Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smutek každý prožívá jinak v jiné intenzitě a jinak dlouho, není žádné pravidlo jak to dělat. O babičku se nebojte, ženy jsou neuvěřitelně silné, když musí a smrt partnera, zvlášť v pokročilém věku zvládají lépe než muži. Moje babička, když ovdověla, tak to vypadalo tři měsíce že ukončí svůj život, dědeček je po smrti už mnoho let a babička žije klidně dál. Nezazlívejte své mamince, že se po pohřbu opila, pro spoustu lidí, kteří zařizovali pohřeb je to způsob jak se dostat z „automatického režimu co ještě zařídit“ do prožití smutku.
@Anonymní píše:
Nechápu to. Ve čtvrtek. Před pár hodinami. Neni tu. Proč? Jsem sr…, že nedokážu mluvil s mamkou, jeho dcerou. Nejde to. Vidím jak, babička je úplně na dně, byli na sebe hodně vázání a dlouho to bez něj nedá…nechápu to. Včera ho odvezlo ARO na JIP… namja říkala, že ji ani nepozná,,ptál se kdo jsi?
Nepoznával, nemohl dýchat, ležet stát. Sotva ho unesli. Den předtím spadl, upadl a nemohl se zvednout. Včera večer rodina volala ARO, nemohl dýchat… Prý ho dělila minuta od smrti. Doktor nadaval, že nezávolali dřív. ale děda nechtěl, už od nemocnice zpět znovu. chodil na vyšetření a to bylo vše. Kdyby doktor věděl, že dýchat nemohl už po obědě a ne hodinu předtím než ARO přijeli. Včera se navecerel a pak…zástava srdce.Do pr… proč? Hodný člověk. Sportovec celý život. Nechápu to. Pustili ho přes několika měsíci z interny se dnou jeho stav se horšil…
Zjistili mu před lety dnu, šlo to…držel diety, vše, byl cily. Po opuštění z nemocnice loni ke konci roku, kde mluvil že zemře se jeho stav i nálada zhoršila. Doktor nejdřív tvrdil, že je to špatný a pak ho pustili, že je to o. k. tak kde. To jsme?!
Doma se psychicky dál do kupy. Zase chtle žít.Poslední dny už nezvládal WC a plinky nechtěl, do nemocnice také ne…ač já jediná trvala na tom aby ho vzali i přetoze nechce aby ho tam dotáhli.
Oteklé ruce i pak už tvar. Ač měl léky které měly zabral bylo to jen horší, než předtím. Babička je na dně, byli na sebe hodně fyxovani a asi brzo odejde…je to hrozný říct, ale víme to všichni. A já jsem sr… Breicm když volám s mamkou, přitom slýcham od známých, je ti třicet vzpamatuje se,Co dělat? Nechápu to. Přijde mi to jako sen, něco co není pravda a zase se objeví…totalni pohodar, flegmatik a sportovec, který kdyby mohl běhá na hřišti dodnes.
Omlouvám se za chyby, mám oteklé oči, v noci jsem nespala…
Ahoj, ani nevíš jak ti rozumím, u nás to bylo něco podobného, jen zřejmě asi i horší. :/ minulý rok 23.1 mi zemřela babička, po dlouhé hospitalizaci na ldn - nemohla sama chodit, učili ji, platili jsme na to extra paní co ji rozchodila, babička často si už vše pletla, ted by ji bylo 83 let, ale jinak vnímala všechno, moc jsem ji milovala..ldn bohužel na asi 3 týdny zavřeli, protože byla chřipková epidemie, tak tam nikdo nesměl, telefon u sebe neměla, takže kontakt nebyl žádný, všude absolutně neochotný.. babička to bohužel vzdala, protože jak se ji to pletlo, se zřejmě domnívala, že jsme se na ni vykašlali.. No to už nám nikdo nepoví, překvapení to bylo pro všechny, bylo to daleko složitější než ti tu líčím, ale co k tomu, bohužel už tady není
Vím ale, že na nás pohlíží shora, kde je ji dobře a hlídá nás všechny.. na podzim 8.10 mi zemřel otec, 57 let, hodně špatný zdravotní stav, který neléčil, ale věřil, že se prostě nic nestane, špatné srdce, játra apod, hodně pil.. druhá rána ve stejný rok..do teď s tím nejsem srovnaná a kdo ví kdy budu.. člověk začne už doufat, že další rok bude lepší a to mi opravdu připomíná tvého dědu dle článku. bohužel 9.1.2018 zemřel přítelovi děda, vzalo mě to daleko víc než jeho, přemýšlí hodně logicky, stejně jako jeho babička - dědovo manželka.. 79 let, ještě v létě běhal do 3 patra v bytovce - doslova běhal, na chatě si vše opravil, vše udělal, v 75 letech se proletěl stíhačkou a skočil padákem. Téměř zdraví člověk. V listopadu mu nebylo nějak dobře, prostě klasicky na chřipku a od dr se už nevrátil, podezření na leukémii.. Domů ho pustili někdy 15 prosince, dojížděl denně na injekce, stav se hodně zlepšil, ale tělo bylo už pak tak oslabené, že dostal zápal plic a na silvestra ho vezli do nemocnice, 6.1 jsme dostali sms, že děda umírá, at přijedeme.. už mu píchali morfium a my věděli, že to je v háji.. poznal nás, zamával, ale téměř nemluvil. Naposledy co jsme ho viděli, pak už s ním chtěli být jen synové a babička. Někdy to je opravdu nespravedlivé a je jedno jestli žiješ zřízenej nebo nezřízenej život, každý máme nějaký plán a ten shora nám ho plní.. Na to se nedá opravdu co říct, posílám hodně sil, at je trochu lépe co nejdříve to půjde a neboj se, určitě na tebe také hledí a je mu dobře. ![]()
@Anonymní píše:
Nechápu to. Ve čtvrtek. Před pár hodinami. Neni tu. Proč? Jsem sr…, že nedokážu mluvil s mamkou, jeho dcerou. Nejde to. Vidím jak, babička je úplně na dně, byli na sebe hodně vázání a dlouho to bez něj nedá…nechápu to. Včera ho odvezlo ARO na JIP… namja říkala, že ji ani nepozná,,ptál se kdo jsi?
Nepoznával, nemohl dýchat, ležet stát. Sotva ho unesli. Den předtím spadl, upadl a nemohl se zvednout. Včera večer rodina volala ARO, nemohl dýchat… Prý ho dělila minuta od smrti. Doktor nadaval, že nezávolali dřív. ale děda nechtěl, už od nemocnice zpět znovu. chodil na vyšetření a to bylo vše. Kdyby doktor věděl, že dýchat nemohl už po obědě a ne hodinu předtím než ARO přijeli. Včera se navecerel a pak…zástava srdce.Do pr… proč? Hodný člověk. Sportovec celý život. Nechápu to. Pustili ho přes několika měsíci z interny se dnou jeho stav se horšil…
Zjistili mu před lety dnu, šlo to…držel diety, vše, byl cily. Po opuštění z nemocnice loni ke konci roku, kde mluvil že zemře se jeho stav i nálada zhoršila. Doktor nejdřív tvrdil, že je to špatný a pak ho pustili, že je to o. k. tak kde. To jsme?!
Doma se psychicky dál do kupy. Zase chtle žít.Poslední dny už nezvládal WC a plinky nechtěl, do nemocnice také ne…ač já jediná trvala na tom aby ho vzali i přetoze nechce aby ho tam dotáhli.
Oteklé ruce i pak už tvar. Ač měl léky které měly zabral bylo to jen horší, než předtím. Babička je na dně, byli na sebe hodně fyxovani a asi brzo odejde…je to hrozný říct, ale víme to všichni. A já jsem sr… Breicm když volám s mamkou, přitom slýcham od známých, je ti třicet vzpamatuje se,Co dělat? Nechápu to. Přijde mi to jako sen, něco co není pravda a zase se objeví…totalni pohodar, flegmatik a sportovec, který kdyby mohl běhá na hřišti dodnes.
Omlouvám se za chyby, mám oteklé oči, v noci jsem nespala…
Dovol mě ti vyjádřit upřímnou soustrast. Cítím s tebou a rozumím tvému hněvu. Byl jsem na tom úplně stejně před necelými dvěma roky. To mě bez varování a rozloučení takto opustila partnerka (necelých 43). Nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak mělo být. Den před tím jsme si odpoledne dali obvyklou pusu a ráno už jsem měl stejně nateklé oči. Je to bohužel součást života. A taky jsem si říkal, proč musela ona, když tady po tom světě chodí tolik svi. í. Nemůžeš bohužel dělat vůbec nic. Drž se a mysli na něj jen v tom nejlepším.