Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@asdf001 píše:
@sirikit Jsme nejlepší kamarádi. On mě říkal hodně osobní a rodinné věci. Takové věci, které kdyby řekl jen tak někomu, tak by se mu za to smáli, i když on by se jim ubránil. Já žádnou potřebu nemám. Já mám pouze přirozenou potřebu začlenit se, což je součástí hlubinné psychologie. Stejně staří mě neberou, tak jsem rád, že mě berou alespoň někteří mladší. Chodili jsme spolu ven cca. čtyři dny v týdnu, dobře jsme spolu vycházeli a říkali jsme si hodně osobní věci. Tak těžko asi najednou z ničeho nic přestane.
To neni jiste. Dvanactilete dite nema hranice tak vymezene, citlivost informaci vnima jinak. Sveri se tam, kde to v danou chvili poklada za schudne. Za par dnu muze na tebe bez problemu zmenit nazor.
Tak přijmi fakt, že už asi z jeho strany nejlepší kamarádi nejste. Pochop, že v jeho věku se tohle dost mění a on nemůže za to, že ty jsi se na něj tak upnul. Ve vašem věku jsou prostě 4 roky obrovský skok. On je ještě dítě.
@Svetluska.Lulu To teda pochybuji. Já mám už dávno i ve dvanácti dlouhodobě stejné názory na lidi kolem a ty se mění jen po nějaké náhlé události. Stejně tak i na obecné věci (kouření, drogy, politika, Sýrie, terorismus, globální oteplování). Tak nevím proč by měnil názor po ničem.
@asdf001 píše:
@Svetluska.Lulu To teda pochybuji. Já mám už dávno i ve dvanácti dlouhodobě stejné názory na lidi kolem a ty se mění jen po nějaké náhlé události. Stejně tak i na obecné věci (kouření, drogy, politika, Sýrie, terorismus, globální oteplování). Tak nevím proč by měnil názor po ničem.
On není ty. Každý jsme jiný.
@asdf001 píše:
Tak nevím proč by měnil názor po ničem.
protože je to ještě dítě a v jeho věku je to ještě zcela běžné
přijde mi, že s tou chápavostí sám sebe dost přeceňuješ ![]()
@pikola Kdo je dítě, to je velmi sporné. Pokud to bereme dle mezinárodních zákonů, tak do 18, pokud dle českých zákonů tak do 15, dle německých do 14, dle nějakého psychologa (nevzpomenu si na jméno) dle typu myšlení do 11. Je to různé. Ale mě čtyři roky jako rozdíl nepřipadají. Mně spíš přijde, že je rozdíl mezi mnou a ostatními 16. Oni se třeba o něčem baví skrz metonymii, přirovnání a já to vůbec nechápu, zato od 12 letých všechno chápu
@asdf001 píše:
@Svetluska.Lulu To teda pochybuji. Já mám už dávno i ve dvanácti dlouhodobě stejné názory na lidi kolem a ty se mění jen po nějaké náhlé události. Stejně tak i na obecné věci (kouření, drogy, politika, Sýrie, terorismus, globální oteplování). Tak nevím proč by měnil názor po ničem.
Ale to by nebylo nic divného, kdyby na tebe změnil názor. V jeho věku to není neobvyklé. Nemůžeš lidi kolem sebe posuzovat podle sebe. Nejsme všichni stejní. On není jako ty. S tebou je to poměrně složité, jsi dost komplikovaný. V mezilidských vztazích se pohybuješ jak mimozemšťan. To lidi kolem tebe odrazuje. A nebylo by nic divného, kdyby to odradilo i toho tvého kamaráda. Proto ti tady radíme (a opravdu v dobrém) pomoc nějakého psychologa, který by ti pomohl realitu pochopit a orientovat se v ní.
@asdf001 píše:
@Svetluska.Lulu To teda pochybuji. Já mám už dávno i ve dvanácti dlouhodobě stejné názory na lidi kolem a ty se mění jen po nějaké náhlé události. Stejně tak i na obecné věci (kouření, drogy, politika, Sýrie, terorismus, globální oteplování). Tak nevím proč by měnil názor po ničem.
Promin, ale tohle neni argument, spis jadro problemu. Dospivanim se pohled na svet prirozene meni, logicky tedy i zpusob, jakym vnimame lidi kolem sebe. To neni nic proti tobe, jen se snazime rict, ze konec vaseho pratelstvi nemusi byt zpusoben treti osobou.
On je pro tebe nejlepsi kamarad, dost mozna jsi byl i ty nejlepsim kamaradem. Znate se od leta, pak prisla skola, zajmy, krouzky. Treba se stalo to, ze je kluk najednou kamarad s vrstevniky, a tebe zacina vnimat jinak.
Za tim nemusi stat despoticky rodic.
@asdf001 píše:
Mně spíš přijde, že je rozdíl mezi mnou a ostatními 16. Oni se třeba o něčem baví skrz metonymii, přirovnání a já to vůbec nechápu, zato od 12 letých všechno chápu
A to ti nepřijde divné? Řekněme, že ti tvoji vrstevníci jsou už dál. Umí už nějak pracovat s metaforou, u dospělého jedince je to pak již zcela normální. Napadlo mě… nevyslovil někdy někdo ohledně tebe… Aspergerův syndrom?
@asdf001 píše:
Já nejsem žádný pochybný živel! Já jsem nikdy nic neukradl, nikdy jsem nefetoval, nikdy jsem nekouřil, nikdy jsem neměl alkohol! Kdopa jiný v mém věku nikdy neměl alkohol???
nikdy neříkej nikdy
No nic, hodin jak na kostele… mé tělo už touží po regeneraci, jdu chrnět ![]()
@asdf001 píše:
@pikola … Mně spíš přijde, že je rozdíl mezi mnou a ostatními 16. Oni se třeba o něčem baví skrz metonymii, přirovnání a já to vůbec nechápu, zato od 12 letých všechno chápu
Víš, nechci být zlá, ale možná je tohle klíčová informace. Už podle toho, co tu píšes, jsi opravdu hodně jinde, než tvoji vrstevníci.
Pokud tě sikanuji… možná není úplně „známkou punku“ se s tebou kamarádit a být s tebou vidan, pokud si člověk chce - a to teeneger rozhodně chce - udržet dobrou pozici v kolektivu.
Možná se i ten dvanáctiletý někam posunul a změnil úhel pohledu.
A možná v tom případě jsou rodiče - na které on se ale ostatně ani nevymlouva - jenom vítané alibi.
Fakt nevím, co ti poradit.
Ze všeho nejlíp opravdu toho psychologa, jak už tu někdo radil.
Protože nepřítel není „tam někde venku“, i když to by bylo mnohem jednodušší.
Nepřítel je mnohem blíž. Úplně nejblíž. Drž se - a fakt zkus po někom kouknout. ![]()
@Svetluska.Lulu píše:
Promin, ale tohle neni argument, spis jadro problemu. Dospivanim se pohled na svet prirozene meni, logicky tedy i zpusob, jakym vnimame lidi kolem sebe. To neni nic proti tobe, jen se snazime rict, ze konec vaseho pratelstvi nemusi byt zpusoben treti osobou.On je pro tebe nejlepsi kamarad, dost mozna jsi byl i ty nejlepsim kamaradem. Znate se od leta, pak prisla skola, zajmy, krouzky. Treba se stalo to, ze je kluk najednou kamarad s vrstevniky, a tebe zacina vnimat jinak.
Za tim nemusi stat despoticky rodic.
No jednou na začátku října se mnou dobrovolně odešel z jednoho hřišťe, kde v okolí oblíbení 13 letí kluco mi nadávali a vydírali mě pod pohrůžkou kopancem míčem do rozkoku. K němu se chovali kamarádsky. Přesto odešel, jenom kvůli mně.
@sirikit píše:
Víš, nechci být zlá, ale možná je tohle klíčová informace. Už podle toho, co tu píšes, jsi opravdu hodně jinde, než tvoji vrstevníci.
Pokud tě sikanuji… možná není úplně „známkou punku“ se s tebou kamarádit a být s tebou vidan, pokud si člověk chce - a to teeneger rozhodně chce - udržet dobrou pozici v kolektivu.
Možná se i ten dvanáctiletý někam posunul a změnil úhel pohledu.
A možná v tom případě jsou rodiče - na které on se ale ostatně ani nevymlouva - jenom vítané alibi.
Fakt nevím, co ti poradit.
Ze všeho nejlíp opravdu toho psychologa, jak už tu někdo radil.
Protože nepřítel není „tam někde venku“, i když to by bylo mnohem jednodušší.
Nepřítel je mnohem blíž. Úplně nejblíž. Drž se - a fakt zkus po někom kouknout.
Ale já chci pomoct kamarádovi. Napadlo mně zavolat na bílou linku bezpečí, vše jim říct a co si o tom oni myslí.