Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Navštívila bych psychitra, vypadá to jako deprese..psychoza…být tebou hledám pomoc než tě napadnou i horší myšlenky!
Anonymni, zkusila sis o tom s nekym promluvit? Treba pediatrickou? Mohla by to byt poporodni deprese nebo splin. Neprijde mi to normalni, kontaktovala bych psychologa, nebotreba nejakou porodni asistentku v okoli. Ony mivaji i psychologicke kurzy a poskytuji i poporodni peci.
Poporodni blues jak vyšité… mela by sis uvědomit, ze narozdíl od chlapa tě to dítě nebude podvadět a bude tě milovat se všemi nedostatky, které máš
vyhledej pomoc, sama si uvědomuješ, ze je to divné, takže řeš to
Příspěvek upraven 22.09.13 v 14:32
Vyhledej odbornou pomoc psychologa, aby se to nezhoršovalo. S manželem ještě jsi? Mluvila jsi s ním o tom?
Jsi v blbé situaci, chlap na baterky, předčasný porod, to mluví za vše. Je dobře, že jsi napsala sem, protože si uvědomuješ, že to není úplně v pohodě. Zkus si o tom s někým promluvit, třeba jen s laktační poradkyní, ta by tě třeba mohla navést, co dělat dál a jak to řešit. Není snadné si k dítěti nalézt cestu, když chování jeho otce nestojí za moc a navíc jste na začátku života byly odloučené - to taky stěžuje cestu k sobě. Ale je to už půl roku, to by se mělo srovnat. Určitě se na někoho obrať, ať to není horší. Byla by to škoda pro vás obě!
Já vím, jeto trapný, alke mám pocit že kdybych těhotná nebyla tak nemám ze sebe takové deprese.
TO dítě doba beru jako no tak když jsme si ho udělali tak ho teda máme a musím se postarat.
Těhotenství bylo velmi chtěné, čekala jsem an dítě velice dlouho… Když velice dlouho, myslím tím opravdu VELMI dlouho…
Můj život je na ruby a už nikdy nebude nic jako předtím
@Anonymní píše:
Já vím, jeto trapný, alke mám pocit že kdybych těhotná nebyla tak nemám ze sebe takové deprese.
TO dítě doba beru jako no tak když jsme si ho udělali tak ho teda máme a musím se postarat.
Těhotenství bylo velmi chtěné, čekala jsem an dítě velice dlouho… Když velice dlouho, myslím tím opravdu VELMI dlouho…
Můj život je na ruby a už nikdy nebude nic jako předtím
Zakladatelko, není to trapné. Jen se u tebe díky souhře různých okolností v rodinném životě rozjela poporodní deprese. S klidem se svěř do odborných rukou (psychiatr), až to začneš řešit s odborníkem, bude líp. ![]()
Zakladatelko neni to trapne. Jen bych se byt tebou sverila do rukou odborniku, kteri ti urcite pomuzou. Preji hodne stesti. Hlavne pamatuj, ze tva dcerka te nebude podvadet a bude te milovat takovou jaka jsi ![]()
Zakladatelko to není vubec trapné. Nemáš se za co stydět, proto že to není tvá chyba! Měla bys navštívit odborníka, nejspíš jde o nějaký druh deprese, poporodní blues, nejspíš také dítěti dáváš za vinu manželovo nevěry a chování a je to začarovanej kruh. Potřebuješ pomoci.
ono časem zjistíš že dítě je jediná osoba na světě co tě má ráda a to opravdu.
Myslím, že máš za sebou první důležitý krok! Je dobře, že si to uvědomuješ a umíš se s tím svěřit. Já do dvou měsíců dcerky jen brečela a chtěla jsem manžela a malou opustit. Naštěstí se stačilo svěřit manželovi a pomohlo mi to. Když mi bylo nejhůře přemýšlela jsem nad odborníkem. Není a tom nic špatného držím palce!
Není to trapné, máš jen nějaký blok.
Vyhledej nějakého odborníka, třeba bude stačit jen psycholog, že si popovídáš a najdete společně nějakou cestu k malé.
Držím palce ať se vše zlepší ![]()
Mám dítě, bude ji 6 měsíců. těhotenství jsem měla velice náročné (hádky s manželem, jeho nevěry…předtím to nedělal).
Dítě se narodilo předčasně, byli jsme dlouho v nemocnici…
Po porodu jsem k malé nemohla najít cestu. Myslela jsem, že se to zlepšilo.
Ale občas mě napadne myšlenka, kdy si to dítě odnesou. Nevím proč mě napadá, že ho mám vypůjčené. Ale jsem si naprosto vědoma, že je moje.
Pak mi dojde, že ji neodnese nikdo a je u nás napořád.