Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Asterea Ja tu na vesnici taky nikoho neznám, pracovala jsem v Praze, takže ráno v 6 jsem odjela a večer se zase vracela, neměla jsem potřebu se tu s někým seznamovat, kamarády jsem měla tam
Mě malý cestování taky nezvladne, hlavně je hodně aktivní a neposedí, když s nim někam jdu, tak už se předem bojím, kde zase udělá scénu ![]()
Hele já se taky v mateřství nenašla, mám 19m dítě, které miluji nadevše, je skvělé. Ale já už věděla před jeho narozením, že nejsem rozená matka, že utirani zadku mě asi nebude moc naplňovat. Mně pomáhá, že můžu pracovat z domova (jen pár hodin měsíčně, ale mám pak prostě pocit, že dělám aspoň trochu něčeho užitečného a navíc jsem v kontaktu i s normálníma lidma). Navíc mám obrovskou výhodu v tom, že mám kolem sebe pár kamarádek se stejně starým dítětem, které to mají podobně, tzn. své děti milují, ale zároveň jejich narozením nezblbly a jsou schopný se kromě věcí kolem dětí bavit i o třeba o práci a ne mi jako některý supermatky pohoršeně říkat, že práce mi neuteče a že si mám užívat děťátka
Další skvělá věc je, že mám i okruh bezdetnych kamarádek, se kterými se vídám - třeba jednou za měsíc až dva měsíce s nimi prostě vyrazím večer na skleničku, pokecáme, podrbeme…
Takže jelikož se tatínek dítěte u vás zapojuje, zkusila bych si být tebou najít nějakou práci, klidně třeba jen 5 hodin týdně, ale abys dělala něco mezi dospělýma. A minimálně jednou za 2 měsíce vyraž ven s nějakou kamarádkou, bez dětí ![]()
Slunecnice, ja teda neznam nikoho, kdo by zblbnul z materstvi
kdo byl blbej predtim, ten jen ziskal sebevedomi ty blbosti mlet vic a nahlas, ostatni dobre baby jsou dal ok. To plati i pro eM ![]()
@Anonymní píše:
@Asterea Ja tu na vesnici taky nikoho neznám, pracovala jsem v Praze, takže ráno v 6 jsem odjela a večer se zase vracela, neměla jsem potřebu se tu s někým seznamovat, kamarády jsem měla tamMě malý cestování taky nezvladne, hlavně je hodně aktivní a neposedí, když s nim někam jdu, tak už se předem bojím, kde zase udělá scénu
Tak se obrň trpělivostí, děti prostě scény někdy dělají, ale přece kvůli tomu nebudeš zavřená doma. Moje 19m se mi už dvakrát vztekle válelo v obchoďáku po zemi. A víš co já na to? Nic, řekla jsem, že až se uklidní, tak můžeme pokračovat. Cizí lidi čuměli, ale co je mi do nich…
@PaníKadrnožková píše:
Slunecnice, ja teda neznam nikoho, kdo by zblbnul z materstvikdo byl blbej predtim, ten jen ziskal sebevedomi ty blbosti mlet vic a nahlas, ostatni dobre baby jsou dal ok. To plati i pro eM
To je asi pravda, ale člověk to tak nevnímá, dokud se do toho mateřství sám nedostane
Nebo spíš se víc vídá s jiným okruhem lidí než s matkama na dětským hřišti ![]()
@Anonymní píše:
To je asi pravda, ale člověk to tak nevnímá, dokud se do toho mateřství sám nedostaneNebo spíš se víc vídá s jiným okruhem lidí než s matkama na dětským hřišti
No, to je pravda, najednou jsi na jedne lodi s lidmi, se kterymi nemas absolutne nic spolecneho a ti lide ze skutecnosti, ze maji starsi dite nez ty, dovozuji, ze jsou ve vsech smerech chytrejsi a neboji se to dat najevo ![]()
@PaníKadrnožková píše:
No, to je pravda, najednou jsi na jedne lodi s lidmi, se kterymi nemas absolutne nic spolecneho a ti lide ze skutecnosti, ze maji starsi dite nez ty, dovozuji, ze jsou ve vsech smerech chytrejsi a neboji se to dat najevo
jo ted si na to kápla
![]()
@PaníKadrnožková píše:
No, to je pravda, najednou jsi na jedne lodi s lidmi, se kterymi nemas absolutne nic spolecneho a ti lide ze skutecnosti, ze maji starsi dite nez ty, dovozuji, ze jsou ve vsech smerech chytrejsi a neboji se to dat najevo
Taky takovou znam… na vetu “pockej, to poznas” jsem uz byla alergicka
vcera ji skoncil rodicak, ale chytra ohledne vychovy byla jak radio Jerevan. Ale ona nebyla nejchytrejsi ani pred ditetem, tak nejak jsem to u ni cekala, ze bude vypoustet nevyzadana moudra. A o jejim postovani na fb ani nemluvim
to byly
nastesti uz je v praci, tak uz nema moc casu ![]()
@Anonymní píše:
Cítím se špatně, když na to jen myslím, natož abych to pak vyslovila nahlaspro spoustu lidí, je tohle téma tabu. Ano, miluji svého syna( 20 měs.), ale chybí mi ten život před jeho narozením.
Miminko jsem si strašně přála, těšila se a na vše byla připravena. Porod dopadl akutní sekcí, problém s kojením atd, k synovi jsem ze začátku nic necítila, jako kdyby mi přinesli cizý dítě. Padla na mě poporodní deprese, z okolí přítelovi rodiny žádná podpora, jen mě psychicky deptali, že nemůžu kojit a ať se opovazim dat malemu UM, udělali ze mě nejhorší a neschopnou matku
Od té doby, co jsem přivedla syna na svět, prostě to nejsem já, popadají mě deprese, špatně spím, vše mi vadí.. Od přítele rodinu nesnáším, ale když přijdou na návštěvu, respektuji je. Nevim co dělat, uziram se sama v soběJedinému komu mohu ze srdce poděkovat je moje máma, která přijela hned, jak jsem se vrátila z porodnice a ve všem mi pomohla a podpořila
.
Ach jo. Je mi líto jak se cítíš! Jak ti tu hodně řadí, co takhle alespoň občas nějaká brigada a tak? Nebo sednout do auta a na půl den někam prostě odjet? Hlídání bys snad nějaké sehnala, nebo ne? Že tě partnerovi rodina nepodporila… Aspoň vidíš, jací doopravdy jsou. Když měli problém s tím, že nemůžeš kojit a nechteli, abys krmila UM, tak čím bys miminko jako měla živit? To ti poradili? Asi ne vid…tak vidis. Kašli na ně. Hlavně si najdi aspoň chvíli času jen na sebe a svoji aktivitu… Myslim, že by to mohlo pomoct, aby se ti zlepšila nálada. A že ses nenašla v mateřství, tak z toho si taky nic nedělej! Každéj je nejakej. Na tom není nic špatného.
@Anonymní píše:
@Asterea Ja tu na vesnici taky nikoho neznám, pracovala jsem v Praze, takže ráno v 6 jsem odjela a večer se zase vracela, neměla jsem potřebu se tu s někým seznamovat, kamarády jsem měla tamMě malý cestování taky nezvladne, hlavně je hodně aktivní a neposedí, když s nim někam jdu, tak už se předem bojím, kde zase udělá scénu
Ty scény znám. Jak já závidím všem ty hodné dětičky. Minulý týden jsem jela vlakem do města. Autem jet nejde, parkování hrůza a děs a mrně nesnese přendávání z vajca do kočárku a naopak. Cesta tam dobré, v obchodě mu bylo asi horko a čekání u pokladny a od té doby řev až domů. Nešlo s ním dělat nic. Má teda teprve 4 měsíce, tak se ještě mám na co těšit. Ale ten pocit když na mě lidi čumí jak kdybych vraždila miminko, to prostě chceš zažít
![]()
@Anonymní píše:
Tak se obrň trpělivostí, děti prostě scény někdy dělají, ale přece kvůli tomu nebudeš zavřená doma. Moje 19m se mi už dvakrát vztekle válelo v obchoďáku po zemi. A víš co já na to? Nic, řekla jsem, že až se uklidní, tak můžeme pokračovat. Cizí lidi čuměli, ale co je mi do nich…
Mně proječel cestu autobusem. 25 minut, v buse 40 lidí. Zpotil se a pak byl nemocný 😕
Holky a co teprve, kdyby jste byli nucení být doma 7 let s dítětem co má postižení. Nebo i dýl?
To by jste si hodily mašlí? ![]()
Není to jednoduchý, ale když člověk chce, dokáže najít i spoustu pozitivních věcí a zabavit se, aby člověk nezešílel doma.
Máte zdravé děti co půjdou za chvilku do školky a tady takový skuhrání.
Víte jaký je to, když musíte žít podle pravidel a režimu?
Co třeba si říct, super že mám zdravé děti a vymýšlet tedy něco, aby jste se stali spokojené..i když vám ratolest leze kolikrát na záda.
@Anonymní píše:
Holky a co teprve, kdyby jste byli nucení být doma 7 let s dítětem co má postižení. Nebo i dýl?
To by jste si hodily mašlí?
Není to jednoduchý, ale když člověk chce, dokáže najít i spoustu pozitivních věcí a zabavit se, aby člověk nezešílel doma.
Máte zdravé děti co půjdou za chvilku do školky a tady takový skuhrání.
Víte jaký je to, když musíte žít podle pravidel a režimu?
Co třeba si říct, super že mám zdravé děti a vymýšlet tedy něco, aby jste se stali spokojené..i když vám ratolest leze kolikrát na záda.
Nevšimla jsem si, že by tady někdo skuhral. Radí se tady zakladatelce, co může dělat pro to, aby ji být doma s dítětem tak neubíjelo. Můžeš konkrétně napsat, kdo tady skuhral?
Ja začínám byt matka az tak ve třech letech dítěte, resp. milující matka. Do te doby jsem vysoce zodpovědný robot. To, co popisuješ, jsem zazivala s prvnim. Velká změna a ja hotová. Mela jsem akutní sekci, kojit jsem nesvedla, bylo mi to tak strašně protivný, že jsem jen odsavala a po osmi tydnech přešla na um a bylo trochu lip. Jinak pul roku peklo, do roka tak nějak dobrý, od tří let uz totální parada :smiling_face_with3_hearts:
Ted to zažívám podruhé a naposledy teda, nejsem tak hotová, po planovanem rezu zvládám i kojit, ale budu rada, když vydržím půl roku, je mi to nepříjemné a boli to. Myslím, ze to může mit podobné a ze nas je hodně. Pokud by se ti to zdálo k nezvladnuti, tak asi nebude od veci zajit k psychologovi. Držím palce.