Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím jak dál, smrt táty.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.3.21 11:26
@Bábrdl píše:
Tohle neni vhodná chvíle pro takovou agitku, zbytečně v zakladatelce vyvolávás pocit viny.Tatínek byl nejspíš v umělém spánku, takže neumíral „sám“.
Zřejmě ke zhoršení došlo rychle.
Do umělého spánku ho nedali. Měli jsme se se sestrami dohodnout a zajet za ním, nebo aspoň jenom já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 11:32
@Bábrdl píše:
@Evulda Neblázni. Nenech si vnutit pocit viny. Bohužel tady probíhá pandemie nemoci, která se může rychle zhoršit. Těch případů, kdy se člověk zlepšil, psal domů, že chce přines to a to a do rána nebyl, je bohužel strašně moc.
Já vím, že těch případů je víc, taky jsem si četla případ, že paní chtěla navštívit svýho tátu v nemocnici, který tam ležel s covidem ve vážným stavu, umíral a nepustili ji k němu, aby se rozloučila, ale stejně, měla jsem za ním o víkendu zajet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 11:37
@Evulda píše:
My jsme to nečekali, jeho stav byl vážný. ale ke zhoršení nedošlo, ale debilní covid je nevyzpytatelný, ale posrali jsme to, to si v životě neodpustím…
Neblbni, nemohly jste vědět, kdy to přijde. Z ničeho se neobviňuj. 
Měla jsem několik členů rodiny v nemocnici s Covidem a stav se měnil z hodiny na hodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 11:52
@divine woman píše:
Neblbni, nemohly jste vědět, kdy to přijde. Z ničeho se neobviňuj.
Stejně mám pocit, že jsme nic neudělali, ale doufali jsme a čekali, že se z toho dostane, takže jsme si ani nepřipouštěli, že se tohle může stát,
Setřička nám právě říkala, že to může být za hodinu jinak a tak, je to šílený, co ten covid dokáže udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 11:59
@Evulda Je to ruská ruleta. U nás to nejhůř odnesli ti bez nějakých chronických onemocnění a nikdo ani s nadváhou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 13:08
@Evulda píše:
Stejně mám pocit, že jsme nic neudělali, ale doufali jsme a čekali, že se z toho dostane, takže jsme si ani nepřipouštěli, že se tohle může stát,
Setřička nám právě říkala, že to může být za hodinu jinak a tak, je to šílený, co ten covid dokáže udělat.
Bohužel je to taková nemoc. Někdo o ní ani neví a někdo na ni zemře. 
A lidi už začínají být fakt agresivní, zvláště ti, co to prodělali s mrným průběhem a mají pocit, že se s tím moc nadělá. 
Udělat jste nemohli nic. Jak to jednou propukne, je to prostě loterie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 13:23
@Evulda Prožívám to teď úplně to samý. Můj táta, covid a zítra pohreb. Měli jsme to štěstí, že jsme se mohli rozloučit, i když už byl v umělém spánku, ale víme a věříme, že nás slyšel. Taky asi nikdy nepochopím, proč tak zbytečně brzy odešel, ale v žádném případě by mě nenapadlo si vzít život, i když mě to taky moc boli. Ted tu musíš být pro sebe a pro mamku a pro ségru, další neštěstí by už mamka nepřežila a ted si musíte být oporou. Neobviňuj se z ničeho - mě taky nenapadlo volat rychlou, kdyz měl týden horecky. 5.den už volali rychlou a stejne pro neho neprijeli, kdyz prej není dušný. Za další 2 dny už pro neho prijeli a najednou řekli, že už je strašně pozdě. Pokud si věřící, mohlo by ti pomoct víra, že je ted s někým, kdo už na světě nebyl a že není sám. To je třeba moje myšlenka a přání a vubec toto mě drží dost nad vodou. Drž se!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 13:23
@Bábrdl píše:
Bohužel je to taková nemoc. Někdo o ní ani neví a někdo na ni zemře.
A lidi už začínají být fakt agresivní, zvláště ti, co to prodělali s mrným průběhem a mají pocit, že se s tím moc nadělá.
No někteří to mají i jen za takovou chřipečku, dokonce některý tvrdí, že covid neexistuje, možná by zasloužili a nechci být nepřející ani zlá, aby si takovou situaci prošli, pak by mluvili jinak. Můžou být rádi, že měli lehký průběh, měli štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 13:40
@suzka1 píše:
@Evulda Prožívám to teď úplně to samý. Můj táta, covid a zítra pohreb. Měli jsme to štěstí, že jsme se mohli rozloučit, i když už byl v umělém spánku, ale víme a věříme, že nás slyšel. Taky asi nikdy nepochopím, proč tak zbytečně brzy odešel, ale v žádném případě by mě nenapadlo si vzít život, i když mě to taky moc boli. Ted tu musíš být pro sebe a pro mamku a pro ségru, další neštěstí by už mamka nepřežila a ted si musíte být oporou. Neobviňuj se z ničeho - mě taky nenapadlo volat rychlou, kdyz měl týden horecky. 5.den už volali rychlou a stejne pro neho neprijeli, kdyz prej není dušný. Za další 2 dny už pro neho prijeli a najednou řekli, že už je strašně pozdě. Pokud si věřící, mohlo by ti pomoct víra, že je ted s někým, kdo už na světě nebyl a že není sám. To je třeba moje myšlenka a přání a vubec toto mě drží dost nad vodou. Drž se!!
To mě je líto, taky se držte!
Věřící nejsem, ale je fakt, že jsem si i docela četla o posmrtným životě atd, nevím, kdyby to aspoň člověk mohl vidět,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 13:43
@Evulda Klidně si „vymysli“ svoji „teorii“. Ani nevím, jak to napsat. Me to šíleně moc „uklidnuje“ vědět, že není sám a že se za x desitek let zase potkáme. Věřím v to a jsem klidnější něčemu takovému věřit, i když to může být nesmysl. Chce to čas..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 13:56
@suzka1 píše:
@Evulda Klidně si „vymysli“ svoji „teorii“. Ani nevím, jak to napsat. Me to šíleně moc „uklidnuje“ vědět, že není sám a že se za x desitek let zase potkáme. Věřím v to a jsem klidnější něčemu takovému věřit, i když to může být nesmysl. Chce to čas..
Jo já si říkám, že je tam třeba nahoře se svými rodiči, kamarádem, ale nejradši bych byla, aby byl s námi.
Jo čas to chce, ale ten se teď jakoby zastavil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 17:12
@Evulda píše:
Stejně mám pocit, že jsme nic neudělali, ale doufali jsme a čekali, že se z toho dostane, takže jsme si ani nepřipouštěli, že se tohle může stát,
Setřička nám právě říkala, že to může být za hodinu jinak a tak, je to šílený, co ten covid dokáže udělat.
Nám takhle asi před měsícem umřel na covid „děda“… šlo to v nemocnici strašně rychle, byl tam jen 4 dny… Na tom průběhu nemoci je zrádné ještě to, že typický průběh je ten, že pacient přijede v hrozném stavu, ale pak se mu udělá mnohem lépe, jí, telefonuje…super…a druhý den zlom a je to countdown několika málo dnů, někdy i jen hodin Takže rodina má pocit, že se to zlepšilo a je to na dobré cestě, a pak je to takový fofr, že si to ani nestihnou uvědomit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 17:43
Můj taťka zemřel v loni v květnu. Začalo to před loni v prosinci, když ho začala bolet plotýnka, obvodní ho poslal na neurologii, kde pár dní ležel, dostával kapačky, ty nepomohly, proustili ho domů v horším stavu, než ho přijali, jen ležel, nemohl se ano otočit, pak se dobelhal nějak na obvod, když ho doktor viděl, hned objednal sanitku a zpátky na neurologii. To už mezitím začala unikat stolice, ochrnovat noha, a přesto všechno ho zase pustli domů asi po 4 dnech…no strašný, hrozně trpěl…nakonec z toho byly metastázy, osteolýza(rozpouštení kostí¨) do toho Covid, nomohli jsme za ním…Já jsem z ČK, tatínek z Třeboně, ležel v JH, autem nejezdím. Taťka byl taky odtažitý, vnoučata skoro neviděl, byl spíš sám pro sebe, i tak jsme si hodně volali, volal jsem do ČB na onkologii, jestli ho nepřijmou, sestřička, že to takhle nefunguje.
Po nějakém čase z JH spojili z nemocnicí v CB do 4 dnu ho hned operovali, operace trvala cca 5 hod. dali mu místo rozpuštěných kostí titanové šrouby, ocelovou tyč, bylo v plánu ozařování, chemoterapie, bohužel na se nestihlo nic, v JH řekl onkolog, že se musí posadit, aby se mohl léčit, prostě tím, že ho 2× vrátili domů, se to strašně zanedbalo…abych to zkrátila.
Vyčítám si, že jsem se málo snažila, že jsem neobvolávala nemocnice, kdo by ho přijal, vyšetřil…že jsem ho málo viděla ke konci, že zemřel na LDN atd…pořád skoro každý den brečím, byla jsem i na psychiatrii, ten mi řekl, že nejsem tak silná, abych změnila osud…
když jsem někam volala, doktorovi, sestřičce, taťka mi vždycky vynadal, že mu dělám ostudu, tak jsem stáhla…Nevím, do smrti se toho pocitu nezbavím..doktorka to volala mně, že zemřel, že jako jediná, jsem za ním jezdila, měla starost a ták. Volala mi i sociální pracovnice, až ho pustí co a jak… Přitom měl manželku, ta za ním byla jednou v nemocnici, syn 2×.
Byla jsem šťastná, že byl chvíli v ČB v nemocnici, že ho mám blíž, primář mě za ním 2× pustil i přesto, že byl zákaz, aspoň jsem ho nakrmila, měl jídlo na posteli a zvedl jen hlavu…Po týdnu ho odvezli zase zpátky do JH.
takže tě úplně chápu, jak ti je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.21 18:11
@Evulda Nic si nevyčítej, minulý týden zemřela kolegyni sestra - ještě večer se domlouvaly, že jí v neděli pošle po sestřičkách řízek a ráno jí do práce volal doktor, že umřela. Ne, nemohla jsi to tušit, je to kolikrát z minuty na minutu. Holky z ÁRA říkají, že to v životě nezažily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
