti a jejich potreb prichazi az casem.
To ano, ale ne u všech to projde tou výchovou, i když třeba dobrou, do nějaké přijatelné fáze či podoby.
@pet p píše:
Jestli jsem to dobře pochopila, tak ADHD je porucha diagnostikovatelná pomocí magnetické rezonance, tj. jde o určité fyziologické změny v určitých částech mozku. Naopak porucha osobnosti se vyvíjí pod vlivem okolí, tedy především pod vlivem rodičů, výchovy (viz kniha Podminované dětství). Nebo to tak není?
Opravdu tady v té diskuzi někdo obviňoval matku za to, že má její syn ADHD? Diskuzi čtu průběžně a toto si nevybavuji.
No… Třeba termín psychopatie se dnes již nepoužívá, dnes se mluví o poruše osobnosti. Na rozdíl od sociopata to má psychopat rozdaný už od narození.