Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tofifea píše:
Jsem očekávala praktický návod. Jako nejaký příklad. Když se ožene po matce, nebo je agresivní vůči sourozenci, že školy chodí hlášky, jak šikanuje - tak jak, když se něco takového stane?
Je potřeba se synem hodně kowmunikovat. I preventivně. A asertivně. S láskou a respektem.
@Anonymní píše:
@Trojlístek Manželova výchova vypadá takhle - neuděláš si úkol vezmu ty mobil, neuklidíš si po sobě fajn ale do té doby půjdeš jen do školy, jinak nikam. Řekl jsi sprostě slova, 3 měsíce nedostaneš žádné kapesné, odmlouval si mě matce učitelce napíšeš na celý prázdný sešit už nikdy nebudu odmlouvat atd. U své dcery už praktikuje i fizicky tresty, dvakrát jí dál facku. I když jeho dcera už není malé dítě, tak manžela skoro vůbec neposlouchá. Chtěl fizicky trestat i syna a dost jsme se kvůli tomu hádali, já jsem mu dala jasné najevo, že jakmile si na syna něco dovolí, ho okamžitě s oběma synama opustím. Moje výchova vypadá tak že se snažím řešit skoro všechno kompropisy a domluvou. To mi bylo od syna útlého dětství vyčítáno celou rodinou a všemi učiteli. Jeho otec ho měl od našeho rozvodu každý druhý víkend, pak se oženil měl nové dítě a syna si od té doby bral jen jednou týdně po škole do cukrárny, nebo někde kde to měl rád. Takže se na něho vykašlal a samozřejmě to na syna mělo zlý dopad. Když byl syn starší tak se zas on vykašlal na svého otce a nikam s ním chodit nechtěl a já ho do toho ani nenutila. Řešila jsem jeho problémy samozřejmě pak i s jeho otcem, ale ten mi pořád jenom říkal co mám dělat a na to jsem teda zvědavá fakt nebyla. Chtěla jsem aby se konečně vzchopil a byl zase jeho táta. Ale on měl pořád jen výmluvy, že má moc práce a novou rodinu, jako kdybych já snad byla bez práce a měla jen syna.
Taková vychova v 16?!
![]()
@sakota píše:
@Trojlístek @pet p 4,5. Podezreni na adhd. V kolektivu ho vidam, mam nadprumernou zoetnou vazbu od ucitelek (pracuji ve stejne skolce jako on chodi) a proste ne, jede si svoje, progres minimalni. Ale to tady resit nemusi. Ja jen oponuju, ze zvlast u deti s nejakym problemem to proste neni tak jednoduchy jako „chovek se k ditezi s repsketem, laskou a podporou“ a dite bude uzasny a slunickovy a vsechny problemy vyreseny a bude kopitovat dobry vzorce. Protoze to tak proste neni, samo o sobe to nestaci (i kdyz je to zaklad, to vubec nezpochybjuju a mne osobne prijde zbyzecmy o tom psat knizky, neb to povazuju za normalni), ale proste to neni tak jednoduchy jako delejte tohle a vsechno bude dobry
Taky nechci plevelit diskuzi, ale ještě zareaguji. 4,5 je hodně brzo na to říkat, že je to cholerik nebo mu dávat jiné podobné nálepky. Mozek se vyvíjí až do cca 18-20 let (v brzkém dětství je ale vývoj nejrychlejší, pak se to zpomaluje). To, že v tomto věku je např. výrazně míň empatický, výrazně víc vzteklejší apod. než ostatní děti, vůbec neznamená, že se to později nesrovná! Každé dítě má to tempo vývoje mozku jiné. Je dobře, že respektující přístup považuješ za základ.
A jinak co se týká dětí s adhd, tak co jsem z literatury pochopila, může pro ně být autoritativnější přístup vhodnější než respektující (ale to asi taky záleží na konkrétním dítěti).
Ještě mě napadá otázka autenticity. Dítě potřebuje autentickou reakci. Pokud to v tobě vře a máš chuť s něčím třísknout, ale navenek zachováváš ledový klid a hraješ divadýlko s klidným hlasem a tichou mluvou, není to autentické. Dítě to cítí a může na to reagovat ještě větším podrážděním (tím ale samozřejmě nechci říct, že se nemáš ovládat a máš začít mlátit věcmi kolem sebe!)
@stinga píše:
no víš - to jsou takové ty chumláčkové rady zvenčí, od lidí, kteří to nezažili
Je to tak.
@Tofifea píše:
Platí tyhle knížky i pro psychopaty a další poruchy, s kterými se člověk již narodí?
Porucha je asi něco jiného než psychopatie? ![]()
@Zeoli píše:
Proč? Psychická nemoc není v pořádku, nebo ano?
Může být i získaná.
@pet p dik. Ja se nechfi hadat nebo zpochybnovat, mas pravdu ve spouste veci. Malej je ve spec. tride, cekaji nas dalsi vysetreni a tak, proste snaha je, vysledky zatim ne. Ja jsem naopak cetla a slysela, ze adhd potrebujou fakt hodne hodne moc lasky a podpory, pac oni vedi, ze zlobi a delaji spatny veci, ale neumi se ovladat a pak se boji, ze nebudou milovany. No. Nebudeme plevelit. Dik za postrehy ![]()
@Anonymní píše:
@pet p Ne to fakt nechce, to bych ho tam musela doslova dotáhnout, navíc kdyby tam byl nedobrovolně tak by to ani nemělo cenu. Žádný normální pokec u nás už neprobíhá, jak se syna normálně zeptám jak se má, v tom lepší případě mě ignoruje, v tom horší začne mluvit sprostě. Zeptám se ho chce k snídani, obědu, večeři, jeho odpověď je mi to u prd… Snažím se s ním mluvit o věcech, lidech co má rád, jeho odpověď že se mnou o tom bavit nechce, že tomu nerozumím, ok tak mu řeknu aby mi to vysvětlil mluvil o tom on. Jeho odpověď že má na práci lepší věci. K těm věcem co tuším že by ho mohli trápit, s ním mluvím citlivé, snažím se ho povzbudit. Syn mi ale začne vyloženě sprostě nadávat, že se chovám jako kra… Že ho pořád otravuju, ať se radši starám o mladšího syna.
Není na drogách?
@Anonymní píše:
Holky, moc prosím nedělejtu tu z celkem závažné poruchy potvrzené několika odborníky, nějakou bezvýznamnou blbost. Bohužel si jsem vědoma, že mám na té poruše velký podíl víny.
Bere kluk nějaké prášky?
@Anonymní píše:
@Aglája75 Moc děkuju. Ten dopis je skvělý nápad, zkusím to. Koníčky má, chodí s kamarády hrát fotbal, rád jezdí na koloběžce, pak dělá různé aktivity na internetu. Ale nemá žádného trenéra a ani nějaký mužský vzor.
Nemá DOBRY muzsky vzor, chceš napsat?
@Anonymní píše:
Tak je pravda že mám strach, jak to dopadne s mladším synem. Ale tohle je zas jiná situace než s manželem, tady si nedokážu vybrat mezi starším a mladším synem. Popravdě nevím jestli spolu něco mají, tráví spolu teď dost času. Tak teoreticky to možné je, jen bych se bála reakce manžela.
@Anonymní píše:
Tak je pravda že mám strach, jak to dopadne s mladším synem. Ale tohle je zas jiná situace než s manželem, tady si nedokážu vybrat mezi starším a mladším synem. Popravdě nevím jestli spolu něco mají, tráví spolu teď dost času. Tak teoreticky to možné je, jen bych se bála reakce manžela.
Kolik je mladšímu?
Padlo to tu uz? Prijde mi to jako hranicni porucha osobnosti. U nas v rodine se to vzdalene mihlo a diagnoza probehla rozhodne brzo, nekdy behem puberty.
Ja se teda psychiatricke lecebny zastanu, byla jsem na lecebnem pobytu kvuli uzkostem a rozhodne si neumim prestavit, ze by tam nekdo neco jen tak pasoval, aniz by se na to prislo. To bude misto od mista. Me naopak naucila spoustu veci, tak nejak jsem se odrazila ode dna a zacala chtit neco delat. Terapie rozhodne neni zbytecna vec. Zvazila bych to, ale optarne. Jak u nekoho s hranicni poruchou ztratis duvery, tezko se to napravuje.
Celkove se tady toho moc nereklo tak je tezky neco detailneji radit.
Nečetla jsem vše. Kolik je mu přesně. Vybavuji si pár let zpátky celkem elegantní řešení. Nechci tedy psát diagnózu chlapce, o kterém píši. Jeho chování hodně narušovalo chod rodiny a nemělo dobrý vliv na mladší sourozence, určitým způsobem je ohrožoval. Rodiče mu zajistili bydlení v jejich bezprostřední blízkosti. Chlapec to určitým způsobem velmi ocenil, ano, jasně i využil v tomto věku, ale byla to vzájemná dohoda, která ho určitým způsobem nakopla. Je to x let zpátky, vůbec netuším, jak dále vyvíjelo, ale svého času zafungovalo velmi dobře. Prosím anonym, nepíši o sobě, jinak poprosím o smazání.
@jahuhudka @Trojlístek Můžu se zeptat, jak staré máte děti? Že působíte tak přesvědčeně, že vám by se nic takového stát nemohlo. Byly byste podobně drsné i k matce dítěte s poruchou příjmu potravy, drogově závislého, s depresí?
Zeptejte se ho a proberte to s jim. Je už velkejj. Dostane pocit, ze muže o sobe rozhodnout a muže to s vama probrat.